ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.63.2008:62
sp. zn. 5 Azs 63/2008 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové Ph.D., JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: O. I., zastoupený JUDr. Karlem
Kýčkem, advokátem se sídlem v Teplicích, AK U Nádraží 955/5, proti žalovanému :
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2008, č. j. 63 Az 27/2007 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zru šení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1-230/VL-07-11-2007 ze dne 14. 3. 2007.
Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím zamítl žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany
jako zjevně nedůvodnou dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob (§2 s. ř. s.). Zatímco úkolem krajských soudů je projednat a rozhodnout
každý případ, Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů
ve správním soudnictví (§12 odst. 1 s. ř. s.). K plnění jeho sjednocující role svěřuje zákon
Nejvyššímu správnímu soudu různé procesní nástroje, na prvním místě nepochybně rozhodování
o kasační stížnosti (§12 odst. 1 ve spojení s §102 s. ř. s.). Ve věcech azylu v nové úpravě institutu
nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) je kasační stížnost mimořádným opravným prostředkem omezeným
na případy objektivní nutnosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů bude
kasační stížnost ve věcech azylu přijata k projednání jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní
Nejvyššímu správnímu soudu zároveň plnit obecnější sjednocující funkci v systému správního
soudnictví.
Meritorním přezkumem toliko přijatelných kasačních stížností se ochrana veře jných
subjektivních práv fyzických a právnických osob i v každém jednotlivém případě nestává méně
účinnou, než v případě formálního projednání každé jednotlivé věci. Jasná, přehledná
a srozumitelná judikatura totiž zvyšuje právní jistotu účastníka již před krajským soudem
a správními orgány. Paušální formalizovaná spravedlnost, tedy stále nové a opakované
projednávání již jednou rozhodnutého ve všech stupních soudní soustavy, vede ve svém důsledku
k popření jednotlivé materiální spravedlnosti: ne všechny vě ci jsou stejně problematické,
ne všechny věci vyžadují stejné pozornosti. Opětovné projednávání každé věci znovu na všech
stupních tak může ve svém důsledku popřít samotnou spravedlnost systémem vytvářenou. Věci
objektivně odlišné, s odlišným významem a důležitostí, jsou podrobeny stejnému zacházení.
Taková spravedlnost navíc není ničím jiným než zbytečně vydávaným „potvrzením“, že jednou
řečené stále platí, zatěžováním soudního systému dalším říz ením s předem známým průběhem
a výsledkem, který „přinese“ pouze neúnosnou délku řízení pro stěžovatele, a to nejen pro něho,
nýbrž i pro všechna další řízení, pro něž soudní systém není a ani nemůže být kapacitně nastaven.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je navíc
vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní procesní ochrana
stěžovatelce již jednou poskytnuta individuálním projednáním její věci na úrovni krajského
soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany.
Institut přijatelnosti kasační stížnosti je snahou o rovnováhu mezi dvěma zájmy: zájmem
na spravedlnosti v každém jednotlivém případě a zájmem na efektivitě působení objektivního
práva. Ryze formální důraz často kladený na dosažení spravedlivého výsledku řízení (ve smyslu
jeho procesní bezvadnosti) ve svých důsledcích výrazně oslabuje právní jistotu a tedy i efektivitu
práva. Jak k tomu opakovaně uvedl Ústavní soud (viz např. nález z e dne 13. 11. 2001, sp. zn.
Pl. ÚS 15/01, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 24, str. 222 - 223; obdobně též nález ze dne
6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, str. 149), „[…] žádný právní
řád není a nemůže být z hlediska soustavy procesních prostředků k ochraně práv,
jakož i z hlediska soustavy uspořádání přezkumných instancí, budován ad infinitum. Každý
právní řád přináší a nutně musí přinášet i určitý počet chyb. Účelem přezkumného,
resp. přezkumných řízení může být reálně takováto pochybení aproximativ ně minimalizovat,
a nikoliv beze zbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí je proto výsledkem poměřování
na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé efektivity rozhodování a právní
jistoty. Z pohledu tohoto kritéria je zavedení mimořádných opravných prostředků, čili
prodlužování řízení a prolomení principu nezměnitelnosti rozhodnutí, která již nabyla právní
moci, adekvátní toliko v případě důvodů výjimečných.“
V daném případě krajský soud žalobu stěžovatele zamítl jako nedůvodnou, když dospěl
ke stejnému závěru jako žalovaný, že stěžovatel podmínky pro udělení mezinárodní ochrany
nesplňuje. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Uvádí, že při výslechu konaném 12. 3. 2007 byl přítomen tlumočník
z jazyka ruského nikoli ukrajinského. Stěžovatel uvádí, že rusky neumí a některé obraty nezná.
Dále namítá, že nebyl dostatečným způsobem poučen o tom, že musí uvést všechny důvody
podání žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany. Má za to, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový
stav, když on sám byl v opozici s tehdejším politickým režimem. Navíc měl problémy, neboť
nevykonával vojenskou základní službu. Dále namítá absenci podpisu na napadeném rozhodnutí
žalovaného. Stěžovatel taktéž nebyl poučen o právu nechat se za stupovat v řízení před správními
orgány advokátem. V ČR uzavřel sňatek, s manželkou se stará o její dvě nezletilé děti. Zdravotní
stav manželky není uspokojivý a je opakovaně hospitalizována. Stěžovatel navrh uje napadený
rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání
odkladného účinku.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005.
V moderním právním státě je odmítána možnost neomez ené volné úvahy. Při aplikaci
§104a zákona o azylu, je nezbytné ujasnit si obsah tohoto ustanovení z hlediska možností,
které se správnímu orgánu nabízejí. Neurčitý právní pojem, zde představovaný „přesahem
vlastních zájmů stěžovatele“ nelze obsahově dostatečně přesně vy mezit a jeho aplikace závisí
na odborném posouzení v každém jednotlivém případě. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy,
nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah
se může měnit, často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Zákonodárce vytváří
prostor soudu, aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří do rozsahu určitého neurčitého
právního pojmu, či nikoli. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí
zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí
alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska,
zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud není v rámci
této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především
procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila
přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako
je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.),
absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.) apod. Důvodnost kasační
stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je způsobem naznačeným výše zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její
přijatelnost. Přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, ab y v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Je-li kasační stížnost přípustná
i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost. Je v zájmu stěžovatele v řízení
o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti,
ale taktéž tvrdit některý z důvodů kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s., a uvést, v čem
spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah svých
vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat. K tomu však v daném případě nedošlo, a proto má Nejvyšší správní
soud za to, že důvod k tomu, aby kasační stížnost považoval za přijatelnou, zde chybí. Obdobně
již Nejvyšší správní soud rozhodoval, např. ve věcech sp. zn. 3 Azs 23/2006, 3 Azs 128/2006,
1 Azs 13/2006 (publ. www.nssoud.cz).
Pokud jde o námitku stěžovatele, dle které při výslechu konaném 12. 3. 2007 byl přítomen
tlumočník z jazyka ruského nikoli ukrajinského, dále námitku nedostatečného poučení o tom,
že musí uvést všechny důvody podání žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany a námitku
absence poučení o právu nechat se zastupovat v řízení před správními orgány advokátem, tyto
důvody nebyly v průběhu soudního řízení před krajským soudem zmíněny a tvoří z tohoto
pohledu novum ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Tvrzení stěžovatele o politických důvodech
odchodu ze země původu jsou zcela obecné bez uvedení jakýchkoliv konkrétních skutečností
a jeho údaje o tom, že měl v zemi původu problémy, protože nevykonal základní vojenskou
službu se objevují poprvé až v kasační stížnosti. Ze správního spisu naopak vyplývá, že důvodem
podání žádosti o azyl stěžovatelem byly pouze ekonomické problémy a snaha po legalizaci pobytu
v ČR. Nejvyšší správní soud ve smyslu výše citovaného ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. nemohl
přihlížet k důvodům kasační stížnosti, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem,
ač tak učinit mohl.
K námitce absence podpisu oprávněné osoby, tj. ředitele odboru azylové a migrační
politiky PhDr. T. H., odkazuje Nejvyšší správní soud na své rozhodnutí ze dne 27. 10. 2006,
č. j. 3 Azs 277/2004 - 70, v němž je uvedeno, že absence podpisu oprávněné osoby na písemném
vyhotovení rozhodnutí správního orgánu doručeného účastníkům správního řízení nezakládá
nicotnost tohoto rozhodnutí za situace, že součástí správního spisu je vyhotovení rozhodnutí,
které je takovou osobou podepsáno a je i jinak bezvadné.
Námitka stěžovatele týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu bez upřesnění
konkrétních pochybení správního orgánu byly již předmětem množství rozhodnutí zdejšího
soudu, z poslední doby lze namátkou uvést například rozsudek ze dne 13. 4. 2004,
č. j. 3 Azs 18/2004 – 37 nebo rozsudek ze dne 26. 7. 2005, č. j. 5 Azs 22/2005 - 54 (přístupno
na www.nssoud.cz), dle kterého kritiku správního rozhodnutí nelze založit pouze na tvrzení,
nejsou-li doplněna odkazem na konkrétní tvrzená pochybení, neboť taková tvrzení jsou soudně
nepřezkoumatelná. Kasační soud vyslovil názor, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti uvádí
pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady
pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení
konkrétních skutečností nedůvodné; Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý
střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatel v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán
či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věcí, pokud sám neuvádí
skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.
Ve vztahu k uzavření manželství stěžovatele s českou státní příslušnicí a udělení
humanitárního azylu lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2003,
č. j. 4 Azs 6/2003 - 55, v němž vyslovil, že „manželství s občanem České republiky samo o sobě
nepředstavuje případ hodný zvláštního zřetele, pro nějž by bylo možno udělit humanitární azyl
podle §14 zákona o azylu“.
Navíc v daném případě žalovaný žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany zamítl dle §16
zákona o azylu, jehož aplikace vylučuje posouzení naplnění podmínek pro poskytnutí azylu
humanitárního. Otázkou posouzení naplnění podmínek pro udělení azylu dle ustanovení §12
a udělení humanitárního azylu dle ustanovení §14 zákona o azylu za situace, kdy je žádost
o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2005, č. j.
5 Azs 144/2005 - 66, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 29. 11. 2005, č. j. 2 Azs 465/2004
- 46, www.nssoud.cz, dle kterého, pokud v řízení o azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně
uvedených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu, pak správní orgán zamítne žádost o udělení
azylu, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle ustanovení
§12 zákona o azylu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle
ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jednak jedná o věc, která byla
vyřízena v souladu s ustanovením §56 odst. 2 ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. přednostně
a jednak by to bylo nadbytečné, když samo podání kasační stížnosti má podle ustanovení §32
odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.; žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu