ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.109.2006:183
sp. zn. 6 Ads 109/2006 - 183
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: B. B.,
zastoupeného JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem Žižkova 280, Havlíčkův Brod,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 29. 11. 2000, č. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2006, č. j. 28 Ca 46/2001 – 150,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 29. 11. 2000, č. X. Napadeným rozhodnutím
žalovaná přiznala žalobci od 29. 5. 2000 plný invalidní důchod podle ustanovení §39 odst. 1
písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen „zákon o
důchodovém pojištění“), v částce 8233 Kč.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Správní řízení před žalovanou bylo zahájeno na základě žádosti žalobce sepsané
a uplatněné na Okresní správě sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Havlíčkově Brodě
dne 29. 5. 2000, jíž se žalobce domáhal přiznání plného invalidního důchodu v souvislosti
s „pracovním úrazem“ z roku 1988. Zdravotní stav žalobce posoudila dne 14. 8. 2000 lékařka
OSSZ v Chrudimi, která označila za rozhodující zdravotní postižení žalobce artrózu kyčelních
kloubů; toto postižení zařadila do kapitoly XV odd. H položky 46.3 písm. b) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění platném
v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“), a stanovila 70 %
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, přičemž za datum vzniku plné invalidity
z příčin obecných označila 29. 5. 2000.
Proti citovanému rozhodnutí žalované podal žalobce opravný prostředek,
ve kterém zvláště namítal souvislost jeho prokázané plné invalidity s nemocí z povolání
(přecitlivělost na chrom), přičemž nečinil sporným datum vzniku plné invalidity ani výši přiznané
dávky. Žalobce nesouhlasil s tím, že mu byl plný invalidní důchod přiznán z obecných příčin
dle §39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, ačkoliv žádal o plný invalidní důchod
následkem pracovního úrazu ve smyslu ust. §38 písm. b) téhož zákona. Ohledně
svého přesvědčení o příčinné souvislosti invalidity s hlášenou nemocí z povolání odkázal žalobce
na znalecký posudek MUDr. N., jenž byl vypracován pro účely řízení vedeného před Okresním
soudem v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 901/1997 o náhradu škody pro žalobcovu nemoc
z povolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2002,
č. j. 28 Ca 46/2001 - 36, bylo rozhodnutí žalované potvrzeno. Krajský soud se přitom opíral
zejména o posudek vypracovaný posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí
(dále též „posudková komise MPSV“) v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2001. Proti tomuto
rozsudku podal žalobce podle právního stavu platného a účinného do 31. 12. 2002 odvolání
k Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze dne 26. 11. 2002, č. j. 2 Cao 108/2002 - 46,
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2002, č. j. 28 Ca 46/2001 – 36, zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud shledal zásadní pochybení v postupu krajského
soudu v tom, že neodstranil pochybnosti o žalobcem namítané podjatosti posudkové komise
MPSV v Hradci Králové, resp. nepředložil věc orgánu příslušnému k rozhodnutí o námitce
podjatosti této posudkové komise. Krajský soud také podle vrchního soudu pochybil v tom,
že si nevyžádal od posudkové komise reakci na obsah a závěry znaleckých posudků obsažených
ve spise Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ve věci vedené pod sp. zn. 3 C 901/1997,
v němž se pro řízení o náhradu škody pro nemoc z povolání vychází z toho, že invalidita žalobce
je v příčinné souvislosti s touto nemocí. V tomto směru uložil vrchní soud krajskému soudu
pochybnosti odstranit, a to i doplňujícím či přímo novým posudkem.
V dalším řízení Krajský soud v Hradci Králové nejdříve předložil žalobcem vznesenou
námitku podjatosti do jednotlivých členů posudkové komise MPSV v Hradci Králové orgánu
příslušnému k rozhodnutí dle §12 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tj. Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR,
jenž vznesenou námitku podjatosti zamítlo jako nedůvodnou s tím, že předseda posudkové
komise MUDr. M. P. a její členové MUDr. J. Č. a P. T. nejsou vyloučeni z projednání věci.
Krajský soud v Hradci Králové následně rozsudkem ze dne 31. 5. 2006,
č. j. 28 Ca 46/2001 – 150, zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované. Vázán právním názorem
vrchního soudu ve zrušujícím rozhodnutí, zaměřil dokazování na zkoumání souvislosti žalobcovy
invalidity s tvrzenou chorobou z povolání. Krajský soud doplnil dokazování o doplňující posudek
posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2005 k prvoposudku této komise
ze dne 27. 9. 2001, avšak za přítomnosti jiného lékaře specialisty, a o druhý dodatek s datem
9. 6. 2005. Pro trvající námitky žalobce opakovaně směřující do tvrzené podjatosti posudkové
komise MPSV v Hradci Králové nechal krajský soud vypracovat navíc nové posouzení
zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí MPSV pro Středočeský kraj posudkem ze dne
11. 4. 2006. Krajský soud měl k dispozici spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě,
sp. zn. 3 C 901/1997, zejména hodnotil žalobcem namítané posudky znalců MUDr. N. a MUDr.
B., které byly provedeny uvedeným okresním soudem v řízení o náhradu za ztrátu na výdělku za
účelem prokázání žalobcovy plné invalidity v souvislosti s jeho chorobou z povolání.
Krajský soud v Hradci Králové v rámci svého právního posouzení vyšel z posudkových
závěrů posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2001, která mj. konstatovala
existenci nemoci z povolání, a to kontaktního alergického ekzému s přecitlivělostí na chrom
zjištěnou a hlášenou v roce 1988. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu posudková komise označila postižení kyčelních kloubů, datované od roku 1987
na podkladě vrozené dysplazie a parainfekčního zánětu kloubní výstelky levého kyčelního kloubu.
Posudková komise uvedla, že nebyla prokázána úrazová souvislost, ani nebyla artróza kyčelních
kloubů uznána jako nemoc z povolání. Zdůraznila, že plná invalidita žalobce je z obecných příčin,
což potvrzuje i znalecký posudek MUDr. B. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovila shodně s lékařkou OSSZ v Chrudimi podle kapitoly XV odd. H
položky 46.3 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. na 70 %. Zvolila horní hranici
procentního rozpětí pro další zdravotní postižení žalobce. V prvním dodatku se posudková
komise podrobně vyjadřovala k otázce plné invalidity v souvislosti s chorobou z povolání žalobce
tak, že plná invalidita žalobce není v příčinné souvislosti s následkem pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání podle §38 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise
hodnotila kontaktní alergický ekzém žalobce jako posudkově méně významnou nemoc
z povolání dlouhodobě stabilizovanou toliko s lokálními projevy. Dále se zabývala posudkovými
závěry znalců MUDr. N. a MUDr. B., týkajícími se dané věci. Ve druhém dodatku posudková
komise hodnotila konkrétní důsledky alergie na chrom pro indikovanou operativní náhradu
kyčelního kloubu žalobce a druhy dostupných endoprotéz.
I v dalším posudkovém zhodnocení žalobcova zdravotního stavu, dokončeném dne
11. 4. 2006, se posudková komise MPSV pro Středočeský kraj přiklonila k hodnocení a závěrům
předchozích posudkových orgánů, shoda nastala jak v rozhodující příčině dlouhodobě
nepříznivého stavu žalobce, tak i v zařazení tohoto postižení do přílohy k vyhlášce včetně
výsledné míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti s tím, že plná invalidity žalobce
je z příčin obecných. Postižení kyčlí je neurgentně indikováno k operaci TEP. Posudková komise
výslovně nesouhlasila s hodnocením a zařazením zdravotního postižení žalobce, tak jak bylo
provedeno znalcem MUDr. N. Dále uvedla, že u žalobce byla kontraindikována pouze náhrada
kyčelního kloubu hlavicí obsahující chrom. Při volbě všech ostatních materiálů oper. komponent
(běžně dostupných i používaných v době rozhodné pro posouzení věci) se nejedná o materiál
žalobce alergizující. Operativní řešení těžkého degenerativního postižení kyčlí žalobce tedy nebylo
z důvodu choroby z povolání kontraindikováno. Odbornými lékaři byla v případě žalobce
vyloučena i možnost onemocnění raritní chromovou artropatií.
Krajský soud vyhodnotil uvedené posudky tak, že posudkové komise MPSV v Hradci
Králové a pro Středočeský kraj měly při jeho zpracování dostatek podkladů ke zjištění
zdravotního stavu žalobce, jejich posudkové závěry jsou přesvědčivé a náležitě zdůvodněné,
tak i podložené lékařskými zprávami. Krajský soud vzal za podstatné zejména zjištění obou
posudkových komisí, že operace kyčlí u žalobce přicházela v úvahu za použití náhrady
neobsahující chrom, tudíž operace v minulosti nebyla ani v současné době není kontraindikována.
Závěry posudku znalce MUDr. N. krajský soud nepovažuje za dostatečně odborně odůvodněné a
postrádají podle něj kvalitní znaleckou rozvahu.
V kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
31. 5. 2006, č. j. 28 Ca 46/2001 – 150, žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl kasační důvody
podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel také namítl, že se krajský soud náležitým
způsobem nevypořádal se všemi žalobními námitkami týkajícími se příčin vzniku invalidity
a nerespektoval při svém rozhodování závazný právní názor vyslovený v usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 26. 11. 2002, č. j. 2 Cao 108/2002 - 46, neboť doplňující posudek ze dne
18. 1. 2005 vydala posudková komise MPSV v Hradci Králové ve složení, kde nadále trvají
pochybnosti o nepodjatosti členů, o nichž nebylo předepsaným způsobem rozhodnuto,
jmenovitě jde o lékařku MUDr. K. Stěžovatel je přesvědčen, že závěr posudkové komise MPSV
pro Středočeský kraj stran určení artrózy kyčelních kloubů jako rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobce není správný a odporuje závěrům, které ve věci
Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, vedené pod sp. zn. 3 C 901/1997, učinili nezávisle na sobě
znalci MUDr. N., MUDr. B. a MUDr. K. Stěžovatel dále namítl, že tato posudková komise
v posudku ze dne 9. 6. 2005 při stanovení svých závěrů vyšla mj. z posudků lékařů OSSZ v
Havlíčkově Brodě, ačkoliv tito byli následně vyloučeni z projednávání věci. Posudková komise
MPSV pro Středočeský kraj ve svém posudku zpochybnila hodnocení invalidity bez onemocnění
kyčlí, jak je učinil ve svém posudku znalec MUDr. N., aniž by podle stěžovatele byla k takovému
postupu oprávněna a aniž by prokázala příslušné odborné zaměření svých členů. Uvedená
posudková komise se podle názoru stěžovatele vůbec nezabývala vztahem jeho nemoci
z povolání a onemocnění kyčlí. Stěžovatel se domnívá, že nový posudek posudkové komise
MPSV pro Středočeský kraj neodstranil vznesené pochybnosti o správnosti závěrů, které učinila
dříve posudková komise MPSV v Hradci Králové. Proto stěžovatel navrhoval, aby krajský soud
vyžádal znalecký posudek znalce (případně znaleckého ústavu) z oboru soudního či pracovního
lékařství a z oboru ortopedie, jenž by se především jednoznačně vypořádal s odlišnými závěry
znalců ve sporu o náhradu škody na zdraví pro stěžovatelovu nemoc z povolání. Stěžovatel vytkl
krajskému soudu, že nevyvodil odpovídající závěry ze zjevného právního pochybení žalované
v napadeném rozhodnutí, kdy dávka důchodového pojištění mu měla být přiznána podle §38
písm. b) zákona o důchodovém pojištění, nikoli podle §39 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Toto
právně vadné rozhodnutí krajský soud „ponechal v platnosti a účinnosti, přestože může
dotčeným osobám způsobit škodu“. Řízení před krajským soudem tak zůstalo podle stěžovatele
neúplné. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v
Hradci Králové zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními důvody. Po posouzení věci dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
O jednotlivých stížních námitkách uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl stížní důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle nějž lze kasační stížnost podat z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá obecně buď v tom,
že správně zjištěný skutkový stav je subsumován pod nesprávnou právní normu nebo je sice
vybrána správná právní norma, ale následně je nesprávně vyložena či aplikována. Dále namítl
naplnění kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Ačkoliv stěžovatel důvody podané kasační stížnosti
výslovně podřadil toliko pod citovaná ustanovení s. ř. s., je z obsahu kasační stížnosti zřejmé,
že napadá rozsudek krajského soudu zároveň i z důvodu vyjádřeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tedy pro jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Tuto spatřuje stěžovatel v tom, že se krajský soud náležitým způsobem
nevypořádal se všemi žalobními námitkami stěžovatele, nerespektoval závazný právní názor
vyslovený Vrchním soudem v Praze ve zrušovacím rozhodnutí a neprovedl stěžovatelem
navrhovaný důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru soudního či pracovního lékařství
a z oboru ortopedie, v důsledku čehož krajský soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného
skutkového stavu věci.
Pokud se jedná o stěžovatelem tvrzené naplnění kasačního důvodu podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., Nejvyšší správní soud této námitce nepřisvědčil. Pod důvody citované ustanovení
spadají zejména takové případy, kdy skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného
skutkového závěru, vedl k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující správní orgán
či chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím správním
orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru,
nebo řízení před rozhodujícím správním orgánem bylo porušeno v intenzitě přímo související
s následnou nezákonností tohoto rozhodnutí. V souzené věci jde o nárok na důchod podmíněný
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí o takovém nároku proto závisí
především na odborném lékařském posouzení. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení
o nároku ve věcech důchodového zabezpečení je závislé především na odborném posouzení
zdravotního stavu občana posudkovým lékařem příslušné správy sociálního zabezpečení.
Vzhledem k tomu, že žalovaná vycházela z řádného podkladu, tj. posudku lékařky OSSZ
v Chrudimi, nelze shledat pro tvrzené vady řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žádný
podklad, neboť rozhodnutí žalované mělo ve spise zjevnou oporu, rovněž žalovaná při zjišťování
skutkové podstaty neporušila ustanovení o řízení před správním orgánem způsobem,
který by mohl ovlivnit zákonnost. Taktéž nelze na samotné rozhodnutí žalované pohlížet
jako nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť jak výrok, tak i důvody jsou zcela
seznatelné; i forma vydaného rozhodnutí je v souladu se zákonem. (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 11. 2003, č. j. 5 Ads 15/2003 - 60, publikovaný pod č. 176/2004 Sb.
NSS).
Pro závěr o důvodnosti stěžovatelem uplatněného stížního bodu podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., musel Nejvyšší správní soud nejprve především posoudit, zda Krajský soud
v Hradci Králové splnil podmínky stanovené Vrchním soudem v Praze, uvedené ve zrušujícím
usnesení ze dne 26. 11. 2002, č. j. 2 Cao 108/2002 – 46. Vrchní soud v Praze označeným
usnesením Krajskému soudu v Hradci Králové zejména uložil, aby odstranil pochybnosti
o možné podjatosti členů posudkové komise MPSV v Hradci Králové a poté nechal vypracovat
doplňující (event. nový) posudek s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Okresního soudu
v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 3. 2002, č. j. 3 C 901/97 – 401. Z obsahu soudního spisu
pro Nejvyšší správní soud vyplynulo, že krajský soud obě podmínky, uložené mu zrušujícím
usnesením vrchního soudu, splnil. Jednak Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor posudkové
služby sociálního zabezpečení, rozhodlo o zamítnutí stěžovatelem vznesené námitky podjatosti
členů posudkové komise MPSV v Hradci Králové, jenž vypracovávala posudkové zhodnocení
zdravotního stavu stěžovatele ze dne 27. 9. 2001, tedy odstranilo pochybnosti o možné podjatosti
posudkové komise. A jednak krajský soud vyžádal dva doplňující dodatky k prvoposudku
posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2001, navíc nechal krajský soud
vypracovat i nové posudkové zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele posudkovou komisí
MPSV pro Středočeský kraj posudkem ze dne 11. 4. 2006. Tyto další posudky měly zodpovědět
otázky předestřené ve zrušujícím usnesení vrchního soudu.
Nejvyšší správní soud uvážil, že Krajský soud v Hradci Králové postupoval v souladu
se zákonem, jestliže vycházel z posudků vydaných posudkovými komisemi MPSV, jenž zasedaly
v předepsaném složení, tedy za přítomnosti předsedy, tajemníka komise a dalšího lékaře,
a to z oboru ortopedie, tudíž z oboru nemoci, jež byla stanovena jako rozhodující příčina poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele (účast lékařky MUDr. K. s odborností
KCHOP při prvním dodatku k posudku posudkové komise MPSV v Hradci Králové byla
účelově zvolena z hlediska předmětu doplňujícího posouzení). V tomto směru je tak třeba
odmítnout námitku stěžovatele zpochybňující odbornost členů posudkových komisí MPSV,
jedná se o orgány zákonem přímo pověřené ke kvalifikované činnosti posuzování zdravotního
stavu občanů a jejich pracovní schopnosti pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění.
Krajský soud oba posudky posudkové komise MPSV v Hradci Králové a posudkové
komise MPSV pro Středočeský kraj zhodnotil a dospěl k závěru, že je lze považovat za úplné
ve skutkových zjištěních a přesvědčivé co do posudkových závěrů. S tímto hodnocením
se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Nutno zdůraznit, že obě posudkové komise i lékařka
OSSZ v Chrudimi shodně určily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu stěžovatele,
tak i zařazení jeho rozhodujícího zdravotního postižení do přílohy k vyhlášce včetně výsledné
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se závěrem, že plná invalidity stěžovatele
je z obecných příčin. Obě posudkové komise se podrobně vyjádřily ke všem aspektům
stěžovatelova zdravotního stavu, přičemž jej posuzovaly k datu vydání napadeného správního
rozhodnutí. Přesvědčivým způsobem určily, že zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
stěžovatele není v přímé souvislosti s jeho hlášenou nemocí z povolání či s jiným pracovním
úrazem. Námitka stěžovatele, že se posudková komise MPSV pro Středočeský kraj vůbec
nezabývala vztahem stěžovatelova rozhodujícího zdravotního postižení a jeho nemoci z povolání
je s odkazem na obsah předmětného posudku zcela nedůvodná. Obě posudkové komise
se dostatečně vypořádaly i se závěry znaleckých posudků provedených v rámci řízení vedeného
u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě o náhradu škody pro nemoc z povolání stěžovatele.
Na podkladě těchto posudků pak krajský soud v napadeném rozhodnutí uspokojivě zdůvodnil
zpochybnění posudkového zhodnocení znalce MUDr. N. Ke znaleckému posudku MUDr. N.
mohl krajský soud přihlížet pouze jako k jinému listinnému důkazu, a to jen v rozsahu zjištění, ke
kterým je dle své odbornosti kompetentní se vyjadřovat (pozn. soudu). Posudkové závěry
ostatních znalců pořízené pro účely civilního řízení před okresním soudem v rozporu s
hodnocením posudkových komisí nejsou. Se závěry krajského soudu týkajícími se uvedených
posudků posudkových komisí Nejvyšší správní soud souhlasí, a má za to, že Krajský soud v
Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. 5. 2006, č. j. 28 Ca 46/2001 – 150, provedl vše, co mu bylo
Vrchním soudem v Praze uloženo.
Ohledně principu hodnocení jednotlivých důkazů Nejvyšší správní soud odkazuje
na ust. §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ust. §64 s. ř. s., podle něhož soud hodnotí důkazy
podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti;
přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Nejvyšší správní soud má za to, že v dané věci nebylo třeba odstraňovat žádné pochybnosti,
neboť obě posudkové komise i posudková lékařka OSSZ posoudily věc shodně
a jejich posouzení je v souladu s odbornými lékařskými vyšetřeními. V jejich posudkových
závěrech nejsou žádné rozpory, které by vyžadovaly ze strany krajského soudu další dokazování.
Skutečnost, že stěžovatel s posouzením zdravotního stavu nesouhlasí, nelze považovat
za kvalifikovaný rozpor, který by byl způsobilý vyvolat úvahu o vypracování znaleckého posudku.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že krajský soud správně uvážil, pokud v souzené věci
neshledal důvody pro přibrání znalce a vypracování znaleckého posudku.
Nedůvodnou shledal Nejvyšší správní soud i poměrně obecně formulovanou námitku
stěžovatele, že se krajský soud náležitým způsobem nevypořádal se všemi žalobními námitkami
stěžovatele týkajícími se příčin vzniku invalidity. Z podrobného odůvodnění napadeného
rozsudku krajského soudu vyplývá opak, tj. krajský soud se pečlivě zabýval všemi stěžovatelem
uplatněnými žalobními body. Se zřetelem k výše uvedenému, lze na tomto místě uzavřít,
že se krajský soud nedopustil namítaných vad řízení a kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. tak není dán.
Krajský soud, vázán právním názorem Vrchního soudu v Praze v jeho zrušovacím
rozhodnutí, se nemohl soustředit na otázku, zda skutečnost, že stěžovateli byl plný invalidní
důchod přiznán z tzv. obecných příčin, nikoli jako tvrzený následek pracovního úrazu, může mít
za následek stěžovatelovo zkrácení na právech ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. (§129
odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud k této otázce uvádí:
Jak vyplývá z obsahu spisu, stěžovatel ani v žalobě, ani později v průběhu soudního řízení
nenamítal nic proti výši plného invalidního důchodu, který mu byl napadeným rozhodnutím
přiznán, nenamítal nic ani proti datu, od něhož mu byl tento důchod přiznán. Jeho námitka,
kvůli níž se vedlo dlouholeté soudní řízení, spočívala v tom, že v napadeném rozhodnutí
mělo být místo slov „§39 odst. 1/a“ uvedeno „§38 písm. b)“. Podle §108 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, pokud tento zákon nestanoví
jinak, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění a důchodového pojištění a pro řízení
ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti obecné
předpisy o správním řízení. Podle §47 odst. 1 správního řádu musí rozhodnutí obsahovat výrok,
odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Podle odstavce 2 téhož ustanovení výrok obsahuje
rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto.
Žalovaná ve výroku napadeného rozhodnutí uvedla, že plný invalidní důchod žalobci přiznává
podle §39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění; tím splnila povinnost ve výroku
rozhodnutí uvést ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. I kdyby byla
správná námitka žalobce, že ve výroku napadeného rozhodnutí mělo být uvedeno, že plný
invalidní důchod se přiznává ve stejné výši a od stejného data podle §38 písm. b) zákona
o důchodovém pojištění, pak takovou námitku nelze posoudit tak, že žalobce byl
takto formulovaným rozhodnutím zkrácen na svých právech ve smyslu ustanovení §65 odst. 1
s. ř. s. Žalobce by mohl být zkrácen na svých právech pouze v případě, kdy by mu byl přiznán
důchod v nesprávné výši nebo od nesprávného data.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové netrpí vadami podle §103 odst. 1 písm. a), b) ani d) s. ř. s.
a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný správní orgán měl ve věci
úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední
činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. října 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu