ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.133.2007:51
sp. zn. 6 Ads 133/2007 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalob kyně: M. Č.,
zastoupené JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem, se sídlem U Kanálky 3, Praha 2,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci invalidního důchodu, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, č. j. 42 Cad 81/2007 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, JUDr. Branislavu Renk erovi, se přizn á vá
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2856 Kč, která je splatná
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížno stí napadá usnesení
Krajského soudu v Praze č. j. 42 Cad 81/2007 - 9 ze dne 15. 5. 2007, kterým byla odmítnuta její
žaloba proti blíže neurčenému rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že podle jejího názoru nebylo důvodu, aby soud
v předcházejícím řízení žalobu odmítl, a to proto, že o skutečnosti, že jí byl odňat plný invalidní
důchod, se dozvěděla poté, kdy při vyplácení důchodu zjistila, že měsíční částka je nižší,
než která jí byla původně přiznána. Na základě této skutečnosti kontaktovala žalovanou
za účelem vysvětlení, přičemž jí bylo vysvětleno, že jí byl odňat plný invalidní důchod a přiznán
pouze částečný invalidní důchod, a to na základě rozhodnutí, které stěžovatelce ze strany
žalované nebylo doručeno. Stěžovatelce bylo doručeno pouze rozhodnutí o přiznání částečného
invalidního důchodu ze dne 26. 1. 2007, které krajskému soudu zaslala. Příslušné rozhodnutí
žalované o odnětí plného invalidního důchodu ze dne 26. 10. 2006 bylo stěžovatelc e doručeno
až poté, kdy se osobně dostavila na pracoviště žalované dne 22. 5. 2007 a rozhodnutí převzala
osobně.
Stěžovatelka proto dospěla k závěru, že s ohledem na skutečnost, že krajský soud po ní
ve svých výzvách požadoval rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu, které neobdržela
a převzala ho až po obdržení rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby, lze rozhodnutí
krajského soudu považovat za nezákonné.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka krajskému soudu
dne 26. 3. 2007 adresovala podání - žalobu, pro jejíž zpracování použila zjevně některého z volně
dostupných vzorů, který pouze doplnila. Ze žaloby tedy vyplývá, že byla podána proti rozhodnutí
žalované ze dne 10. 12. 2006, č. X, věta vzoru o předmětu rozhodnutí (přiznání, nepřiznání či
odnětí dávky) není upravena vůbec, pouze je konstatován důvod žaloby, a to slovy „protože
neproběhlo řádné vyšetření pro PID“. Dále se v žalobě uvádí, že „s rozhodnutím nesouhlasím, neboť dle mého
názoru můj zdravotní stav odpovídá PID a byl nedostatečně zjištěn můj zdravotní stav“ . K žalobě
stěžovatelka ovšem přiložila rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2007, o přiznání částečného
invalidního důchodu, v němž bylo uvedeno, že částečný invalidní důchod se přiznává od 10. 12.
2006.
Krajský soud stěžovatelku vyzval, aby ke své žalobě připojila rozhodnutí, které v ní
zmiňuje (tedy z 10. 12. 2006 o odnětí plného invalidního důchodu), a to ve lhůtě 10 dnů.
Ve výzvě rovněž konstatoval, že stěžovatelka patrně omylem přiložila rozhodnutí o přiznání
částečného invalidního důchodu. Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala opětovným zasláním
rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 26. 1. 2007 a rozhodnutí
o přiznání plného invalidního důchodu ze dne 6. 1. 2005. Krajský soud v reakci
na to stěžovatelku opětovně vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení výzv y doložila rozhodnutí,
jímž jí byl odňat plný invalidní důchod, neboť v žalobě uvádí, že chce přezkoumat rozhodnutí
ze dne 10. 12. 2006, které však nikdy nedoložila. Krajský soud rovněž stěžovatelku poučil,
že pokud v uvedené lhůtě rozhodnutí nedoloží, bude její žaloba odmítnuta. Na tuto výzvu
stěžovatelka nereagovala.
Krajský soud proto přistoupil k odmítnutí návrhu. V odůvodnění svého rozhodnutí
konstatoval, že k žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 12. 2006, č. X, ve věci plného invalidního
důchodu, nebylo připojeno rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu, které mělo být
přezkoumáno, soud proto vyzval žalobkyni k jeho zaslání. Na výzvu soudu však stěžovatelka
zaslala rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 26. 1. 2007. Na další výzvu
stěžovatelka nereagovala, proto krajský soud žalobu odmítl s odvoláním na §46 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož soud
usnesením odmítne návrh, jestliže nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek nebyl přes
výzvu soudu odstraněn, a proto nelze v řízení pokračovat.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastnicí
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., a Nejvyšší správní soud ji shledává proto přípustnou.
Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
O výše představených námitkách stěžovatelky uvážil Nejvyšší správní soud následovně:
Podle ustanovení §71 odst. 1 písm. a) s. ř. s. musí žaloba obsahovat krom obecných
náležitostí podání ve smyslu §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. označení napadeného rozhodnutí a den jeho
doručení nebo jiného oznámení žalobci, podle §71 odst. 2 věty první s. ř. s. pak žalobce připojí
jeden opis napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předsed a senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Není-li
v této lhůtě podání doplněno a nelze-li pro nedostatek podání v řízení pokračovat, soud řízení
o takovém podání odmítne.
Z výše uvedeného vyplývá, že základním požadavkem na obsah žaloby je označení
napadeného rozhodnutí. Tento požadavek logicky směřuje k tomu, aby bylo v řízení soudním
nepochybně zřejmé, proti čemu žaloba směřuje, jinými slovy, jde o to, aby byl řádně vyme zen
předmět řízení. S požadavkem řádného označení napadeného rozhodnutí úzce souvisí
i povinnost žalobce přiložit opis rozhodnutí k žalobě. Kombinace řádného označení a přiložení
opisu rozhodnutí zajišťuje v maximální míře jistotu soudu o tom, co chtěl žalobce svou žalobou
napadnout.
Samo nedoložení v žalobě označeného rozhodnutí podle §71 odst. 2 věty prvé s. ř. s.
není, jak ostatně dovodila i judikatura správních soudů, překážkou, která by bránila řízení ve věci.
Jak konstatovalo již usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 1993, č. j. 6 A 6/93 - 9
(publikováno in: Správní právo, 4/1993, str. 342), žalobce je povinen připojit k žalobě jako její
součást stejnopis napadeného rozhodnutí. Neučiní-li tak ani přes výzvu soudu, obstará si soud
tento stejnopis sám, avšak na náklady žalobce. Potíž nastává v okamžiku, kdy napadené
rozhodnutí není dostatečně jednoznačně vymezeno ani v samotné žalobě, popřípadě pokud
se diametrálně odlišuje označení rozhodnutí v žalobě a zjevný obsah rozhodnutí k žalobě
přiloženého.
Tak tomu bylo zjevně v případě stěžovatelky. Žaloba svým zněním, jak správně dovodil
krajský soud, zjevně směřovala vůči nějakému rozhodnutí, které se týkalo plného invalidního
důchodu. Přesný předmět tohoto rozhodnutí (nepřiznání či odnětí dávky) však nebyl v žalobě
vymezen. Rovněž datum rozhodnutí, s ohledem na obsah rozhodnutí přiloženého, spíše mohl
vést k domněnce, že stěžovatelka zaměnila datum vydání rozhodnutí s datem uvedeným
ve výroku rozhodnutí. Za této situace (absence řádného vymezení napadeného rozhodnutí
v žalobě a přiložení zjevně nekorespondujícícho rozhodnutí) bylo plně na místě, pokud se krajský
soud pokusil zjednat jasno v předmětu žaloby.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud oprávněně postupoval podle výše
zmíněného ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a stěžovatelku opakovaně vyzval, aby přiložila
rozhodnutí, o němž se v žalobě zmiňuje, tj. rozhodnutí týkající se plného invalidního důchodu.
Ve druhé výzvě výslovně uvedl, že důvodem je mj. i nedostatečné vymezení (ozn ačení)
napadeného rozhodnutí v žalobě.
Pokud stěžovatelka na tuto výzvu požadované rozhodnutí nepředložila, nelze krajskému
soudu klást k tíži, že řízení o stěžovatelčině návrhu odmítl.
Stěžovatelčina argumentace, že soudem požadované rozhodnutí jí ne bylo doručeno
a osobně je převzala až po odmítnutí žaloby, přitom není tvrzením, jež by bylo s to změnit závěr
o správnosti postupu krajského soudu. Je pouze vysvětlením nedorozumění a důvodu, proč
stěžovatelka nebyla s to výzvě soudu vyhovět. Objektivně v zato její vysvětlení pouze potvrzuje,
že sama stěžovatelka neměla jasno, jaké rozhodnutí a z jakých důvodů chce vlastně napadnout.
Z jejího vysvětlení vyplývá, že napadla patrně rozhodnutí o částečném invalidním důchodu
(o který ovšem předtím řádně požádala a její žádosti bylo v plném rozsahu vyhověno)
s tím, že má za to, že by jí měl náležet důchod plný invalidní. Žalobu ovšem koncipovala, jako by
se týkala nějakého rozhodnutí o plném invalidním důchodu (nejspíše odnětí). Nejasnost co
do napadeného rozhodnutí a důvodů napadení tedy byly zjevné.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že procesní obrana ve chvíli, kdy
stěžovatelka, ale především jí ustanovený zástupce pro řízení o kasační stížnosti, zjistili,
že rozhodnutí týkající se plného invalidního důchodu stěžovatelce patrně nebylo řádně doručeno
a k právně účinnému doručení došlo až při osobním jednání stěžovatelky v sídle žalované dne
22. 5. 2007, vedená proti odmítnutí podání stěžovatelky, které zjevně nemělo způsobilý předmět
a bylo předčasné, měla směřovat nepochybně ve lhůtě podle §72 odst. 1 s. ř. s. k podání řádné
žaloby proti rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu, které bylo nyní řádně oznámeno
a bylo lze je řádně v žalobě konkretizovat.
S ohledem na výše uvedené nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než konstatovat,
že napadené rozhodnutí krajského soudu namítanou vadou ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. e) netrpí. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji zamítl (§110
odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalobkyni. Žalobkyně však žádné náklady
neuplatňovala a i kdyby tomu tak bylo, nebylo by lze je ve smyslu §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat,
neboť jde o věc důchodového pojištění.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Praze
č. j. 42 Cad 81/2007 - 26 ze dne 25. 6. 2007 ustanoven zástupcem advokát JUDr. Branislav
Renker. Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši 1500 Kč
za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání písemného podání
soudu týkajícího se věci samé a další porady ve věci podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b), c) a d)
ve spojení s ustanovením §9 odst. 2 a §7 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
ve znění účinném k datu provedení úkonu. K odměně Nejvyšší správní soud přiznal
rovněž režijní paušál podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 900 Kč. Nejvyšší správní soud
nemohl hodnotit právním zástupcem uváděné studium spisu jako další zvláštní úkon právní
služby, neboť studium spisu je ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu samostatným
úkonem právní služby pouze v řízení trestním. Přiznanou odměnu Nejvyšší správní soud
podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. navýšil o částku daně z přidané hodnoty podle zvláštního
právního předpisu. Celkem tedy přiznal 2856 Kč. Pro zaplacení částky soud stanovil přiměřenou
lhůtu.
Mimo rozhodné důvody Nejvyšší správní soud poukazuje na stěžovatelčinu možnost
kdykoliv požádat o plný invalidní důchod, přičemž rozhodnutí o této žádosti bude podléhat
soudnímu přezkumu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. března 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu