ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.3.2008:95
sp. zn. 6 Ads 3/2008 - 95
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: Z. N.,
zastoupeného JUDr. Štefanem Páleníkem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 1484,
Pardubice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod ze dne
15. 3. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
21. 5. 2007, č. j. 43 Cad 44/2006 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu JUDr. Štefanu Páleníkovi, se přiznáv á odměna
ve výši 1600 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od
právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti v záhlaví blíže
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující
proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 3. 2006, č. X, jímž žalovaná zamítla stěžovatelovu žádost o
plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění žalovaná uvedla, že doba
pojištění potřebná pro nárok na plný nebo částečný invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad
28 let činí 5 roků, přičemž potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a
jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z doby posledních 10 let před vznikem plné nebo částečné
invalidity. V rozhodném období před vznikem invalidity, tj. od 28. 6. 1995 do 27. 6. 2005, dle
žalované stěžovatel získal pouze jeden rok a 18 dní pojištění, a proto stěžovatelovu žádost
zamítla.
Krajský soud v kasační stížností napadeném rozsudku uvedl, že provedl důkaz
napadeným rozhodnutím žalované, posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí, pobočka Ostrava, ze dne 26. 9. 2006, dále posudkovým spisem stěžovatele vedeným
u Okresní správy sociálního zabezpečení v Brně, obsahem dávkového spisu stěžovatele,
jakož i potvrzením Českých drah, a. s., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud
ze správního spisu stěžovatele zjistil, že v rozhodném období deseti let před vznikem plné
invalidity, tj. od 28. 6. 1995 do 27. 6. 2005, získal stěžovatel pouze 1 rok a 18 dní pojištění. Dle
dodatečně doloženého potvrzení o zaměstnání u Českých drah, a. s., získal stěžovatel ještě dalších
187 dní pojištění, takže v rozhodném období určeném §40 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění získal celkem 1 rok a 205 dnů pojištění. Stěžovatel dle názoru soudu splnil pouze jednu
z podmínek §38 zákona o důchodovém pojištění, jež se týká jeho zdravotního stavu,
jelikož pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti dosáhl dle posudku lékaře okresní
správy sociálního zabezpečení 70 %, je tedy osobou plně invalidní, ovšem nesplnil podmínku
§9 a §40 citovaného zákona, neboť doba jeho pojištění, zjišťovaná v posledních deseti letech
před vznikem invalidity, nedosáhla požadovaných 5 let. Krajský soud z uvedených důvodů
stěžovatelovu žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), pro nedůvodnost zamítl.
Stěžovatel podal do zamítavého rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost z důvodů
dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítl, že žádost o plný invalidní důchod podal u žalované
v roce 2004, a proto by se měla zjišťovat potřebná délka pojištění od roku 1994 do roku 2004,
kdy byl veden na úřadě práce jako nezaměstnaný, posléze pracoval u Pražské paroplavební
společnosti, u Českých drah, a. s., a poté ve firmě Kapl Litovel. Dále uvedl, že byl v roce 1997
zatčen a poté 24 měsíců držen ve vazbě, i když byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci
odsouzen pouze ke dvaceti měsícům odnětí svobody, z čehož dovozuje, že byl 4 měsíce držen
ve věznici protiprávně. Stěžovatel požaduje dobu těchto 4 měsíců neoprávněné vazby započíst
pro účely důchodového pojištění, i když nebyl při výkonu trestu odnětí svobody pracovně
zařazen. Vzhledem k odpracovaným 27 rokům a 148 dnům se stěžovatel domnívá, že mu
z důvodu pracovní nezpůsobilosti přináleží plný invalidní důchod. Tyto skutečnosti stěžovatel
považuje za takové vady řízení, jež mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalované, jakož i soudu,
a proto Nejvyšší správní soud žádá, aby napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Ze správního a soudního spisu byly pro posouzení věci zjištěny následující skutečnosti:
Rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci ze dne 27. 3. 1991 byl
stěžovatel na základě závěrů odborného lékařského posudku shledán nadále pouze částečně
invalidním dle §37 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. Dne 3. 11. 2004 stěžovatel znovu
požádal o přiznání plného invalidního důchodu. Rozhodnutím ze dne 15. 3. 2006, č. 521 113 161,
žalovaná zamítla stěžovatelovu žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38
zákona o důchodovém pojištění, a to z důvodu, že v rozhodné době před vznikem invalidity,
tj. od 28. 6. 1995 do 27. 6. 2005, stěžovatel získal pouze 1 rok a 18 dní pojištění. Žalovaná
stěžovatele v rozhodnutí poučila o možnosti doložit další příslušné doklady k novému posouzení,
pokud byl zaměstnán (pojištěn) i v dobách, které v osobním listě důchodového pojištění nejsou
uvedeny. Stěžovatel byl podle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne
9. 11. 2005 uznán plně invalidním podle §39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění
a to ode dne 28. 6. 2005, a jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl podřazen postižení
uvedenému v kapitole IX., oddílu B, položce 1, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky 284/1995 Sb.,
v platném znění, a hodnocen 60 % mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
přičemž s ohledem na další zdravotní postižení byla tato hodnota podle §6 odst. 4 citované
vyhlášky zvýšena o 10 %, tedy celková míra poklesu byla hodnocena 70 %.
Krajský soud si v řízení o přezkumu napadeného rozhodnutí žalované vyžádal odborné
lékařské posouzení stěžovatelova zdravotního stavu (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.)
Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), pobočka
Ostrava, ač nebyla otázka míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele
v projednávané věci spornou. Posudková komise hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele dle kapitoly IX., oddíl B, položky 1, písm. b), přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., pouze 55 %, a dospěla k závěru, že stěžovatel byl k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované pouze částečně invalidní. Stěžovatel byl na jednání
před správním soudem prvního stupně přítomen a vyjádřil zásadní nesouhlas se zamítnutím jeho
žádosti o invalidní důchod. Namítl, že poté co doložil další doklady o zaměstnání u Českých drah,
a. s., mu měla žalovaná plný invalidní důchod přiznat, neboť podle jeho propočtů má nyní
odpracováno asi 26 let, a z toho v období od 28. 6. 1995 do 27. 6. 2005 asi 4 roky. Dále
stěžovatel v průběhu jednání uvedl, že v období od roku 2001 do roku 2004 pracoval „na černo“,
takže v tomto ohledu doplnění dokazování nenavrhuje. Z osobního listu důchodového pojištění
stěžovatele ze dne 19. 3. 2007 (poté, co stěžovatel žalované doložil potvrzení o zaměstnání
u Českých drah, a. s.) plyne, že získal celkem 27 roků a 258 dnů pojištění, z čehož v období
od 28. 6. 1995 do 27. 6. 2005 celkem 1 rok a 205 dnů pojištění. Krajský soud proto s ohledem
na nesplnění podmínky pro přiznání nároku na plný invalidní důchod uvedené v §39 a §40
zákona o důchodovém pojištění stěžovatelovu žalobu zamítl.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační
stížnost je přípustná, neboť je z jejího obsahu zřejmé, že stěžovatel uplatňuje kasační důvod dle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek krajského
soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že v nyní projednávané věci není otázkou sporu
rozdílné hodnocení stěžovatelova zdravotního stavu jednotlivými posudkovými komisemi,
jelikož relevance posouzení zdravotního stavu stěžovatele s ohledem na stupeň invalidity je
závislá na zodpovězení otázky, jež je pro posouzení projednávané věci stěžejní, a to zda
stěžovatel v rozhodném období před vznikem plné invalidity, resp. částečné invalidity, získal
potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na plný (částečný) invalidní důchod. Jelikož je otázka
posouzení stupně stěžovatelovy invalidity ve vztahu k otázce získání potřebné doby pojištění
pro vznik nároku na invalidní důchod sekundární, Nejvyšší správní soud se jí dále nebude
zabývat, neboť její zodpovězení není pro posouzení projednávané věci potřebné.
Podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti
jen za zcela mimořádných podmínek.
Podle §40 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění činí potřebná doba pojištění pro nárok
na plný invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků, přičemž podle odst. 2
citovaného ustanovení se potřebná doba pojištění zjišťuje z období před vznikem plné invalidity,
a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity.
Stěžovatel se narodil dne 13. 11. 1952, jde tedy ve smyslu zákona o důchodovém
pojištěné o pojištěnce staršího 28 let. Žádost o přiznání plného invalidního důchodu uplatnil dne
3. 11. 2004 a na základě odborného lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení,
pobočky Brno - venkov, ze dne 9. 11. 2005, byl stěžovatel shledán plně invalidním od 28. 6. 2005.
Dle §40 zákona o důchodovém pojištění se potřebná doba pojištění zjišťuje z posledních deseti
roků před vznikem plné invalidity, tj. v tomto konkrétním případě je obdobím rozhodným doba
od 28. 6. 1995 do 27. 6. 2005. Z dávkového spisu stěžovatele, z osobního listu důchodového
pojištění ze dne 19. 3. 2007, Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel získal v rozhodném
období, i po dodatečném započtení doby zaměstnání u Českých drah, a. s., pouze 1 rok a 205 dní
pojištění. Stěžovatel v řízení před správním orgánem, jakož i v řízení před správním soudem,
neprokázal potřebnou dobu pojištění pro nárok na plný invalidní důchod podle §40 odst. 1 a 2
zákona o důchodovém pojištění, přičemž tato doba nevyplývá ani z dávkového spisu stěžovatele,
nesplnil tedy jednu z nutných podmínek pro přiznání nároku na plný invalidní důchod podle §38
zákona o důchodovém pojištění.
Nejvyšší správní soud se již ve své konstantní judikatuře k obdobné problematice vyslovil,
např. v rozsudku ze dne 30. 1. 2004, č. j. 4 Ads 49/2003 - 29, dostupném na www.nssoud.cz,
v němž konstatoval, že „pokud plně invalidní pojištěnec starší 28 let nezískal ke dni vzniku plné invalidity
potřebnou dobu pojištění nejméně 5 roků, jež je zjišťována z poledních 10 roků před vznikem invalidity,
a nezískal ji ani následně po přičtení další doby pojištění získané po vzniku plné invalidity, nárok na plný
invalidní důchod mu nevznikl (§38 písm. a/, §40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění).“
K námitce stěžovatele týkající se období, z něhož se potřebná doba pojištění pro vznik
nároku na plný invalidní důchod zjišťuje, Nejvyšší správní soud uvádí, že není rozhodné datum
podání žádosti o přiznání plného invalidního důchodu, ale naopak datum, k němuž byl stěžovatel
lékařskou posudkovou komisí shledán plně invalidním. Proto se v projednávané věci žalovaná
nedopustila pochybení, když za rozhodné období, z něhož byla potřebná doba pojišťění
zjišťována, označila dobu od 28. 6. 1995 do 27. 6. 2005, neboť stěžovatel byl na základě posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov shledán plně invalidním od 28. 6. 2005.
Ohledně dalšího zaměstnání, na nějž stěžovatel v kasační stížnosti poukazoval, nelze
než konstatovat, jak sám stěžovatel do protokolu z jednání před Krajským soudem v Ostravě
uvedl, že se zřejmě jednalo o práce vykonávané mimo pracovně právní vztahy, za něž neodváděl
příslušným správním orgánům pojistné, a tudíž tyto doby nelze pro účely důchodového pojištění
započítat.
Ke stěžovatelově námitce spočívající v požadavku započtení doby vazby pro účely
důchodového pojištění Nejvyšší správní soud nad rámec tohoto rozhodnutí, jelikož stěžovatel
námitku v řízení před soudem neuplatnil, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.), uvádí,
že „pokud žalobce nebyl ve vazbě k výkonu práce zařazen, nelze mu uvedenou dobu jako dobu pojištění hodnotit.
Pokud žalobce nebyl zařazen k pravidelnému výkonu prací ve vazbě, Česká správa sociálního zabezpečení
z této skutečnosti vychází a nemůže přihlédnout k okolnostem, za jakých k zařazení žalobce k pravidelnému
výkonu prací ve vazbě nedošlo (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008,
č. j. 6 Ads 58/2007 - 266, dostupný na www.nssoud.cz).“
Stěžovateli se nepodařilo prokázat potřebnou dobu pojištění podle §40 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění, čímž nesplnil podmínky stanovené §38 citovaného zákona pro nárok
na plný invalidní důchod. Potřebná doba pojištění nevyplývá ani z dávkového spisu stěžovatele,
a proto krajský soud nepochybil, když žalobu proti napadenému rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o plný invalidní důchod pro nedůvodnost zamítl.
Kasační stížnost byla z výše uvedených důvodů jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1
s. ř. s).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalované,
ač byla v řízení úspěšná, takové právo ze zákona nenáleží.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě
č. j. 43 Cad 44/2006 - 79 ze dne 22. 10. 2007 ustanoven zástupce, advokát JUDr. Štefan Páleník,
se sídlem Masarykovo náměstí 1484, 530 02 Pardubice. Nejvyšší správní soud zástupci přiznal
podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu ve výši 2 x 500 Kč, za dva úkony právní služby spočívající
v sepsání kasační stížnosti ze dne 3. 7. 2007 a v doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 10. 2007
podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dále náhradu hotových
výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem
1600 Kč. Nejvyšší správní soud neuznal úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě
právního zastoupení, jelikož právní zástupce neprokázal uskutečnění první porady s klientem dle
§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jelikož ustanovený advokát není plátcem daně
z přidané hodnoty, Nejvyšší správní soud tuto částku o částku odpovídající dani, jež se odvádí
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nezvýšil. Ustanovenému zástupci
se přiznávají náhrady nákladů v celkové výši 1600 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu