ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.6.2007:44
sp. zn. 6 Ads 6/2007 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: B. Ž.,
zastoupeného JUDr. Jáchymem Kanarkem, advokátem, se sídlem Smetanova 17, Brno,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, č. j. 22 Cad 154/2006 - 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2006, č. j. 22 Cad 154/2006 - 26,
se r uš í a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 16. 6. 2006, č. X, byla žalobcova (dále jen „stěžovatel“)
žádost o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu podle §5 odst. 1 písm. a) a c) zákona
č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a
některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o
jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až
1945 a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 357/2005 Sb.“), ve výši 2500 Kč zamítnuta.
V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že stěžovatel dle prokázaných skutečností
v táboře nucených prací strávil dobu od 7. 11. 1950 do 2. 11. 1951, což je méně než 12 měsíců,
jak to vyžaduje §5 odst. 1 písm. c) bod 2 citovaného zákona, a proto nárok na zvláštní příplatek
k důchodu stěžovateli nevznikl.
Proti rozhodnutí žalované podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně,
v níž především namítal, že byl zařazen do tábora nucených prací výměrem Krajského národního
výboru v Brně ze dne 31. 7. 1950, č. 21232/50, a to na dobu 24 měsíců. Tento trest vykonával
v době od 7. 11. 1950 do 2. 11. 1951. Propuštěn byl na základě výměru Krajského národního
výboru v Brně ze dne 20. 10. 1951, č. III/3 - 256 - 10.10.51, v němž mu byla do doby pobytu
v táboře nucených prací započtena doba výkonu vazby od 22. 5. 1950 do 7. 8. 1950, přičemž je
z tohoto rozhodnutí zřejmé, že uvedené období bylo považováno za dobu pobytu v táboře
nucených prací. Ministerstvo vnitra dne 29. 1. 1992 dopisem č. j. VSC/1 - 2913/91 stěžovateli
sdělilo, že jeho nárok na odškodnění podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, je oprávněný a přiznalo mu finanční náhradu v celkové výši 29 667 Kč.
Z těchto skutečností stěžovatel dovodil, že splnil veškeré podmínky stanovené §5 odst. 1
písm. a) a c) zákona č. 357/2005 Sb.
Krajský soud stěžovatelovu žalobu rozsudkem ze dne 27. 9. 2006 zamítl a žádnému
z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že z dikce §5 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 357/2005 Sb. vyplývá nezbytnost kumulativního
naplnění podmínek pro vznik nároku na zvláštní příplatek a není-li splněna jedna z nich,
ke vzniku nároku nedochází. Stěžovatelův neoprávněný pobyt v táboře nucených prací byl kratší
12 měsíců a zákon č. 357/2005 Sb. neobsahuje ustanovení o odstranění tvrdosti zákona,
pročež žaloba musela být zamítnuta.
Tento rozsudek napadl stěžovatel kasační stížností, v níž argumentoval obdobně
jako v žalobě ke krajskému soudu (z předložených písemných dokladů vyplývá, že podmínky
citovaného ustanovení zákona č. 357/2005 Sb. splňuje). Dále stěžovatel namítl, že krajský soud
nijak neposoudil obsah výměru ze dne 20. 10. 1950, jímž mu byla započtena doba vazby, a nijak
se nevypořádal s právním posouzením otázky započítání doby vazby do doby pobytu v táboře
nucených prací. Tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Z těchto důvodů stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně
k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na podání učiněná v žalobním
řízení a na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Navrhla proto zamítnutí
kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen
„s. ř. s.“/), je p odána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.), stěžovatel je zastoupen advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.) a kasační stížnost je přípustná, neboť z jejího obsahu je zřejmé, že stěžovatel
uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
dle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, neboť řízení
před soudem trpělo takovou vadou řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
ve věci samé (§103 odst. 1 písm. d/).
Nejvyšší správní soud konstatoval například v rozsudku publikovaném
pod č. 787/2006 Sb. NSS: „Opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]“. Právě k takovému pochybení došlo i v nyní
posuzovaném případě, neboť se krajský soud vůbec nijak nevyjádřil ke stěžovatelovým námitkám
týkajícím se možnosti kumulace doby vazby a doby pobytu v táboře nucených prací a z toho
vyplývajícími důsledky pro zákonnost rozhodnutí žalované a správnosti skutkových zjištění
k tomu se upínajících. To platí tím spíše, že se zde jednalo o námitku stěžejní, ovlivňující samou
podstatu sporu.
Krajský soud tedy pochybil v tom, že pominul námitku týkající se skutkových zjištění
ve vztahu k tvrzené době vazby. V dalším řízení bude třeba posoudit, zda žalovaná
v tomto ohledu (z hlediska rozsahu zjišťování a dokazování skutkových okolností) pochybila,
a to ve vztahu k obsahu žádosti a důkazních prostředků, jež měla žalovaná k dispozici
ve svých evidencích, případně ve vztahu k její povinnosti podle §6 odst. 5 zákona
č. 357/2005 Sb.
Z hlediska právního hodnocení věci pak lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 2. 2008, č. j. 4 Ads 89/2007 - 45 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž bylo
konstatováno, že nárok na zvláštní příspěvek k důchodu podle §5 odst. 1 písm. c) zákona č. 357/2005 Sb.,
o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, vznikne i tehdy, činí- li součet doby neoprávněného výkonu
vazby nebo trestu odnětí svobody uvedené v §5 odst. 1 písm. c) bod 1. a doby zařazení v táborech nucených prací
nebo pracovním útvaru a nebo centralizačním klášteře s režimem obdobným táborům nucených prací podle §5
odst. 1 písm. c) bod 2. celkem nejméně 12 měsíců.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejv yšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně pro naplnění stížního důvodu dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 5. června 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu