ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.69.2007:74
sp. zn. 6 Ads 69/2007 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: N. M.,
zastoupené Mgr. Janem Horáčkem, advokátem, se sídlem Palackého 46, Přerov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované o odnětí částečného invalidního důchodu ze dne 10. 1. 2006, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 20 Cad 7/2006 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu Mgr. Janu Horáčkovi, se přiznáv á odměna ve výši
2349,20 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala včas kasační stížnost proti v záhlaví blíže
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující
proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 1. 2006, č. X, jímž byl stěžovatelce podle §56 odst. 1
písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“), odňat od 18. 2. 2006 částečný invalidní důchod.
Krajský soud stěžovatelčinu žalobu rozsudkem podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Olomouci ze dne 9. 12. 2005 stěžovatelka není nadále částečně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %. Soud si vyžádal doplnění řízení posudkem vypracovaným
Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne
16. 5. 2006, jež došla na základě prostudování lékařské dokumentace stěžovatelky k závěru,
že se u posuzované k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl víceetážový bolestivý páteřní syndrom
při degenerativních změnách bez kořenového postižení. Toto zdravotní postižení posudková
komise podřadila pod kapitolu XV, odd. F, položku 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., ve znění platném k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované,
přičemž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u stěžovatelky hodnotila 25 %.
Stěžovatelka dle posudku komise k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyla částečně
invalidní podle §44 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud hodnotil
provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že posudek vypracovaný
posudkovou komisí je přesvědčivý a náležitě odůvodněný. Jestliže podle zjištěných
a odůvodněných závěrů posudkové komise činil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatelky 25 %, nesplňuje tedy podmínky částečné invalidity dle §44 odst. 1 a 2 zákona
o důchodovém pojištění, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka podala do zamítavého rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost.
Nesouhlasí s posudkovým závěrem komise ze dne 16. 5. 2006, neboť dle jejího názoru nebyly
zohledněny další diagnózy zjištěné ještě před přiznáním důchodu, a to ischemie se srdeční
arytmií, nefrolitiasa apod. Jako důvod podání kasační stížnosti uvedla vady rozhodnutí ve smyslu
§103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítla, že Krajský soud v Ostravě
na projednávanou věc sice správně aplikoval §44 zákona o důchodovém pojištění,
ale v dokazování a hodnocení se omezil pouze na aplikaci §44 odst. 1, který požaduje nejméně
33% pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti jako podmínku částečné invalidity.
Podle §44 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní též tehdy,
jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.
Krajský soud přitom v řízení a následně v rozhodnutí dle názoru stěžovatelky zcela pominul
zhodnocení namítaného zhoršení zdravotního stavu ve vztahu k citovanému ustanovení.
Posudková komise ve svém lékařském posudku dle stěžovatelky konstatovala pouze pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25 %, ale nezabývala se již otázkou, v jaké míře její
zdravotní stav ztěžuje obecné životní podmínky. Stěžovatelka poukazuje na svůj špatný zdravotní
stav, jež ji omezuje v běžném životě, obtížný a bolestivý pohyb, závratě, pocity slabosti a úzkosti,
přičemž se domnívá, že vzhledem k těmto zdravotním obtížím splňuje podmínky §44 odst. 2
zákona o důchodovém pojištění. Lékařské podklady a hodnocení z nichž vycházela při svém
rozhodování žalovaná, a posléze i krajský soud, jsou dle názoru stěžovatelky nesprávné,
neboť vycházejí z nedostatečných skutkových zjištění. Správní orgán, jakož i soud, pominul
provést dokazování a hodnocení splnění podmínky částečné invalidity ve smyslu §44 odst. 2
zákona o důchodovém pojištění. Dále stěžovatelka namítla, že napadené rozhodnutí soudu je
nepřezkoumatelné, jelikož se opírá o neúplný znalecký posudek a tato vada mohla mít vliv
na zákonnost rozhodnutí. Závěrem kasační stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu pro výše uvedené důvody zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Ze správního a soudního spisu byly pro posouzení věci zjištěny následující skutečnosti:
Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2006, č. X, žalovaná stěžovatelce odňala dle §56 odst. 1
písm. a) zákona o důchodovém pojištění od 18. 2. 2006 částečný invalidní důchod. Vycházela
při tom z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci ze dne 9. 12. 2005,
v němž posudkový lékař dospěl k závěru, že stěžovatelčin dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
je zapříčiněn poruchou adaptace na dlouhodobý stres středního stupně. Vzhledem ke klinickému
nálezu, ostatním zdravotním postižením a pracovnímu zařazení, posudkový lékař hodnotil pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti dle kapitoly V, položky 4, písm. b) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., 20 %, a rovněž konstatoval, že se nejedná o zdravotní postižení
odpovídající příloze č. 3 citované vyhlášky, umožňující soustavnou výdělečnou činnosti jen za
zcela mimořádných podmínek, jakož se ani nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4
citované vyhlášky, značně ztěžující obecné životní podmínky. Posuzovaná není podle posudku
schopna fyzicky a psychicky náročné práce, práce stresující a ve vynuceném tempu a polohách a
v nepříznivých klimatických podmínkách.
Krajský soud si pro účely přezkumného řízení zdravotního stavu stěžovatelky na základě
§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., vyžádal odborné lékařské posouzení Posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí. Při ústním jednání, za účasti zástupce žalované nikoliv však
stěžovatelky, která se k jednání soudu nedostavila, ačkoliv byla řádně obeslána, provedl důkaz
posudkem vypracovaným posudkovou komisí dne 16. 5. 2006, v němž jsou podrobně popsané
jednotlivé lékařské nálezy a učiněn závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované
o odnětí částečného invalidního důchodu nebyla stěžovatelka plně invalidní podle §39 odst. 1
zákona o důchodovém pojištění a nebyla ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 a 2 citovaného
zákona. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vzhledem k dalším
zdravotním postižením posudková komise hodnotila 25 %, přičemž za rozhodující příčinu
stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované označila víceetážový bolestivý páteřní syndrom při degenerativních změnách
bez kořenového postižení uvedený v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitole XV,
oddílu F, položce 2, písm. b). Pro použití §6 odst. 4 citované vyhlášky posudková komise nenašla
důvod. Soud v posudku neshledal vady a neměl pochybnosti o jeho správnosti.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost
podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, které podle svého obsahu
představují námitky proti rozsahu a správnosti posouzení zdravotního postižení. Nesprávnost
posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání napadeného
rozhodnutí žalované a v důsledku toho i nesprávné posouzení zákonných podmínek invalidity
podle §39 odst. 1 a §44 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění může být vadou řízení
před soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a pro tento důvod Nejvyšší správní soud
kasační stížnost shledává přípustnou. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek
krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
K námitce stěžovatelky týkající se nesprávného posouzení jejího zdravotního stavu a tedy
i podmínek nároku na invalidní důchod soud nejprve obecně uvádí následující. Posouzení
zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně
medicínskou; soud k ní nemá potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám,
jimž tyto znalosti svědčí, aby se o těchto otázkách vyslovily. Soud pak hodnotí veškeré důkazy
v řízení takto získané. V řízení, které je přezkumným řízením vůči rozhodnutí žalované, soud
opatřuje posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v souladu s pokynem
§4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pro rozhodnutí soudu tak má
zcela zásadní význam právě závěr vyslovený v posudku odborné lékařské komise. Z toho důvodu
musí z posudku vyplývat, že komise zasedala v řádném složení dle §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.,
kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, dále ve smyslu §3 odst. 8 ve spojení s §1
odst. 2 této vyhlášky musí z posudku vyplývat, zda a jak přihlédla komise při posuzování
zdravotního stavu a pracovní schopnosti k výsledkům vlastního šetření, zda a jak vycházela
z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzované.
Posudek musí konečně obsahovat posudkový závěr, ze kterého vyplývá posouzení jednak
zdravotního stavu posuzované, v případě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
i zdravotní postižení, které je jeho příčinou (§6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb.) a jednak
poklesu schopnosti jeho soustavné výdělečné činnosti.
Posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá
zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky
spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především
pak s těmi, které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný
dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje
náležité odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud,
který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné
či částečné) závisí především. Důležitým pravidlem, které nutno zvláště zdůraznit, je ustanovení
§75 odst. 1 s. ř. s., jež stanoví, že při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. To znamená, že posudková
komise ministerstva musí ozřejmit své závěry právě ve vztahu k období, kdy bylo vydáno
rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu.
Krajský soud v Ostravě v řízení o žalobě, jak bylo již konstatováno, vycházel z lékařského
posudku vypracovaného posudkovou komisí dne 16. 5. 2006, podle kterého šlo u stěžovatelky
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož příčinou je stav daný víceetážovým mnohaletým
bolestivým páteřním syndromem s cervikobrachiální symptomatikou a lumboischiadickým
syndromem při degenerativních změnách krční páteře, stav po artroskopii levého ramenního
kloubu v roce 1996 s fyziologickým nálezem v kloubu a po burzoskopii s nálezem zmnožené
burzální tkáně s dekompresí subakromiálního prostoru, s omezením hybnosti v ramenním
kloubu, levostrannou omartrozou, počínající levostrannou gonartrozou, počínající koxartrozou,
poruchou adaptace na dlouhodobý stres středně těžkého stupně, zvýšená nervosvalová
dráždivost, neurovegetativní dystonie, drobná cysta levé ledviny (v dokumentaci neprokázána
nefrolitiasa), léková alergií a lehká hyperlipémie. Při posuzování zdravotního stavu stěžovatelky
ke dni rozhodnutí žalované o odnětí částečného invalidního důchodu posudková komise
konstatovala, že narozdíl od posudkové komise Okresní správy sociálního zabezpečení
v Olomouci nehodnotila stěžovatelčin nepříznivý zdravotní stav dle kapitoly V, položky 4,
písm. b), přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., neboť vertebrogenní postižení posoudila jako
závažnější postižení, jež více omezuje pracovní potenciál, než údajná porucha adaptace
na dlouhodobý stres středně těžkého stupně, která není v psychiatrickém nálezu specifikována
a doložena. Posudková komise tedy dospěla k závěru, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky k datu vydání rozhodnutí žalované o odnětí částečného
invalidního důchodu byl víceetážový bolestivý páteřní syndrom při degenerativních změnách
bez kořenového postižení uvedený v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v kapitole XV,
oddílu F, položce 2, písm. b), přičemž pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatelky komise hodnotila 25 %. Pro aplikaci §6 odst. 4 citované vyhlášky posudková komise
neshledala důvod.
K námitkám stěžovatelky Nejvyšší správní soud uvádí, že posudkové zhodnocení jejího
zdravotního stavu bylo provedeno na základě prostudování její kompletní spisové a zdravotní
dokumentace, jež tvoří součást spisu. Je toho názoru, že posudek vypracovaný dne 16. 5. 2006
posudkovou komisí je úplný a přesvědčivý, neboť komise vycházela při posuzování
stěžovatelčina zdravotního stavu z kompletní zdravotní dokumentace, jakož i z jednotlivých
lékařských nálezů, zejména neurologického, ortopedického, psychiatrického a interního a dále
z vlastního vyšetření stěžovatelky při jednání posudkové komise dne 16. 5. 2006. Ve svých
závěrech komise neopomenula zohlednit žádnou ze zdravotních potíží, a to ani stěžovatelkou
v kasační stížnosti namítanou, tj. že trpí ischemií a srdeční arytmií, jakož i nefrolithiasou. Podle
lékařské dokumentace však nefrolithiasa u stěžovatelky prokázána nebyla a podle interního
vyšetření byl nález na srdci a EKG zcela v normě. Nejvyšší správní soud proto nemá důvodu
shledat posudek neúplným. Z hlediska výše naznačených požadavků na úplnost a přesvědčivost
odborného lékařského posudku ze dne 16. 5. 2006 se tedy posudková komise podle Nejvyššího
správního soudu dostatečně obsáhle vyjádřila a své lékařské závěry přesvědčivě odůvodnila
a krajský soud proto neměl důvod k úvaze, že by bylo nutné skutkový stav, jež se váže
k zdravotnímu stavu stěžovatelky v době rozhodování, dále doplňovat znaleckým posudkem.
Nejvyšší správní soud proto neshledal v postupu krajského soudu žádnou vadu řízení,
která by mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.
Ke stěžovatelčině námitce spočívající v nezohlednění §44 odst. 2 zákona o důchodovém
pojištění lze konstatovat, že posudková komise u stěžovatelky neshledala natolik závažný
zdravotní stav, jež by jí značně ztěžoval obecné životní podmínky. O takový stav jde zejména
v případech tzv. fyzické invalidity, kterou lze uznat u osob, jež trpí natolik závažnými nemocemi
a vadami, pro které mohou ve srovnání se zdravými osobami žijícími v obdobném prostředí
vykonávat běžné životní potřeby jen se značnými obtížemi; taxativní výčet těchto zdravotních
postižení obsahuje příloha č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Jedná se o zdravotní postižení
ortopedická (např. zkrácení dolní končetiny o 10 cm a více, omezená schopnost chůze
po amputaci nohy), postižení chirurgická (např. umělé vyústění trávícího a močového traktu),
postižení nervová (např. úplné ochrnutí), postižení smyslová (např. úplná hluchota),
což u stěžovatelky nebylo zjištěno.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům posudkové komise, která posoudila míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky dle kapitoly XV, oddílu F, položky 2,
písm. b), přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí žalované, na 25 %, a nezpochybnila tak rozhodnutí žalované, dospěl zdejší soud
k závěru, že ani řízení před správním orgánem netrpělo vadami, jež by měly za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Kasační stížnost byla proto jako nedůvodná zamítnuta (§110 odst. 1 s. ř. s).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Žalované, ač byla v řízení úspěšná, takové právo ze zákona nenáleží.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě
č. j. 29 Cad 16/2006 - 41 ze dne 2. 10. 2006 ustanoven zástupce, advokát Mgr. Jan Horáček, se
sídlem Palackého 46, 750 02 Přerov. Nejvyšší správní soud zástupci přiznal podle §35 odst. 8
s. ř. s. odměnu ve výši 1 x 500 Kč, za úkon právní služby spočívající v doplnění kasační stížnosti
podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen
„advokátní tarif“), a dále náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 800 Kč. Dále Nejvyšší správní soud přiznal zástupci
náhradu hotových výdajů spojených s tímto úkonem právní služby vynaložených na cestovní
výdaje - použití osobního motorového vozidla - za účelem prostudování spisu u krajského soudu
dne 22. 3. 2007 (viz. záznam v soudním spisu na č. l. 55), podle §13 odst. 1 a náhradu
za promeškaný čas podle §14 advokátního tarifu. Výše náhrady cestovních výdajů se podle §13
odst. 4 advokátního tarifu řídí právními předpisy o cestovních náhradách, tj. §157 a §158
zákoníku práce a vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 577/2006 Sb.,
kterou se pro určení výše náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu na rok 2007 stanoví
průměrná cena pohonných hmot. V tomto případě se jednalo o motorovou naftu, jejíž průměrná
cena v tomto období činila za 1 litr 28,10 Kč. Vzdálenost z místa sídla zástupce (Přerov - obec)
do místa soudu (Ostrava) a zpět činí 176 km, průměrná výše spotřeby osobního automobilu
ustanoveného zástupce dle technického průkazu, jehož kopii zdejšímu soudu předložil, činí 5,67 l
motorové nafty na 100 km a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí dle §157 odst. 4 zákoníku
práce, u osobních silničních motorových vozidel nejméně 3,80 Kč. Nejvyšší správní soud
proto přiznal ustanovenému zástupci za prokázaný počet najetých kilometrů na uvedené trase
668,80 Kč základní náhrady a 280,40 Kč za spotřebovanou pohonnou hmotu, celkem tedy
949,20 Kč. Náhrada za tři hodiny promeškaného času činí dle §14 advokátního tarifu 600 Kč.
Nejvyšší správní soud neuznal úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního
zastoupení, jelikož zástupce stěžovatelky neprokázal uskutečnění první porady s klientem dle §11
odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ustanovený advokát není plátcem daně z přidané
hodnoty, Nejvyšší správní soud proto přiznanou odměnu o částku odpovídající dani
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nezvýšil. Ustanovenému zástupci
se přiznávají náhrady nákladů v celkové výši 2349,20 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu