ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.91.2008:45
sp. zn. 6 Ads 91/2008 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: A. O., zastoupeného
JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem Pekárenská 12, Brno, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 15. 2. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 4. 6. 2008, č. j. 33 Cad 43/2008 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci, advokátu JUDr. Milanu Bedrošovi, se přiznáv á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1904 Kč, která bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
15. 2. 2008 byl žalobci od lednové splátky 2008 podle nařízení vlády č. 256/2007 upraven
vyplácený důchod na celkovou částku 8708 Kč měsíčně s tím, že srážky budou nadále prováděny
v odpovídající výši, takže celkem bude žalovanou vypláceno 8451 Kč měsíčně. V odůvodnění
tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní,
vdovské a vdovecké a sirotčí přiznané před 1. 1. 2008 se podle nařízení vlády č. 256/2007 Sb.
zvyšují tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje o 3 % vyplácené procentní výměry a plná
výše základní výměry se zvyšuje na 1700 Kč měsíčně. Toto rozhodnutí žalovaná vydala
k námitkám účastníka řízení podaným proti oznámení žalované o zvýšení důchodu od lednové
splátky 2008 (§88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení),
které neshledala důvodnými.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 4. 6. 2008, č. j. 33 Cad 43/2008 - 17, tak, že žalobu odmítl a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení krajský soud
uvedl, že žaloba i replika žalobce směřují do části odůvodnění rozhodnutí, které je obsahově
oznámením žalované o výplatě důchodové dávky. Na tomto místě krajský soud odkázal
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uveřejněné pod č. 1033/2007 Sbírky rozhodnutí NSS,
podle něhož oznámení o výplatě důchodu není součástí výroku rozhodnutí a svou povahou není
rozhodnutím o zákonných nárocích ve věcech důchodového pojištění. Podle soudu je oznámení
o výplatě pouze informací pro pojištěnce o tom, jakým způsobem bude realizována výplata dávky
vyplývající z výroku rozhodnutí. Konkrétní vyplácená částka dávky však už není předmětem
přezkumné činnosti soudu. V předmětné věci je zcela zřejmé, že námitky žalobce nesměřují
do výroku rozhodnutí žalované, nýbrž do odůvodnění uvedeného rozhodnutí, týkající se
vypláceného důchodu a exekuční srážky z důchodu žalobce, kterou žalobce považuje
za neoprávněnou. Krajský soud tak dospěl k závěru, že žalobu je nutno odmítnout ve smyslu §46
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť v dané věci
nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je vzhledem k žalobním námitkám
neodstranitelný. Proti eventuálním neoprávněným srážkám z důchodu může žalobce brojit
pouze návrhem a postupem podle občanského soudního řádu.
Proti uvedenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, z níž lze
dovodit, že nesouhlasí s tím, aby byly nadále prováděny srážky z jeho důchodu.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2008, č. j. 33 Cad 43/2008 - 28, byl
stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. Milan Bedroš,
který doplnil kasační stížnost stěžovatele podáním ze dne 17. 7. 2008. V tomto doplňku kasační
stížnosti stěžovatel konstatuje, že žalovaná provádí neoprávněné exekuční srážky z jeho důchodu
a není mu ponecháváno ani životní minimum. Stěžovatel trvá na tom, že původní dluh ve výši
17 000 Kč již byl vymožen a celkem bylo vymoženo více než 34 000 Kč. Proto se domnívá,
že jsou srážky z jeho důchodu nezákonné. Z tohoto důvodu by měl podle názoru stěžovatele
kasační soud napadené usnesení zrušit. Stěžovatel trvá na tom, že jeho správní žaloba směřovala
proti takovému správnímu aktu, který lze považovat za rozhodnutí, jež připouští podání žaloby
ve správním soudnictví. Stěžovatel napadené usnesení považuje za nezákonné ve smyslu §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. a je toho názoru, že krajský soud měl o věci meritorně rozhodnout tak,
že se žalobě vyhovuje. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní výslovně uvádí
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnou z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení. Nesprávné
posouzení právní otázky - tedy nezákonnost - spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový
stav aplikována nesprávná právní norma, popř. je aplikována správná právní norma, která je však
nesprávně vyložena.
V daném případě žalovaná stěžovateli oznámila, že v důsledku valorizace došlo k úpravě
výše jeho plného invalidního důchodu (§86 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Proti uvedenému
postupu uplatnil stěžovatel námitky, o nichž žalovaná ve smyslu §88 odst. 3 uvedeného zákona
rozhodla rozhodnutím ze dne 15. 2. 2008, které bylo napadeno správní žalobou. V této žalobě
stěžovatel nezpochybňoval výši nově vypláceného plného invalidního důchodu,
pouze nesouhlasil s dalším prováděním exekučních srážek z jeho důchodu. Žaloba tak směřovala
jen proti důvodům rozhodnutí a z tohoto důvodu byla ve smyslu §68 písm. d) s. ř. s.
nepřípustná. Krajský soud proto postupoval správně, když žalobu odmítl, i když správně
k tomuto odmítnutí mělo dojít podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť návrh je
podle tohoto zákona nepřípustný, nikoliv podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; to však ničeho
nemění na tom, že krajský soud správně přistoupil k odmítnutí žaloby. Tvrzení stěžovatele
v kasační stížnosti se nadále týkají jeho nesouhlasu s prováděním exekučních srážek z důchodu,
k čemuž lze uvést, že otázka výkonu rozhodnutí formou srážek z důchodu nespadá
do pravomoci soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, nýbrž do pravomocí obecných
soudů rozhodujících podle občanského soudní řádu.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. není dán, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané
věci náhradu nákladů řízení nelze podle zákona přiznat.
Krajským soudem ustanovený zástupce stěžovatele k výzvě Nejvyššího správního soudu
vyčíslil svoji odměnu za zastupování stěžovatele na částku 2856 Kč, když požaduje odměnu za tři
úkony, a to za převzetí zastoupení a první poradu s klientem, prostudování spisu a doplnění
kasační stížnosti. Především nutno uvést, že prostudování spisu nepředstavuje takový úkon
právní služby ve smyslu §11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, za nějž náleží odměna.
Ustanovenému zástupci byla proto přiznána odměna za dva úkony právní služby, a to za první
poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za písemné podání soudu spočívající
v doplnění kasační stížnosti (§11 odst. 1 písm. b/ a d/ uvedené vyhlášky). Ve smyslu §7 a §9
odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za úkon právní služby částku 500 Kč, s připočtením
režijního paušálu ve výši 300 Kč za každý úkon ve smyslu §13 odst. 3 uvedené vyhlášky byla
ustanovenému advokátovi přiznána odměna v celkové částce 1600 Kč, která byla zvýšena o 19%
daň z přidané hodnoty, jíž je ustanovený advokát plátcem, na celkovou částku 1904 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu