ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.95.2007:43
sp. zn. 6 Ads 95/2007 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: L. Š.,
zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Starobranská 4, Šumperk,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2007, č. j. 19 Cad 144/2006 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované České správě sociálního zabezpečení se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti ne přiznáv á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
10. 10. 2006, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o částečný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém
pojištění“). Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení v Šumperku ze dne 29. 8. 2006 není žalobkyně částečně invalidní, neboť
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %. V této souvislosti byl citován §44 zákona o důchodovém
pojištění, podle něhož je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně
o 33 %.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Ostravě
rozsudkem ze dne 13. 3. 2007, č. j. 19 Cad 144/2006 - 19, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně se krajský soud opírá především
o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „posudková komise“)
pracoviště v Ostravě ze dne 9. 2. 2007, podle něhož procentní míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti činí u žalobkyně 20 %. Krajský soud dále vyšel z toho, že jestliže zjištěný
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce je nižší než 33 % a nebylo u něj
zjištěno zdravotní postižení podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění, nejsou v souhrnu splněny podmínky částečné invalidity podle §44
odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Poněvadž v takové míře pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti nebyl zjištěn a nebylo zjištěno ani zdravotní postižení, jež by žalobkyni značně
ztěžovalo obecné životní podmínky, nelze podle názoru krajského soudu žalobkyni k datu
10. 10. 2006 za částečně invalidní považovat. Jestliže žalobkyně nebyla částečně invalidní,
pak nesplňovala podmínky nároku na částečný invalidní důchod.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), neboť krajský soud nesprávně posoudil právní otázku existence částečné invalidity
stěžovatelky a jejího nároku na částečný invalidní důchod, vady řízení pak podle stěžovatelky
spočívají v tom, že krajský soud nevyhověl důkaznímu návrhu stěžovatelky na posouzení jejího
zdravotního stavu a omezení z tohoto zdravotního stavu vyplývajících znaleckým posudkem
a spokojil se pouze s posudkem posudkové komise. Toto své zásadní procesní rozhodnutí krajský
soud nedostatečně zdůvodnil pouze obecným konstatováním, že tento odborný posudek je
přesvědčivý a úplný. Stěžovatelka dále poukázala na to, že podle §64 s. ř. s. použije se pro řízení
ve správním soudnictví i ustanovení §120 až §136 o. s. ř. o dokazování, neboť soudní řád
správní s výjimkou svého §52 dokazování neupravuje. Krajský soud měl proto na danou
problematiku aplikovat §127 o. s. ř., podle kterého závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností,
k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Výjimku z tohoto
pravidla stanoví §127 odst. 4 o. s. ř. pouze pro případy, kdy má soud k dispozici odborné
vyjádření o jehož správnosti nemá pochybnosti. V daném případě jsou podle stěžovatelky
pochybnosti o správnosti odborného vyjádření posudkové komise z důvodů, které žalobkyně
uvedla jak v žalobě, tak ve svém vyjádření k posudku posudkové komise. Stěžovatelka
proto i nyní v rámci kasační stížnosti namítá neobjektivnost a nepřezkoumatelnost tohoto
odborného posudku, který nesplňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti,
neboť z něho nelze zjistit, jak posudková komise dospěla ke svým závěrům, neboť kromě citace
lékařských zpráv a platné zákonné úpravy obsahuje jediný konkrétní hodnotící argument a sice
ten, že z rozmezí 20 - 40 % upraveného v položce 10, kapitole VI, oddílu A, přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb. stanoví posudková komise dolní hranici 20 % s přihlédnutím
ke skutečnosti, že je stěžovatelka schopna vykovávat svoje zaměstnání účetní, které odpovídá její
kvalifikaci a praxi. Funkční postižení dosahuje podle blíže nezdůvodněného názoru posudkové
komise jen mírného stupně. Z tohoto odborného posudku podle stěžovatelky nelze zjistit,
jak k těmto závěrům posudková komise došla, neboť schází konkrétní rozbor zdravotních
omezení stěžovatelky plynoucích z jejího onemocnění roztroušenou mozkomíšní sklerózou.
Ve vztahu k pracovní činnosti stěžovatelky se posudková komise nezabývala otázkou,
zda stěžovatelka zvládá svoji práci s obvyklým pracovním úsilím, které vynakládají zdravé účetní,
či zda vykonává svoji práci jen díky mimořádnému úsilí a vypětí sil, se kterým překonává
své zdravotní omezení. U stěžovatelky se projevují poruchy soustředění i poruchy funkcí paměti,
takže se v současné době již nedokáže po celou osmihodinovou pracovní dobu soustředit
a vykonávat zodpovědně svoje povolání. K neúnosné zdravotní zátěži přispívá i skutečnost,
že svoji práci vykonává v dlouhodobě vynucené poloze, což se rovněž neslučuje s jejím
onemocněním. Závěry posudkové komise jsou pak podle stěžovatelky rovněž zpochybněny
vyjádřením praktického lékaře MUDr. J. J. ze dne 1. 3. 2007 i neurologa MUDr. J. M. ze dne
26. 2. 2007. Pochybnosti o správnosti odborného posudku vyplývají i z podstaty řešené odborné
problematiky, kdy objektivně zjištěnému onemocnění stěžovatelky roztroušenou mozkomíšní
sklerózou je přiřazeno rozmezí 20 - 40 % poklesu soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky,
takže nezbytným předpokladem pro správné posouzení projevu tohoto onemocnění u ní je
odborný rozbor projevu tohoto onemocnění odpovídající dolní, střední a nejvyšší hranici
zákonného rozmezí a teprve pak přiřazení onemocnění stěžovatelky k příslušné úrovni
tohoto rozmezí.
Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila důvod podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu
na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu,
avšak nesprávně interpretovaného. Stěžovatelka dále uplatnila důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Vzhledem k tomu,
že výtka stěžovatelky o neprovedení důkazu znaleckým posudkem směřuje vůči krajskému soudu,
je zřejmé, že přichází v úvahu spíše důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. jiná vada řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Krajský soud především nepochybil, pokud při posouzení zdravotního stavu a dochované
pracovní schopnosti stěžovatelky vycházel z posudku posudkové komise, neboť k tomuto úkolu
jsou pro přezkumné řízení soudní posudkové komise povolány ustanovením §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Je třeba zdůraznit, že zdravotní
stav a pracovní schopnosti stěžovatelky byly hodnoceny ve smyslu §75 odst. 1 s. ř. s.
podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Posudek
posudkové komise zajisté není výhradním důkazem v rámci soudního řízení, pokud však
nevzbuzuje pochybnosti o úplnosti skutkových zjištění v něm obsažených a o přesvědčivosti
posudkových závěrů, bývá zpravidla důkazem stěžejním.
V daném případě posudek posudkové komise netrpí vadami vytýkanými stěžovatelkou,
neboť obsahuje všechny předepsané náležitosti, tj. diagnostický souhrn, funkční hodnocení
jednotlivých zdravotních postižení, stanovení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, podřazení příslušné položce vyhlášky č. 284/1995 Sb., stanovení konečné
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti i obecnou pracovní rekomandaci.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu se posudková komise dostačujícím způsobem
vypořádala s charakterem onemocnění stěžovatelky spočívajícím v roztroušené mozkomíšní
skleróze (remitentně ralabující forma), vleklém bolestivém páteřním syndromu
a synonbronchiálním syndromu dle dokumentace. Posudková komise přitom při vypracování
posudku vycházela ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře MUDr. J. a jeho nálezu
ze dne 14. 7. 2006, z nálezu neurologa MUDr. S. ze dne 7. 8. 2006 a ze dne 8. 11. 2006, neurologa
MUDr. M. ze dne 7. 2. 2007 a z úplné spisové dokumentace OSSZ Šumperk. Pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti byl stanoven podle kapitoly VI, oddílu A, položky 10, písm. b)
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. na 20 % (což je dolní hranice rozmezí 20 - 40 %)
s přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatelka je schopna vykonávat svoje zaměstnání účetní,
které odpovídá kvalifikaci a praxi. Funkční postižení dosahuje mírného stupně. Posudková
komise tak dospěla ke stejnému závěru jako posudkový lékař OSSZ Šumperk. Nejvyšší správní
soud obdobně jako krajský soud považuje podkladový posudek posudkové komise za úplný
v jeho skutkových zjištěních a přesvědčivý v jeho posudkových závěrech, a proto krajský soud
nepochybil pokud z tohoto posudku při posouzení podmínek invalidity u stěžovatelky vycházel a
neshledal důvod pro provedení důkazu znaleckým posudkem. Napadený rozsudek krajského
soudu tedy netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., rovněž nebyla shledána nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu §
103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalované, ač byla v řízení úspěšná, takové právo
ze zákona nenáleží (§60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu