ECLI:CZ:NSS:2008:6.AS.40.2007:142
sp. zn. 6 As 40/2007 - 142
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: Ing. F. B.,
zastoupen Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem, se sídlem Jana Palacha 954/4, Znojmo,
proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské nám. 1,
Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
12. 6. 2006, č. j. 31 Ca 127/2005 - 65,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2006, č. j. 31 Ca 127/2005 - 65,
se zrušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 27. 6. 2005,
sp. zn. O - 99/391/2005, bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj,
Katastrální pracoviště Znojmo, sp. zn. OR - 91/2005 ze dne 20. 4. 2005, týkající se neprovedení
opravy zápisů právních vztahů k nemovitostem z původního přídělu podle dekretu prezidenta
republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu
českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci (poř. č. 62 - usedlost č. p. 164)
v katastrálním operátu v katastrálním území Štítary na Moravě.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 12. 6. 2006, č. j. 31 Ca 127/2005 - 65, tak, že žalobu odmítl. V odůvodnění
svého usnesení uvedl, že žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný nerozhodoval ve věci vkladu
práva k nemovitostem ani v žádné jiné věci, která by svou povahou zakládala, měnila, rušila
nebo závazně určovala práva nebo povinnosti. Institut opravy chyb v katastrálním operátu slouží
k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin, není prostředkem
k rozhodování o správnosti zápisu věcného práva k nemovitostem a opravou chyb v katastrálním
operátu se tak nemění právní vztahy k nemovitostem. Žalobou napadeným rozhodnutím
o opravě chyb v katastrálním operátu byla pouze vyřešena otázka, kdo bude nadále evidován
jako vlastník určitých nemovitostí v katastru, když nebylo vyhověno námitce žalobce ohledně
údajně vadné evidence nemovitosti. Rozhodnutí z takového řízení vzešlé nemá hmotněprávní,
nýbrž jen evidenční účinky. Krajský soud proto uzavřel, že z důvodů výše uvedených žalobou
napadené správní rozhodnutí není správním rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené
v §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). S ohledem
na povahu napadeného správního rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že nejsou splněny
podmínky pro postup podle části třetí, hlavy II., dílu 1. s. ř. s., neboť žaloba napadá správní
rozhodnutí, které nemá povahu rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s.,
tedy nejedná se o rozhodnutí, kterým by bylo založeno, měněno, rušeno nebo závazně určeno
veřejné subjektivní právo či povinnost žalobce a nejde tudíž o rozhodnutí, které by příslušelo
soudu přezkoumat v řízení podle části třetí, hlavy II., dílu 1. s. ř. s. Žalobou napadeným
rozhodnutím nedošlo k žádným změnám z hlediska práva hmotného v pozici žalobce, právní
stav, který tu byl před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí se nezměnil a hmotněprávní
pozice žalobce jako účastníka řízení dotčena nebyla. Krajskému soudu proto nezbylo, než žalobu
ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout, neboť žalobce se domáhal přezkoumání
rozhodnutí, které je ustanovením §68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s §70 písm. a) z přezkoumání
vyloučeno.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž považuje napadené rozhodnutí za nezákonné (§103 odst. 1 písm. e/ s. ř. s.). Namítá,
že krajský soud nepřihlédl k důkazům uvedeným v jeho žalobě ze dne 23. 8. 2005, které dokazují,
že svých práv uvedených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod se dovolává oprávněně.
V kasační stížnosti se stěžovatel převážně vyjadřuje k otázce, z jakého důvodu se domáhá opravy
chyb v katastrálním operátu. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2, 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Předmětem žaloby bylo rozhodnutí o opravě chyb v katastrálním operátu podle §8
zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „katastrální zákon“). Právní názory na soudní přezkum takového rozhodnutí prošly
určitým vývojem, který vyvrcholil usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, vydaným dne 2. 9. 2004
pod č. j. Konf 62/2003 - 15, na nějž krajský soud v odůvodnění svého usnesení rovněž odkazuje.
Zvláštní senát se ovšem pouze vyslovil k tomu, že o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
o opravě údajů v katastrálním operátu je věcně příslušný k rozhodnutí soud ve správním
soudnictví.
Na toto rozhodnutí navázal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4. 5. 2005,
č. j. 2 Aps 3/2004 - 42 (zveřejněno pod č. 720/2005 Sb. NSS), v němž hodnotil vztah ochrany
před úkony katastrálního úřadu cestou žaloby proti nezákonnému zásahu a cestou žaloby
proti rozhodnutí. Vyslovil, že pokud Nejvyšší správní soud akceptoval příslušnost soudu činného
ve správním soudnictví ve věcech přezkumu rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů
v katastrálním operátu podle §8 zákona č. 344/1992 Sb., je tím zároveň vysloveno, že v takovém
správním řízení se rozhoduje o veřejných subjektivních právech fyzických a právnických osob
ve smyslu §2 s. ř. s. V opačném případě by příslušnost správních soudů postrádala jakékoliv
racionální opodstatnění. Dále v tomto rozhodnutí uvedl, že využitím postupu podle §8
katastrálního zákona se otevírá procesní prostor k případnému podání následné soudní žaloby,
přičemž soud pak hodnotí mimo jiné míru dotčení práv v konkrétním případě.
Pokud jde o argumentaci užitou krajským soudem, lze mu přisvědčit v tom, že soudu
příslušnému k rozhodnutí o takové žalobě náleží právo (i povinnost) posoudit naplnění všech
podmínek soudního přezkumu. Lze s ním souhlasit i v tom, že k nim patří existence
přezkoumatelného rozhodnutí.
Podle §65 odst. 1 s. ř. s. může žalobu podat každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního
orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen
„rozhodnutí“). Pojem rozhodnutí v dalším textu tedy musí být vykládán v mezích takto dané
legislativní zkratky. Podle §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání
rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Ustanovení
§70 písm. a) s. ř. s. pak vylučuje ze soudního přezkoumání úkony správního orgánu, které nejsou
rozhodnutími. Tomu je třeba rozumět tak, že formální označení úkonu správního orgánu jako
rozhodnutí neznamená, že se o rozhodnutí soudem přezkoumatelné skutečně jedná; musí zde
vždy být i naplněna podmínka, že tento úkon je zásahem do práv a povinností předpokládaným
ustanovením §65 odst. 1 s. ř. s.
K tomu je třeba posoudit, zda a k jakému zásahu do práv dochází rozhodnutím o opravě
chyb v katastrálním operátu. Podle §8 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka
nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru,
které vznikly buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru nebo nepřesností
při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr
parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle odst. 2
téhož ustanovení katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi
v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu
vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést. Podle odst. 4 citovaného ustanovení
oznámení o provedené opravě nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl, protože se nejedná
o chybu, doručí katastrální úřad vlastníkovi a jinému oprávněnému. Sdělí-li do třiceti dnů
od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou
opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci.
Proti rozhodnutí je možno podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu,
v jehož obvodu je dotčená nemovitost (odst. 5 citovaného ustanovení). Pro rozhodování platí
správní řád (§27a katastrálního zákona).
Institut opravy v katastrálním operátu tedy slouží k uvedení údajů v katastru do souladu
s listinami založenými ve sbírce listin. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit
či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti - to plyne i z §5 odst. 7 katastrálního zákona.
Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu
na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím o vkladu, či se jednalo o záznam údajů
o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů nebo z listin právní vztahy
osvědčujících. Pro opravu údajů tak není rozhodný způsob zápisu údaje do katastru, jelikož jak
vklad, tak i rozhodnutí jiných orgánů, mají vlastní přezkumnou cestu, která však již logicky
nezahrnuje katastrální evidenci.
Nelze ani obecně říci, že údaje v katastru mají pouze evidenční význam - podle §1 odst. 4
zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zápisy
mají právní a evidenční účinky podle tohoto zákona; nerozhodné je, že zápis vliv na vznik, změnu
nebo zánik práva nemá (§14 odst. 3 uvedeného zákona). V rozsahu, v jakém do právních
a evidenčních vztahů zasahuje zápis sám, zasahuje do nich i provedená oprava - nikoliv však
jejich neprovedení, neboť přitom zůstává původní stav zachován. Ani z toho však nelze dovodit,
že neprovedením opravy není dotčeno žádné právo. V této souvislosti lze poukázat na ustanovení
§11 zákona č. 265/1992 Sb., které zakládá dobrou víru ve správnost evidovaných údajů.
Závaznost některých údajů vedených v katastru pak plyne z §20 katastrálního zákona. Ostatně
katastr nemovitostí je informačním systémem a podle §1 odst. 3 katastrálního zákona je zdrojem
informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely,
k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního a půdního fondu, nerostného bohatství,
kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitosti, pro účely vědecké, hospodářské
a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. Ustanovení §4 odst. 2 katastrálního
zákona pak stanoví, čím je katastrální operát tvořen, tedy co vše je v něm evidováno.
Z těchto ustanovení je zřejmé, že nesprávná evidence může mít vliv v řadě oblastí, nejen
pro disponování s nemovitostmi, ale třeba i pro vznik či rozsah daňové povinnosti
nebo pro ukládání povinností na úseku životního prostřední apod. K evidovaným údajům se také
váže povinnost vlastníka a jiných oprávněných osob označit ve stanovené lhůtě trvalým
způsobem hranice svých pozemků podle §10 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona
nebo povinnost ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitosti
(§10 odst. 1 písm. d/ katastrálního zákona); jejich porušení pak zakládá sankční odpovědnost
ve smyslu §23 katastrálního zákona. Významu zapsaných skutečností odpovídá i význam
jejich oprav, které jsou prostředkem ochrany před nesprávným zápisem skutečností z listin
vyplývajících.
Z tohoto hlediska je třeba přistupovat k posouzení vlivu provedení či neprovedení opravy
na dotčené subjekty. Žalobce, který požaduje provedení opravy chybného údaje, má právo na to,
aby katastrální úřad opravu provedl. Jistě jen za předpokladu, že skutečně došlo k zapsání
skutečností odporujících listinám, které byly podkladem zápisu. Bylo-li mu toto právo odepřeno,
musí mít nárok na přezkoumání správnosti takového úkonu. Jde tedy o úkon zasahující do jeho
práv ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. a nelze jej vyloučit podle §70 písm. a) s. ř. s.
K výkladu zásahu do práv lze poukázat i na usnesení rozšířeného senátu ze dne
23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42, podle něhož ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. nelze interpretovat
doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace je dána
pro všechny případy, kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním
adresátům, dotýká právní sféry žalobce.
Mimo tuto argumentaci a výše označená rozhodnutí (č. j. Konf 62/2003 - 15,
č. j. 2 Aps 3/2004 - 42) lze poukázat i na dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního
soudu, který věcně zkoumal kasační stížnosti proti rozhodnutím krajských soudů věcně
posuzujících žaloby proti rozhodnutím o opravě chyb v katastrálním operátu - např. rozsudek
ze dne 25. 11. 2004, č. j. 4 As 28/2003 - 121, ze dne 28. 2. 2005, č. j. 5 As 21/2004 - 81, ze dne
31. 5. 2006, č. j. 5 As 16/2005 - 88 (vše dostupné na www.nssoud.cz).
Z těchto hledisek je třeba považovat kasační stížnost za důvodnou, neboť stěžovateli byl
v rozporu se zákonem odepřen přístup k soudu. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. byl naplněn. Nejvyššímu správnímu soudu ovšem v tomto řízení nepřísluší hodnotit
kasační tvrzení o nesprávnosti zápisu v katastrálním operátu a činit závěry o tom, zda oprava
měla či neměla být provedena.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je podle §110 odst. 3
s. ř. s. vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným.
V dalším řízení krajský soud rozhodne o nákladech řízení této kasační stížnosti (§110
odst. 2 s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu