ECLI:CZ:NSS:2008:6.AS.55.2007:110
sp. zn. 6 As 55/2007 - 110
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: Mladá
fronta a. s., se sídlem Mezi Vodami 1952/9, Praha 4 - Modřany, zastoupena JUDr. Karlem
Čermákem jr., Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Národní 32, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 - Bubeneč, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2006, č. O - 176099, za účasti: B. S., zastoupena
JUDr. Darinou Šustkovou, advokátkou, se sídlem Divadelní 9, Nový Jičín, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2007,
č. j. 11 Ca 172/2006 - 66,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2007, č. j. 11 Ca 172/2006 - 66,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadla shora
uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti výše
označenému rozhodnutí žalovaného (prohlášení slovní ochranné známky v grafickém provedení
č. 250213 ve znění „TO NEJLEPŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY maminka“ za neplatnou).
Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení (§103 odst. 1 písm. a/
s. ř. s.). Nezákonnost spatřovala stěžovatelka v tom, že se Městský soud v Praze omezil pouze
na triviální přezkum, hodnotil pouze procesně právní stránku věci a nezabýval se vlastní úvahou
nad skutkovou podstatou sporu.
Stěžovatelka vytkla Městskému soudu v Praze, že se dostatečně nezabýval deliberačními
důvody ospravedlňujícími neužívání namítané ochranné známky a bez provedení dokazování
se ztotožnil s úvahami žalovaného, což odporuje jak ustanovení §77 s. ř. s., tak i právnímu
názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřenému v rozsudku As 28/2006 - 97 (pozn. NSS: správně
1 As 28/2006 - 97), podle něhož se správní soud nemá zabývat pouze posouzením právní stránky
věci, ale má sám zhodnotit i skutkovou stránku, případně provést i další dokazování a své závěry
řádně odůvodnit. Stěžovatelka namítla, že posouzení nemoci a následné smrti jako řádných
důvodů pro neužívání ochranné známky není otázkou skutkovou, tj. otázkou hodnocení důkazů,
nýbrž otázkou právní. Žalovaný podle stěžovatelky nesprávně vyložil právní předpis a ze správně
zjištěného skutkového stavu o nemoci a následné smrti původního vlastníka namítané ochranné
známky vyvodil chybné právní závěry, které měl Městský soud v Praze přezkoumat.
Co se týče nemoci jako deliberačního důvodu, stěžovatelka je toho názoru, že vydávání
periodika je podnikatelskou činností, kterou musí provádět určitý podnik tvořený týmem lidí
zajišťujících jeho činnost, a nemoc nebo smrt jednotlivce není důvodem, pro který by nemohla
být využívána ochranná známka spojovaná s výrobky či službami takového podniku. I v případě
dědického řízení je chod podniku, a tedy i užívání ochranné známky, zajišťován příslušnými
pracovníky, a proto ani dědické řízení nemůže být deliberačním důvodem. Navíc nemoc nebyla
podle stěžovatelky důvodem neužívání ochranné známky, neboť její původní vlastník v dopise
ze dne 29. 10. 2001 uvedl, že k vydání druhého čísla časopisu nemohlo dojít z důvodu nedostatku
finančních prostředků. Namítaná ochranná známka mohla být podle stěžovatelky užívána i třetí
osobou na základě licenční smlouvy, k čemuž však nedošlo.
Stěžovatelka dále odkázala na čl. 10 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 První směrnice Rady ze dne
21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách
(89/104/EHS), z nichž vyplývá, že zrušení ochranné známky z důvodu jejího neužívání
je obligatorním následkem neužívání, je-li podán příslušný návrh; nejedná se o otázku,
která by byla v diskreční pravomoci žalovaného.
Podle stěžovatelky se řádnými důvody pro neužívání ochranné známky rozumí řádné
důvody ve smyslu rozumných, spravedlivých požadavků na vlastníka ochranné známky,
přičemž při výkladu tohoto pojmu je nutno přihlédnout i k preambuli citované směrnice,
podle níž je základním účelem právní úpravy ochrana rejstříku ochranných známek
před zahlcením blokačními známkami, které by jejich vlastníci ve skutečnosti neužívali a bránili
by tak skutečným soutěžitelům v příslušném oboru v užívání jakýchkoliv označení. Takový stav
by nebyl v souladu se základní funkcí známkového práva, kterou je zajistit spotřebitelům
bezpečné rozlišování původních výrobků nebo služeb od určitého podniku, což by mělo přispívat
k tomu, aby si konkurenti na trhu konkurovali svými výrobky a službami (rozsudek Evropského
soudního dvora ve věci SA CNL - SUCAL NV HAG GF AG č. C - 10/89; pozn. NSS: rozsudek
Soudního dvora ze dne 17. října 1990, Hag II, C - 10/89, Recueil, s. I - 3711).
Stěžovatelka upozornila na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C - 40/01
ANSUL BV (pozn. NSS: rozsudek Soudního dvora ze dne 11. března 2003, Ansul, C - 40/01, Recueil,
s. I - 2439), který se zabýval vážným užíváním ochranné známky, a dále na rozsudek téhož soudu
ve věci C - 259/02 LA MER TECHNOLOGY (pozn. NSS: usnesení Soudního dvora ze dne
27. ledna 2004, La Mer Technology, C - 259/02, Recueil, s. I - 1159), který se týkal skutečného užívání
ochranné známky. Aniž se tato rozhodnutí zabývají pojmem „řádné důvody pro neužívání
ochranné známky“, je z nich podle stěžovatelky zřejmé, že vlastníkem ochranné známky je
soutěžitel účastnící se hospodářské soutěže v určitém segmentu trhu, přičemž takový soutěžitel
nemůže být závislý na zdravotním stavu jediné osoby. Onemocnění, popřípadě smrt jediné
fyzické osoby, samo o sobě ještě nemůže být důvodem pro zastavení veškeré podnikatelské
činnosti, při níž dochází k užívání ochranné známky. Pokud k takovému zastavení došlo, svědčí
to o tom, že známka ve skutečnosti nikdy vážně v rámci určitého segmentu trhu užívána nabyla.
Stěžovatelka dále namítla, že ve vztahu k otázce užití označení „MAMINKA“ v názvu
časopisu namísto užití ochranné známky v jejím zapsaném znění „MAMINKA 96“ Městský soud
v Praze pouze odkázal na rozhodnutí žalovaného, aniž by své závěry podpořil důkazy. Městský
soud v Praze podle stěžovatelky neposoudil, zda vynechání číslice „96“ spadá do kategorie prvků
neměnících rozlišovací způsobilost namítané ochranné známky ve smyslu §13 odst. 2 písm. a)
zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách). Stěžovatelka je toho
názoru, že namítaná ochranná známka nebyla nikdy řádně užívána ve smyslu citovaného
ustanovení. Rozlišovací způsobilost namítané ochranné známky je podle stěžovatelky podmíněna
existencí dalšího prvku „96“, a proto při užití ochranné známky bez tohoto prvku si průměrný
spotřebitel nemohl toto označení spojit s výrobky a službami vlastníka ochranné známky
z důvodu popisnosti označení „maminka“.
Stěžovatelka dále navrhla přerušení řízení a předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru
Evropských společenství ohledně výkladu pojmu „řádné důvody pro neužívání ochranné
známky“ ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 89/104/EHS, a to tehdy, pokud by Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že na základě stěžovatelkou uvedené judikatury Evropského soudního
dvora nelze ve věci rozhodnout.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že podle rozsudku Vrchního
soudu v Praze sp. zn. 7 A 93/96 je posouzení relevantnosti důvodů (tj. řádných důvodů
pro neužívání ochranné známky) věcí diskrečního oprávnění žalovaného, neboť zákonná úprava
ani v příkladném výčtu takové důvody neuvádí. Jelikož se ve správním řízení potvrdila tvrzení
B. S., že namítaná ochranná známka nemohla být užívána v důsledku nemoci a úmrtí původního
vlastníka a následného dědického řízení, přisvědčil žalovaný na základě volného hodnocení
předložených důkazů tomu, že důvody neužívání ochranné známky byly vážné. Žalovaný
poukázal na rozsudky Vrchního soudu v Praze č. j. 7 A 147/99 - 35
a č. j. 7 A 93/96 - 29, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 A 73/2000 - 100 a rozsudek
Nejvyššího soudu sp. zn. 6 A 6/92 a uvedl, že Městský soud v Praze postupoval správně,
pokud přezkoumal rozhodnutí žalovaného pouze z hlediska §34 odst. 5 správního řádu,
neboť jsou-li tam uvedené požadavky na rozhodnutí správního orgánu splněny, nemůže soud
z týchž skutečností vyvozovat jiné nebo opačné závěry. Závěrem žalovaný uvedl, že předmětem
správního a soudního řízení byla otázka, zda důvody neužívání namítané ochranné známky byly
důvody řádnými, nikoliv otázka řádného užívání namítané ochranné známky.
Ze správního a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti
rozhodné pro řízení o kasační stížnosti:
Dne 30. 12. 2002 byla do rejstříku ochranných známek pod číslem 250213 zapsána slovní
grafická ochranná známka ve znění „TO NEJLEPŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY maminka“ pro seznam
výrobků a služeb zařazených do tříd mezinárodního třídění výrobků a služeb (9) nosiče informací,
zejména se záznamem obrazu a zvuku, (16) tiskoviny, periodický a neperiodický tisk, časopisy,
noviny, knihy, prospekty, plakáty atd., (35) reklamní, inzertní a propagační činnost, informační
servis a poradenské služby v obchodě atd. a (46) nakladatelská a vydavatelská činnost v oboru
zábavných, odborných a zpravodajských tiskovin, publikací, zpráv a informací atd. (dále
též „napadené označení“).
Dne 24. 6. 2003 byl žalovanému doručen návrh B. S. na výmaz napadeného označení
podle §25 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (pozn. NSS: zákon byl
s účinností od 1. 4. 2004 nahrazen zákonem č. 441/2003 Sb.). V návrhu uvedla, že je jedinou dědičkou
po J. S., zemřelém dne X (což doložila potvrzením Okresního soudu v Ostravě), který byl
majitelem ochranné známky „MAMINKA 96“ zapsané do rejstříku ochranných známek dne
27. 11. 1996 pro „časopisy“ zařazené ve třídě 16 a „vydavatelskou činnost“ zařazenou ve třídě 41
mezinárodního třídění výrobků a služeb (dále též „namítaná ochranná známka“) s právem
přednosti od 18. 1. 1996, a že je i majitelkou této známky, což doložila dodatkem k osvědčení o
zápisu ochranné známky. B. S. dále namítla, že napadené označení a namítaná ochranná známka
obsahují dominantní prvek MAMINKA a že formulace „TO NEJLEPŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY“
používaná nad slovem MAMINKA je zcela zanedbatelná vůči názvu MAMINKA. Průměrný
spotřebitel podle B. S. není schopen „rozlišit změnu“ a letopočet 96 je „v daném směru zcela
irelevantní“.
Stěžovatelka k návrhu na výmaz uvedla, že B. S. je dědičkou po majiteli ochranné známky,
není však ve smyslu §19 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb. způsobilá být majitelkou ochranné
známky, neboť jejím předmětem podnikání není vydavatelská či nakladatelská činnost.
Stěžovatelka poukázala na §4 odst. 2 citovaného zákona, z něhož plyne, že majitel ochranné
známky musí splňovat podmínku existence předmětu podnikání ve vztahu k přihlašovaným
výrobkům či službám. Návrh na výmaz byl proto podle stěžovatelky podán neoprávněným
subjektem, neboť zákon č. 137/1995 Sb. v §19 výslovně stanoví, že dědici, který není způsobilý
být majitelem ochranné známky, přísluší pouze právo poskytnout licenci, popřípadě ochrannou
známku převést, zatímco k podání návrhu na výmaz podle §25 odst. 2 citovaného zákona je
oprávněn pouze způsobilý majitel zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti.
Navíc byla stěžovatelka toho názoru, že obě označení jsou dostatečně rozlišitelná, a to jak
vzhledem ke grafickému zpracování napadeného označení, tak vzhledem k jejich slovnímu znění.
Stěžovatelka dále namítla, že napadené označení je řádně užíváno jako název úspěšného časopisu,
zatímco u namítané ochranné známky probíhá řízení o návrhu na její výmaz z důvodu neužívání.
Stěžovatelka dále upozornila na skutečnost, že majitel namítané ochranné známky nevyužil
institutu námitek proti zápisu napadeného označení.
V doplnění svého návrhu na výmaz doručeném žalovanému dne 23. 12. 2003 B. S.
uvedla, že napadené označení bylo zapsáno v rozporu s §3 odst. 1 a §25 odst. 3 zákona
č. 137/1995 Sb., že obsahovalo foneticky shodný prvek vedoucí k záměně, a proto navrhla výmaz
napadeného označení ex tunc.
Žalovaný dne 24. 3. 2004 rozhodl o částečném výmazu napadeného označení z rejstříku
ochranných známek podle §25 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/1995 Sb. s účinky ex tunc
a podle §25 odst. 2 citovaného zákona s účinky ex nunc pro výrobky a služby třídy (16)
„tiskoviny všeho druhu, periodický a neperiodický tisk, zejména časopisy, noviny“ a třídy (41)
„nakladatelská a vydavatelská činnost v oboru zábavních, odborných, zpravodajských
a vzdělávacích tiskovin, publikací, zpráv a informací“ a návrh podaný podle §25 odst. 3
citovaného zákona zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka rozklad, kterému bylo
vyhověno rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 22. 2. 2005. Věc byla vrácena orgánu
prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že návrh na výmaz podaný podle §25 odst. 1 písm. a)
a §25 odst. 2 a 3 zákona č. 137/1995 Sb. má být projednán v souladu s §52 odst. 4 zákona
č. 441/2003 Sb. a žalovaný se v dalším řízení musí zabývat námitkou stěžovatelky, že namítaná
ochranná známka není řádně užívána.
V novém řízení B. S. uvedla, že původní majitel namítané ochranné známky vydal pouze
jedno číslo časopisu Maminka, přičemž realizaci dalších čísel zabránilo jeho onemocnění v roce
1997 a smrt dne 25. 11. 2002. Přípravu dalších čísel časopisu MAMINKA měly podle B. S.
prokazovat reportáže a jiná korespondence, které byly přiloženy k vyjádření ve věci řízení
o zrušení namítané ochranné známky, na která B. S. odkázala; k vyjádření byla předložena i kopie
usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2004 prokazující, že B. S. ke dni smrti J. S., tj.
ke dni X, nabyla práva k namítané ochranné známce.
Novým rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 9. 2005 bylo napadené označení podle §32
odst. 3 ve spojení s §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. prohlášeno za neplatné s účinky
ex tunc pro výrobky a služby zařazené do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb:
(16) tiskoviny, periodický i neperiodický tis, zejména časopisy, noviny; (41) nakladatelská
a vydavatelská činnost v oboru zábavních, odborných, zpravodajských a vzdělávacích tiskovin,
publikací, zpráv a informací, zvukových, textových a audiovizuálních nosičů, včetně
multimediálních aplikací a návrh na prohlášení napadeného označení za neplatný podle §32
odst. 1 a 3 ve spojení s §7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona byl zamítnut.
Jelikož návrh na výmaz byl podán podle původní právní úpravy (§25 zákona
č. 137/1995 Sb.), postupoval žalovaný podle §52 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb.,
podle něhož se návrh na výmaz projedná jako návrh na zrušení ochranné známky
nebo prohlášení ochranné známky za neplatnou při splnění podmínek a s účinky stanovenými
v zákoně č. 441/2003 Sb.
K charakteru řádných důvodů pro neužívání ochranné známky žalovaný uvedl, že „musí
jít o důvody, které nejsou na straně vlastníka ochranné známky, nýbrž třetích osob,
nebo okolností, které vlastník nemohl ovlivnit; opačným výkladem by majitel ochranné známky
byl zbaven odpovědnosti za nakládání s tímto druhem práv průmyslového vlastnictví“. Žalovaný
dospěl k závěru o existenci řádných důvodů neužívání, kterými shledal nemoc a následnou smrt
původního vlastníka namítané ochranné známky a probíhající dědické řízení, které bylo
pravomocně ukončeno až 5. 8. 2004.
Návrh v části týkající se §32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. shledal žalovaný
nedůvodným, neboť citované ustanovení neumožňuje prohlásit ochrannou známku za neplatnou
z důvodu existence shodného prvku („maminka“), jak to umožňoval dříve platný zákon (§3
odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb.).
Žalovaný dále dospěl k závěru, že B. S. je aktivně legitimována k podání návrhu na
výmaz, resp. prohlášení neplatnosti, neboť zákon č. 441/2003 Sb. nestanoví pro vlastníka
ochranné známky žádnou zvláštní známkoprávní kvalifikaci.
Žalovaný dále uvedl, že B. S. nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly dobré
jméno namítané ochranné známky, a proto byl návrh ve vztahu k §7 odst. 1 písm. b) zákona č.
441/2003 Sb. (§25 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb.) zamítnut.
Žalovaný shledal napadené označení podobným s namítanou ochrannou známkou.
Z vyobrazení napadeného označení je podle žalovaného zřejmé, že slovo „maminka“ tvoří
vizuálně zřetelně dominantní prvek, který z tohoto důvodu bude pravděpodobně užit také
při pojmenování známky, jako zkratka dlouhého názvu. Z významového hlediska bude název
obsahující slovo „maminka“ evokovat spotřebiteli vztah k mateřství, domu, péči o děti apod.
Žalovaný shledal podobnost vlastních označení i podobnost napadeného seznamu výrobků
a služeb u části výrobků třídy 16 a části služeb třídy 41 a konstatoval, že v rozsahu podobných
výrobků a služeb existuje pravděpodobnost záměny napadeného slovního grafického označení
s namítanou ochrannou známkou, návrh podle §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.
proto žalovaný vyhodnotil jako částečně oprávněný.
Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného dne 12. 10. 2005 rozkladem. V něm mimo
jiné uvedla, že z vizuálního hlediska se porovnávaná označení liší, a to zejména počtem prvků,
z nichž jsou složena, absencí dalšího slovního prvku u namítané ochranné známky a naopak
absencí číslovky u napadeného označení. Stěžovatelka namítla, že ochranné známky je nutno
porovnávat vždy jako celek a nikoliv vyjímat z nich jejich jednotlivé prvky, jak učinil žalovaný,
jestliže oddělil u namítané ochranné známky slovo „MAMINKA“ od číslice „96“ a výraz
„MAMINKA“ od výrazného úvodního sloganu u napadeného označení. Stěžovatelka uvedla,
že porovnávaná označení nejsou zaměnitelná ani z hlediska fonetického, jelikož napadené
označení vysloví spotřebitel jako „to nejlepší v životě ženy maminka“, kdežto namítanou
ochrannou známku jako „maminka devadesátšet“, případně jako „maminka devět šest“,
v žádném případě však pouze jako „maminka“. Porovnávaná označení nejsou podle stěžovatelky
zaměnitelná ani z hlediska sémantického, neboť význam samotného prvku „maminka“ je
v namítané ochranné známce změněn přidáním číslice „96“, což činí z namítané ochranné
známky známku fantazijní, tj. bez významového obsahu. Vzhledem k doplňujícícm prvkům,
které pozměňují charakter a význam slova maminka, je třeba podle stěžovatelky obě slovní
označení považovat za fantazijní, a proto jejich porovnání ve vztahu k evokaci k domovu
a mateřství není na místě. Stěžovatelka namítla, že žalovaný registroval řadu ochranných známek
obsahujících společný prvek přesto, že tento společný prvek je doplněn o významově a obsahově
nijak nedominující prvky. Na podporu svého tvrzení stěžovatelka uvedla, že v rejstříku existuje
celkem 247 záznamů ochranných známek s prvkem AUTO, 22 záznamů ochranných známek
s prvkem MISTR apod. Podle stěžovatelky není rozdíl mezi registrací slovní ochranné známky
MISTR KUCHAŘ přes existenci prioritně starší ochranné známky MISTR PIZZA a situací,
kdy se stěžovatelka domáhá registrace slovního označení „TO NEJLEPŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY
MAMINKA“ přes existenci neužívané prioritně starší ochranné známky MAMINKA 96.
Stěžovala dále uvedla, že stejnou praxi zastává i OHIM ((pozn. NSS: Úřad pro harmonizaci
ve vnitřním trhu), v jehož rejstříku lze nalézt celkem 68 ochranných známek s prvkem MOTHER
a i přes existenci registrované ochranné známky MOTHERS s prioritou k 7. 10. 1988 zapsal
OHIM minimálně 14 dalších slovních ochranných známek s dominantním prvkem MOTHER.
Závěrem stěžovatelka uvedla, že pouhá existence společného prvku není a nemůže být důvodem
pro zamítnutí přihlášeného označení, neboť napadené označení je s ohledem na další doplňující
prvky dostatečně odlišné od namítané ochranné známky.
Ohledně posouzení řádných důvodů pro neužívání namítané ochranné známky
žalovaným stěžovatelka uvedla, že onemocnění nebránilo původnímu majiteli v jeho aktivním
vystupování vůči stěžovatelce a nemohlo být deliberačním důvodem, neboť skutečným důvodem
pro zastavení vydávání časopisu „MAMINKA“ a neužívání namítané ochranné známky byl
nedostatek finančních prostředků, nikoliv nemoc, což dosvědčuje výzva právního zástupce
původního majitele namítané ochranné známky ze dne 29. 10. 2001 zaslaná stěžovatelce s žádostí
o vypořádání autorských práv k časopisu „MAMINKA“ a výzva právní zástupkyně ze dne
17. 1. 2002. Stěžovatelka dále napadla závěr žalovaného, že B. S. nemohla z důvodu probíhajícího
dědického řízení namítanou ochrannou známku řádně užívat. Namítla, že B. S. byla jako majitelka
namítané ochranné známky zapsána do rejstříku ochranných známek od 10. 4. 2003 a dne
24. 6. 2003 podala mimo jiné návrh na výmaz napadeného označení, tedy čtrnáct dní před
ukončením dědického řízení dne 5. 8. 2004, což žalovaný akceptoval. S odkazem na §460 zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, stěžovatelka namítla, že B. S. mohla s namítanou ochrannou
známkou nakládat ode dne úmrtí původního vlastníka, nikoliv až ode dne nabytí právní moci
rozhodnutí od dědictví; B. S. však nečinila žádné kroky k užívání namítané ochranné známky.
Stěžovatelka závěrem poukázala na skutečnost, že původní majitel použil pro svůj jediný výtisk
časopisu název „MAMINKA“, nikoliv název „MAMINKA 96“, což nepředstavuje řádné užívání
ochranné známky. Nový majitel namítanou ochrannou známku neužíval vůbec.
Ve svém vyjádření k rozkladu B. S. uvedla, že je zcela zanedbatelné, z kolika slovních
prvků se napadené označení skládá, neboť je nesporné, že dominantním prvkem je slovo
„MAMINKA“, což ostatně vyplývá i z titulní strany časopisu MAMINKA, přičemž formulace
„TO NEJLEPŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY“ je zcela zanedbatelná oproti slovu maminka. Ve vztahu
k vybraným označením s dominantním prvkem AUTO a MISTR B. S. uvedla, že u tohoto prvku
je vždy uveden přívlastek vyjadřující dominanci. Dominantním prvkem u napadeného označení a
u namítané ochranné známky však zůstává prvek maminka. Ohledně posouzení deliberačních
důvodů B. S. upozornila na skutečnost, že tato otázka již byla žalovaným dvakrát řešena,
naposledy dne 31. 5. 2005 v rámci řízení sp. zn. O - 107763. Ohledně dalších námitek
stěžovatelky odkázala B. S. na svá předchozí vyjádření a na vyjádření žalovaného k žalobě vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ca 204/2005, se kterým se zcela ztotožnila.
Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 4. 4. 2006 byl rozklad zamítnut
a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný konstatoval, že grafické provedení
napadeného označení není natolik fantazijní a nápadité, aby mohlo zamezit zjevné podobnosti
porovnávaných označení. Několikanásobně větší provedení slovního prvku „maminka“
v napadeném označení povede podle žalovaného k tomu, že tento prvek utkví spotřebiteli
v paměti spíše než slogan „TO NEJLEPŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY“, který díky výraznému
nepoměru velikosti písma bude vnímán spíše okrajově. Ani číslice „96“ v namítané ochranné
známce není podle žalovaného prvkem po stránce originality a výjimečnosti natolik silným,
aby byl s to porovnávaná označení v očích spotřebitele spolehlivě odlišit.
Žalovaný se ztotožnil se závěrem orgánu prvního stupně, že výrobky a služby,
pro které je napadené označování přihlašováno, jsou částečně podobné výrobkům a službám,
pro které je zapsána namítaná ochranná známka. Žalovaný konstatoval, že napadené označení
vzhledem k existenci pravděpodobnosti záměny s namítanou ochrannou známkou pro určité
výrobky a služby zasahuje do práv vlastníka starší namítané ochranné známky a že návrh
na prohlášení neplatnosti napadeného označení podle §32 odst. 2 ve spojení s §7 odst. 1 písm. a)
zákona č. 441/2003 Sb. je oprávněný.
Dále žalovaný uvedl, že užití namítané ochranné známky při vydání prvního čísla časopisu
„MAMINKA“ bez uvedení číslice „96“ bylo v souladu s §13 odst. 2 písm. a) zákona
č. 441/2003 Sb., neboť známka byla užita v podobě, která se co do rozlišovací způsobilosti neliší
od podoby, ve které byla zapsána.
Žalovaný souhlasil se závěry orgánu prvního stupně, že nemoc a následná smrt
původního vlastníka a navazující dědické řízení je možno považovat za řádné důvody neužívání
namítané ochranné známky. Žalovaný uvedl, že je zřejmý rozdíl mezi zmocněním právního
zástupce k provádění určitých úkonů, které jsou poté činěny sice ve jménu zastoupeného,
ale osobou právního zástupce, a aktivním provozováním určité činnosti (vydávání časopisu),
což vyžaduje plné pracovní nasazení vydavatele. Žalovaný dále konstatoval, že do nabytí právní
moci soudního rozhodnutí o vypořádání dědictví (5. 8. 2004) neměla B. S. prakticky možnost
namítanou ochrannou známku užívat. Podle žalovaného není od okamžiku smrti zůstavitele až
do potvrzení dědictví nebo vypořádání dědiců pravomocným usnesením soudu zcela jisté,
s jakým výsledkem řízení o dědictví skončí, proto se jedná o překážku, která znemožňuje nebo
výrazně znesnadňuje nakládání s předmětem dědictví (ochrannou známkou). Pravděpodobnému
dědici však podle žalovaného nelze upřít právo chránit dědictví, přičemž za takovou ochranu je
možno považovat vystupování B. S. proti vlastníku napadeného označení. Vyznačení nového
vlastníka v rejstříku ochranných známek má pouze deklaratorní účinek, a i když do ukončení
dědického řízení není jisto, jak bude dědictví vypořádáno, není z hlediska účinků vůči třetím
osobám v rozporu se zákonem, je-li na žádost nového vlastníka vyznačena změna v rejstříku
ochranných známek.
K poukazu stěžovatelky na zápisy jiných ochranných známek obsahujících shodný
známkový prvek žalovaný uvedl, že v každém řízení je rozhodováno s ohledem ke konkrétním
okolnostem případu, a proto byly zápisy jiných ochranných známek obsahujících shodný prvek
shledány jako irelevantní.
Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka dne 6. 6. 2006 žalobu. V ní uvedla,
že rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno na základě zákonem povolené volné úvahy správního
orgánu, žalovaný svá tvrzení nedostatečně odůvodnil a nesprávně a způsobem vybočujícím
z obvyklé meze správního uvážení posoudil otázku důvodů ospravedlňujících neužívání ochranné
známky. Podle stálé rozhodovací praxe žalovaného musí důvody ospravedlňující neužívání
bez jakýchkoliv pochyb a jednoznačně „zdůvodnit“, proč majitel známku v daném období
neužíval, resp. nemohl řádně užívat. Stěžovatelka namítla, že onemocnění nebránilo původnímu
majiteli ve vykonávání práv z ochranné známky a v jeho aktivním vystupování vůči stěžovatelce
a nemohlo být deliberačním důvodem, neboť skutečným důvodem pro zastavení vydávání
časopisu „MAMINKA“ a neužívání namítané ochranné známky byl nedostatek finančních
prostředků, nikoliv nemoc, což dosvědčuje výzva právního zástupce původního majitele ze dne
29. 10. 2001 zaslaná stěžovatelce s žádostí o vypořádání autorských práv k časopisu
„MAMINKA“ a výzva právní zástupkyně ze dne 17. 1. 2002.
Stěžovatelka dále namítla, že B. S. byla jako majitelka namítané ochranné známky zapsána
do rejstříku ochranných známek od 10. 4. 2003 a dne 24. 6. 2003 podala návrh na výmaz (mimo
jiné) napadeného označení. Stěžovatelka uvedla, že žalovaný nijak nezdůvodnil své tvrzení, že pro
posouzení otázky užívání je důležitější datum nabytí právní moci soudního rozhodnutí o
vypořádání dědictví, a nikoliv datum vyznačení v rejstříku ochranných známek. Stěžovatelka
namítla, že rejstřík je veřejným seznamem a všechny údaje týkající se ochranných známek jsou
účinné vůči třetím osobám okamžikem zápisu do rejstříku. Byla-li B. S. zapsána do rejstříku před
tím, než nabylo právní moci rozhodnutí o vypořádání dědictví a než se stala vlastníkem namítané
ochranné známky, jednalo by se o další pochybení žalovaného. Stěžovatelka upozornila na
skutečnost, že žalovaný po celou dobu jednal s B. S. jako s majitelkou namítané ochranné
známky.
Stěžovatelka dále namítla, že namítaná ochranná známka nebyla užívána řádně,
neboť její původní vlastník užil pro svůj časopis název „MAMINKA“, ačkoliv se namítaná
ochranná známka skládá ze dvou částí, a současný vlastník namítanou ochrannou známku
neužívá vůbec.
Ve vztahu k pravděpodobnosti záměny napadeného označení s namítanou
ochrannou známkou upozornila stěžovatelka na rozhodnutí Evropského soudního dvora
ve věci SABEL BV C - 251/95 (pozn. NSS: rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997,
SABEL, C - 251/95, Recueil, s. I - 6191), podle něhož pouhá možnost asociace na straně
veřejnosti mezi dvěma známkami jako důsledek jejich analogického sémantického obsahu sama
o sobě nepředstavuje dostatečný důvod pro konstatování, že zde existuje pravděpodobnost
záměny ve smyslu čl. 4 (1) (b) směrnice 89/104/EHS. Dále stěžovatelka upozornila
na rozhodnutí ve věci Medison AG v. Thomson Multimedia Sales Germany & Austria GmbH
C - 120/04 (pozn. NSS: rozsudek Soudního dvora ze dne 6. prosince 2005, Medion, C - 120/04,
Sb. rozh. s. I - 8551), podle kterého průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako
celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily. Stěžovatelka namítla, že z vizuálního hlediska
se porovnávaná označení liší, a to zejména počtem prvků, z nichž jsou složena, absencí
grafického provedení u namítané ochranné známky a naopak absencí číslovky u napadeného
označení.
Podle stěžovatelky je nutno ochranné známky porovnávat vždy jako celek, není
možné z nich vyjímat jednotlivé prvky, což potvrdil i Evropský soudní dvůr (rozsudky SABEL,
C - 251/95, ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C - 342/97, Recueil, s. I - 3819,
ze dne 22. června 2000, Marca Mode, C - 425/98, Recueil, s. I - 4861). Žalovaný
podle stěžovatelky porušil ustanovení správního řádu, neboť na posuzovaný případ neaplikoval
příslušná rozhodnutí Evropského soudního dvora a vycházel pouze ze svého vlastního
subjektivního hodnocení, nepodloženého žádným relevantním argumentem.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že jeho rozhodnutí je řádně odůvodněné,
obsahuje úvahu ve smyslu §34 odst. 5 zákona č 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)
(pozn. NSS: s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád), úvaha neodporuje
obsahu spisu, skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení. K námitce stěžovatelky,
že příčinou zastavení vydávání časopisu „MAMINKA“ byla pouze špatná finanční situace
původního vlastníka namítané ochranné známky, žalovaný uvedl, že původní vlastník si mohl
oprávněně přát, aby se skutečnost jeho závažného onemocnění nestala známou, a že nedostatek
financí mohl být důsledkem závažného onemocnění a mohl být pouze přechodného rázu.
Žalovaný namítl, že odůvodnění části rozhodnutí týkající se pravděpodobnosti záměny
porovnávaných označení bylo dostatečné a že výklad zaměnitelnosti ochranných známek
je konzistentní s výkladem hledisek posuzování zaměnitelnosti ochranných známek vycházejícím
z judikatury bývalého Nejvyššího správního soudu. Žalovaný shledal existenci pravděpodobnosti
záměny obou označení s ohledem na nespornou částečnou podobnost výrobků a služeb,
které jsou kolizními ochrannými známkami chráněny. Ve světle rozhodnutí SABEL BV
(pozn. NSS: rozsudek SABEL, C - 251/95) je dán podle žalovaného dostatečný důvod pro
konstatování, že ve spojení s (částečně) podobnými výrobky a službami či relevantním místem na
trhu existuje pravděpodobnost záměny porovnávaných označení.
Ve své replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka uvedla, že argumenty a tvrzení
žalovaného o legitimnosti důvodů neužívání namítané ochranné známky jsou spekulativní
a nemají oporu v důkazech založených ve spise. Stěžovatelka namítla, že nedostatek financí
vlastníka ochranné známky není okolností nezávislou na vůli vlastníka známky, jak tvrdí žalovaný.
Navíc je podle stěžovatelky vydávání časopisu složitou činností, kterou musí zajišťovat celý tým
lidí, přičemž onemocnění jednoho z nich nemůže mít s ohledem na ekonomickou závislost
ostatních členů týmu na úspěšném pokračování prací za následek okamžité zastavení činnosti
a nevydávání časopisu.
Účelem sankce za neužívání ochranné známky v podobě jejího výmazu z rejstříku,
resp. nemožnosti uplatnit cestou námitek známková práva, je podle stěžovatelky pročištění
rejstříku ochranných známek a eliminace známek spekulativních nebo blokačních; obzvláště
důležitý je tento účel u známek, které nejsou čistě fantazijní, ale navozují dojem souvislosti
s označovaným druhem výrobku. Podle názoru stěžovatelky je nepřípustné, aby osoba, která není
a nebyla v uplynulých pěti letech soutěžitelem na trhu s časopisy, blokovala užívání asociativního
označení soutěžitelům, kteří v daném segmentu trhu dlouhodobě fakticky působí.
Stěžovatelka dále uvedla, že označení „maminka“ je ve vztahu k časopisům o mateřství
označením popisným nebo asociativním, tj. označením, které má nízký stupeň rozlišovací
způsobilosti; rozlišovací způsobilost je podmíněna existencí dalších prvků, včetně číslice „96“,
a proto není možné užití samotného označení MAMINKA pokládat za řádné užití namítané
ochranné známky. Stěžovatelka namítla, že při aplikaci právní věty bývalého československého
Nejvyššího správního soudu („zaměnitelnou podobnost mohou však zakládati jen takové prvky
ve starší známce resp. značce obsažené, které samy o sobě jsou způsobilé založiti známkovou
ochranu“) je nutno dospět k závěru, že porovnávaná označení zaměnitelná nejsou,
neboť se shodují právě pouze v prvku „maminka“, který sám o sobě není způsobilý založit
známkovou ochranu vzhledem ke své popisnosti a nedostatku distinktivnosti ve vztahu
k časopisům o maminkách a pro maminky a souvisejícím službám. Stěžovatelka namítla,
že žalovaný ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil ani jím citované stanovisko bývalého
Nejvyššího správního soudu, ani judikaturu Evropského soudního dvora.
B. S. ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že bývalý vlastník namítané ochranné známky si
nepřál, aby druhá strana byla informována o jeho zdravotním stavu. Dále uvedla, že příprava
časopisu byla centralizována do jediné osoby šéfredaktora, což nebránilo řádné přípravě dalších
čísel časopisu. Co se týče rozsudku ve věci SABEL BV (pozn. NSS, SABEL, C - 251/95),
stěžovatelka podle názoru B. S. neprokázala, že závěry rozsudku lze aplikovat na posuzovaný
případ. Vnímání průměrného spotřebitele bude podle B. S. procházet dominantním prvkem
MAMINKA, neboť spotřebitel nakupuje časopis se slovy „časopis maminka“, nikoliv se slovy
„časopis TO NEJLEPŠÍ V ŽIVOTĚ ŽENY, maminka“. Závěrem B. S. upozornila na rozsudky
Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 23. 10. 2002 ve věci Matratzen Concord
v. OHIM – Hukla Germany, T - 6/01 (pozn. NSS: rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 23.
10. 2002, MATRATZEN, T - 6/01, Recueil, s. II - 4335) a ze dne 21. 2. 2006 ve věci Royal
County of Berkshire Polo Club v. OHIM - Polo/Lauren (pozn. NSS: rozsudek Soudu prvního
stupně ze dne 21. 2. 2006, Royal County of Berkshire Polo Club, T - 214/04, Recueil, s. II - 239),
podle nichž může být kombinovaná ochranná známka považována za podobnou jiné ochranné
známce, totožné nebo podobné s jednou ze složek kombinované ochranné známky pouze tehdy,
pokud tato složka tvoří dominantní prvek celkového dojmu, kterým kombinovaná ochranná
známka působí; tomu je tak v případě, když je tato složka sama způsobilá dominovat představě
této ochranné známky, kterou si relevantní veřejnost uchovává v paměti, takže všechny ostatní
složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou
zanedbatelné.
Napadeným rozhodnutím byla žaloba zamítnuta. Městský soud v Praze nejprve posuzoval
námitku stěžovatelky o nedostatečném odůvodnění rozhodnutí žalovaného a rozporu
s rozhodovací praxí Evropského soudního dvora a směrnicí 89/104/EHS, přičemž tuto námitku
neshledal důvodnou. Městský soud v Praze uvedl, že v rozhodnutí správního orgánu prvního
i druhého stupě je uvedena úvaha o tom, proč jsou porovnávaná označení podobná, a že správní
úvaha o nedostatku rozlišovací způsobilosti napadeného označení výrobků stěžovatelky
je správná a dostatečná. Grafické provedení napadeného označení není natolik fantazijní
a nápadité, aby mohlo zamezit zjevné podobnosti porovnávaných označení, a ani číslice 96 není
prvkem po stránce originality a výjimečnosti natolik silným, aby byl s to porovnávané ochranné
známky v očích spotřebitele odlišit.
Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále uvedl, že rozhodující
pro posouzení podobnosti či zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného
spotřebitele, konkrétně hledisko vizuální, fonetické, významové, porovnání druhu zboží a služeb,
srovnání dominantních prvků, známkového motivu apod. a že právní úprava ponechává
na zhodnocení žalovaného, zda přihlašované označení má dostatečnou rozlišovací způsobilost.
Zaměnitelnost může být podle napadeného rozhodnutí dovozována jak z podobnosti
v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující prvek nemá a ostatní
prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový
vjem.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí je dále uvedeno, že slovní prvek „maminka“ je
u obou porovnávaných označení prvkem natolik významným, že číselné označení „96“
u namítané ochranné známky nemůže mít vliv na závěr o podobnosti porovnávaných označení,
neboť samotný číselný údaj není údajem dominantním a nemá rozlišovací schopnosti natolik
významné, aby mohl zvrátit závěr o jejich podobnosti a v důsledku toho možné zaměnitelnosti.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalovaný vycházel ze skutkových tvrzení,
které mu účastník řízení poskytl, že rozhodnutí žalovaného splňuje všechny zákonem vyžádané
náležitosti odůvodnění, které jsou uvedeny v §47 odst. 3 správního řádu, že obsah uvážení
správního orgánu je patrný z odůvodnění jeho rozhodnutí, a proto nejsou uplatněné žalobní
námitky důvodné. Podle názoru Městského soudu v Praze se odůvodnění rozhodnutí žalovaného
nevymyká ani zásadám uvedeným v rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 6. října 2005,
Medion (C - 120/04, Sb. rozh. s. I - 8551) pod body 29 - 31 a v dalších rozhodnutích
Evropského soudního dvora, na které poukázala stěžovatelka, z nichž vyplývá, že ochranná
známka musí být posuzována globálně.
Městský soud v Praze shledal odůvodnění rozhodnutí žalovaného k námitce stěžovatelky
o užívání označení „MAMINKA“, nikoli „MAMINKA 96“ stručným, nicméně správným.
Městský soud v Praze neshledal důvodnou námitku stěžovatelky, že skutečnosti zjištěné
v průběhu správního řízení neodůvodňují naplnění „liberačních“ důvodů pro řádné neužívání
starší ochranné známky. Městský soud v Praze konstatoval, že úvaha žalovaného, obsažená
v odůvodnění jeho rozhodnutí a týkající se dlouhodobého onemocnění a smrti původního
vlastníka namítané ochranné známky a délky dědického řízení, je dostatečná a že uvedené
skutečnosti jsou akceptovatelným důvodem pro neužívání namítané ochranné známky.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze vzešlo (§102 s. ř. s.), tuto kasační
stížnost podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a výslovně v ní uplatňuje kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti pak vyplývá, že námitky stěžovatelky
proti napadenému rozhodnutí lze podřadit i pod kasační důvod podle §103 dst. 1 písm. d) s. ř. s.
Rozhodnutí krajského soudu je nutno pokládat za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů například tehdy, není-li z jeho odůvodnění zřejmé, proč soud nepovažoval právní
argumentaci žalobce za důvodnou a proč žalobní námitky považuje za liché, mylné
nebo vyvrácené; to zejména za situace, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ
žaloby (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 24/2005 - 44 ze dne
14. 7. 2005, č. 689/2005 Sb. NSS). Nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je i takové
rozhodnutí, v jehož odůvodnění se krajský soud nevypořádal s žalobními námitkami
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74,
www.nssoud.cz) nebo pokud z něj není zřejmé, jakými úvahami se krajský soud řídil
či proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, www.nssoud.cz).
V žalobě napadla stěžovatelka především právní závěr žalovaného, že za řádný důvod
pro neužívání ochranné známky ve smyslu §31 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. lze
považovat nemoc a následnou smrt jejího původního majitele a navazující dědické řízení.
Stěžovatelka tvrdila, že jediným důvodem pro zastavení vydávání časopisu „MAMINKA“
původním majitelem namítané ochranné známky byl nedostatek financí, nikoliv nemoc,
což prokazovala výzvami jeho právního zástupce na vypořádání autorských práv. Stěžovatelka
dále namítla, že žalovaný nijak nezdůvodnil, proč je pro posouzení otázky užívání ochranné
známky důležitější datum nabytí právní moci soudního rozhodnutí o vypořádání dědictví,
a nikoliv datum vyznačení změny v osobě majitele ochranné známky v rejstříku ochranných
známek. Stěžovatelka mimo jiné upozornila na skutečnost, že žalovaný po celou dobu jednal
s B. S. jako s majitelkou namítané ochranné známky. Podle Nejvyššího správního soudu lze
uvedené žalobní námitky stěžovatelky považovat za stěžejní, neboť na posouzení existence či
neexistence řádných důvodů pro neužívání namítané ochranné známky záviselo rozhodnutí
žalovaného, zda byla B. S. ve smyslu §14 zákona č. 441/2003 Sb. oprávněna podat návrh na
prohlášení neplatnosti napadeného označení.
K žalobní námitce popsané v předchozím odstavci uvedl Městský soud v Praze
v napadeném rozhodnutí následující: „Rovněž pokud žalobce v podané žalobě namítal, že skutečnosti,
zjištěné v průběhu správního řízení, neodůvodňují naplnění liberačních důvodů pro řádné neužívání starší ochranné
známky jejím vlastníkem, není tato námitka důvodná, neboť soud shledal dostatečnou úvahu žalovaného
správního orgánu, uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí a týkající se dlouhodobého onemocnění pana
J. S. a následně po jeho smrti i délky dědického řízení s tím, že tyto skutečnosti jsou akceptovatelným důvodem pro
neužívaní ochranné známky „MAMINKA 96.“
Stěžovatelka v žalobě nerozporovala skutková zjištění, k nimž dospěl žalovaný,
tedy zjištění o nemoci původního majitele, jeho následném úmrtí a navazujícím dědickém řízení.
Napadla však právní závěr žalovaného, že tyto zjištěné skutečnosti lze podřadit pod řádné
důvody pro neužívání namítané ochranné známky. Jak již bylo výše uvedeno, Městský soud
v Praze pouze jednou větou konstatoval, že shledal dostatečnou úvahu žalovaného týkající se
dlouhodobého onemocnění původního majitele namítané ochranné známky, jeho úmrtí a
následného dědického řízení a že tyto skutečnosti jsou akceptovatelným důvodem pro neužívání
namítané ochranné známky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však vůbec není zřejmé, jaké
úvahy vedly soud k přijetí tohoto právního závěru, tedy jakými úvahami se řídil při hodnocení
právní otázky existence řádných důvodů pro neužívání ochranné známky.
Pojem „řádné důvody pro neužívání“ je typickým neurčitým právním pojmem. Jak se již
vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 As 11/2003 - 164,
č. 232/2004 Sb. NSS, „neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně
právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit a často bývá podmíněn časem a místem aplikace normy.
Zákonodárce tak vytváří správnímu orgánu prostor, aby posoudil, zda konkrétní případ patří do rozsahu
neurčitého pojmu či nikoli“. Naplnění obsahu neurčitého právního pojmu pak s sebou přináší
povinnost správního orgánu rozhodnout způsobem, který právní norma předvídá. Jak již uvedl
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 - 73,
č. 701/2005 Sb. NSS, „při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní
skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam
užitého neurčitého pojmu objasnit“. Teprve poté, kdy správní orgán neurčitý pojem vyloží, může jej
konfrontovat se skutkovými zjištěními konkrétního případu (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 10. 2004, č. j. 1 As 10/2003 - 58, č. 849/2006 Sb. NSS). Z rozsudku
téhož soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. 7 As 78/2005 - 64, www.nssoud.cz, vyplývá, že
„[p]ři interpretaci neurčitého právního pojmu se […] uvážení správního orgánu, na rozdíl od realizace diskreční
pravomoci, zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její vyhodnocení, tzn. že je nutno nejprve objasnit
neurčitý právní pojem a jeho rozsah, a poté hodnotit, zda skutečnosti konkrétního případu lze zařadit do rámce
vytvořeného rozsahem neurčitého právního pojmu“.
Interpretace neurčitého právního pojmu a subsumpce zjištěného skutkového stavu
pod interpretovaný neurčitý právní pojem plně podléhají soudnímu přezkumu. Jak se vyjádřil
Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku č. j. 1 As 10/2003 - 58, „[s]oud […] musí mít
možnost přezkoumat, zda interpretace a aplikace takového pojmu správním orgánem je v souladu se zákonem,
jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán soustředil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil
ve věci správně rozhodnout a zda jeho zjištění nejsou s těmito podklady v logickém rozporu“. Nejvyšší správní
soud však podotýká, že soudu v žádném případě nepřísluší, aby chybějící úvahu správního orgánu
nahrazoval úvahou vlastní. K námitce žalobce musí správní soud řešit otázku, zda určitý jev
reálného života byl správním orgánem správně podřazen pod neurčitý právní pojem,
v posuzovaném případě zda nemoc a následné úmrtí původního majitele napadené ochranné
známky a navazující dědické řízení je možno podřadit pod pojem „řádné důvody pro neužívání
ochranné známky“.
S odkazem na judikaturu Ústavního soudu Nejvyšší správní soud podotýká,
že při výkladu neurčitých právních pojmů je potřeba vyhnout se libovůli či svévolné aplikaci
práva, tj. extrémnímu nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními,
nerespektování kogentní normy, interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti
(příkladem čehož je přepjatý formalismus), jakož i interpretaci a aplikaci zákonných pojmů
v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlením konsensuálně akceptovaném významu,
a konečně ve smyslu rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní
normy (nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 351/04, www.nalus.cz ).
Nejvyšší správní soud je nucen konstatovat, že Městský soud v Praze nepostupoval
při přezkumu rozhodnutí žalovaného podle výše uvedených kritérií pro přezkum správnosti
interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není
vůbec zřejmé, jaké úvahy jej vedly ke konstatování o správnosti závěrů žalovaného,
tedy o správnosti závěru, že nemoc a následné úmrtí původního majitele namítané ochranné
známky a navazující dědické řízení lze považovat za řádné důvody pro neužívání ochranné
známky. Odůvodnění napadeného rozhodnutí neposkytuje skutkovou ani právní oporu
výroku rozhodnutí, a není z něho zřejmé, jakými úvahami se Městský soud v Praze řídil.
Rozhodnutí (výrok i jeho odůvodnění) však musí být jasné a přesvědčivé, jak to ostatně
vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 103/99, v němž uvedl, že i z
hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je „požadavek řádného a
vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci […] jednou ze základních podmínek ústavně
souladného rozhodnutí“.
Obdobně kuse a bez uvedení jakékoliv vlastní úvahy se Městský soud v Praze
vyjádřil k žalobní námitce stěžovatelky, že užití názvu MAMINKA pro jedno číslo
časopisu vydaného původním majitelem namítané ochranné známky nelze považovat za
řádné užití namítané ochranné známky, neboť tato byla do rejstříku ochranných známek
zapsána ve znění „MAMINKA 96“.
Pokud jde o posuzování řádných důvodů pro neužívání ochranné známky
upozorňuje Nejvyšší správní soud zejména na rozsudek Soudního dvora ze dne 14.
června 2007, Armin Häupl (C - 246/05, Sb. rozh. s. I - 4673), ve kterém Soud zdůraznil
mimo jiné požadavek jednotné aplikace a interpretace práva Evropských společenství tak, aby
úroveň známkoprávní ochrany nebyla odvislá od úrovně známkoprávní ochrany jednotlivých
členských států (body 42 - 45 cit. rozsudku). Podle uvedeného rozsudku jsou „řádnými důvody
pro neužívání“ ochranné známky překážky s přímým vztahem k posuzované ochranné známce,
které znemožňují její užívání nebo kvůli nimž užívání této ochranné známky ztrácí smysl
a které jsou nezávislé na vůli majitele ochranné známky. Úkolem národních soudů je pak
posouzení zjištěného skutkového stavu ve světle tohoto výkladu (bod 55 cit. rozsudku).
Pokud by v mezidobí Soudní dvůr nepodal ve věci Armin Häupl, C - 246/05, jednotící
výklad, bylo by nepochybně potřebné položit v tomto smyslu předběžnou otázku. V současné
době je však již jasné, že neurčitý právní pojem „řádné důvody“ užitý v čl. 12 odst. 1 citované
směrnice a v §31 odst. 1 písm. a) a §13 odst. 1 zákona o ochranných známkách, podléhá
jednotnému výkladu (bod 45 cit. rozsudku); přitom Soudní dvůr dále v bodech 50 - 55 vymezil
charakter okolností, které zakládají překážku užívání ochranné známky (příliš široké pojetí pojmu
„řádné důvody“ by šlo proti systematice čl. 12 odst. 1 směrnice, dosažení cíle směrnice vyžaduje,
aby zapsané ochranné známky byly skutečně užívány pod hrozbou jejich zrušení). Za tohoto
stavu věci pozbývá procesní návrh stěžovatele na položení předběžné otázky Nejvyšším správním
soudem významu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
Městského soudu v Praze zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (§
103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.) a věc vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.).
Samotnou hmotněprávní podstatou věci, tedy ani uplatněným kasačním důvodem podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. namítajícím nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení se Nejvyšší správní soud nezabýval a ani zabývat nemohl,
neboť k tomu by bylo možno přistoupit až poté, kdy by Nejvyššímu správnímu soudu bylo
předloženo k přezkumu přezkoumatelné rozhodnutí.
V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 věta první s. ř. s.).
V dalším řízení bude třeba, aby Městský soud v Praze opětovně přezkoumal rozhodnutí
žalovaného a doplnil odůvodnění rozsudku o náležitosti, jejichž absence zakládá
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, tj. aby bylo z nového rozhodnutí zřejmé,
jakými úvahami se soud řídil při utváření závěru o skutkovém a právním stavu, jakým způsobem
se vypořádal s žalobními námitkami stěžovatelky (která podrobně právně argumentovala
k závěrům žalovaného o vztahu zjištěných skutečností, tedy nemoci majitele ochranné známky
a řízení o dědictví, aniž obdržela k těmto námitkám odpověď) a na základě jakých úvah
subsumoval zjištěný skutkový stav pod příslušné právní normy; přitom přihlédne i k citované
judikatuře Evropského soudního dvora ve věci Armin Häupl, C - 246/05, jež podstatným
způsobem ovlivňuje výklad neurčitého právního pojmu „řádné důvody pro neužívání ochranné
známky“. Ve světle úvah Evropského soudního dvora (zejména bodů č. 32 - 55 rozsudku)
pak městský soud vyloží, zda a z jakých příčin (skutkových i právních) zjištěné skutkové okolnosti
(onemocnění majitele ochranné známky, řízení o dědictví) mohly (či nemohly) představovat
překážky znemožňující ochranné známky, či zda kvůli nim užívání ochranné známky ztratilo
smysl, resp. posoudí, zda takový výklad a úvahy jsou obsahem přezkoumávaného správního aktu,
to vše v intencích přezkumu aplikace neurčitého právního pojmu, jak byl shora osvětlen.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu