ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.11.2008:53
sp. zn. 6 Azs 11/2008 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily
Valentové v právní věci žalobce: D. T. H., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem,
se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2006,
č. j. OAM - 500/VL - 10 - 05 - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2007, č. j. 64 Az 53/2006 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž byla zamítnuta jeho žádost o azyl podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
účinném ke dni rozhodování žalovaného, jako zjevně nedůvodná.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačními důvody zakotvenými v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen vadou řízení
spočívající v tom, že správní orgán při svém rozhodnutí vyšel z neúplně zjištěného skutkového
stavu a krajský soud na tuto skutečnost nereagoval. Vzhledem k tomu, že se krajský soud
pouze ztotožnil se skutkovými i právními závěry žalovaného, aniž vzal v potaz údajné vady
ve zjišťování skutkového stavu, vytýká stěžovatel rozhodnutí krajského soudu rovněž
i nepřezkoumatelnost. Stěžovatel přitom poukazuje na povinnost správního orgánu zjistit přesně
a úplně skutkový stav. K této argumentaci stěžovatele může Nejvyšší správní soud
pouze podotknout, že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém
řízení ve skutkově obdobných případech, jako je jeho, se zabýval obšírně již ve své předchozí
judikatuře Za všechny je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (www.nssoud.cz). Zejména ve vztahu k důvodu,
pro který byla žádost stěžovatele o azyl žalovaným zamítnuta, je třeba zásadně trvat na povinnosti
tvrzení ze strany žadatele o azyl, a to o skutkových okolnostech opuštění země původu. Pokud ji
stěžovatel neunesl a v kasační stížnosti pouze namítá, že žalovaný měl sám zjišťovat skutečnosti
nad rámec jeho tvrzení, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než odkázat na výše zmíněnou
judikaturu.
Pokud jde o stěžovatelovu námitku, že je rozhodnutí žalovaného i krajského soudu
nepřezkoumatelné co do závěru o neaplikovatelnosti §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud
musí poukázat na to, že žalovaný v případě, že zjistil naplnění skutkových okolností, jež opravňují
k zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle ustanovení §16 zákona o azylu, neměl
a nemohl jakkoliv zvažovat možnou existenci azylově relevantních důvodů ve smyslu ustanovení
§12, §13 či §14 zákona o azylu. K tomu budiž jmenována rovněž již ustálená judikatura
Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 (www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu