ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.43.2008:43
sp. zn. 6 Azs 43/2008 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: E. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Pánkem,
advokátem, se sídlem Prokopa Holého 130/15, Děčín IV, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 1. 2008, č. j. OAM - 12/VL - 07 - 12 - 2008, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2008, č. j. 63 Az 9/2008 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á .
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 1. 2008, č. j. OAM - 12/VL - 07 - 12 - 2008, kterým byla podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta jeho žádost
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Krajský soud v Ostravě po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozhodnutí
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že své zpětvzetí učinil v omylu, neboť byl k tomuto
kroku vyzván Policií České republiky, aby tak splnil podmínku pro zahájení řízení o přiznání
trvalého pobytu. To se však nestalo a místo toho bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění.
Stěžovatel nadále trvá na argumentech původní žaloby.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §75 odst. 1 s. ř. s. v kontextu s §120 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází
soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování. Nejvyšší správní soud
tedy posuzuje správnost postupu soudu k právnímu stavu, který zde byl v době rozhodování
krajského soudu. V daném případě zpětvzetí žaloby nevykazovalo žádné pochybnosti, projevená
vůle byla jasná, jednoznačná a podpis stěžovatele po srovnání s podpisy na listinách ve správním
spise rovněž nevykazoval pochybnosti o jeho pravosti. Krajský soud tedy vycházel z jasného
právního stavu a nepochybil, když řízení (za situace jasného, jednoznačného a stěžovatelem řádně
podepsaného zpětvzetí žaloby) v souladu s §47 písm. a) s. ř. s. zastavil. Podle §47 písm. a) s. ř. s.
vezme-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení usnesením zastaví. Jde-li o společný návrh více
osob, musí být pro účinné zpětvzetí návrh vzat zpět všemi osobami. Vzhledem k tomu,
že v daném případě se nejednalo o společný návrh více osob a projev vůle nevzbuzoval žádné
pochybnosti, soud řízení o kasační stížnosti řádně a v souladu s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s.
zastavil. Argumentace stěžovatele ohledně jeho motivací není v takovém případě relevantní. Soud
není povinen (ani schopen) zkoumat pohnutky a motivy jasného písemného právního úkonu.
Právní úkony vyjádřené slovy je podle základních interpretačních pravidel (§35 zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) nutno vykládat podle jejich jazykového vyjádření,
i podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li ovšem tato vůle v rozporu s jazykovým
projevem. V daném případě byly navíc vůle i jazykové vyjádření ve shodě (stěžovatel měl v době
podávání skutečnou vůli ke zpětvzetí žaloby) - nesouladné, či rozporné mohly být maximálně
motivy a důvody, které však pro posouzení právního úkonu, jeho platnosti a účinnosti, nejsou
určující.
Protože Krajský soud v Ostravě řízení zastavil v souladu se zákonem, Nejvyšší správní
soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení §110 odst. 1 poslední věta s. ř. s.
zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.,
když stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu