ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.44.2008:41
sp. zn. 6 Azs 44/2008 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Ludmily Valentové, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: V. F., zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou,
advokátkou, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 2. 2008, č. j. OAM - 124/LE - BE03 - BE07 - 2008, o udělení azylu, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2008,
č. j. 46 Az 49/2008 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Marii Cilínkové, se přiznává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2856 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 29. 2. 2008, č. j. OAM - 124/LE - BE03 - BE07 - 2008, kterým bylo rozhodnuto,
že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle §25
písm. i) citovaného zákona zastaveno. Dále bylo rozhodnuto, že podání žaloby nemá odkladný
účinek podle §32 odst. 3 zákona o azylu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Krajský soud v Praze po podání kasační stížnosti proti předmětnému rozhodnutí
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
V kasační stížnosti stěžovatel pouze uvedl, že kasační stížnost podává z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Současně požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti a připojil další podání,
v němž uvádí, jaké důvody ho vedly k opuštění země původu a k podání žádosti o azyl. Kasační
stížnost byla doplněna advokátkou, jež byla stěžovateli ustanovena usnesením Krajského soudu
v Praze ze dne 17. 6. 2008, č. j. 46 Az 49/2008 - 25. Stěžovatel výslovně uvádí, že kasační stížnost
podává z důvodu uvedených v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť postup soudu při odmítnutí
žaloby pro opožděnost nebyl podle mínění stěžovatele důvodný, protože stěžovatel je cizinec,
neovládá český jazyk, je umístěn v zařízení pro zajištění cizinců a vzhledem k těmto okolnostem
nebyl schopen lhůtu pro podání žaloby splnit. Ze shora uvedených důvodů stěžovatel navrhuje
napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Následně stěžovatel požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný
důvod ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat
v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze
navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v té části, kde stěžovatel argumentuje kasačními důvody podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, lze uvést následující:
Podle §75 odst. 1 s. ř. s. v kontextu s §120 s. ř. s. při přezkoumání rozhodnutí vychází
soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování. Nejvyšší správní soud
tedy posuzuje správnost postupu soudu k právnímu stavu, který zde byl v době rozhodování
krajského soudu. V daném případě stěžovatel podal proti rozhodnutí správního orgánu, které mu
bylo doručeno dne 5. 3. 2008, žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Žaloba byla podána
k poštovní přepravě dne 13. 3. 2008 a doručena tomuto soudu 14. 3. 2008, tedy po marném
uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby, jež uplynula dnem 12. 3. 2008. Stěžovatel byl řádně
poučen, že žalobu proti rozhodnutí žalovaného lze podat do sedmi dnů ode dne jeho doručení ke
krajskému soudu, v jehož obvodě je žalobce v den podání žaloby hlášen k trvalému pobytu, a že
podání žaloby nemá ze zákona odkladný účinek. Krajský soud tedy vycházel z jasného právního
stavu a nepochybil, když žalobu v souladu s ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl pro
opožděnost. Podle citovaného ustanovení soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl
podán opožděně.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že posouzení dané právní otázky krajským soudem
se naprosto nevymklo z obvyklé a ustálené rozhodovací praxe, když tatáž otázka již byla totožně
posouzena a rozhodnuta opakovaně dříve. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalovaného je dostatečně srozumitelným a přesvědčivým způsobem odůvodněno,
pro stěžovatele z něj zcela jasně vyplývá, z jakých skutečností správní orgán a následně i soud
vycházel a jakými právními úvahami se při rozhodování řídil.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaných v citovaných
rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. O odkladném účinku
Nejvyšší správní soud nerozhodoval – je stanoven přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
§120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 46 Az 49/2008 - 25 ze dne
17. 6. 2008 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni
podle obsahu spisu náleží v souladu s ustanovením §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), odměna za jeden úkon ve výši 2100 Kč spočívající v písemném podání soudu
ve věci doplnění kasační stížnosti, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky,
tj. 1 x 300 Kč za jeden úkon podle ust. §13 odst. 3 citované vyhlášky, celkem tedy 2400 Kč.
Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok
vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
(§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně vypočtená podle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí 456 Kč. Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů řízení
v celkové výši 2856 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu