ECLI:CZ:NSS:2008:7.A.17.2001:63
sp. zn. 7 A 17/2001 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce
AUDIOEGO, s. r. o., se sídlem Praha 3, Bořivojova 729/114 (dříve EGO, v. o. s., se sídlem
Praha 10, Jasmínova 46), zastoupeného JUDr. Alešem Zábršem, advokátem a patentovým
zástupcem se sídlem Praha 6, Na Beránce 2, proti žalovanému Úřadu průmyslového
vlastnictví, se sídlem Praha 6, Ant. Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 8. 1. 2001, č. j. O- 88388-94,
takto:
I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8. 1. 2001, č. j. O-88388-94,
se zrušuje , a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4725 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání
zákonnosti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda
žalovaného“) ze dne 8. 1. 2001, č. j. O- 88388-94 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl,
s odkazem na §59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“), zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí
žalovaného zn. O 88 388, jímž bylo částečně vyhověno návrhu vlastníka namítané ochran né
známky „EGO“ (č. 570227) na výmaz kombinované ochranné známky žalobce „EGO“
(č. 183659). Současně s tím předseda žalovaného napadeným rozhodnutím „upravil“ seznam
výrobků a služeb, pro něž byla kombinovaná ochranná známka „EGO“ (č. 183659) zapsána
dle výroku prvostupňového rozhodnutí.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal ji Nejvyšší
správní soud postupem podle §129 odst. 2 a §132 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
jako neskončenou věc správního soudnictví, v níž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním
soudům. Na tyto věci dopadá též přechodné ustanovení §130 s. ř. s., podle něhož se řízení
dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., nejde-li však o věci, o nichž
má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
Pro objasnění skutkových okolností je třeba stručně shrnout posloupnost úkonů žalobce
a rozhodnutí vydávaných žalovaným:
Ke dni 23. 3. 1995 zapsal žalovaný do rejstříku ochranných známek kombinovanou
ochrannou známku žalobce s názvem „EGO“, jemuž předchází černobílé zobrazení runy Mannaz
v oválném ohraničení (dále jen „napadená ochranná známka“). Napadená ochranná známka byla
zaregistrována pro třídu 6, 9, 17, 19, 20, 35 a 42 výrobků a služeb, a to s právem přednosti
od 5. 4. 1994. Společnost E.G.O. Elektro-Gerätebau GmbH - vlastník slovní mezinárodní
ochranné známky „EGO“ zapsané pro třídy 6, 7, 9, 11 a 17 výrobků a služeb, s právem přednosti
pro území České republiky od 13. 8. 1993 (dále jen „namítaná ochranná známka“), podal
žalovanému dne 21. 7. 1997 návrh na výmaz napadené ochranné známky, a to z důvodu, že tato
ochranná známka není zcela schopná odlišit výrobky žalobce od výrobků vlastníka namítané
ochranné známky. S tím se žalobce neztotožňoval a měl zato, že symbol runy poutá pozornost
spotřebitele natolik, že zbývající tři shodná písmena nemohou vyvolat záměnu s namítanou
ochrannou známkou, neboť ta žádný obrazový prvek neobsahuje; nadto poukazoval na odlišný
seznam výrobků, pro něž jsou známky zapsány.
Žalovaný nicméně svým rozhodnutím ze dne 23. 7. 1999, č. j. O- 88388 (dále jen
„prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl, že se napadená ochranná známka částečně vymazává
z rejstříku ochranných známek pro výrobky třídy 9 (zesilovače a propojovací audiovizuální
kabely), přičemž toto rozhodnutí ve svém výroku zahrnulo i nově stanovený seznam výrobků
a služeb zapsaných pro napadenou ochrannou známku. Důvodem pro částečný výmaz byla
fonetická a významová shoda obou ochranných známek, přičemž dle závěru žalovaného nemohl
abstraktní obrazový prvek u napadené ochranné známky zajistit bezpečné odlišení obou výrobců
tam, kde by obě ochranné známky byly používány pro výrobky podobného druhu.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad a současně i návrh na částečný výma z
namítané ochranné známky. V rozkladu odkazoval na výzvu vlastníka namítané ochranné
známky, aby napadenou ochrannou známku nepoužíval pro zboží a služby související
s elektrickým teplem. Z obsahu této výzvy potom žalobce dovodil, že navrhovatel namítanou
ochrannou známku nikdy nepoužíval pro výrobky jako zesilovače a propojovací a silnoproudé
kabely. To však vlastník namítané ochranné známky zpochybnil a ve vyjádření k rozkladu uvedl,
že zmíněný dopis mínil spíše jako snahu vyhnout se kolizi současně exis tujících ochranných
známek. Na podporu skutečnosti, že namítanou ochrannou známku stále užívá, připojil doklady
o prodeji zboží označeného namítanou ochrannou známkou.
Dne 25. 7. 2000 rozhodl žalovaný pod zn. O-146 267 o částečném výmazu namítané
ochranné známky, a to pro výrobky „amplificateurs“ (zesilovače) z důvodu jejího neužívání
[§25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“)]. Dne 17. 1. 2000 byla namítaná ochranná
známka na žádost vlastníka vymazána i pro izolované vodiče (toto rozhodnutí není součástí
spisu).
Následně (jak již bylo nastíněno v úvodu tohoto rozsudku) napadeným rozhodnutím
předseda žalovaného prvostupňové rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl. Ve výroku
napadeného rozhodnutí však současně změnil seznam výrobků a služeb, pro něž je napadená
ochranná známka zapsána, a to tak, že do tohoto seznamu (pro třídu 9) zařadil zpět zesilovače
a propojovací audiovizuální kabely, avšak zúžil jej o vý robky typu digitální technika a digitálně
analogové převodníky. Tento postup odůvodnil tím, že uvedené výrobky se mohou překrývat
s elektronickými spínači, regulátory, ovladači, řídícími, dozorovými a úrovňovými automaty
a automaty k ovládání výkonu, prodlevy, úrovně a teploty, pro něž je zapsána namítaná ochranná
známka. Co se týče namítané nezaměnitelnosti obou známek, dal předseda žalovaného za pravdu
závěrům prvostupňového rozhodnutí a uvedl, že obě známky jsou foneticky, vizuálně
i významově zaměnitelné. Žalovaný za určující nevzal ani obsah dopisu, jímž vyzval vlastník
namítané ochranné známky žalobce, aby napadenou ochrannou známku nepoužíval pro zboží
a služby související s elektrickým teplem.
Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce rozhodnutí předsedy žalovaného napadá v celém
rozsahu, neboť je považuje za tzv. rozhodnutí „per saltum“. Ve stručném shrnutí dosavadního
průběhu správního řízení zmínil mj. skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí nebylo opatřeno
datem a že zápis namítané ochranné známky proběhl v rozporu se zákonem, neboť žalobce
od roku 1993 užíval obchodní jméno shodného znění. Žalobce dále napadenému rozhodnutí
vytýká, že nerespektovalo skutečnost, že důvody pro omezení seznamu výrobků ke dni
25. 7. 2000, kdy bylo vydáno rozhodnutí o částečném výmazu namítané ochranné známky,
pominuly. Jako další důvod nezákonnosti poukazuje žalobce na nesprávně posouzený skutkový
stav. To, že digitální technika a digitální analogové převodníky jsou výrobky stejné nebo podobné
jako elektronické spínače, regulátory a ovladače, je důvod nesporně pochybený,
neboť ani vlastník namítané ochranné známky je za takové nepovažuje. Kromě toho i průměrný
spotřebitel pozná, že se jedná o výrobky zcela odlišné. Zdůvodnění použité žalovaným lze
přirovnat k tomu, že vodoměr a elektroměr jsou shodná zařízení, neboť oba měří fyzikální
veličinu (průtok). Podobné srovnání snese odůvodnění v tom, že vodiče jsou stejné nebo
podobné výrobky jako silnoproudé kabely v audiotechnice, neboť jsou určeny pro přenos
elektrického proudu. Žalobci navíc byla tímto rozhodnutím odebrána možnost vyjádřit se k nově
formulovaným výmazovým důvodům. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud buď zrušil všechna rozhodnutí učiněná žalovaným v souvislosti
s napadenou ochrannou známkou, anebo aby napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v rozhodnutí o rozkladu dospěl na rozdíl
od prvostupňového rozhodnutí k závěru, že výrobky digitální techniky a digitáln ě analogové
převodníky v rozsahu, v jakém jsou v napadené ochranné známce zapsány, v sobě mohou
zahrnovat některé výrobky obsažené v seznamu výrobků a služeb namítané ochranné známky.
Z tohoto důvodu bylo nutné výrobky digitální techniky a digitálně analog ové převodníky
ze seznamu výrobků napadené ochranné známky vymazat. Předseda žalovaného tak postupoval
zcela v souladu s principem úplné apelace, na němž je řízení o rozkladu vystavěno. Žalovaný
se dále vyjádřil k žalobní námitce, podle níž je napadené roz hodnutí rozhodnutím „per saltum“,
neboť vydáním rozhodnutí ze dne 25. 7. 2000 o částečném výmazu namítané ochranné známky
odpadly důvody pro částečný výmaz napadené ochranné známky. S tím se žalovaný neztotožňuje
a upozorňuje, že namítaná ochranná známka zůstala, pokud jde o třídu 9 výrobků a služeb,
v platnosti, a proto byla s napadenou ochrannou známkou stále v kolizi. O této kolizi bylo
rozhodnuto právě napadeným rozhodnutím, a to podle skutkového stavu, který nastal
po úpravách namítané ochranné známky. K námitce, že žalobci bylo doručeno nedatované
rozhodnutí, žalovaný uvádí, že má žalobce zřejmě na mysli prvostupňové rozhodnutí ze dne
23. 7. 1999, a opomenutí data na tomto rozhodnutí popírá. K poslední námitce, že žalovaný
připustil zápis namítané známky i přesto, že žalobce již cca dva měsíce před žádostí vlastníka
namítané známky o rozšíření její ochrany pro území České republiky měl v Obchodním rejstříku
zapsané obchodní jméno téhož znění, žalovaný uvedl, že otázkou kolize namítané ochranné
známky s obchodním jménem žalobce se nezabýval, neboť se o ní v předmětném řízení
nerozhodovalo. Ze všech těchto důvodů proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného k žalobě zaslal soudu repliku, v níž nad rámec
dosud uvedených skutečností uvedl, že povaha rozhodnutí „per saltum“ spočívá v tom,
že rozhodnutí o částečném výmazu namítané ochranné známky, konstatovalo, že „ omezení seznamu
bylo důvodem, proč nemohl žalovaný vyhovět návrhu na výmaz u těchto výrobků “. Užívání výrobků ve třídě 9
(vodiče) však majitel namítané ochranné známky neprokázal, a proto mělo dojít k výmazu
i pro vodiče ve třídě 9 výrobků. V rozhodnutí o rozkladu je tento stav opomenut; nereflektuje
tedy podstatné skutečnosti a uvádí seznam výrobků, který nemůž e být relevantní, čímž vrací stav
před podání návrhu na částečný výmaz. Pokud jde o otázku kolize namítané ochranné známky
a obchodního jména žalobce, pak (bez bližší právní argumentace) její opomenutí pokládá
za kardinální vadu celého řízení. Žalovaný by proto měl přistoupit k jejímu výmazu ex officio.
Oba účastníci řízení shodně vyjádřili souhlas, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení
jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§75
odst. 2 s. ř. s., §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ], vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu
ke dni rozhodování žalovaného, přičemž naznal, že žaloba je důvodná.
Jak bylo již zmíněno, předseda žalovaného napadeným rozhodnutím na jedné straně
potvrdil prvostupňové rozhodnutí a zamítl rozklad žalobce, na straně druhé však ve výroku
napadeného rozhodnutí upravil seznam výrobků a služeb, pro něž je napadená ochranná známka
zapsána, a to tak, že do tohoto seznamu (pro třídu 9) zařadil zpět zesilovače a propojo vací
audiovizuální kabely, avšak zúžil jej o výrobky typu digitální technika a digitálně analogové
převodníky. Tato úprava seznamu výrobků však de facto představuje změnu výroku
prvostupňového rozhodnutí, čemuž ostatně odpovídá i odůvodnění napadeného rozhodnutí,
neboť v něm žalovaný vysvětluje, proč bylo nutno výrobky digitální techniky a digitálně
analogové převodníky vymazat ze třídy 9 výrobků. Tímto způsobem totiž žalovaný změnil
komponenty rozkladem napadeného prvostupňového rozhodnutí, které byly vtěleny do výrokové
části, a proto Nejvyšší správní soud nemá pochyby o tom, že úpravou seznamu zapsaných
výrobků pro napadenou ochrannou známku byla provedena změna prvostupňového rozhodnutí
tak, jak ji předvídá §59 odst. 2 správního řádu.
V souladu s konstantní judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000 - 39, publikovaný pod č. 5/2003 Sb. NSS, či novější
rozsudek ze dne 26. 6. 2007, č. j. 8 As 7/2006 - 52, dostupný na www.nssoud.cz) není možné
v odvolacím řízení (a analogicky ani v řízení o rozkladu) současně zamítnout odvolání (rozklad)
a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve výroku změnit. Ustanovení §59 odst. 2
správního řádu totiž předpokládá, že odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání
zamítne a rozhodnutí potvrdí. Jedná se o tři možné alternativy rozhodnutí, které se navzájem
vylučují. Rozhodnutí, kterým je podaný rozklad zamítnut a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno,
avšak současně je provedena změna jeho výroku, je nesrozumitelné, trpí logickým rozporem,
a je proto nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Takové rozhodnutí je soud nucen zrušit
postupem dle §76 odst. 1 písm. a) s. ř . s. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je přitom
pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí; k tomu, aby soud takový závěr
učinil, není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal. Dojde-li soud k závěru,
že je napadené správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, zruší je, aniž se žalobcovými námitkami
musí věcně zabývat; to neplatí pouze v případech, kdy je nepřezkoumatelností stižena pouze
skutkově či právně oddělitelná část napadeného rozhodnutí a přezkum částí touto vadou
nedotčených má význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci (viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74, publikované
od č. 1566/2008 Sb. NSS).
Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než v souladu
s §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.
Pokud jde dále o návrh žalobce na zrušení všech rozhodnutí vydaných žalovaným
v souvislosti s napadenou ochrannou známkou, ten Nejvyšší správní soud nemohl akceptovat.
Pokud jde o možnost zrušení rozhodnutí žalovaného vydaného v prvním stupni, zde je nutno
odkázat na zásadu procesní ekonomie, která se mj. odráží ve skutečnosti, že se nelze domáhat
zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které předcházelo napadenému správnímu
rozhodnutí, neboť se nejedná o procesní právo žalobce, jemuž by odpovídala povinnost soudu
o takovém návrhu výrokem rozhodnout (k tomu více viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006 - 106, publikovaný pod č. 1456/2008 Sb. NSS). Jinými
slovy, soudy mají pouze zákonnou povinnost uvážit, zda nejsou dány důvody pro zrušení
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Tak tomu bude především v případech,
kdy je patrné, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vůbec nemělo být vydáno a též
v případech, kdy odvolací správní orgán nemůže jeho vady sám napravit a kdy je tedy patrné,
že jemu samému nezbude nic jiného, než správní rozhodnutí prvního stupně zrušit a věc vrátit
k novému projednání. Taková situace však v daném konkrétním případě nenastala, neboť výše
popsaná vada – nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost – se týkala výlučně napadeného
rozhodnutí, a nikoli rozhodnutí prvostupňového. Co se týče ostatních souvisejících rozhodnutí
žalovaného, ta žalobce explicitně nevyjmenovává (lze se jen domnívat, že má na mysli zejména
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2000, kterým byla částečně vymazána namítaná ochranná
známka) a pro tuto neurčitost se návrhem na jejich zrušení není možné zabývat.
Nad rámec shora uvedeného a v rovině obecné považuje Nejvyšší správní soud
za vhodné pro další průběh správního řízení přičinit několik poznámek. Především je třeba uvést,
že případná kolize ochranné známky s obchodním jménem jiného subjektu skutečně mohla být
důvodem k odmítnutí jejího zápisu či k jejímu výmazu (a to i ex officio). Pokud tedy vlastník
napadené ochranné známky v rámci své obrany vznese námitku, dle které namítaná ochranná
známka neměla být pro tuto kolizi vůbec zapsána, musí se žalovaný touto skutečností zabývat.
Tato otázka by však musela být řešena v jiném, samo statném řízení o neplatnosti namítané
ochranné známky; dokud nebude namítaná ochranná známka prohlášena za neplatnou, nelze
skutečnosti podstatné pro její neplatnost relevantně namítat v řízení o návrhu na výmaz napadené
ochranné známky.
Pokud jde dále o možnost opravné instance změnit prvostupňové rozhodnutí i nad rámec
odvolacích (rozkladových) námitek, zdejší soud vychází z toho, že správní řízení (vedené
v procesním režimu správního řádu z roku 1967) tvoří jeden celek až do pravomocného
rozhodnutí; vady prvostupňového řízení i rozhodnutí proto lze odstranit v řízení odvolacím,
na principu plné apelace. S tím také počítá institut změny rozhodnutí, v němž odvolací orgán
podle ustanovení §59 odst. 1 správního řádu přezkoumává napadené rozhodnutí v celém
rozsahu, a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě vady odstraní. Druhostupňový orgán
tedy není vázán jen důvody podaného odvolání (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. 2 As 72/2006 - 44, dostupný z www.nssoud.cz). Z judikatury
zdejšího soudu (například již zmiňovaný rozsudek č. 5/2003 Sb. NSS) navíc plyne, že rozhodnutí
o odvolání, jako jakékoliv jiné správní rozhodnutí, musí odpovídat zákonu; pokud tedy správní
orgán rozhodující v druhém stupni zjistí, že rozkladem napadené rozhodnutí zákonné není, musí
tento nedostatek odstranit bez ohledu na obsah rozkladových námitek.
Dále je vhodné uvést, že chybějící datum na vyhotovení rozhodnutí prvního stupně
je sice v rozporu s požadavky na obsahové náležitosti rozhodnutí (§47 odst. 5 správního řádu)
nepředstavuje však natolik intenzivní vadu řízení, která by byla s to založit bez dalšího jeho
nezákonnost. K této otázce se Nejvyšší správní soud již dříve (v souvislosti s tvrzenou nicotností
odvozovanou z nesprávně uvedeného data prvostupňového rozhodnutí) vyjádřil tak, že „v žádném
případě nelze tuto zjevnou nesprávnost pokládat za důvod vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného, když jinak
je rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v rozhodnutí žalovaného dostatečně specifikováno tak, že není
zaměnitelné s rozhodnutím jiným“ (rozsudek ze dne 29. 12. 2005, č. j. 4 As 53/2004 - 73, dostupný
na www.nssoud.cz). Tento závěr lze plně vtáhnout i na posouzení případné nezákonnosti
správního rozhodnutí.
Konečně pokud žalobce namítá, že žalovaný sice v prvostupňovém rozhodnutí omezil
seznam výrobků pro napadenou ochrannou známku o zesilovače a propojovací audiovizuální
kabely, avšak v rozhodnutí o rozkladu oba tyto výrobky do seznamu opět zařadil (jednak
z důvodu, že pro zesilovače byla namítaná ochranná známka částečně vymazána, jednak proto,
že v případě propojovacích audiovizuálních kabelů neshledal kolizi s vodiči zapsanými
ve prospěch namítané ochranné známky), čímž „nerespektoval pominutí důvodů pro omezení seznamu
výrobků napadené ochranné známky“, pak tato argumentace se Nejvyššímu správnímu soudu nejeví
jako příliš srozumitelná, neboť si protiřečí. Z tohoto důvodu se k ní, ani v rovině obecné, nemůže
blíže vyjádřit.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1 s. ř. s. Řízení ve věci bylo
zahájeno dne 21. 2. 2001. Podle §133 s. ř. s. se odměna za zastupování advokátem nebo notářem
v řízeních, která byla zahájena přede dnem ú činnosti tohoto zákona (1. 1. 2003) stanoví podle
dosavadních předpisů. V daném případě je třeba postupovat podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.,
účinné od 1. 1. 2001, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka
advokátem. Ve věcech žalob a opravných prostředků proti rozhodnutím orgánů veřejné správy
a správních orgánů činí sazby odměny 3500 Kč (§11 citované vyhlášky). K tomu přísluší paušální
částka jako náhrada výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75 Kč za jeden
úkon (v daném případě 3 x 75 Kč, tj. 225 Kč za převzetí věci a podání žaloby a repliky
k vyjádření žalovaného). Do přiznaných nákladů řízení byl zahrnut též soudní poplatek ve výši
1000 Kč, který žalobce v souvislosti s tímto řízením vynaložil. Celkem tedy přiznané náklady
řízení žalobce činí 4725 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu