ECLI:CZ:NSS:2008:7.AFS.40.2008:60
sp. zn. 7 Afs 40/2008 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: F-line, s. r. o.,
se sídlem Štítného 388/18, Praha 3, zastoupen JUDr. Ing. Rostislavem Pilcem, advokátem
se sídlem Dělnická 30, Praha 7, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město
Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2007, č. j. 6 Ca 269/2005 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 10. 2007, č. j. 6 Ca 269/2005 – 36, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství
pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 7. 9. 2005, č. j. FŘ-2540/13/05,
kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Finančního úřadu
pro Prahu 3 ze dne 3. 12. 2004, č. j. 194999/04/003513/6495, kterým byla stěžovateli vyměřena
daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2004 - nadměrný odpočet ve výši 474 338 Kč.
Městský soud posoudil jako nedůvodnou žalobní námitku, že plnění poskytované obcím mělo
být posouzeno jako poskytování služeb a prací výrobní povahy, které podléhá snížené sazbě daně
z přidané hodnoty. Je tomu tak proto, že stěžovatel pronajímal obcím pouze požární techniku
bez obsluhy a služby spočívající v zabezpečení provádění potřebných kontrol, zkoušek
a doplňování pohonných hmot a maziv byly fakticky vykonávány sbory dobrovolných jednotek
hasičů. Podkladem pro výkon těchto služeb byly další smlouvy uzavřené mezi stěžovatelem jako
objednatelem a sbory dobrovolných jednotek hasičů jako poskytovateli. Rozhodný pro posouzení
této věci je však pronájem požární techniky. U tohoto pronájmu se však nejednalo o poskytnutí
služby, ale o nájem movitých věcí, kde se uplatňuje základní sazba daně z přidané hodnoty.
Stěžovatel v rámci vytýkacího řízení ani nepředložil důkazní prostředky, kterými by prokázal, jaké
konkrétní činnosti byly jednotkami dobrovolných hasičů vykonávány v souvislosti s pronajatou
technikou. Mimo to na fakturách ani nejsou jednotlivá poskytnutá plnění za dané zdaňovací
období rozepsána. Uplatnění základní sazby daně z přidané hodnoty bylo proto plně na místě.
Zatřídění pronájmu požárního vozidla bez obsluhy podle Standardní klasifikace produkce
Českým statistickým úřadem pod kód 71.21, který není uveden v příloze č. 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané
hodnoty“) není rozhodné pro posouzení dané věci, neboť se jedná o nájem věci movité. Rozdílné
posouzení obdobných situací za zdaňovací období březen a duben 2004 rovněž není pro danou
věc směrodatné, neboť rozhodnutí o vyměření daně z přidané hodnoty za tato zdaňovací období
nejsou předmětem tohoto soudního přezkumu.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti
stěžovatel vytkl městskému soudu, že nesprávně posoudil otázku zatřídění zdanitelného plnění.
Trvá na tom, že předmětná plnění měla být zatříděna do sazby snížené, neboť šlo o služby
a práce výrobní povahy dle ustanovení §16 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty. Stěžovatel
učinil vše potřebné pro to, aby jeho jednání bylo v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty,
a správnost jeho výkladu byla také potvrzena protokoly o ústním jednání ze dne 29. 6. 2004
(správně má být 22. 6. 2004), č. j. 116129/04/003932/2104 a č. j. 116134/04/003932/2104,
v nichž se správce daně zabýval identickou situací, a s odkazem na stanovisko Českého
statistického úřadu konstatoval správnost zdanění. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Finanční ředitelství ve svém vyjádření poukázalo na to, že stěžovatel uvádí v kasační
stížnosti důvody, které již uplatnil v žalobě a s těmito námitkami se vypořádalo ve vyjádření
k žalobě, a žádné nové námitky stěžovatel v kasační stížnosti již neuvedl. Jelikož kasační stížnost
považuje za nedůvodnou, navrhl její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel v rámci vytýkacího řízení předložil správci daně
několik smluv o poskytování služeb, z nichž lze utvořit dvě typové skupiny. Jednou z nich je
smlouva o poskytování služeb uzavřená mezi stěžovatelem jako poskytovatelem a jednotlivými
obcemi jako objednatelem, jejímž předmětem (bod II.) je závazek poskytovatele pronajmout
požární techniku bez obsluhy a poskytnout službu spojenou s požární technikou dohodnutou
v této smlouvě. Podle bodu V. smlouvy se poskytovatel zavazuje pronajmout požární techniku
bez obsluhy; zabezpečovat prostřednictvím sboru dobrovolných hasičů v příslušné obci
předepsané zkoušky, servisní činnost a kontroly požární techniky, zkoušky a kontroly technických
a věcných prostředků, které jsou součástí požární techniky a dodání pohonných hmot a mazadel;
dodat objednateli dokumentaci a tiskopisy, které jsou přesně specifikovány; zabezpečit vstupní
proškolení obsluhy; oznámit objednateli termín kontroly používání požární techniky a předat
ji na základě předávacího protokolu. Do druhé typové skupiny lze zařadit smlouvu o poskytování
služeb uzavřenou mezi stěžovatelem jako objednatelem a Sdružením hasičů Čech, Moravy
a Slezska – sborem dobrovolných hasičů jako poskytovatelem. Předmětem této smlouvy (bod II.)
je závazek poskytovatele zabezpečit provozuschopnost požární techniky. Sbor dobrovolných
hasičů se podle bodu V. smlouvy zavázal poskytovat dohodnutou službu tak, aby mohly
být plněny základní úkoly jednotky sboru dobrovolných hasičů obce; zabezpečovat zkoušky
a kontroly technických a věcných prostředků, které jsou součástí požární techniky; běžné opravy
a údržbu požární techniky apod. Objednatel se zavázal (bod IV.) mimo jiné hradit v pravidelných
měsíčních splátkách poskytovateli úhradu za provedené služby a v bodu VI. této smlouvy byly
dohodnuty cena a platební podmínky.Stěžovatel za předmětné zdaňovací období vystavil
jednotlivým objednatelům (obci Temelín, obci Cvikov, městu Frýdlant nad Ostravicí, obci Světlá
Hora) faktury, kterými bylo za poskytnuté služby v měsíci lednu 2004 uvedeným odběratelům
fakturováno se sníženou sazbou daně z přidané hodnoty.
Podle ustanovení §16 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty se u služeb uplatňuje
snížená sazba. U služeb a prací výrobní povahy uvedených v příloze č. 2, která je nedílnou
součástí tohoto zákona, se uplatňuje základní sazba, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pokud
plátce poskytuje v rámci zdanitelného plnění jak práce výrobní povahy uvedené v příloze č. 2, tak
i práce výrobní povahy v této příloze neuvedené, uplatní se u poskytovaného zdanitelného plnění
základní sazba. U služeb poskytovaných podle smlouvy mandátní se uplatní sazba daně platná
pro zdanitelné plnění, které je na základě mandátní smlouvy uskutečňováno. U služeb
poskytovaných podle smlouvy komisionářské, smlouvy o zprostředkování a smlouvy
o obchodním zastoupení se uplatňuje základní sazba.
Podle ustanovení §16 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty se u nájmu movitých věcí
včetně nájmu a půjčování osobních automobilů uplatní základní sazba daně. Pro účely zákona
o dani z přidané hodnoty se službami rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo
převodem nemovitostí, a převod nebo využití práv (§2 odst. 2 písm. b) tohoto zákona).
V dané věci stěžovatel na základě uzavřených smluv poskytoval a fakturoval plnění
za předmětné zdaňovací období, jež spočívalo v pronájmu požární techniky bez obsluhy
a v poskytování služeb spojených s požární technikou. Stěžovatel jako poskytovatel měl požární
techniku v nájmu od leasingové společnosti a ve skutečnosti jeho činnost spočívala pouze
v pronájmu této techniky bez obsluhy. Služby spojené s požární technikou byly zajišťovány
jinými subjekty, a to jednotkami sboru dobrovolných hasičů, o čemž svědčí uzavřené smlouvy
mezi nimi a stěžovatelem jako objednatelem. Tato přijatá plnění pak byla součástí stěžovatelem
uskutečněné a fakturované služby (podle vystavených daňových dokladů), u níž, bez bližšího
rozlišení, uplatňoval vůči svým objednatelům sníženou sazbu daně z přidané hodnoty.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje jak s názorem správního orgánu, tak i městského
soudu v tom, že zásadní je v daném případě pronájem požární techniky. Jelikož se jedná o nájem
movitých věcí ve smyslu ustanovení §16 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty, je toto plnění
zdaňováno základní sazbou daně z přidané hodnoty. Přesto, že na fakturách bylo uvedeno,
že je fakturováno za poskytnuté služby za předmětné zdaňovací období, nelze odhlédnout
od obsahu uzavřených smluv a od skutečně poskytovaného plnění, kterým byl primárně
pronájem požárních vozidel bez obsluhy, tedy nájem movitých věcí. Při uplatňování daňových
zákonů se musí v daňovém řízení totiž brát v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo
jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně
právním a liší se od něho (§2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů). Za daného skutkového stavu, kdy jednak stěžovatel sám nerozčlenil,
ani po vyměření daně nezpochybnil správcem daně (jako celek) uplatněnou základní sazbu daně,
je nutno dojít k závěru, jak ostatně správně dovodil městský soud, že celkově stěžovatelem
poskytované služby lze označit jako nominátní smluvní vztah, spočívají v určujícím závazku -
v pronájmu movitých věcí, který byl doplněn konzumovanými dílčími službami (zkoušky
kontroly funkčnosti, doplňování pohonných hmot a maziv). Nemůže se proto jednat o plnění,
u kterého by bylo možné uplatňovat sníženou sazbu daně z přidané hodnoty (§16 odst. 4 zákona
o dani z přidané hodnoty). Služby a práce výrobní povahy uvedené v příloze č. 2 zákona o dani
z přidané hodnoty jsou zdaňovány základní sazbou daně, není-li stanoveno jinak. Stěžovatel
má zřejmě mylně za to, že pokud v příloze č. 2 zákona o dani z přidané hodnoty uvedená služba
a práce výrobní povahy není, je zdaňována sníženou sazbou daně z přidané hodnoty. Stěžovatel
však poskytoval na základě smlouvy o poskytování služeb plnění, které je upraveno samostatně
v ustanovení §16 odst. 6 citovaného zákona, a to je zdaňováno základní sazbou daně z přidané
hodnoty. Stěžovatel totiž pronajímal požární techniku bez obsluhy a zajišťoval (i prostřednictvím
jiných osob) další činnosti nezbytné k tomu, aby byl předmět smluvních vztahů v řádném
a provozuschopném stavu jeho odběrateli užíván v souladu s jeho závazky. Šlo tedy o nájem
movitých věcí, a nikoliv o poskytování služby na základě innominátního kontraktu, který by jinak
mohl vylučovat aplikaci ustanovení §16 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty. Pokud proto
městský soud v předmětné věci aplikoval ustanovení §16 odst. 6 zákona o dani z přidané
hodnoty, posoudil věc v souladu se zákonem.
Stranou pozornosti Nejvyššího správního soudu nezůstaly ani protokoly
ze dne 22. 6. 2004, č. j. 116129/04/003932/2104 a č. j. 116134/04/003932/2104, v nichž
se podle stěžovatele měl správce daně zabývat identickou situací, a s odkazem na stanovisko
Českého statistického úřadu konstatovat správnost zdanění. Prověřování přiznání k dani
z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2004 je zaznamenáno v protokolu
ze dne 9. 11. 2004, č. j. 185030/04/003932/2104, přičemž předmětem jednání byla kontrola
přiznání k dani z přidané hodnoty za toto zdaňovací období – výstupy stěžovatele. Správcem
daně bylo konstatováno porušení ustanovení §16 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty, když
u vydaných faktur číselné řady č. 2004200010 až 2004200014 uplatnil sníženou sazbu daně
z přidané hodnoty namísto základní sazby této daně. Skutečnost, proč tomu tak bylo,
je podrobně rozvedena výše. Protokoly ze dne 22. 6. 2004, č. j. 116129/04/003932/2104 a
č. j. 116134/04/003932/2104 oproti tomu zaznamenaly prověřování daně z přidané hodnoty
stěžovatele za zdaňovací období březen a duben 2004. V daném případě se však jedná
o zdaňovací období, která nebyla předmětem soudního přezkumu.V důsledku toho pak nebylo
ani možné se zabývat postupem správce daně při vydávání platebních výměrů za tato uvedená
zdaňovací období. Mimo to však uvedené protokoly zaznamenaly kontrolu nadměrného odpočtu
u stěžovatele za předmětná zdaňovací období. V protokolech je konstatováno, že vydané faktury
číselných řad č. 60 až 64 a č. 45 až 50 za poskytnuté služby sborem dobrovolných hasičů byly
zdaňovány sníženou sazbou daně z přidané hodnoty a oprávněnost uplatnění snížené sazby byla
doložena zatříděním této služby Českým statistickým úřadem. Z výše uvedeného tedy vyplývá,
že se stěžovatel odvolává na veřejné listiny, ve kterých je jako oprávněné uvedeno zdanění
sníženou sazbou daně z přidané hodnoty za plnění poskytnuté stěžovateli sborem dobrovolných
hasičů (stěžovatel v tomto případě neposkytoval zdanitelné plnění, ale naopak byl sám jeho
příjemcem). Stěžovatel si u těchto přijatých plnění uplatnil nárok na odpočet a správce daně
mu jej právem uznal. Skutečnost, že vůči stěžovateli byla jeho dodavateli uplatněna snížená sazba
daně z přidané hodnoty, ještě nezakládá jeho oprávnění k tomu, aby u jím uskutečňovaných
zdanitelných plnění, v rozporu se zákonem, uplatňoval nesprávnou (sníženou) sazbu daně
z přidané hodnoty.
V této souvislosti je třeba poukázat i na dřívější obdobné rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu, kdy se rovněž meritorně zabýval uplatněním sazby daně z přidané hodnoty
u pronájmu movitých věcí. Konkrétně v rozsudku ze dne 13. 5. 2005, č. j. 5 Afs 123/2004 - 61,
dostupný na www.nssoud.cz, konstatoval, že „poskytl-li žalobce jednotlivým zdravotnickým
zařízením laboratorní přístroje včetně servisu a materiálu, ale bez dodávky prací spočívajících
v komplexním stanovení krevního obrazu a jiných vyšetření, nejednalo se o poskytnutí služby,
ale toliko o pronájem laboratorního přístroje. Samotným poskytnutím přístroje bez dalšího
aktivního přístupu lidského faktoru k žádnému provedení krevních a jiných analýz, tedy
k deklarované službě, nedošlo ani dojít nemohlo (§16 odst. 4 zákona ČNR č. 588/1992 Sb.,
o dani z přidané hodnoty). Nelze se přitom dovolávat smluvní svobody tam, kde zamýšlený
právní úkon odporuje zákonu nebo jej obchází (§2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků)“. Nejvyšší správní soud pak neshledal důvodu k tomu,
aby se v předmětné věci odchýlil od svého již dříve vysloveného právního názoru.
Ze všech shora uvedených důvodů není kasační stížnost důvodná, a proto ji Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ustanovení
§109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a finančnímu ředitelství žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu