ECLI:CZ:NSS:2008:7.AS.10.2008:74
sp. zn. 7 As 10/2008 - 74
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
zastoupena Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem Božetěchova 9, Olomouc,
proti žalované: Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje, se sídlem
30. dubna 24, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 – 27,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 – 27,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 - 27, byla
odmítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení fiktivního
rozhodnutí Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje jako odvolacího orgánu
a současně fiktivního rozhodnutí Okresního ředitelství Policie České republiky v Olomouci jako
povinného subjektu. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že se zabýval především
otázkou, zda došlo ke vzniku fiktivního negativního rozhodnutí a podle jeho názoru lze z ust.
§14 a §15 zákona č. 106/1999 Sb., ve znění účinném do 22. 3. 2006 (dále jen „zákon
o informacích“) dovodit, že povinný subjekt má možnost ve lhůtě pro vyřízení žádosti,
tj. i v prodloužené lhůtě, buď žádosti vyhovět a poskytnout požadované informace, nebo žádosti
nevyhovět a vydat o tom rozhodnutí, anebo má možnost v této lhůtě věc odložit v souladu
s ust. §14 odst. 3 písm. c) zákona o informacích a pak musí tuto odůvodněnou skutečnost sdělit
do 3 dnů žadateli. V daném případě povinný subjekt žádost stěžovatelky odložil v souladu s ust.
§14 odst. 3 písm. c) citovaného zákona a tuto odůvodněnou skutečnost jí sdělil, čímž nemohlo
dojít ke vzniku fiktivního negativního rozhodnutí o neposkytnutí informace. Neexistuje
tak rozhodnutí, jehož přezkumu a zrušení by se stěžovatelka mohla u soudu domáhat. Pro
úplnost krajský soud dodal, že k odložení žádosti stěžovatelky došlo v souladu s právními
předpisy.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle jejího názoru došlo k vydání fiktivního rozhodnutí
o odepření poskytnutí informace a krajský soud tak chybně aplikoval ustanovení §14 odst. 5
zákona o informacích. Ze správného výkladu citovaného ustanovení totiž podle stěžovatelky
plyne, že správní orgán rozhodující o poskytnutí informace není oprávněn zákonnou 15 denní
lhůtu prodloužit, aby následně žadateli sdělil, že není k poskytnutí informace příslušný. Citované
ustanovení slouží pouze pro případy, kdy správní orgán zamýšlí požadované informace
poskytnout, ale např. pro složitost věci tak nemůže učinit v zákonné lhůtě, a nikoliv pro případy,
kdy zamýšlí poskytnutí informace odepřít, popř. žadatele odkázat na jiný orgán. Toto ustanovení
o možnosti prodloužení lhůty pro poskytnutí informace zakládá významnou pravomoc orgánu
veřejné správy vůči žadatelům a tuto pravomoc nelze pomocí rozšiřujícího výkladu vztahovat
na jiné případy, než na které se podle jeho výslovného znění vztahuje. Rozšiřující výklad
pravomoci orgánů veřejné správy totiž koliduje s normami ústavního pořádku České republiky,
především se zásadou zákonnosti. Stěžovatelka dále namítala, že podání povinného subjektu, jímž
byla informována, že není v jeho kompetenci požadované informace poskytnout, je nezákonné
i z věcného hlediska. Povinný subjekt totiž požadovanou informaci měl k dispozici, a její znalost
byla dokonce nutnou zákonnou podmínkou k řádnému výkonu jeho funkce, což znamená,
že byl povinen rozhodnout meritorně. Pokud se tak ovšem v daném případě nestalo a nápravu
nesjednal ani odvolací orgán, bylo vydáno fiktivní rozhodnutí o odepření poskytnutí informace,
které měl krajský soud zrušit a vrátit k dalšímu řízení. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka
navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ustanovení §14 odst. 3 zákona o informacích povinný subjekt posoudí obsah
žádosti a: a) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována,
nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti,
aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů, rozhodne o odmítnutí žádosti,
b) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto
odůvodněnou skutečnost sdělí do tří dnů žadateli, c) poskytne požadovanou informaci ve lhůtě
nejpozději do 15 dnů od přijetí podání nebo od upřesnění žádosti podle písmena a), a to písemně,
nahlédnutím do spisu, včetně možnosti pořídit kopii, nebo na paměťových médiích.
Podle ustanovení §14 odst. 5 zákona o informacích je možno lhůtu pro poskytnutí
informace prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní. Závažnými důvody jsou
a) vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou oddělené
od úřadovny vyřizující žádost, b) vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných
informací požadovaných v jedné žádosti, c) konzultace s jiným povinným subjektem, který
má závažný zájem na rozhodnutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného
subjektu, které mají závažný zájem na předmětu žádosti. Žadatel musí být o prodloužení lhůty
i o jeho důvodech vždy prokazatelně informován, a to včas před uplynutím lhůty pro poskytnutí
informace.
Podle §15 odst. 4 věta první zákona o informacích jestliže orgán ve lhůtě pro vyřízení
žádosti neposkytl informace či nevydal rozhodnutí podle §15 odst. 1, má se za to, že vydal
rozhodnutí, kterým informace odepřel.
V daném případě stěžovatelka podáním, které bylo doručeno povinnému subjektu
dne 17. 2. 2005, požádala o poskytnutí informace, kdo byl dozorujícím státním zástupcem podle
§158 odst. 3 tr. ř. v případech, které v tomto podání specifikovala. Dopisem, který
byl stěžovatelce doručen dne 2. 3. 2005, sdělil povinný subjekt, že v souladu s ust. §14 odst. 5
písm. c) zákona o informacích prodlužuje lhůtu pro poskytnutí informace o 10 dní, jelikož
požadovanou informaci musí zkonzultovat s věcně a místně příslušným státním zastupitelstvím.
Následně podáním ze dne 4. 3. 2005, doručeným stěžovatelce dne 8. 3. 2005, sdělil povinný
subjekt, že po konzultaci s Okresním státním zastupitelstvím v Olomouci dospěl k závěru,
že požadovaná informace nespadá do jeho kompetence a stěžovatelka se musí se svou žádostí
obrátit na Okresní státní zastupitelství v Olomouci. Poté stěžovatelka podala odvolání proti
fiktivnímu rozhodnutí o odepření informace, které bylo doručeno povinnému subjektu
dne 17. 3. 2005. Odvolací orgán, jemuž bylo odvolání postoupeno dne 22. 3. 2005,
o něm nerozhodl.
Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že byla-li povinnému subjektu doručena
srozumitelná, konkrétně formulovaná žádost, z níž je zřejmé, jaká informace je požadována,
musel tento subjekt neprodleně posoudit, zda se vztahuje k jeho působnosti, a pokud dospěl
k negativnímu závěru, žádost odložil a tuto odůvodněnou skutečnost sdělil do tří dnů žadateli.
V případě, že povinný subjekt do 3 dnů žadateli nesdělil, že jeho žádost ve smyslu ustanovení
§14 odst. 3 písm. b) zákona o informacích odložil, měl povinnost o ní rozhodnout meritorně.
Tuto, byť velmi krátkou lhůtu, nebylo možno prodloužit. Pro úplnost lze uvést, že této
skutečnosti si byl vědom i zákonodárce, a proto s účinností od 23. 3. 2006 zákonem č. 61/2006 Sb. lhůtu prodloužil na 7 dnů ode dne doručení žádosti. Pouze lhůtu pro poskytnutí informace
mohl podle ust. §14 odst. 5 zákona o informacích povinný subjekt z důvodů v tomto ustanovení
taxativně stanovených prodloužit. Případné výkladové pochybnosti v tomto směru odstranil
zákonodárce zákonem č. 61/2006 Sb. tím, že v ustanovení §14 odst. 7 jednoznačně stanovil,
že lhůtu pro poskytnutí informace podle odstavce 5 písm. d), může povinný subjekt prodloužit
ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní.
Protože v daném případě povinný subjekt stěžovatelce do tří dnů v souladu s ust. §14
odst. 3 písm. b) zákona o informacích nesdělil, že požadované informace se nevztahují k jeho
působnosti a že žádost odkládá, neposkytl jí ve lhůtě pro vyřízení žádosti požadované informace
a ani nevydal rozhodnutí podle ustanovení §15 odst. 1 citovaného zákona, byly naplněny
podmínky odst. 4 citovaného ustanovení pro fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o odepření
informace. Proto měla Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje jako odvolací
orgán postupovat, poté co stěžovatelka podala odvolání, podle ustanovení §16 odst. 3 zákona
o informacích.
Pokud krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl s tím, že nebyly splněny podmínky řízení,
tj. existence rozhodnutí, jehož přezkumu a zrušení by se mohla stěžovatelka u soudu domáhat,
je tento jeho právní závěr v rozporu se zákonem. Proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta prvá před
středníkem s. ř. s.), v němž rozhodne o podané žalobě meritorně.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu