ECLI:CZ:NSS:2008:7.AS.32.2008:40
sp. zn. 7 As 32/2008 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: V. K., proti
žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad
Labem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 20. 7. 2007, č. j. 42 Ca 4/2007 – 20,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 7. 2007, č. j. 42 Ca 4/2007 – 20,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 7. 2007,
č. j. 42 Ca 4/2007 - 20 bylo zrušeno rozhodnutí Krajskému úřadu Ústeckého kraje
(dále jen „stěžovatel“) ze dne 6. 12. 2006 č. j. 1378/SČaKŽÚ/176514/2006-V, jímž se mění
rozhodnutí Komise k projednávání přestupků města Kadaň ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. KR/2006
tak, že se žádosti o obnovu řízení nevyhovuje. Krajský soud odůvodnil rozsudek tím,
že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, protože po vydání
rozhodnutí stěžovatele jako správního orgánu II. stupně není jasné znění rozhodnutí správního
orgánu I. stupně, neboť stěžovatel změnil rozhodnutí pouze zčásti, aniž by je ve zbytku potvrdil,
jak mu to ukládá §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“). Dále také poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí chybí ve výroku
označení účastníka řízení a že odvolací orgán měl správnímu orgánu I. stupně vytknout vokativní
formu výroku. Jen tak mimochodem krajský soud dodal, že ve správním řízení by měl stěžovatel
pokračovat, neboť se mu jeví pochybné vymáhat pokutu po účastníkovi, jenž může disponovat
pouze peněžní částkou do 200 Kč a k jiným právním úkonům není způsobilý, což vyšlo najevo
až po vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž vytýkal
krajskému soudu nesprávné i právní posouzení věci podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle stěžovatele výrok napadeného rozhodnutí obsahoval označení účastníka a naplnilo
tak ustanovení §67 odst. 2 správního řádu. Označení zástupců v §68 odst . 2 správního řádu
výslovně požadováno není. Navíc identifikace zástupce byla v daném případě uvedena
v odůvodnění i záhlaví. Nicméně nedostatek označení zástupce ve výrokové části, stejně
jako zvolená vokativní forma rozhodně nezpůsobuje nezákonnost, resp. vadu řízení spočívající
v nepřezkoumatelnosti. Pokud jde o znění výroku v případě obnovy řízení, právní posouzení
jeho znění tak, jak jej učinil krajský soud, by dopadalo na případy, kdy by odvolací orgán
napravoval stav, při kterém správní orgán I. stupně opomenul rozhodnout o části předmětu
řízení a musel by část výroku doplnit a ve zbytku rozhodnutí potvrdit. O takový případ
se však nejednalo. V souzené věci nebylo odvolání shledáno důvodným. Napadeným správním
rozhodnutím stěžovatel pouze napravoval nedostatek v základní náležitosti rozhodnutí
podle §90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Správní orgán by nemohl odvolání zamítnout
a současně napadené rozhodnutí (ex offo) změnit. S námitkami odvolatele se stěžovatel vypořádal
v odůvodnění, a není tedy důvodný závěr krajského soudu, že není zřejmé, jaké je po korekci
rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Podle stěžovatele se nejednalo o změnu rozhodnutí
ve smyslu §90 odst. 5 správního řádu. Závěrem stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku
a vrácení věci k dalšímu řízení.
Účastník ve vyjádření ke kasační stížnosti označil právní závěr krajského soudu
za správný, neboť správně dovodil, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost, když bylo částečně změněno, aniž by ve zbytku bylo potvrzeno.
Pokud se stěžovatel ztotožnil se závěry správního orgánu I. s tupně, měl odvolání zamítnout
a rozhodnutí potvrdit a nedostatky formálního charakteru řešit opravou. Definitivní rozhodnutí
správního orgánu mělo být uvedeno nikoli v odůvodnění, ale ve výroku. Proto navrhl zamítnout
kasační stížnost jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal va dy uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V první stížní námitce stěžovatel důvodně poukazuje na to, že správní rozhodnutí
obsahuje označení účastníků. Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že v napadeném
správním rozhodnutí je označen účastník řízení (žalobce) svým jménem a příjmením, datem
narození, adresou a stejná identifikace je uvedena u označení jeho opatrovníka. Z napadeného
rozhodnutí je tedy zcela zjevné, kdo jsou účastníci řízení a k oho se tedy rozhodnutí týká.
Ve výrokové části správního rozhodnutí správní orgán rozhoduje o předmětu řízení, resp. uvádí
řešení otázky, která je předmětem správního řízení (§68 odst. 2 správního řádu) . V dané věci
předcházelo vydání napadeného správního rozhodnutí odvolání účastníka proti zamítavému
rozhodnutí o žádosti o obnovu. Otázkou, kterou musel správní orgán v dané fázi řízení vyřešit
bylo, zda žádosti o obnovu řízení vyhoví či nikoli. Toto pak muselo být obsahem výroku
rozhodnutí, což se také stalo. Rozhodnutí tedy splňuje náležitosti, které na ně klade správní řád.
Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu, že původní rozhodnutí správního orgánu
I. stupně obsahovalo ve výroku při odkazu na §100 odst. 6 správního řádu a stěžovatel
jako odvolací orgán opravil tento odkaz tak, že uvedl pouze na §100 bez určení konkrétního
odstavce (§100 odst. 6 pojednává o odkladném účinku a dále stanoví, že rozhodnutí,
jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli; ten proti němu může podat
odvolání). Stěžovatel rovněž vypustil při opravě poslední větu výroku znějící: „Původní
rozhodnutí nadále zůstává v platnosti“.
V rámci této stížní námitky stěžovatel rovněž důvodně namítal, že ani vokativní forma
ve výrokové části správního rozhodnutí I. stupně nezpůsobuje nezákonnost.
Pokud je z rozhodnutí nepochybné, komu a jaká práva či povinnosti jsou ukládány a jsou splněny
i další náležitosti rozhodnutí podle ustanovení §68 správního řádu, nemá vokativní forma
rozhodnutí žádný vliv na jeho zákonnost ani nezpůsobuje vadu řízení. K tomu lze poukázat
na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, která shledává přípustnou nejen vokativní
formu rozhodnutí, ale za přezkoumatelné označuje i rozhodnutí formou dopisu,
např. ve věcech 2 As 31/2007 - 107, 4 Ads 99/2005 - 97, 4 Ans 4/2006 - 78, 4 As 48/2007 - 80
nebo 7 Azs 76/2007 - 112.
Podle ustanovení §90 odst. 1 písm. c) správního řádu dojde-li odvolací správní orgán
k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,
napadené rozhodnutí jeho část změní. Citované ustanovení tak dává odvolacímu správnímu
orgánu oprávnění opravit v rámci odvolacího řízení napadené rozhodnutí, aniž by věc vracel
k opravě správnímu orgánu I. stupně. Tento postup plně koresponduje se zásadou procesní
ekonomie. Postupoval-li tedy odvolací správní orgán podle citovaného ustanovení,
není už na místě uvažovat o postupu podle §90 odst. 5 správního řádu. Analogicky
se takto v případě správního řádu z roku 1967 vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
26. 6. 2007, č. j. 8 As 30/2006 - 88, v němž vyslovil, že „Nic nebrání orgánu rozhodujícímu
o odvolání, aby ve výroku rozhodnutí změnil rozhodnutí správního orgánu prvého stupně
nejen v případě, že dospěje k závěru, že toto rozhodnutí je po věcné stránce vadné, ale i tehdy,
pokud shledá, že výrok rozhodnutí je nutno nahradit obsahově shodným, ale lépe formulovaným
výrokem“. Tato kasační námitka je proto rovněž úspěšná a Nejvyšší správní soud neshledává
v tomto směru žádné pochybení stěžovatele.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil a podle odst. 2 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací krajskému soudu k dalšímu
řízení. Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní
soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.
Podle §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o nákladech
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu