ECLI:CZ:NSS:2008:7.AZS.37.2008:39
sp. zn. 7 Azs 37/2008 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana
Passera v právní věci žalobce: Y. B., zastoupen JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem
Komenského 4, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2008,
č. j. 62 Az 25/2007 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 1. 2008, č. j. 62 Az 25/2007 - 20, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky ze dne 18. 9. 2007, č. j. OAM-1-714/VL-10-12-2007, kterým byla
podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatele o udělení mezinárodní
ochrany.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost,
která se obsahově opírá o ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V ní stěžovatel pouze namítal,
že krajský soud nedostatečně vyhodnotil jeho námitky uvedené v žalobě, neboť nepřihlédl
ke skutečnostem bránícím jeho návratu do domovského státu. V případě návratu na Ukrajinu
mu totiž hrozí zmanipulované trestní stíhání pro účast na demonstraci. Z těchto důvodů navrhl,
aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2008, č. j. 62 Az 25/2007 – 34,
byl zástupce stěžovatele vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení
doplnil kasační stížnost tak, že v ní uvede, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí soudu, proti
němuž směřuje tento mimořádný opravný prostředek a současně uvede konkrétní důvody
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Současně byl poučen, že pokud ve stanovené lhůtě
nevyhoví požadavkům krajského soudu, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení bylo
doručeno zástupci stěžovatele dne 16. 4. 2008. Zástupce stěžovatele však na tuto výzvu
nereagoval.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační
stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení
§37 platí obdobně.
V řízení o kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud zásadně vázán rozsahem kasační
stížnosti (§109 odst. 2 s. ř. s.) a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), mimo případů
v těchto ustanoveních uvedených. Ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. proto ukládá stěžovateli
povinnost označit rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvést, z jakých důvodů (skutkových
a právních) toto soudní rozhodnutí napadá a považuje výroky tohoto rozhodnutí za nezákonné.
Stěžovatel proto musí v zákonné lhůtě a dostatečně konkrétně popsat důvody, pro které
má za to, že je napadené rozhodnutí krajského soudu nezákonné a uvést stížní body, jimiž
konkretizuje svá tvrzení o porušení zákona (musí uvést konkrétní skutkové a právní
výhrady). Činnost Nejvyššího správního soudu je pak ohraničena rámcem takto vymezeným,
nejde-li ovšem o vadu, k níž musí přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
I při nejmírnějších požadavcích musí být z kasační stížnosti poznatelné, v jakém směru a rozsahu
má Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumat. Nepostačí proto, vytýká-li
stěžovatel v kasační stížnosti obecně, že byl porušen zákon anebo to, že řízení bylo vadné, aniž
by poukazoval na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti pouze namítal, že „krajský soud nedostatečně
vyhodnotil jeho námitky uvedené v žalobě, neboť nepřihlédl ke skutečnostem bránícím jeho
návratu do domovského státu. V případě návratu na Ukrajinu mu totiž hrozí zmanipulované
trestní stíhání pro účast na demonstraci.“ Není tak vůbec patrné, které námitky uvedené v žalobě
měl krajský soud nedostatečně vyhodnotit, jaké konkrétní skutečnosti mu brání v návratu
do země původu, jaké demonstrace se vlastně zúčastnil, zda byl pro účast na této demonstraci
trestně stíhán již před odchodem z Ukrajiny, v jakých směrech měl krajský soud posoudit
věc stěžovatele v rozporu s právním řádem, a tedy jakých skutkových či právních pochybení
se tento soud dopustil. Stěžovatel tudíž neuvedl žádné konkrétní námitky proti postupu
správního orgánu a krajského soudu, kterými by se mohl Nejvyšší správní soud zabývat.
Proto byl stěžovatel krajským soudem důvodně vyzván k odstranění vad kasační stížnosti
s upozorněním na možnost jejího odmítnutí, nebudou-li její vady ve stanovené lhůtě odstraněny.
Jelikož stěžovatel na výzvu krajského soudu nereagoval, kasační stížnost nadále obsahuje vady,
jež brání pokračování v řízení.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů kasační stížnost odmítl (§37 odst. 5 za použití
§120 s. ř. s.)
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu