ECLI:CZ:NSS:2008:7.AZS.50.2008:47
sp. zn. 7 Azs 50/2008 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jana
Passera v právní věci žalobce: R. C., zastoupen JUDr. Karlem Sochorem, advokátem se sídlem
Na Hradbách 2632/18, Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2008, č. j. 61 Az 127/2006 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Zástupci žalobce advokátovi JUDr. Karlu Sochorovi se u r č u je na odměně
za zastupování a na hotových výdajích částka 2400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č. j. 61 Az 127/2006 - 18, zamítl
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) ze dne 27. 10. 2006,
č. j. OAM-1119/VL-10-04-2006, jímž byla podle ustanovení §16 odst. 1 pís m. g) zákona
č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zamítnuta žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná. Krajský soud vyšel při svém
rozhodování ze skutečností, které stěžovatel uvedl ve vlastnoručně psaném prohlášení, v žádosti
o udělení azylu a v pohovoru k této žádosti. Ve všech případech stěžovatel uváděl jediný důvod,
který ho vedl k opuštění vlasti, a to touha žít v České republice se svým otcem a pokračovat
zde ve studiu, neboť v Kosovu již nemá kde a s kým žít. Krajský soud proto po právní stránce
dovodil, že ministerstvo opodstatněně žádost stěžovatele o udělení azylu zamítlo podle
§16 odst. 1 písm. g) zá kona o azylu, protože neopustil svou vlast z důvodu pronásledování
za uplatňování politických práv a svobod nebo z důvodu odůvodněného strachu
z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má (§12 zákona o azylu).
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatel namítal důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s . Vzhledem k časové tísni a nedostatečné orientaci v právním řádu České
republiky požádal o ustanovení právního zástupce, jehož prostřednictvím bude následně kasační
stížnost doplněna.
Usnesením krajského soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 61 Az 127/2006 – 34, byl stěžovateli
ustanoven zástupcem advokát JUDr. Karel Sochor, který kasační stížnost doplnil. Konkrétně
namítal, že správní řízení bylo poznamenáno závažným pochybením, které se následně přeneslo
i do řízení soudního. Podle stěžovatele pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany proběhl
za okolností, které nebyly způsobilé pro dostatečné zjištění a opatře ní si podkladů pro rozhodnutí
ve věci. Pohovor byl veden v albánském jazyce, přičemž dotazy a odpovědi pracovníka
ministerstva překládal tlumočník A. S. Stěžovatel namítal, že tato osoba nemá statut soudního
tlumočníka, že byl ustanoven pouze „ad hoc“ a přesto, že nehodlá zpochybňovat jeho znalost
albánštiny, neboť je rodilým Albáncem, má důvod pochybovat o jeho dostatečné znalosti
českého jazyka tak, aby byl schopen porozumět otázce a následně ji i přeložit. Podle názoru
stěžovatele je zjevné, že tlumočník jeho odpovědi, ač dosti podrobné, překládal co možná
nejstručněji, a důvody jeho odchodu z vlasti bagatelizoval. Otázky formulované v protokolu
o pohovoru pak tlumočník překládal i způsobem, kterým ho vlastně naváděl k odpovědi,
jež se nakonec v zápise objevila (otázka č. 21). Současně stěžovatel tvrdí, že nebyl poučen
o možnosti své výpovědi doplnit a podrobněji rozvést, a pokud by býval byl poučen, dodal
by podrobnosti o svém životě v Kosovu. Ostatně dědeček, u kterého žil, se zejména pro své stáří
vyhýbal jakýmkoliv politickým projevům, a přesto byli oba cílem různých výhrůžek a provokací.
Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti popřelo její oprávněnost a odkázalo
na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele, i na obsah svého
rozhodnutí. Ministerstvo má zato, že v případě stěžovatele postupovalo korektně, shromáždilo
dostatek materiálu k tomu, aby mohlo rozhodnout, a zabývalo se všemi stěžovatelem sdělenými
důvody. Proto byla na místě aplikace §16 odst. písm. g) zákona o azylu, jelikož stěžovatel
v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo §14 zákona o azylu. Z toho důvodu
ministerstvo navrhlo zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.
Z podnětu kasační stížnosti lze napadený rozsudek krajského soudu přezkoumat v mezích
daných ustanovením §109 odst. 2, 3 s. ř. s. jen za předpokladu, že kasační stížnost je přípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před
soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s., ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Citovaná ustanovení tedy brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné
právní důvody, než které uplatnil v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí
má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl a aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané
rozhodnutí krajského soudu, uplatňovaly skutkové novoty.
Podle ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání
(§37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo
jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy,
c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést
a f) návrh výroku rozsudku. Je věcí žalobce, aby v žalobních bodech v potřebné míře uvedl
všechna skutková a právní pochybení, k nimiž došlo ve správním řízení a kterými se má soud
zabývat. Tato možnost žalobce je ale omezena lhůtou k podání žaloby, neboť pouze v ní může
rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body.
V daném případě žaloba stěžovatele zejména nesplňuje náležitosti podle ustanovení
§71 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s. , protože v ní stěžovatel pouze zcela obecně, bez skutkové
a právní konkretizace, uvedl jenom jednotlivá ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (§3, §50 odst. 1 a 2, §52, §68 odst. 3) a §12 zákona o azylu, přičemž
ve zbytku odkázal na žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol o pohovoru a ostatní
spisový materiál. Za tohoto stavu krajský soud zcela nadstandardně věcně přezkoumal napadené
správní rozhodnutí.
V podané žalobě stěžovatel nevytýkal žádné konkrétní vady řízení před správním
orgánem, rovněž v ní nezmínil případné nedostatky pohovoru či neschopnosti nebo zaujatosti
tlumočníka, ačkoliv tak mohl učinit bez jakýchkoliv problémů, pokud by měl zato, že jde o
správní rozhodnutí nezákonné. Navíc výtku vůči osobě tlumočníka mohl stěžovatel uplatnit
již v průběhu řízení před správním orgánem. Není proto možné uplatňovat tyto námitky
až v řízení o kasační stížnosti, když je stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem,
kde tak učinit mohl a měl. Uvedené stížní námitky jsou proto nepřípustným novým právním
důvodem ve smyslu ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost odmítl jako
nepřípustnou (§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s . za použití §120 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení
§120 s .ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl -li návrh
odmítnut.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační st ížnosti ustanoven zástupcem advokát a podle
§35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle
§7 a §9 odst. 3 písm. f) s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, náleží advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (doplnění kasační
stížnosti) v částce 2100 Kč a podle §13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů
v částce 300 Kč, celkem tedy 2 400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu