ECLI:CZ:NSS:2008:8.AFS.101.2007:488
sp. zn. 8 Afs 101/2007 - 488
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: ArcelorMittal
Ostrava, a. s., se sídlem Vratimovská 689, Ostrava - Kunčice, zastoupeného Mgr. Ing. Ludvíkem
Juřičkou, advokátem se sídlem nám. Svobody 20, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo financí,
se sídlem Letenská 15, Praha 1, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem
Nám. 14. října 3, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5,
o kasačních stížnostech EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s., se sídlem Štramberská 2871/47,
Ostrava - Hulváky, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem se sídlem (WEIL,
GOTSHAL & MANGES v. o. s.) Křižovnické nám. 1/193, Praha 1, a OSINEK, a. s., se sídlem
Ruská 56/397, Ostrava – Vítkovice, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Severou, advokátem se sídlem
(WEIL, GOTSHAL & MANGES v. o. s.) Křižovnické nám. 1/193, Praha 1, proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2007, čj. 9 Ca 231/2007 - 324,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
I.1
Žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze rozhodnutí žalovaného ze dne
12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno
rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 27. 4. 2007, čj. 5381/07-2700, jímž byla
žalobci uložena pokuta podle §15 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších
předpisů, ve výši 518 708 000 Kč.
I.2
Oznámením ze dne 12. 7. 2007, doplněným podáním ze dne 5. 9. 2007, uplatnila práva
osoby zúčastněné na řízení (§34 s. ř. s.) společnost EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a. s. (dále jen
„EVS“, příp. „stěžovatelka I.“), a oznámením ze dne 5. 9. 2007 rovněž společnost OSINEK, a. s.
(dále jen „OSINEK“, příp. „stěžovatelka II.“) s tím, že uložená pokuta je výsledkem provedené
cenové kontroly u žalobce, k níž daly právě EVS a OSINEK podnět oznámením, že žalobce
v období let 2003 - 2005 zneužil svého hospodářského monopolního postavení na trhu dodávek
tekutého surového ocelárenského železa v oblasti Ostravska a zneužil existenční závislosti
ocelárenské výroby společností EVS a OSINEK na těchto dodávkách. EVS a OSINEK mají
za to, že jsou osobami zúčastněnými na řízení, neboť výsledek tohoto řízení může a bude mít vliv
na minulé a existující dodavatelsko-odběratelské vztahy mezi EVS a žalobcem, na další možné
soukromoprávní vztahy jako je např. otázka uplatňování náhrady škody vůči žalobci způsobené
jeho protiprávním jednáním v rozporu se zákonem o cenách a také na výsledek soudního řízení
u Krajského soudu v Ostravě, ve kterém OSINEK uplatňuje proti žalobci peněžité nároky
vyplývající z předražování tekutého surového železa. V uvedeném smyslu EVS doplnila,
že porušování cenových předpisů se týkalo jí i její mateřské společnosti OSINEK, která uplatňuje
proti žalobci peněžité nároky u Krajského soudu v Ostravě a výsledek tohoto soudního řízení
se dotýká majetkové sféry společnosti EVS v důsledku dohody o ukončení tzv. tollingového
vztahu mezi společnostmi OSINEK a EVS. EVS se domnívá, že smyslem institutu osoby
zúčastněné na řízení je zajistit ochranu práv osob, které nemusely být účastny správního řízení.
I.3
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2007, čj. 9 Ca 231/2007 - 324, rozhodl,
že společnosti EVS a OSINEK nejsou osobami zúčastněnými na řízení, protože nesplňují
podmínky §34 odst. 1 s. ř. s. Nejsou přímo dotčeny rozhodnutím žalovaného, neboť se jím
přímo nerozhoduje o jejich právech a povinnostech – neukládá se jim pokuta, nezasahuje
se do žádné jejich majetkové sféry. Rozhodnutím žalovaného se ukládá správní sankce za jednání,
kterého se dopustil žalobce. Společnosti EVS a OSINEK nejsou ani osobami, které by byly
přímo dotčeny případným zrušením rozhodnutí žalovaného. Zrušení tohoto rozhodnutí by totiž
znamenalo zrušení uložení pokuty žalobci s tím důsledkem, že věc bude znovu projednána
ve správním řízení a to pouze se žalobcem, neboť se týká pouze posouzení jeho jednání. Takový
postup se nemůže dotknout práv EVS a OSINEK ve správním řízení, v němž tyto společnosti
nemají práva účastníka řízení, nehájí v něm svá práva a o jejich právech není rozhodováno.
Vydáním napadeného rozhodnutí a ani jeho zrušením by tedy nedošlo k přímému dotčení
na právech EVS a OSINEK.
II.1
EVS i OSINEK napadly usnesení městského soudu kasačními stížnostmi podle §103
odst. 1 písm. a.) s. ř. s., tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem.
Stěžovatelky vytkly městskému soudu formalistický výklad §34 s. ř. s. Městský soud podle
nich vycházel ze zužujícího gramatického výkladu omezujícího institut osoby zúčastněné na řízení
jen na ty subjekty, které byly účastníky předcházejícího správního řízení - v posuzované věci
účastníky správního řízení o uložení pokuty za porušování zákona o cenách.
Institut osoby zúčastněné na řízení se podle stěžovatelek neomezuje pouze na jiné
účastníky řízení před správním orgánem, ale i na další osoby, jejichž právní sféra je příslušným
správním rozhodnutím nebo jeho možným zrušením dotčena. Tuto skutečnost potvrzuje
i judikatura Nejvyššího správního soudu, který například konstatoval, že „smyslem institutu osoby
zúčastněné na řízení je zajistit ochranu práv osob, které nemusely být účastny správního řízení…“ (rozhodnutí
ze dne 15. 12. 2005, čj. 1 Azs 155/2004 - 47). Široké pojetí okruhu osob zúčastněných na řízení
vychází v souladu s judikaturou Ústavního soudu z toho, že je věcí obecného zájmu,
aby se správní soud zabýval nejen námitkami žalujícího, ale aby byla zohledněna i stanoviska
osob, které jsou na věci účastny, byť ne přímou participací ve správním řízení (nález Ústavního
soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/99).
Podle EVS městský soud zcela rezignoval na řádné posouzení otázky, zda a jak je její
právní sféra dotčena, a to přestože stěžovatelka v oznámení o uplatnění práv osoby zúčastněné
na řízení ze dne 12. 7. 2007 a v doplnění z 5. 9. 2007 podrobně uvedla skutečnosti, které takové
dotčení dokládají. S potvrzením či zrušením napadeného správního rozhodnutí například souvisí
pro stěžovatelku zásadní právní otázka, zda je povinna strpět jednání žalobce (předražování
dodávaných výrobních vstupů), které je adresováno výlučně jí (a v minulosti též společnosti
OSINEK) jako jedinému odběrateli na monopolním trhu a které je dle názoru stěžovatelky
v rozporu s cenovými předpisy. Konkrétně například stěžovatelka odebírala a hradila žalobci
(resp. jeho právnímu předchůdci) úplatu za předražené tekuté surové železo v období
od 1. 2. 2005 (tj. v rámci období, kterého se týká napadené správní rozhodnutí).
Podle společnosti OSINEK městský soud zcela opomněl, že je tato stěžovatelka jediným
poškozeným, kterému jednáním žalobce v rozporu se zákonem o cenách v rozhodném období
vznikala škoda (období do 31. 1. 2005, od 1. 2. 2005 již vznikala škoda společnosti EVS). Žalobce
totiž prostřednictvím společnosti VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. (své tehdejší 100 % dceřinné
společnosti, nyní jen nesamostatného organizačního útvaru žalobce) účtoval zvýšené ceny
za dodávky tekutého surového železa.
Stěžovatelky shodně uvedly, že součásti těchto cen byly i ceny za dodávky koksu,
o kterých napadené správní rozhodnutí konstatuje, že byly v rozporu se zákonem o cenách. Je-li
konstatován rozpor takto uplatňovaných cen se zákonem o cenách, je zřejmé, že stěžovatelky
platily více než byly povinny (to plyne mj. z §758 odst. 1 obchodního zákoníku, podle nějž lze
určení ceny nebo úplaty uplatňovat v obchodních závazkových vztazích mezi českými účastníky
jen do výše nejvýše přípustné dle cenových předpisů). Napadené správní rozhodnutí, stejně jako
jeho případné zrušení, se tak přímo dotýká právní sféry stěžovatelek a může ovlivnit konečnou
podobu jejich platebních závazků. Stěžovatelkám by proto mělo být přiznáno postavení osob
zúčastněných na řízení.
Výsledek soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
9 Ca 231/2007 může mít navíc podle společnosti OSINEK vliv na soudní řízení probíhající
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 57/2005, ve kterém již nyní OSINEK uplatňuje
proti žalobci (ArcelorMittal Ostrava, a. s.) některé nároky v souvislosti s předražováním tekutého
surového železa. Tato skutečnost jen dále dokládá intenzitu dotčení právní sféry stěžovatelky.
Podle stěžovatelek je diskuse provedená městským soudem na téma přímosti
či nepřímosti dotčení zcela zmatečná. V souladu s výkladem městského soudu by byl přímo
dotčen zřejmě jen účastník předcházejícího správního řízení, což je zjevný omyl. Městský soud
neuvádí žádná bližší kritéria pro posouzení příslušného pojmu. Přestože soudní řád správní
nedefinuje, co lze rozumět přímým dotčením, stěžovatelky se domnívají, že se o přímé dotčení
jejich právní sféry jedná. Domnívají se, že daný pojem vyjadřuje pouze to, že dotčení právní sféry
příslušné osoby má být v určitém zvýšeném stupni intenzity, aby se tak z okruhu osob
zúčastněných na řízení vyloučily ty osoby, na něž může být řízení pouze marginální, vzdálený
a nikoliv bezprostřední dopad. Jak ovšem stěžovatelky uvedly, v jejich případě je dotčení právní
sféry zřejmé, vysoce intenzivní a přímo spojené s existencí napadeného správního rozhodnutí.
Předpoklady pro aplikaci §34 s. ř. s. jsou tedy splněny, přestože se stěžovatelkami nebylo jednáno
jako s účastníky správního řízení, které předcházelo vydání napadeného správního rozhodnutí.
II.2
Žalobce navrhl zamítnutí kasačních stížností. Rozhodnutím žalovaného byla žalobci
udělena pokuta a toto rozhodnutí neukládá stěžovatelkám žádné povinnosti ani jinak přímo
nezasahuje do jejich práv. Stěžovatelky nebudou přímo dotčeny ani případným zrušením
rozhodnutí žalovaného a nesplňují tedy materiální podmínky §34 s. ř. s.
Ke kasační stížnosti EVS žalobce uvedl, že Nejvyšší správní soud v řadě svých
rozhodnutí nepřiznal postavení osoby zúčastněné na řízení osobám, které prokázaly mnohem
užší vztah k řízení, než na jaký poukazuje stěžovatelka. Ta své přímé dotčení spatřuje v tom,
že je údajně nucena strpět jednání žalobce, jehož negativní důsledky se promítají v její majetkové
sféře. V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 1 Azs 155/2004 - 47, na které stěžovatelka
odkázala v kasační stížnosti, nebylo přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení manželce
a dceři žadatele o azyl, neboť jejich dotčení zamítnutím žádosti žadatele o azyl soud posoudil jako
nepřímé. Je-li v posuzované věci stěžovatelka rozhodnutím žalovaného vůbec dotčena, pak pouze
zprostředkovaně. Stěžovatelka tedy nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro přiznání
postavení osoby zúčastněné na řízení.
Ke kasační stížnosti společnosti OSINEK žalobce (s odkazem k rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu čj. 5 A 31/2004 - 42) uvedl, že důvodem pro přiznání postavení osoby
zúčastněné na řízení není ani skutečnost, že v dalším soudním řízení se jedná o věci se shodným
právním základem proti stejnému žalovanému. Vztah řízení vedeného u městského soudu pod
sp. zn. 9 Ca 231/2007 k řízení, na které se odvolává stěžovatelka, vedeného u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 57/2005, je ještě vzdálenější, než případ řešený v citovaném
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. I tato stěžovatelka tak může být podle žalobce dotčena
rozhodnutím žalovaného pouze zprostředkovaně, pokud vůbec, a nesplňuje proto zákonné
podmínky pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení.
II.3
Žalovaný navrhl zamítnutí kasačních stížností. Domnívá se, že usnesení městského soudu
je správné, protože správní orgán nerozhodoval o právech nebo povinnostech stěžovatelek.
Ty by nebyly přímo dotčeny na svých právech a povinnostech ani případným zrušením
napadeného rozhodnutí a není proto možné přiznat jim status osob zúčastněných na řízení.
Předmětem správního řízení bylo pouze porušení cenových předpisů podle zákona o cenách
ve vztahu k dceřinné společnosti žalobce (Vysoké pece Ostrava, a. s.) a relevantním trhem,
kterého se žalobou napadené rozhodnutí týká, byl pouze lokální trh zahrnující prodávajícího
a kupujícího, tedy žalobce a jeho dceřinnou společnost (Vysoké pece Ostrava, a. s.).
K námitce společnosti OSINEK, že jí společnost Vysoké pece Ostrava, a. s., účtovala
zvýšení ceny za dodávky tekutého surového železa, do kterých přesouvala zvýšení provedená na
předchozích výrobních stupních, má žalovaný zato, že stěžovatelka nebyla správním
rozhodnutím dotčena přímo a není tedy osobou zúčastněnou na řízení. Uvedla-li stěžovatelka,
že uplatňuje ve sporu s žalobcem své nároky v souvislosti s předražením tekutého surového
železa, žalovaný tvrdí, že ve správním řízení o uložení pokuty za porušení cenových předpisů
není možné přihlížet k majetkovým právům a zájmům subjektů, které nejsou účastníky řízení.
II.4
Obě stěžovatelky podáními ze dne 25. 1. 2008 doplnily kasační stížnosti. Shodně
poukázaly na řízení vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Aps 8/2007, ve kterém
se tento soud ve skutkově související věci zabýval otázkou postavení společnosti EVS jako osoby
zúčastněné na řízení a toto postavení společnosti EVS přiznal. Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 18. 12. 2007, čj. 8 Aps 8/2007 - 90, výslovně uvedl, že společnost EVS „Formální podmínku
účasti splnila tím, že se do řízení přihlásila a tvrdí dotčení na svých právech. Nejvyšší správní soud pak dospěl k
závěru, že je splněna i materiální podmínka její účasti, neboť předmětem soudního řízení je posouzení stěžovatelem
[v dané věci byl stěžovatele žalobce ArcelorMittal Ostrava, a. s.] namítaného nezákonného zásahu
spočívajícího ve vedení nezákonných správních řízení a ve všech úkonech učiněných v těchto řízeních, které se týkají
porušení cenových předpisů stěžovatelem, resp. jeho právním předchůdcem, ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení
a zneužití její existenční závislosti na předmětných dodávkách.“.
Nejvyšší správní soud přiznal citovaným rozsudkem společnosti EVS postavení osoby
zúčastněné na řízení, přestože ve správním řízení neměla postavení účastníka řízení. Závěr
městského soudu o nemožnosti aplikace institutu osoby zúčastněné na řízení v případě, že daný
subjekt neměl v předcházejícím správním řízení postavení účastníka řízení, je proto v přímém
rozporu se závěry Nejvyššího správního soudu. Ty jsou podle stěžovatelek plně použitelné
i pro posouzení jejich postavení v nyní posuzované věci. Společnost OSINEK k tomu dodala,
že EVS je právním nástupcem společnosti VÍTKOVICE STEEL, a. s., která v rozhodné době
byla dceřinou společností společnosti OSINEK, spolu se kterou šlo o jediné subjekty na trhu,
jimž v důsledku protiprávního jednání žalobce vznikala v souvislosti s cenami tekutého surového
železa újma.
V řízení, které skončilo citovaným rozsudkem, Nejvyšší správní soud rozhodoval
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2007,
čj. 22 Ca 235/2007 - 42, kterým krajský soud odmítl žalobu na ochranu před údajnými
nezákonnými zásahy Finančního ředitelství v Ostravě, spočívajícími v tvrzeném vedení
nezákonných správních řízení (sp. zn. 13707/06-15 a sp. zn. 13708/06-16) a ve všech úkonech
učiněných v těchto řízeních. Z odůvodnění nyní napadeného usnesení městského soudu přitom
plyne, že řízení (sp. zn. 9 Ca 231/2007) je vedeno ve věci žaloby žalobce (ArcelorMittal
Ostrava, a. s.) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2007, čj. 16/50627/2007-5, kterým bylo
zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 27. 4. 2007,
čj. 13708/06-16.
Stěžovatelky nakonec tvrdí, že pokud byla materiální podmínka pro přiznání postavení
osoby zúčastněné splněna v řízení o žalobě proti nezákonnosti určitého správního řízení
(jako údajného nezákonného zásahu), musí být daná podmínka nevyhnutelně splněna i v řízení
o žalobě proti rozhodnutí, které z takového správního řízení vzešlo.
II.5
Žalobce ve vyjádření ze dne 27. 3. 2008 uvedl, že řízení vedené Nejvyšším správním
soudem pod sp. zn. 8 Aps 8/2007 se netýkalo společnosti OSINEK, ale pouze EVS.
Podle žalobce Nejvyššího správního soudu rozhodnutím čj. 8 Aps 8/2007 - 90 nepřiznal
společnosti EVS postavení osoby zúčastněné na řízení a jako s osobou zúčastněnou na řízení
s ní začal jednat Krajský soud v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 22 Ca 235/2007. Nejvyšší
správní soud se k postavení EVS jako osoby zúčastněné na řízení pouze vyjádřil.
Žalobce navíc nesouhlasí s hodnocením materiální podmínky přiznání postavení osoby
zúčastněné na řízení, jak je provedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí. Nejvyšší
správní soud vycházel pouze z tvrzení společnosti EVS, která svůj vztah k řízení vedenému
s žalobcem (ArcelorMittal Ostrava, a. s.) zkresluje, a mj. uvedl, že „předmětem soudního řízení
je posouzení stěžovatelem namítaného nezákonného zásahu spočívajícího ve vedení nezákonných správních řízení
a ve všech úkonech učiněných v těchto řízeních, které se týkají porušení cenových předpisů stěžovatelem, resp. jeho
právním předchůdcem, ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení a zneužití její existenční závislosti na předmětných
dodávkách.“. Tento závěr obsahuje podle žalobce několik nesprávností. Údajné porušení cenových
předpisů ze strany žalobce (ArcelorMittal Ostrava, a. s.), které bylo šetřeno Finančním
ředitelstvím v Ostravě, nesměřovalo vůči EVS, ale vůči společnosti VYSOKÉ PECE
Ostrava, a. s. Provedená cenová kontrola a následné správní řízení se týkalo cen vysokopecního
koksu, přičemž žalobce vysokopecní koks dodával pouze společnosti VYSOKÉ PECE
Ostrava, a. s. Společnost EVS v posuzovaném období nebyla odběratelem vysokopecního koksu
od žalobce a proto nemohla být a není na dodávkách této suroviny existenčně závislá., jak uzavřel
Nejvyšší správní soud. Pokud by žalobce akceptoval závěr Nejvyššího správního soudu, svědčila
by práva osoby zúčastněné na řízení všem odběratelům výrobků žalobce. Materiální podmínka
pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení nebyla splněna a závěry, k nimž došel Nejvyšší
správní soud, nelze aplikovat v tomto řízení.
II.6
Stěžovatelky v dalších vyjádřeních ze dne 10. 7. 2008 polemizovaly s vyjádřením žalobce,
který zpochybnil závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 18. 12. 2007,
čj. 8 Aps 8/2007 - 90. Žalobce totiž v rámci vzájemného obchodování majetkově propojených
subjektů zvyšoval ceny výrobních vstupů pro společnost VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. (svou
tehdejší 100 % dceřinnou společnost, nyní již jen nesamostatný organizační útvar žalobce) včetně
ceny dodávky vysokopecního koksu, který byl předmětem šetření Finančního ředitelství
v Ostravě a následného rozhodnutí žalovaného. Z hospodářského hlediska, které se promítá
v některých případech i do hlediska právního (např. v předpisech na ochranu hospodářské
soutěže), tvořily žalobce a VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s. jediný podnik (jediného soutěžitele),
a tedy hospodářského (navíc monopolního) dodavatele dotčeného zboží. Uvedené zvyšování cen
se pak promítlo do ceny, která byla účtována za dodávky tekutého surového železa. Společnost
OSINEK a jeho dceřinná společnost VÍTKOVICE STEEL, a. s. (jejímž právním nástupcem je
EVS) byly výlučnými odběrateli předmětného tekutého surového železa a proto i jedinými
subjekty stojícími mimo sféru daného dodavatele (koncernu ArcelorMittal Ostrava, a. s.), na které
dopadaly důsledky zvyšování cen vysokopecního koksu. Negativní dopady jednání žalobce nebyly
podle stěžovatelek obecné a neadresné, netýkaly se více odběratelů, ale byly adresovány výlučně
společnostem OSINEK a VÍTKOVICE STEEL, a. s. Není tedy pravdou, že by připuštění
stěžovatelek jako osob zúčastněných do řízení znamenalo, že by takové postavení měli všichni
odběratelé žalobce.
III.
Nejvyšší správní soud se podobnými otázkami jako v nyní posuzované věci již dříve
zabýval. V rozsudku ze dne 18. 12. 2007, čj. 8 Aps 8/2007 - 90 (www.nssoud.cz), konstatoval,
že „společnost … měla právo přihlásit se do řízení, byť i ve fázi kasačního řízení, neboť zákon nestanoví lhůtu
či část řízení, do nichž lze tohoto institutu využít (srov. §34 za použití §120 s. ř. s.). Formální podmínku
účasti splnila tím, že se do řízení přihlásila a tvrdí dotčení na svých právech. Nejvyšší správní soud pak dospěl
k závěru, že je splněna i materiální podmínka její účasti, neboť předmětem soudního řízení je posouzení
stěžovatelem namítaného nezákonného zásahu spočívajícího ve vedení nezákonných správních řízení a ve všech
úkonech učiněných v těchto řízeních, které se týkají porušení cenových předpisů stěžovatelem, resp. jeho právním
předchůdcem, ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení a zneužití její existenční závislosti na předmětných
dodávkách.“.
V rozsudku ze dne 29. 5. 2008, čj. 1 Afs 76/2008 - 246 (www.nssoud.cz), pak ve vztahu
k materiální podmínce účasti na řízení dospěl k názoru, že „Rovněž v případě druhého materiálního
kritéria se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s argumentací krajského soudu k této otázce: výsledek soudního řízení
o přezkumu rozhodnutí o zneužití dominantního postavení může přímo zasáhnout pouze práva a povinnosti toho,
vůči němuž bylo zneužití dominantního postavení deklarováno a komu byla uložena pokuta, tj. práva
a povinnosti žalobce.“.
Osmý senát při předběžné poradě shledal, že rozhodnutí o předmětné právní otázce,
která je dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena rozdílně, je nutné pro další
postup v řízení o kasační stížnosti, a proto věc předložil rozšířenému senátu (§17 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení podle rozvrhu práce
(www.nssoud.cz). Účastníci mohou namítnout podjatost soudců rozšířeného
senátu (§8 odst. 1 s. ř. s.) ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu