ECLI:CZ:NSS:2008:8.AFS.14.2007:56
sp. zn. 8 Afs 14/2007 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Vimperská masna,
a. s., se sídlem Špidrova 84, Vimperk, zastoupeného JUDr. Emilem Švingerem, advokátem
se sídlem Smetanova 78, Písek, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých
Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
8. 8. 2006, čj. 4970/120/2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 2006, čj. 10 Ca 185/2006 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Finanční úřad ve Vimperku (správce daně) rozhodnutím ze dne 15. 3. 2006,
čj. 10284/06/102970/3735, dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů právnických osob
za zdaňovací období roku 2002 ve výši 96 720 Kč. Žalobce napadl rozhodnutí správce daně
odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 8. 8. 2006, čj. 4970/120/2006.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých
Budějovicích. Krajský soud rozsudkem ze dne 11. 12. 2006, čj. 10 Ca 185/2006 - 19, napadené
rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem, a podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. pro vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata z níž správní orgán vycházel nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi
v rozporu. Stěžovatel polemizuje se závěrem krajského soudu, podle nějž v okamžiku přijetí
úvěru ručili ručitelé částkou odpovídající částce úvěru a jejich ručitelský závazek postupně klesal,
úměrně jednotlivým splátkám jistiny úvěru. Tento závěr krajského soudu ovlivnil i jeho závěr
o výši odměny pro ručitele. Dále pak stěžovatel krajskému soudu vytkl nesprávné posouzení
aplikace §23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud, před tím než přistoupil k projednání kasační stížnosti, zkoumal
její přípustnost. Kasační stížnost, která směřuje jen proti důvodům rozhodnutí soudu, je přitom
nepřípustná (§104 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že kasační stížnost
je ve smyslu §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná vždy, když by i případný úspěch stěžovatele v řízení
před Nejvyšším správním soudem nemohl vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním
postavení. Nepřípustnou je tedy především kasační stížnost, která nenapadá správnost výroku
rozhodnutí krajského soudu, bez ohledu na to, zda brojí jen proti jeho důvodům nebo namítá-li
existenci jiných kasačních důvodů podřaditelných pod případy uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s.
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2007, čj. 1 Afs 57/2006 - 70,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal důvodu odchýlit
se od svého předchozího právního závěru. Kasační stížnost směřuje pouze proti důvodům
rozhodnutí krajského soudu, ve smyslu důvodů a nejedná se tak o srovnatelnou situaci se shora
citovanou věcí, v níž Nejvyšší správní soud dovodil přípustnost kasační stížnosti i procesně
úspěšného účastníka řízení před krajským soudem.
Kasační stížnost je tedy podle §104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná, proto ji Nejvyšší správní
soud podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu