ECLI:CZ:NSS:2008:8.AFS.81.2007:42
sp. zn. 8 Afs 81/2007 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: J. B., zastoupený Mgr.
Marcelou Horákovou, advokátkou v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Ostravě, Na Jízdárně 3, Ostrava – Moravská Ostrava, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2006, čj. 5751/110/2005, o kasační stížnosti žalobce pro ti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2007, čj. 22 Ca 191/2006 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Finanční úřad v Olomouci vyměřil žalobci (stěžovateli) dodatečným platebním výměrem
ze dne 6. 1. 2005 daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši 67 664 Kč.
Finanční úřad zpochybnil smlouvu o dílo, kterou uzavřel stěžovatel se společností
Domastav s. r. o. Podle této smlouvy prováděla jmenovaná společnost pro stěžovatele uklízecí
práce. Správce daně však dospěl k závěru, že tyto práce ze strany společnosti Domastav s. r. o.
fakticky prováděny nebyly a faktury za provedení díla byly pouze zastřeným úkonem, jehož
účelem bylo snížení základu daně.
Proti dodatečnému platebnímu výměru se stěžovatel odvolal k žalovanému, který
odvolání rozhodnutím ze dne 11. 4. 2006, čj. 5751/110/2005, zamítl.
Rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který
ji rozsudkem ze dne 15. 6. 2007, čj. 22 Ca 191/2006 - 22, zamítl.
Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stíž nost, ve které uplatnil důvod
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení, a dále důvod dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy vadu
řízení před správním orgánem.
První námitkou brojil stěžovatel proti postupu správce daně, který nevyslechl
stěžovatelem navrhovaného svědka, pana K ., který jednal za společnost Domastav s. r. o. a se
stěžovatelem uzavřel zpochybňovanou smlouvu o dílo. Tento svědek mohl prokázat jeho tvrzení
a vyvrátit skutečnosti, na jejichž základě správce daně dodatečně doměřil daň. Podle stěžovatele
neexistovaly důvody proto, aby finanční úřad odmítl provedení tohoto důkazu. Krajský soud pak
nedostatečně posoudil popsaný vadný postup správce daně.
Další námitkou brojil stěžovatel proti tomu, že se soud dle jeho názoru nevypořádal
s otázkou, do jaké míry má subjekt v rámci obchodního styku zkoumat, zda osoba, se kterou
jedná, je oprávněná danou společnost zastupovat. Je toho názoru, že pokud podnikatel jedná
s osobou, která má razítko společnosti, přebírá za ni peníze a podepisuje smlouvy, je zcela
v dobré víře, že tato fyzická osoba je k jednání za společnost zmocněna.
Stěžovatel také navrhoval, aby kasační soud posoudil, zda neuplynula prekluzivní lhůta dle
§47 zákona č. 337/1992 Sb. („daňový řád“, „d. ř.“) s ohledem na zahájení daňové kontroly
a doručení rozhodnutí o odvolání.
Z předloženého správního a soudního spisu vyšly najevo následující skutečnosti:
Finanční úřad zahájil dne 20. 2. 2004 u stěžovatele daňovou kontrolu daně z příjmů
fyzických osob za zdaňovací období 2001 - 2002. Finanční úřad zpochybnil faktury vystavené
společností Domastav s. r. o., která měla na základě smlouvy o dílo pro stěžovatele provádět
uklízecí práce. Částku, kterou stěžovatel zaplatil společnosti Domastav s. r. o., uvedl v daňovém
přiznání za rok 2002 jako výdaj dle §24 zákona o dani z příjmů. Správce daně zpochybnil
smlouvu o dílo a následné platby provedené na jejím základě. Správce daně tvrdil, že práce
neprovedla Domastav s. r. o., ale stěžovatel sám, a dovodil, že vystavené faktury byly zastřeným
úkonem za účelem snížení základu daně.
V rámci daňové kontroly stěžovatel navrhoval, aby správce daně vyslechl svědka, pana K.
S ním stěžovatel uzavřel smlouvu o dílo, předával mu platby za provedení díla a považoval jej za
osobu oprávněnou jednat za společnost Domastav s. r. o. Oprávnění pana K. k jednání za
společnost Domastav s. r. o. stěžovatel nezkontroloval ani v obchodním rejstříku, ani mu pan K.
nepředložil žádný právní titul, ze kterého by vyplývalo jeho zmocnění.
Finanční úřad důkaz navrhovaný stěžovatelem neprovedl, protože zhodnotil,
že by výslech svědka nebyl dostatečně věrohodný. Podle správce daně nemohl stěžovatel
usuzovat na to, že pan K. může za společnost Domastav s. r. o. jednat, protože nebyl
ani jednatelem, ani společníkem a nebylo mu společností uděleno žádné zmocnění. Proto usoudil,
že by výslechem svědka nezískal žádné další informace významné pro stanovení daně. Správce
daně považoval veškeré skutečnosti, na základě kterých došlo k dodatečnému vyměření daně,
za dostatečně prokázané, a to z důvodu dostatečného množství dalších důkazů.
V odvolacím řízení se finanční ředitelství pokusilo svědka vyslechnout. To ale nebylo
možné, protože se pan K. na známých adresách již nezdržuje, na předvolání nereagoval a není
možné jej žádným způsobem kontaktovat. Odvolání stěžovatele správce daně zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu ke krajskému soudu. Stěžovatel
brojil proti postupu správců daně, protože dle jeho názoru mu bylo kvůli špatné úvaze finančního
úřadu znemožněno dostatečně prokázat svá tvrzení. V době, kdy požadoval výslech svědka,
byl pan K. ve výkonu trestu, bylo jej tedy možné kontaktovat. Následný postup finančního
ředitelství již nemění nic na tom, že přes snahu nebylo možné důkaz provést.
Krajský soud se postupem finančních orgánů zabýval a neshledal, že by některý z nich
pochybil. Podle krajského soudu nebyla jejich úvaha vadná, protože i bez výslechu stěžovatelem
navrhovaného svědka shromáždily dostatek důkazů podporující jejich tvrzení. Podle nich
nevznikly pochybnosti o tom, že práce na základě smlouvy o dílo neprovedla společnost
Domastav s. r. o. S tímto názorem se krajský soud ztotožnil a žalobu zamítl.
Nejvyšší správní soud při přezkumu rozsudku krajského soudu neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Přezkoumal proto
důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Věc posoudil
takto:
Podle §31 odst. 9 d. ř. prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen
uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu
daňového řízení vyzván. Důkazní břemeno leží tedy na daňovém subjektu. Pouze správce daně
ale rozhoduje, zda důkaz provede či nikoli, hodnotí také jeho věrohodnost. Touto otázkou
se již soudy ve správním soudnictví zabývaly a vyslovily mimo jiné názor zveřejněný pod
č. 39/2003 Sb. NSS:
Rozhoduje-li správní orgán v neprospěch daňového subjektu, protože daňový subjekt neprokázal své
tvrzení (z důvodů neunesení důkazního břemene podle §31 od st. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků), pak takový závěr předpokládá, že správní orgán řádně a úplně provedl navržené důkazy.
Důkaz, který daňový subjekt k prokázání svého tvrzení označil, není třeba provést tehdy, jestliže jeho
prostřednictvím nepochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány.
Stěžovatel v posuzované věci k prokázání skutečností tvrzených v daňovém přiznání
v rámci daňové kontroly požadoval, aby správce daně vyslechl svědka, pana K.
Finanční úřad zpochybnil věrohodnost svědka, a proto jeho výslech neprovedl. Jednal dle
§31 odst. 8 písm. c) d. ř., který stanoví, že správce daně prokazuje existenci skutečností
vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných
evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem. Finanční úřad obstaral dostatek důkazů
proto, aby mohl vyvodit, že svědectví pana K. nelze považovat za věrohodné.
Pan K. nebyl jednatelem ani společníkem společnosti Domastav s. r. o., při výslechu
dalších svědků (skutečného jednatele a společníka společnosti) vyšlo najevo, že nebyl oprávněn
za společnost jednat. Neexistuje žádný věrohodný svědek nebo další důkazy, ze kterých by vyšlo
najevo, že práce podle smlouvy o dílo prováděla společnost Domastav s. r. o. V době údajného
provádění prací dokonce tato společnost podle výpovědi jejího jednatele neprováděla žádnou
činnost a předmětem jejího podnikání nebyly úklidové nebo jiné obdobné práce.
Tímto dostál správce daně také právnímu názoru zveřejněnému pod. č. 257/2004 Sb.
NSS.
Leží-li důkazní břemeno na správci daně (§31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků), nepostačí k závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, pouhé popření skutečností žalobcem
tvrzených, aniž by správce daně provedl další dokazování, které je pro věc zásadní.
Správce daně tedy označil pana K. za nevěrohodného svědka a nevyslechl jej, ale tento
krok dostatečně zdůvodnil a obstaral dostatek dalších důkazů, které ukazují na oprávněnost
dodatečného vyměření daně.
Správce daně považoval za věrohodného dalšího svědka, kterého navrhoval stěžovatel,
a vyslechl jej. Byl jím zaměstnanec stěžovatele, pan L . S. Ten uvedl, že se stěžovatelem navštívil
prostory, kde byly prováděny uklízecí práce, a potkal zde ženy , které si stěžovaly, že jim není
vyplácena mzda společností Domastav s. r. o. Dále se stěžovatele ptaly, jak probíhají peněžní
transakce mezí ním a výše uvedenou společností. O společnosti Domastav s. r. o. svědek v jiné
souvislosti neslyšel a pana K. nezná. Jeho výpověď byla tak obecná a nejednoznačná, že tvrzení
stěžovatele nejen nepotvrdila, ale spíše se z ní dalo usuzovat na závěry správce daně.
Snaha odvolacího orgánu vyslechnout pana K. byla jen vstřícným krokem správce daně,
ale nelze z něj dovodit, že by finanční úřad pochybil. Tvrzení správce daně bylo totiž dostatečně
odůvodněno na základě jiných důkazů, a bylo zřejmé, že by ani výpověď daného svědka tuto
situaci nezměnila.
Krajský soud tedy nepochybil tím, že se ztotožnil s postupem finančních orgánů, protože
způsob, kterým stanovily dodatečně daň, neměl vady stížností vytýkané.
Nad námitkou stěžovatele, že se soud nevypořádal s otázkou, do jaké míry má subjekt
zkoumat, zda osoba, se kterou jedná, je skutečně oprávněna společnost zastupovat, uvážil
Nejvyšší správní soud takto.
Stěžovatel není v souzené věci v pozici spotřebitele, který je zvlášť zákonem chráněn.
Stěžovatel je podnikatelem, u kterého se vyžaduje určitá míra obezřetnosti v obchodních
vztazích. Je zodpovědností podnikatele, aby vyvinul alespoň min imální úsilí a zkontroloval
v obchodním rejstříku, zda osoba údajně zastupující určitou společnost je oprávněna za ni jednat.
Tato informace není zpoplatněna a je možné ji získat i prostřednictvím systému umožňujícím
dálkový přístup. Pokud by pan K. nebyl v obchodním rejstříku uveden, měl stěžovatel vyžadovat,
aby mu doložil právní titul, který jej opravňuje k jednání za společnost. Pan K. stěžovateli své
zmocnění nijak neprokázal, měl pouze razítko společnosti. Z této skutečnosti nelze usuzovat, že
mohl za společnost jednat a uzavřít smlouvu o dílo. Pokud by se jednalo o bagatelní částku, lze
pochopit, že by stěžovatel zmocnění nekontroloval. O tento případ se ale v souzené věci
nejednalo.
Třetí námitku stěžovatele posoudil Nejvyšší správní soud jako nepř ípustnou. Podle §104
odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná, opírá -li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103, nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatel v žalobě nenamítal, že mohla uplynout prekluzivní
lhůta §47 d. ř., tuto námitku vznesl až v kasační stížnosti, proto ji musel Nejvyšší správní soud
vyloučit ze svého přezkumu (shodně rozšířený senát Nejvyššího správního soudu,
č. 1542/2008-II Sb. NSS, podobně starší rozhodnutí čj. 6 Afs 25/2003 - 64, dostupné
na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud, který neshledal napadené rozhodnutí krajského soudu
nezákonným, kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, který by měl právo
na náhradu nákladů řízení, Nejvyšší správní soud jejich náhradu nepřiznal, neboť z obsahu spisu
nevyplývá, že by mu nad rámec běžné úřední činnosti jakékoliv náklady řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu