ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.48.2008:72
sp. zn. 8 As 48/2008 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Ing. L. M.,
zastoupený JUDr. Kateřinou Seidlovou, advokátkou v Praze 5, Ostrovského 3, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, PSČ 100 00, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2007, čj. 500/1440/50321/07, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2008, čj. 4 Ca 2/2008 - 42
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Dne 10. 5. 2007 vydala Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha,
opatření čj. 41/OOP/0712468.01/07/Ke, kterým zahájila vůči žalobci správní řízení o uložení
pokuty za přestupek. Dle správního orgánu poškodil žalobce tři duby rostoucí na pozemku parc.
č. 2811/7 v katastrálním území Dobřichovice odstraněním jejich korun. Tím se dopustil
přestupku dle §87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb. , o ochraně přírody a krajiny. Správní
orgán I. stupně proto vydal dne 14. 8. 2007 rozhodnutí, kterým ul ožil žalobci zaplatit pokutu
ve výši 75 000 Kč za závažné poškození dubů.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně se žalobce (stěžovatel) odvolal
k žalovanému. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil, a to tak, že snížil pokutu
na 15 000 Kč. Souhlasil s věcným posouzením, které provedl správní orgán I. stupně,
ale vzhledem k tomu, že se jednalo o poškození malého počtu stromů, které nejsou památnými,
pokutu za jejich poškození snížil.
Stěžovatel podal dne 29. 2. 2008 žalobu k Městskému soudu v Praze, kterou brojil
proti rozhodnutí žalovaného. Namítal, že není pachatelem přestupku a pokutovaného jednání
se nedopustil. Ořezání stromů osobně neprovedl, pouze připustil, aby tak učinily osoby blízké.
Úprava stromů byla nutná vzhledem k blížícímu se orkánu. Stěžovatel tak chtěl zabránit hrozícím
škodám na životech a majetku.
Městský soud rozsudkem ze dne 8. 9. 2008, čj. 4 Ca 2/2008- 42, žalobu zamítl. Plně
se ztotožnil s rozhodnutími správních orgánů. Dle jeho názoru ze správních spisů a z žaloby
jasně vyplynulo, že stěžovatel nepopírá skutečnost, že došlo k ořezání dubů na jeho pozemku.
Pouze nesouhlasí s tím, že spáchal přestupek, protože odvracel hrozící škody na majetku
a odstranění korun stromů neprovedl sám. Duby byly porostlé břečťanem a místy proschlé. Stav
dřevin musel ale být stěžovateli znám již delší dobu, a pokud se obával vzniku škody, měl požádat
o povolení ke kácení dřevin nebo stromy průběžně prořezávat a odstraňovat suché větve.
Dle názoru městského soudu byl celkový ořez korun stromů nepřiměřený a nebyl nezbytný
pro odvrácení hrozícího nebezpečí.
Městský soud se dále zabýval námitkou, že stěžovatel ořez stromů neprovedl osobně.
Stěžovatel je vlastníkem pozemku a stromů a má právo nakláda t s tímto majetkem v mezích
upravených zákonem. Dle §7 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. je péče o dřeviny, zejména jejich
udržování a ošetřování, povinností vlastníků. Je zřejmé, že stěžovatel jako vlastník stromů
rozhodl o jejich ořezu. Osoby, které provedly samotnou práci, pouze provedly žalobcovo
rozhodnutí. Tyto osoby ale neměly povinnost žádat o povolení, měl tak učinit stěžovatel. Pouze
ten nese odpovědnost za nakládání s dřevinami v jeho vlastnictví. Pokud by dřeviny poškodily
osoby bez vědomí stěžovatele, jednalo by se o jinou situaci. Stěžovatel sám uvedl, že nechal
stromy ořezat a z jakého důvodu. Nese proto odpovědnost za protiprávní jednání.
Proti rozhodnutí městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností.
Namítá, že správní orgány a soud nesprávně posoudily jeho jednání a nesprávně
jej označily za přestupek. Správní orgány nepostupovaly tak, aby byl zjištěn stav, o kterém nejsou
důvodné pochybnosti. Nesprávně hodnotily důkazy a nepřihlédly ke všem skutečnostem,
které správní orgány v rámci správního řízení zjistily a které stěžovatel navrhoval.
Dle stěžovatele nemají závěry krajského soudu oporu v právním řádu. Jednání stěžovatele
správní orgány i soud špatně kvalifikovaly. Nejednalo se přestupek, ale o naplnění povinnosti
učinit všechna dostupná opatření k tomu, aby bylo zabráněno hrozícím škodám na životech
a majetku.
Stěžovatel dále namítá, že se soud nezabý val skutkovou podstatou přestupku tak,
jak ji definuje §87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb.
Z předložených spisů vyšly najevo následující skutečnosti:
Na základě podnětu šetřila Inspekce životního prostředí (dále jen „Inspekce“) ořez
stromů na pozemku parc. č. 2811/7 v katastrálním území Dobřichovice. Kontrolou na místě
zjistila, že na pozemku došlo dne 18. 1. 2007 a následně dne 3. 2. 2007 k odstranění korun
tří dubů letních, čímž byly dřeviny vážným způsobem poškozeny.
U dubů byly zcela odstraněny koruny a byl ponechán pouze kmen vysoký přes 10 metrů.
Tím došlo k poškození životních funkcí dřevin a snížení jejich životnost i.
Stěžovatel ve správním řízení uvedl, že ořez byl nutný pro zabránění hrozící škodě
na životech a majetku. Český hydrometeorologický ústav dne 17. 1. 2007 varoval před možným
orkánem.
Dále namítal, že ořez stromů neprovedl sám, ale osoby blízké s jeho souhlasem. Jména
osob z důvodu jejich ochrany neuvedl. Proto je vyloučena osobní odpovědnost stěžovatele
za poškození stromů, protože práci ze zdravotních důvodů sám nemohl vykonat.
S těmito námitkami správní orgány nesouhlasily a stěžovateli uložily pokutu dle §87
odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992. Stěžovatel se dopustil přestupku porušením §7 výše
uvedeného zákona. S těmito závěry se ztotožnil i městský soud a žalobu zamítl.
Nejvyšší správní soud při přezkumu rozsudku městského soudu neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Přezkoumal proto
důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Věc posoudil
takto:
Ochrana dřevin je upravena v zákoně č. 114/1992 Sb. v §7: „ Péče o dřeviny, zejména jejich
ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými
chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin.“
Povinnost péče o dřeviny má vlastník. Pokud měl stěžovatel jako vlastník dubů letních
pochybnosti o jejich stavu a obával se vzniku škody např. spadnutím větví, měl uskutečnit vše
potřebné pro nápravu. Otázkou prevence v souvislosti s péčí o dřeviny se již Nejvyšší správní
soud zabýval, a to v rozhodnutí ze dne 31. 3. 2008, čj. 8 As 47/2006 - 93:
„Každý je povinen počínat si podle podmínek konkrétní situace tak pozorně, aby přitom nezp ůsobil
škodu na zdraví, majetku, právech jiného, přírodě či životním prostředí a je povine n zachovávat při svém jednání
s ohledem na konkrétní podmínky vždy takový stupeň pozornosti, bedlivosti a ohleduplnosti, který je - objektivně
posuzováno - způsobilý vždy zabránit vzniku daných škod. Prevenční povinnost ovšem nelze pojímat v šíři
uváděné stěžovatelem, který dovozuje svoji povinnost radikálního ořezu stromu. Není- li naplněna podmínka
zřejmosti a bezprostřednosti ohrožení života či zdraví nebo hrozící škody značného rozsahu, je nezbytné vyžádat
si povolení příslušného orgánu ochrany přírody k ořezu stromu (k podmínkám kácení dřevin bez povolení orgánu
ochrany přírody a krajiny srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003, čj. 5 A 27/2001 - 34,
č. 194/2004 Sb. NSS)“.
Stěžovatel ořezal pouze korunu stromu, z čehož vyplývá, že se neobával pádu celého
stromu. Pokud hrozilo, že některé z větví mohou způsobit škody, bylo by vhodné prořezat pouze
poškozené části koruny. Nejvyšší správní soud se zt otožňuje s názorem krajského soudu,
že zásah žalobce byl nepřiměřený a nebyl nezbytný k odvrácení hrozícího nebezpečí.
Sankce za poškození dřevin je upravena mimo jiné v §87 odst. 3 písm. d): „ Orgán ochrany
přírody uloží pokutu až do výše 100 000 Kč fyz ické osobě, která se dopustí přestupku tím, že pokácí
bez povolení nebo závažně poškodí skupinu dřevin rostoucích mimo les.“
Stěžovatel tvrdí, že jeho jednání nelze kvalifikovat jako p řestupek mimo jiné proto,
že ze zdravotních důvodů nemohl provést ořez osobně, ale provedly ho s jeho vědomím jiné
osoby.
Otázkou odpovědnosti v případě, že dřeviny poškodí osoba odlišná od vlastníka,
ale s jeho souhlasem, se již Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 14. 3. 2007,
čj. 1 As 17/2006-121:
„Tato odpovědnost je pak tzv. odpovědností objektivní absolutní, ne boť zákon České národní rady
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, neuvádí žádné liberační důvody, které by žalobkyni umožňovaly
se této odpovědnosti zbavit. Žalobkyně se proto nemůže vyvinit .“
V této souvislosti lze odkázat i na starší judikatu ru správních soudů (srov. např. rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 1999, čj. 6 A 234/96 - 35, v: Judikatura v právu životního
prostředí 1990 – 1999, č. II/C/15), která dovodila, že pokud některý subjekt provede ořez
stromů, který je správním orgánem klasifikován jako správní delikt podle §88 odst. 1 zákona
o ochraně přírody a krajiny, a učiní tak na základě smlouvy o dílo, nelze vyloučit odpovědnost
zadavatele takového díla.
Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem městského soudu, že pokud stěžovatel o ořezu
dřevin věděl a souhlasil s ním a nejsou známy další osoby, které by se na ořezu podílely,
je stěžovatel sám odpovědný za protiprávní jednání.
Další námitkou stěžovatel brojí proti tomu, že správní orgány a soud nesprávně hodnotily
důkazy a nepřihlédly ke všem skutečnostem, které v rámci správního řízení zjistily
a které stěžovatel navrhoval.
Rozhodnutí správních orgánů jsou dostatečně podrobná. Je z nich patrné, že se zabývaly
všemi námitkami a podklady, které stěžovatel předložil. Žalovaný se v rozhodnutí ze dne
27. 12. 2007 vyrovnal se všemi námitkami, které obsahovalo odvolání. To vyplývá
i ze skutečnosti, že žalovaný významně snížil pokutu, kterou stěžovateli vyměřil správní orgán
I. stupně.
Nejvyšší správní soud, který neshledal napadené rozhodnutí krajského soudu
nezákonným, kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, žádné
náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. prosince 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu