ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.58.2007:41
sp. zn. 8 As 58/2007 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudů JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: JUDr. M. H., proti
žalovanému: Magistrát města Brna, Brno, Malinovského nám. 3, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2007, čj. OVV/SO/128-4/07, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2007, čj. 57 Ca 21/2007 – 16,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2007, čj. 57 Ca 21/2007 – 16
se z r u š u j e.
II. Žaloba se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím komise k projednávání přestupků Městské části Brno – Bystrc ze dne
9. 1. 2007, čj. VV/06-14269 byl JUDr. M. H. (dále též „žalobce“ nebo „stěžovatel“) uznán
vinným přestupkem proti občanskému soužití podle §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu uložena pokuta ve výši 1000 Kč. Zároveň
bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení o přestupku.
Rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru vnitřních věcí ze dne 13. 3. 2007,
čj. OVV/SO/128-4/07, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto a napadené rozhodnutí správního
orgánu prvého stupně bylo potvrzeno.
Žalobou datovanou dnem 31. 5. 2007 a doručenou osobně Krajskému soudu v Brně dne
1. 6. 2007 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení tohoto (posledně uvedeného) rozhodnutí
žalovaného. Navrhl, aby zároveň bylo zrušeno i rozhodnutí ze dne 9. 1. 2007.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2007, čj. 57 Ca 21/2007 – 16 byla tato
žaloba zamítnuta.
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení tohoto rozsudku. Především
namítá, že se krajský soud nesprávně vypořádal se skutečností, zda stěžovatel jednal v nutné
obraně. Dále dovozuje, že nemohlo být ve správním řízení použito čestné prohlášení S. H., a
soud se nevypořádal s otázkou nevěrohodnosti svědka M. K.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti polemizoval se stížními důvody, a navrhl,
aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud se nejprve, aniž by to bylo namítáno v kasační stížnosti, zabýval
otázkou, zda rozsudek krajského soudu není zmatečný, především zda byly dány podmínky řízení
[§109 odst. 3 ve spojení s §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Jednou ze základních podmínek řízení
dle §64 a ná sl. s. ř. s. je podání žaloby v zákonné lhůtě. Jen při splnění této, a dalších podmínek,
může soud rozhodnout o věci samé, tedy přezkoumat žalobou napadené správní rozhodnutí,
a buď jej zrušit, nebo žalobu zamítnout.
Podle §72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě
podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání
lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
V dané věci žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručováno
prostřednictvím držitele poštovní licence (Česká pošta, a. s.) a to do vlastních rukou na adresu B.,
J. 11, na kterou mu bylo doručeno i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a kterou (jako
jedinou) uvedl i v odvolání. Protože stěžovatel nebyl v místě bydliště zastižen, byl (jak vyplývá
z dokladu o doručení) písemně vyrozuměn o uložení zásilky s tím, že zásilka je připravena
k vyzvednutí dne 20. 3. 2007. Jelikož si adresát (stěžovatel) uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů
ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedl, má se za to, že písemnost se považuje za
doručenou posledním dnem této lhůty (§24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Tato
fikce doručení tedy nastala dne 30. 3. 2007 (pátek). Na tom nic nemění, že stěžovatel tuto zásilku
fakticky převzal dne 2. 4. 2007.
Jestliže tedy rozhodný okamžik pro počátek běhu lhůty pro podání žaloby nastal dnem
30. 3. 2007, uplynula tato lhůta dne 30. 5. 2007, tedy dnem, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (§40 odst. 2 s. ř. s.). Žaloba doručená krajskému soudu osobně
až dne 1. 6. 2007 byla tedy podána opožděně.
Proto Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek Krajského soudu
v Brně zrušil a současně žalobu odmítl. Za této situace rozhodl i o nákladech řízení (§110 odst. 2
věta druhá s. ř. s.) a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§60
odst. 3 věta prvá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu