ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.24.2008:87
sp. zn. 8 Azs 24/2008 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobců: a) N. T., b) nezl. M. T., zastoupeni JUDr. Renatou Kusou,
advokátkou se sídlem Harantova 28, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2007, čj. OAM-1/VL-10-04-
2007, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2007,
čj. 59 Az 2/2007 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Renaty Kusé se u r č u je částkou 7920 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobců o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci napadli rozhodnutí
žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ji rozsudkem označeným v záhlaví
zamítl. Žalobci (stěžovatelé) brojili proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických znaků se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS).
V posuzované věci stěžovatelé výslovně důvody přijatelnosti netvrdili a Nejvyšší správní
soud tedy mohl zkoumat jejich existenci pouze obecně za pomoci kritérií nastíněných ve shora
citovaném usnesení.
Stěžovatelé kasační stížnost odůvodnili tím, že se domnívají, že „splňují podmínky
pro udělení azylu dle §12, resp. pro doplňkovou ochranu dle §14a zákona o azylu“. Stěžovatelka
„má důvodné obavy z návratu do země pro hrozící újmu spočívající v ponižujícím zacházení
za nedovolený pobyt mimo Moldavsko a z toho důvodu i hrozící nemožnost obstarat
si zaměstnání a prostředky pro obživu svoji a svého syna“.
Dále stěžovatelé uvedli, že rozsudek krajského soudu trpí nezákonností pro nesprávné
posouzení právní otázky, namítli vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové
podstaty pro rozhodnutí byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit a konečně uvedli,
že rozsudek postrádá dostatečné odůvodnění [§103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.]. Tyto zcela
obecně vytýkané vady však stěžovatelé nijak nerozvedli.
Konečně má pak stěžovatelka za to, „že situace, která ji vedla k podání žádosti
o mezinárodní ochranu byla podceněna a žalovaný se vůbec nezabýval možností udělení azylu
dle §14a zákona o azylu ani nezvážil případ“ stěžovatelů „jako hodný zvláštního zřetele
pro udělení humanitárního azylu dle ust. §14 zákona o azylu“.
Nejvyšší správní soud především uvádí, že z napadeného správního rozhodnutí
jednoznačně vyplývá, že se žalovaný otázkou možného poskytnutí doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu zabýval a i s odkazem na zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA
o dodržování lidských práv v Moldavsku v roce 2005 dovodil, proč tuto ochranu poskytnout
nelze, stejně jako hodnotil obavy stěžovatelky z návratu v kontextu její bytové situace. Uvádí-li
pak stěžovatelka teprve v kasační stížnosti obavu z návratu do země pro hrozící újmu spočívající
v ponižujícím zacházení za nedovolený pobyt mimo Moldavsko, aniž by toto tvrzení mělo
jakoukoliv oporu v dosavadním průběhu řízení a obsahu spisů, hodnotí je Nejvyšší správní soud
jako účelové.
Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že kasační
stížnost svým významem nepřesahuje vlastní zájem stěžovatelů. Z uvedeného důvodu kasační
stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelům byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka.
V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud stanovil odměnu advokátky částkou 4x 1680 Kč
za dva úkony právní služby u každého z žalobců – převzetí a příprava věci a následné podání
soudu týkající se věci samé, dále 4x 300 Kč na úhradu hotových výdajů [§7, §9 odst.3 písm.f ),
§11 odst.1 písm. a) a d), §12 odst. 4, §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif,
ve znění pozdějších předpisů], celkem 7920 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu