ECLI:CZ:NSS:2008:8.AZS.26.2008:53
sp. zn. 8 Azs 26/2008 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: Q. N. L., zastoupeného JUDr. Alenou Lněničkovou,
advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2008, čj. OAM-82/LE-BE03-BE07-
2008, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008,
čj. 46 Az 27/2008 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Aleny Lněničkové se u r č u je částkou 4800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce napadl rozhodnutí
žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji usnesením označeným v záhlaví odmítl.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití hledisek nastíněných např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud přitom v posuzované věci
neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele ani pochybení v postupu krajského soudu,
které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud nad rámec nutného odůvodnění dodává, že pokud se stěžovatel
v kasační stížnosti (resp. v jejím doplnění ze dne 17. 4. 2008) dovolal judikatury zdejšího soudu,
konkrétně rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006
Sb. NSS, na podporu svého tvrzení, že jím podaná žaloba ve spojení s jejím doplněním ze dne
26. 2. 2008 obsahuje všechny zákonné náležitosti, včetně žalobních bodů, nelze mu přisvědčit.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu totiž právě v citovaném rozsudku vyslovil,
že „…ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní
(tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu)
konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (…). Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých
„obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně
individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně
odlišitelným popisem. (…) Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného
rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to,
proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy
na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. (…)“ Žalobce ovšem v žalobě
a v jejím doplněním pouze parafrázoval některá ustanovení zákona o azylu a správního řádu
a uvedl, že „Jak vyplývá z žalobcova pohovoru ve věci mé žádosti o mezinárodní ochranu do Vietnamu
se nemůže vrátit, neboť mu tam hrozí pronásledování ve smyslu zákona o azylu.“ a dále že „Žalovaný
se nedostatečně zabýval mou žádostí a dostatečně neposoudil můj případ ve vztahu k problémům žalobce v zemi
původu.“ V žalobě tak zcela chybí jakákoliv konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech a rovněž
právní výtky v souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle 104a s. ř. s. odmítl
jako nepřijatelnou.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2x 2100 Kč za dva úkony právní služby
(převzetí a příprava věci a písemné podání ve věci samé) a dále 2x 300 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu