ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.28.2008:34
sp. zn. 9 As 28/2008 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
TeliaSonera International Carrier Czech Republic a.s., se sídlem K červenému dvoru
25a, centrum NAGANO IV, Praha 3, zastoupeného Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem
se sídlem Zelený pruh 95/97, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor
územního a stavebního řízení, se sídlem Malinovského náměstí 3, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2004, č. j. OÚSŘ U 04/27567/Do, ve věci
omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2007, č. j. 30 Ca 166/2007 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“),
kterým tento soud odmítl jeho žalobu podanou proti rozhodnutí Magistrátu města Brna,
odboru územního a stavebního řízení, ze dne 28. 6. 2004, č. j. OÚSŘ U 04/27567/Do,
kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu městské části města
Brna, Brno – Tuřany, odboru stavebního, dopravy, životního prostředí, investic a rozvoje
MČ, ze dne 17. 3. 2004, č. j. 2787/02-Ku, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na omezení
vlastnického práva zřízením věcného břemene k pozemkům podle zákona č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů,
ve spojení s ust. §91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Předmětným usnesením rozhodl
krajský soud znovu poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 30 Ca 63/2005 - 16, ke kasační stížnosti stěžovatele zrušen rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 7 Afs 49/2006 - 65, když předchozí usnesení
krajského soudu ze dne 23. 9. 2004, č. j. 30 Ca 203/2004 - 15, bylo ke kasační
stížnosti stěžovatele zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2005,
č. j. 7 As 8/2005 - 36.
Protože podaná kasační stížnost neobsahovala zákonem stanovené
náležitosti, stěžovatel byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 30 Ca 166/2007 - 23, mimo jiné vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
předmětného usnesení doplnil kasační stížnost, neboť tato postrádala náležitosti kasační
stížnosti podle ust. §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), ve spojení s ust. §106 odst. 1
s. ř. s. Doplnění mělo být provedeno tím způsobem, že stěžovatel uvede,
z jakých důvodů napadá rozhodnutí krajského soudu. Tato výzva obsahovala
rovněž poučení, že nebudou-li výše uvedené nedostatky přes výzvu soudu odstraněny,
kasační stížnost bude v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuta.
Z předloženého soudního spisu vyplývá, že shora označené usnesení krajského
soudu bylo stěžovateli i jeho zástupci doručeno dne 21. 2. 2008. Stěžovatel
a jeho zástupce však zůstali do dnešního dne nečinní a předmětnou vadu kasační stížnosti
neodstranili.
Podle ust. §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně.
Podle ust. §106 odst. 3, věty první, s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny
náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Nedoplnění kasační stížnosti brání jejímu věcnému vyřízení. Jedná se o nedostatek
podmínky řízení, který však ani po výzvě a poučení soudu nebyl odstraněn. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu