ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.46.2008:38
sp. zn. 9 As 46/2008 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně:
M. P., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11,
Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2007, č. j. 25200/2007/KUSK, sp. zn.
SZ_03393/2007/KUSK, ve věci přestupku, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2008, č. j. 4 Ca 9/2007 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá
zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ,
kterým tento soud zamítl její žádost o osvobození od soudního poplatku a současně
zamítl její žádost o ustanovení zástupce soudem.
Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatelka uvedla důvod obsažený
v ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Nezákonnost spatřuje v tom,
že jsou po ní neustále požadovány soudní poplatky, aniž by byl ctěn zákon
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), neboť „dle ust. §11 odst. 1 písm. g) citovaného zákona
jsou škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem osvobozeny od soudního poplatku, též řízení
o kasační stížnosti dle ust. §11 odst. 3 písm. f) téhož zákona “. Výzvu městského soudu
ze dne 25. 3. 2008, č. j. 4 Ca 9/2007 - 20, považuje stěžovatelka za zmatečnou.
Napadené usnesení městského soudu je proto dle stěžovatelky nezákonné a zmatečné,
neboť jí jako žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku a též bylo
nezákonně odmítnuto ustanovení zástupce o kasační stížnosti. Nezákonný postup vidí
stěžovatelka též v tom, že její jiné kasační stížnosti vedené u Nejvyššího správního soudu
pod č. j. 9 As 90/2007 - 32 a č. j. 9 As 90/2007 - 37 byly tímto soudem projednány
bez zastoupení advokátem. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka žádá, aby bylo
napadené nezákonné usnesení městského soudu zrušeno a „tím i odmítnutí žaloby
v usnesení č. j. 4 Ca 9/2007 - 16 a kasační stížnost ze dne 17. 3. 2008 byla řádně
projednána“. Z důvodu „prokázaného nezákonného rozhodnutí, které vykazuje
nesprávný úřední postup“, uplatňuje náhradu škody ve výši 1000 Kč za vynaložené
náklady v této věci od 16. 4. 2007.
Správní orgán se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu soudního spisu, který měl Nejvyšší správní soud k dispozici, vyplynuly
následující podstatné skutečnosti:
Stěžovatelka podala dne 17. 3. 2008 kasační stížnost, ve které se domáhala zrušení
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2008, č. j. 4 Ca 9/2007 - 16,
kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2007,
č. j. 25200/2007/KUSK, sp. zn. SZ _03393/2007/KUSK.
Výzvou ze dne 25. 3. 2008, č. j. 4 Ca 9/2007 - 20, uložil městský soud
stěžovatelce, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení této výzvy odstranila
nedostatky kasační stížnosti ze dne 17. 3. 2008, tj. zvolila si advokáta v řízení o kasační
stížnosti nebo doložila své majetkové poměry v přiloženém formuláři „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků“ (ust. §105 odst. 2 s. ř. s.), a dále uvedla ve smyslu ust. §106 odst. 1 s. ř. s.,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadené rozhodnutí napadá. Současně byla
stěžovatelka poučena, že nebude-li přes tuto výzvu podání ve stanovené lhůtě opraveno
nebo doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek [ust. §37
odst. 5 a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Dne 3. 4. 2008 byla shora uvedená výzva spolu se vzorem č. 060 (tj. „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků“) doručena stěžovatelce (viz doručenka č.l. 20 soudního spisu).
Podáním ze dne 8. 4. 2008 reagovala stěžovatelka na shora uvedenou výzvu,
a to tak, že trvala na skutečnosti, že je od soudního poplatku osvobozena dle ust. §11
odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích a tedy i od soudního poplatku v řízení
o kasační stížnosti dle ust. §11 odst. 3 písm. f) tohoto zákona. Na základě výše uvedených
důvodů proto stěžovatelka uvedla: „odmítám vyplnit předložený formulář dle o. s. ř. č. 060
z důvodu osvobození ze zákona, a pokud soud tak neučiní, budu žádat soud o bezplatné určení
advokáta k zastupování dle §105 odst. 2.“
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Podle ust. §35 ods t. 8, věty první, s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je -li to třeba k ochraně jeho práv, může
předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové
výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém
případě stát.
Podle ust. §36 odst. 3 citovaného zákona účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen
od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení od ejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže,
že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle ust. §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích od poplatku
se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci
nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem.
Podle ust. §11 odst. 3 písm. f) citovaného zákona osvobození podle odstavců
1 a 2 se vztahuje, s výjimkou dědického řízení, i na řízení o kasační stížnosti.
Zásadní stížní námitkou stěžovatelky je její nesouhlas s nepřiznáním osvobození
od soudního poplatku dle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. a zamítnutím jejího návrhu
na ustanovení zástupce dle ust. §35 odst. 8 s. ř. s.
V této věci považuje nejprve Nejvyšší správní soud za nezbytné uvést,
že stěžovatelka se mylně domnívá, že je v dané věci osvobozena od soudního poplatku
ze zákona, neboť ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudníc h poplatcích
se vztahuje na řízení ve věcech náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady
č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). V daném případě se však dle obsahu žaloby
nejedná o řízení ve věci náhrady škody podle shora citovaného zákona, ale o soudní řízení
ve věci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle ust. §65 a násl. s. ř. s. (viz žaloba
stěžovatelky ze dne 12. 7. 2007 na č. l. 1 - 3 soudního spisu), a potažmo soudní řízení
ve věci kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu (ust. §102 a násl. s. ř. s.).
Jak již bylo Nejvyšším správním soudem v minulosti judikováno, „při podání návrhu
na individuální osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. musí stěžovatel v žádosti
o osvobození od soudních poplatků jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek prostředků, z nichž by měl
zaplatit soudní poplatek, a jednak toto tvrzení doložit“ (srovnej rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 3. 2004, č. j. 1 Afs 5/2003 - 54, publikovaný pod č. 311/2004 Sb. NSS).
Skutečnost, že povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi
řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), potvrzuje
i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
publikovaný pod č. 537/2005 Sb. NSS, přičemž pokud účastník tuto povinnost nesplní,
soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka v nyní projednávané věci nepředložila
městskému soudu na jeho výzvu ze dne 25. 3. 2008, č. j. 4 Ca 9/2007 - 20, vyplněný
tiskopis o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, i když k tomu byla vyzvána
a tiskopis vzor č. 060 jí byl zaslán k vyplnění, konstatuje Nejvyšší správní soud,
že stěžovatelka nesplnila shora popsanou povinnost doložit ned ostatek prostředků
dle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. Městský soud proto nepochybil, když za této situace
osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost stěžovatelce nepřiznal.
Pokud jde o zamítnutí návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce soudem,
je nezbytné vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz, v němž zdejší soud zdůraznil, že „přiznané
osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení,
k nimž patří i náklady spojené s povinným zastoupením advokátem v řízení o kasační stížnosti.
… Právo na bezplatné zastoupení se tedy váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele a splnění
či nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků přímo podmiňuje i právo na bezplatné
zastoupení.“
Jelikož stěžovatelka nevyhověla jednomu ze základních předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků, jak je popsáno výše, uzavírá Nejvyšší správní soud
na pozadí shora uvedeného, že zamítnutí návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce
soudem bylo městským soudem provedeno v plném souladu se zákonem.
Stěžovatelka se ve své kasační stížnosti dále domáhá „náhrady škody z důvodu
prokázaného nezákonného rozhodnutí“ městského soudu. O tomto jejím návrhu
však Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší rozhodovat, neboť se jedná o řízení
ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem dle zákona o odpovědnosti za škodu.
K tvrzení stěžovatelky, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 12. 2007, č. j. 9 As 90/2007 - 37, bylo vydáno po projednání kasační stížnosti
stěžovatelky bez zastoupení advokátem, zdejší soud poznamenává, že v předmětné věci
byla kasační stížnost stěžovatelky odmítnuta podle ust. §46 odst. 1 pís m. d) s. ř. s.,
ve spojení s ust. §104 odst. 3 písm. c) téhož zákona, poté , co bylo vydáno stěžovatelkou
zmiňované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007,
č. j. 9 As 90/2007 - 32, v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu
o osvobození od soudního poplatku, pro které není v souladu s rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 74, www.nssoud.cz, vyžadováno
zastoupení advokátem ve smyslu ust. §105 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud nepochybil, když rozhodl tak,
že nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudního poplatku a současně zamítl návrh
stěžovatelky na ustanovení zástupce soudem, a proto kasační stížnost podle ust. §110
odst. 1 s. ř. s. zamít l bez jednání postupem dle ust. §109 odst. 1 citovaného zákona,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Správnímu orgánu žádné náklady nevznikly,
proto mu soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu