ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.71.2007:97
sp. zn. 9 As 71/2007 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem
Bořivojova 108, Praha 3, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor
stavební, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5.
2004, č. j. MHMP-61169/2004/OST/Kš, o návrhu na obnovu řízení o povolení užívání
stavebních úprav, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Doc. Ing. Š. F., CSc., o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, č. j. 6 Ca
176/2004 – 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností v záhlaví označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního
(dále jen „žalovaný“), ze dne 26. 5. 2004, č. j. MHMP-61169/2004/OST/Kš.
Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Úřadu
městské části Praha 3, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“), ze dne 12. 3. 2004,
č. j. 06146/04/OV/964/Kř, jímž byl zamítnut návrh na obnovu kolaudačního řízení.
Samotné kolaudační rozhodnutí o povolení užívání dokončených stavebních úprav
v 7. nadzemním podlaží domu č. p. 541 v katastrálním území Ž., P. 3, ulice H. 13,
spočívajících zejména v dispoziční úpravě (přemístění dveří a vybudování příčky)
stávajících dvou místností prádelny s příslušenstvím na pracovnu o složení: vstupní
předsíň s vchodem na terasu, dvě místnosti pracovny, spojovací chodbička, WC, čajová
kuchyňka (dále též „stavba“, „stavební úpravy“), bylo vydáno dne 13. 6. 2002.
Stěžovatel uvádí, že respektuje dvoustupňový průběh řízení o obnově řízení,
tj. rozhodnutí o povolení obnovy a případné vlastní provedení nového řízení,
i skutečnost, že návrh na obnovu řízení může podat jen účastník řízení. V daném případě
tak mělo být posouzeno, zda člen družstva může být v konkrétním případě účastníkem
řízení. Stěžovatel je dle svého tvrzení členem Družstva vlastníků domu Husinecká
13/541, (vlastníka nemovitosti, v níž byly provedeny stavební úpravy; dále jen
„družstvo“) a nesouhlasí s názorem městského soudu, dle něhož není účastníkem řízení.
Namítá, že v příslušném ustanovení stavebního zákona [zákon č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů] není člen
družstva z množiny účastníků řízení výslovně zákonem vyloučen. Porušení zákona
spatřuje v následujících skutečnostech: 1) stavebník (osoba zúčastněná na řízení) provedl
stavební úpravy bez stavebního povolení, 2) stavební úřad dodatečně vydal stavební
povolení a kolaudační rozhodnutí, přestože zákon takový postup nepřipouštěl (stavební
úpravy byly provedeny v letech 1992 – 1994 a chybou bylo dodatečné vydání stavebního
povolení na akci provedenou již 10 let předtím), 3) stavební úřad v kolaudačním
rozhodnutí nedodržel podmínky stavebního povolení, 4) družstvo jako účastník řízení
porušilo ustanovení §239 odst. 4 písm. i), odst. 5 obchodního zákoníku (zákon
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Po skutkové stránce
stěžovatel zdůrazňuje, že přes prostor, který byl předmětem stavebních úprav, má být
z jedné poloviny umožněn průchod. Tento prostor je trvale uzamčen, přestože tudy vede
požární úniková cesta. Stěžovatel se domnívá, že pokud mu jako účastníkovi správního
řízení nebylo přiznáno právo na obnovu řízení, mělo být jeho podání posouzeno
jako podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. V závěru kasační stížnosti
stěžovatel připomíná, že v žalobě podané k městskému soudu v souladu s ustanovením
§78 odst. 3 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“) navrhl, aby bylo zrušeno přímo
kolaudační rozhodnutí. Městský soud této žádosti nevyhověl s tím, že mu toto právo
nepřísluší, protože se zabýval pouze přezkoumáním rozhodnutí správního orgánu
o zamítnutí návrhu na obnovu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí
a dosavadní vyjádření v této věci a plně se s ním ztotožnil. Rozsudek městského soudu
dle jeho názoru dostatečným způsobem reaguje na všechny námitky uvedené v kasační
stížnosti. Závěrem proto navrhl, aby kasační stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.
Doc. Š. F. se jako osoba zúčastněná na řízení ke kasační stížnosti vyjádřil po
skutkové stránce. Jediné stavební práce v prostoru bývalých prádelen za období uváděné
stěžovatelem dle něj tvořilo omítnutí vysekaného zdiva po rozvodech topného systému.
Dále uvádí, že rozšíření jeho členského podílu v družstvu o užívání poloviny předsíňky
bylo řádně projednáno členskou schůzí dne 2. 12. 1993 s účastí 85 % členů, včetně
stěžovatele. Podotýká, že stěžovatel již není členem družstva. Ke svému vyjádření přiložil
stanovisko představenstva družstva k odvolání JUDr. F. a stěžovatele proti rozhodnutí o
zamítnutí návrhu na obnovu kolaudačního řízení, své stanovisko k témuž rozhodnutí a
zápisy ze schůze výboru družstva, jeho představenstva, členské schůze a shromáždění,
jimiž dokládá svá tvrzení o skutečném pozadí útoků stěžovatele vůči jeho osobě.
Ze správního spisu žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Dne 10. 5. 2002 vydal stavební úřad stavební povolení pro stavbu.
Pro její provedení stanovil přímo ve výroku rozhodnutí celkem pět podmínek, mimo jiné,
že stavba bude provedena podle ověřené projektové dokumentace, která se jako součást
tohoto rozhodnutí předává stavebníkovi, stavba bude provedena do 2 měsíců od nabytí
právní moci tohoto rozhodnutí a vstupní předsíň a terasa musí zůstat jako společné
příslušenství domu, protože z terasy vede jediný přístup na střechu a ke komínům.
Dne 13. 6. 2002 pak bylo stavebním úřadem vydáno kolaudační rozhodnutí, jímž bylo
povoleno užívání dokončených stavebních úprav. Rovněž i pro užívání stanovil stavební
úřad podmínku spočívající v tom, že přes jednu polovinu vstupní předsíně a cca jednu
polovinu terasy je nutno umožnit přístup k žebříku na střechu a ke komínům.
Stěžovatel podal dne 5. 9. 2003 u stavebního úřadu spolu s JUDr. Z. F. návrh na
obnovu stavebního a kolaudačního řízení. Stavební úřad oznámil účastníkům řízení
opatřením ze dne 28. 1. 2004 zahájení řízení o povolení obnovy řízení, seznámil je
s návrhy stěžovatele a JUDr. F. a poskytl jim lhůtu k vyjádření. Dne 12. 3. 2004 vydal
stavební úřad rozhodnutí, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Po zhodnocení
skutkového stavu konstatoval, že navrhovatelé nepoukázali na žádný z konkrétních
důvodů obnovy řízení, a proto jejich podání posoudil dle jeho obsahu. Dospěl přitom
k závěru, že se domáhali obnovy řízení z důvodu uvedeného v ustanovení §62 odst. 1
písm. c) správního řádu [zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů], tedy pro nesprávný postup správního orgánu, kterým jim byla
odňata možnost účastnit se řízení. Z úpravy účastenství ve stavebním zákonu dle názoru
stavebního úřadu vyplývá, že okruh účastníků stavebního i následného kolaudačního
řízení byl vymezen správně a zcela v souladu s tímto zákonem. Nemohlo tak dojít k tomu,
že by některému účastníku předmětného řízení byla nesprávným postupem odňata
možnost účastnit se řízení. Stavební úřad se dále zabýval i otázkou, zda by v dané věci
nebylo možné obnovu řízení nařídit ve smyslu ustanovení §62 odst. 2 správního řádu.
Dle tohoto ustanovení nařídí správní orgán obnovu řízení z důvodů uvedených v odstavci
1, je-li na přezkoumání rozhodnutí obecný zájem. Stavební úřad proto přezkoumal tvrzení
navrhovatelů obsažená v jejich návrzích a vyjádřeních, jakož i vyjádření ostatních
účastníků řízení, avšak dospěl k závěru, že v daném případě není dán obecný zájem na
přezkoumání dotčeného kolaudačního rozhodnutí.
Jak stěžovatel, tak i JUDr. F. se proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu
řízení odvolali. Jejich odvolání byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 5.
2004. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že stavební úřad postupoval v souladu
se zákonem (§78 stavebního zákona), když jako s účastníky řízení jednal pouze
s družstvem a se stavebníkem. V souladu s názorem stavebního úřadu pak deklaroval,
že pokud družstvo o probíhajícím řízení neinformovalo své členy, jedná se výhradně
o vnitřní záležitost družstva, která pro kolaudační řízení nemá žádný význam.
Předmětné rozhodnutí žalovaného stěžovatel napadl žalobou u městského soudu.
Dle jeho tvrzení bylo stavební povolení vydáno dne 10. 5. 2002 a již 13. 6. 2002 bylo
vydáno kolaudační rozhodnutí, které uvedené stavební povolení nerespektuje, je s ním
v rozporu. Stavebník si nechal podle stěžovatele v kolaudačním rozhodnutí společnou
část domu začlenit v rámci úprav do své soukromé kanceláře jako nově zkolaudované
části domu, přičemž uvedené prostory musí být volně přístupné z bezpečnostních důvodů
i pro potřeby údržby. Kolaudačním rozhodnutím tak bylo porušeno ustanovení §81
stavebního zákona, když při jeho vydání nebyly dodrženy podmínky stanovené
ve stavebním povolení. Členové družstva dle žaloby nebyli seznámeni ani se stavebním
povolením ani s kolaudačním rozhodnutím, přičemž stavebník byl v době jejich vydání
předsedou družstva. Dále stěžovatel namítal, že dle ustanovení §62 správního řádu
mu byla jako účastníkovi řízení nesprávným postupem správního orgánu odňata možnost
účastnit se řízení. Správní orgán měl též zákonnou povinnost zkoumat, zda nelze
v konkrétním případě rozhodnutí přezkoumat mimo odvolací řízení, což neučinil.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu podané žaloby uvedl, že v řízení o obnově
se správní orgány nemohou zabývat věcnou správností rozhodnutí, jímž bylo řízení
ukončeno, pouze zkoumají otázku, zda jsou dány podmínky pro povolení obnovy řízení.
Přezkoumání dotčeného kolaudačního řízení v mimoodvolacím řízení se stěžovatel
žádným svým podáním nedomáhal.
Městský soud na základě interpretace ustanovení §14 odst. 1 správního řádu a §78
stavebního zákona dospěl k závěru, že stavební úřad do okruhu účastníků stavebního
a následného kolaudačního řízení správně zahrnul pouze stavebníka (osobu zúčastněnou
na řízení) a vlastníka domu (družstvo). V daném případě tak dle jeho právního názoru
nebyl dán důvod obnovy řízení podle ustanovení §62 odst. 1 písm. c) správního řádu,
a tudíž bylo na místě návrh na obnovu kolaudačního řízení zamítnout. Městský soud
v této souvislosti rovněž v souladu s názorem žalovaného poukázal na skutečnost,
že v řízení o návrhu na povolení obnovy se správní orgány nemohou zabývat otázkou
věcné správnosti rozhodnutí, jímž bylo řízení ukončeno, nýbrž pouze tím, zda jsou dány
důvody pro povolení obnovy řízení. Věcnou správností rozhodnutí se mohou zabývat
teprve po povolení obnovy řízení, tedy v řízení obnoveném. Nedůvodnou shledal městský
soud i námitku stěžovatele, že žalovaný měl poté, kdy neshledal možnost povolení
obnovy řízení, povinnost zkoumat, zda nelze v daném případě rozhodnutí přezkoumat
mimo odvolací řízení. V daném případě bylo totiž předmětem přezkumu výhradně
žalobou napadené rozhodnutí žalovaného a z obsahu spisu navíc ani nevyplývá,
že by se stěžovatel uvedeného postupu svým podáním domáhal. Žádost stěžovatele
o zrušení kolaudačního rozhodnutí městský soud odmítl s odůvodněním,
že v tomto řízení soudu nepřísluší se vůbec kolaudačním rozhodnutím zabývat, neboť
předmětem přezkumu je rozhodnutí ve věci nepovolení obnovy.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel opírá kasační
stížnost o důvody vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tedy namítá
nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení a dále vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán
v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů
uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná. Při rozhodování
vycházel z následujících úvah:
Dle §14 odst. 1 správního řádu je „účastníkem řízení ten, o jehož právech, právem
chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy
nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může
být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen,
a to až do doby, než se prokáže opak“. Podle odst. 2 téhož ustanovení „účastníkem řízení je i ten,
komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává“.
V souladu s §78 stavebního zákona jsou „účastníky kolaudačního řízení a) stavebník,
b) vlastník stavby, c) uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, d) vlastník pozemku,
na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním
rozhodnutím přímo dotčeno“.
Podle §62 odst. 1 správního řádu „řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím,
které je v právní moci, se na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže a) vyšly najevo nové skutečnosti
nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny
bez zavinění účastníka řízení; b) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo
příslušným orgánem rozhodnuto jinak; c) byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení
odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být
zjednána v odvolacím řízení; d) rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným orgánem (§9 a 13), mohlo-li to mít
podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení; e) rozhodnutí
se opírá o důkazy, které se ukázaly nepravdivými, nebo rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem.
Dle §62 odst. 2 správní orgán nařídí obnovu řízení z důvodů uvedených v odstavci 1,
je-li na přezkoumání rozhodnutí obecný zájem“.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje řadu námitek, přičemž některými
z nich se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť jejich obsahem nejsou důvody
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Jedná se o tvrzení, že družstvo jako účastník
řízení porušilo ustanovení §239 odst. 4 písm. i) a odst. 5 obchodního zákoníku. Porušení
ustanovení soukromoprávního předpisu nepřísluší zkoumat a hodnotit Nejvyššímu
správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti.
K obsahu dalších námitek Nejvyšší správní soud konstatuje, že většina
z nich napadá přímo stavební a kolaudační řízení a rozhodnutí z nich vzešlá. Jedná
se především o námitky, že předseda družstva (osoba zúčastněná na řízení) provedl
stavební úpravy bez stavebního povolení, dodatečně bylo vydáno stavební povolení
na akci provedenou již 10 let předtím, správní orgán v kolaudačním rozhodnutí nedodržel
podmínky stavebního povolení a skutkové tvrzení stěžovatele, že prostor,
přes jehož jednu polovinu má být umožněn průchod a který slouží jako požární úniková
cesta, je trvale uzamčen. Jak žalovaný, tak i městský soud ve svých rozhodnutích
vydaných v této věci, výslovně uvedli, že v řízení o povolení obnovy řízení se správní
orgány nemohou zabývat otázkou správnosti rozhodnutí, jímž bylo původní řízení
ukončeno. Tento závěr stěžovatel v podané kasační stížnosti nijak nerozporuje. Nejvyšší
správní soud tak především z důvodů systematičnosti a komplexnosti rozhodnutí
k tomuto stížnímu bodu uvádí, že se s právním názorem žalovaného i městského soudu
ztotožňuje. Samotné meritorní řízení (stavební, kolaudační) je třeba odlišovat od řízení
o obnově řízení. V řízení o obnově se správní orgány mohou zabývat toliko tím, zda jsou
dány zákonem taxativně stanovené důvody pro povolení obnovy řízení a věcnou
správnost původního řízení zkoumají až v případném obnoveném řízení. Stejně tak soud
rozhodující ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
přezkoumá pouze zákonnost rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení.
S uvedenými úvahami úzce souvisí námitka stěžovatele zpochybňující správnost
závěru městského soudu v otázce zrušení kolaudačního rozhodnutí. Stěžovatel v této části
výslovně zmiňuje ustanovení §78 odst. 3 soudního řádu správního, z něhož při svých
úvahách vycházel. Dle tohoto ustanovení zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit
i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Na tomto místě je třeba znovu
poukázat na nutnost rozlišovat „věcné“ správní řízení (stavební, kolaudační) a řízení
o obnově. Každé z těchto řízení je koncipováno jako dvojinstanční, tzn. proti rozhodnutí
správního orgánu prvého stupně je přípustný opravný prostředek, o němž rozhoduje
správní orgán druhého stupně. Pokud by městský soud v této věci dospěl k závěru
o důvodnosti podané žaloby a svým rozsudkem by zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 5. 2004, mohl by na základě zmocnění §78 odst. 3 s. ř. s. podle okolností zrušit
i prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí návrhu na obnovu řízení ze dne
12. 3. 2004, nikoli však samotné stavební povolení či kolaudační rozhodnutí vydaná
v předchozích řízení. Zdejší soud se tak zcela ztotožňuje s názorem vysloveným
městským soudem v závěru napadeného rozsudku, že předmětem přezkumu bylo pouze
rozhodnutí ve věci nepovolení obnovy a soudu v tomto řízení nepříslušelo zabývat
se kolaudačním rozhodnutím.
Jediná námitka, pro kterou by mohla být kasační stížnost případně shledána
důvodnou, je tvrzení stěžovatele, že měl být účastníkem řízení. Pro posouzení
její důvodnosti je třeba vycházet z právní úpravy účastenství. Ta je obsažena obecně
ve výše citovaných ustanoveních §14 a §15 správního řádu. Jelikož však stavební zákon
má pro kolaudační řízení úpravu vlastní, použije se tato zvláštní úprava (§78)
jako lex specialis. Zde je uveden taxativní výčet všech osob, které jsou účastníky
kolaudačního řízení: stavebník, vlastník stavby, uživatel (provozovatel), je-li v době
zahájení řízení znám, a vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna,
pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno. Člen
družstva však do žádné z těchto kategorií nespadá, a to ani za situace, kdy družstvo
je vlastníkem nemovitosti, jejíž část je předmětem kolaudačního řízení. Účastníkem bylo
vedle stavebníka v daném případě toliko družstvo jako samostatný subjekt práva s vlastní
právní subjektivitou, nikoli jeho členové. Okolnost, že družstvo své členy o probíhajícím
kolaudačním řízení neinformovalo, je pouze jeho vnitřní záležitostí, která na samotné
řízení nemá žádný vliv. Stěžovateli nelze dát v souladu s výše uvedeným za pravdu
ani v tom směru, že měl být účastníkem řízení, jelikož příslušné ustanovení stavebního
zákona jej jako člena družstva z okruhu účastníků výslovně nevylučuje. Jak je již výše
uvedeno, ustanovení §78 odst. 1 stavebního zákona obsahuje pozitivní taxativní výčet
všech osob (jejich skupin), kterým přiznává postavení účastníka kolaudačního řízení.
Aby bylo možno přistoupit na právní konstrukci stěžovatele, muselo by být dané
ustanovení formulováno negativně, tj. zákon by přiznával postavení účastníka řízení
všem osobám s výjimkou těch, které by byly dále uvedeny. Jelikož tomu tak není,
neshledal Nejvyšší správní soud předmětnou kasační námitku důvodnou.
Ani poslední kasační námitka stěžovatele nesměřuje přímo do důvodů zamítnutí
obnovy řízení. Stěžovatel soudí, že nebylo-li účastníku řízení přiznáno právo na obnovu
řízení (z jakéhokoli důvodu), mělo být jeho podání posouzeno jako podnět
k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Dle stěžovatele je po zamítnutí návrhu
na obnovu řízení ze strany správního orgánu nutné z úřední povinnosti zkoumat,
zda zde nejsou dány podmínky pro přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.
Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení je institutem na hranici mimořádného
opravného prostředku a pouhého prostředku dozorčího. Účastník řízení může podat
pouze podnět k zahájení mimoodvolacího řízení, nikoli tedy zahájit toto řízení vlastním
návrhem, a nemá pak ani právní nárok na vydání rozhodnutí v tomto řízení
(k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2008,
č. j. 9 Ans 1/2008 – 135). Správní orgán sice může mimoodvolací řízení zahájit
i z vlastního podnětu, tedy nejen např. z podnětu účastníka řízení, avšak ze žádného
ustanovení zákona mu neplyne povinnost toto řízení z úřední povinnosti zahájit. Ve spisu
není ani žádná zmínka o tom, že by stěžovatel sám podal podnět k přezkoumání
rozhodnutí mimo odvolací řízení. Ani přesto by však správní orgány neměly povinnost
se k tomuto podnětu vyjadřovat v rámci rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení.
Stěžovatel oproti posouzení obsahu jeho námitky ze strany městského soudu dle §65
správního řádu zjevně skutečně svou námitkou odkazoval na ustanovení §60
téhož zákona, podle něhož odvolací orgán je povinen přezkoumat i opožděné nebo nepřípustné
odvolání z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu nebo zrušení rozhodnutí mimo
odvolací řízení; jinak odvolání zamítne. Takovýto postup se však podle správního řádu
vztahuje jen k podání opožděného či nepřípustného odvolání, nikoli k návrhu na obnovu
řízení. Ani v tomto stížním bodu se tedy zdejší soud neztotožňuje s právním názorem
stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatelem uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému rozsudku
městského soudu důvodné. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky,
ke kterým Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti,
kasační stížnost byla v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly.
Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu