ECLI:CZ:NSS:2008:9.AZS.194.2007:39
sp. zn. 9 Azs 194/2007 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky N. T. Q. A., za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, č. j. 48 Az
68/2004 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Osobně podanou kasační stížností dne 26. 11. 2007 se stěžovatelka domáhala
zrušení usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 48 Az 68/2004 – 24, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 16. 2. 2004, č. j. OAM-1215/LE-BO1-LE07-2003, z důvodu
neznámého pobytu stěžovatelky v souladu s ustanovením §33 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném pro posuzované období, kdy soud řízení zastaví,
jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).
Z obsahu předloženého soudního spisu vyplynulo, že žádost o udělení azylu podala
jménem tehdy nezletilé stěžovatelky jí ustanovená opatrovnice, paní J. P., pracovnice Poradny
pro uprchlíky, se sídlem v Praze 1, Senovážná 2. Její žádost byla shora uvedeným
rozhodnutím Ministerstva vnitra zamítnuta, přičemž řízení o včas podané žalobě bylo shora
označeným usnesením krajského soudu zastaveno. Napadené usnesení krajského soudu bylo
stěžovatelce doručeno dne 5. 10. 2004 prostřednictvím ustanovené opatrovnice. Součástí
napadeného usnesení bylo i řádné poučení o možnosti stěžovatelky podat proti tomuto
usnesení kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení písemného vyhotovení usnesení, a
to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím krajsk ého soudu.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadené usnesení jí bylo doručeno dne
2. 11. 2007. Dále uvedla, že její skutečné jméno je N. T. Q. A., a skutečné datum narození
pak 15. 2. 1983. Ke změně osobních údajů doložila notářsky ověřenou kopii rodného listu,
spolu s jeho překladem opatřeným tlumočnickou doložkou, a fotokopii cestovního pasu
Vietnamské socialistické republiky ze dne 23. 10. 2006, č. N1037925, vystaveného
konzulárním oddělením Velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky v Praze.
Dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí a zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Dle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
dle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem,
který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce.
V daném případě bylo ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. dnem určujícím
počátek běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti úterý 5. 10. 2004, kdy bylo
napadené usnesení doručeno opatrovnici stěžovatelky. Skutečnost, že dne 11. 10. 2007
si kopii napadeného usnesení vyzvedla jménem stěžovatelky na Krajském soudu v Praze
osobně paní T. V. L. je pro posouzení věci zcela bezvýznamná. Konec lhůty pro podání
kasační stížnosti dle odst. 2 téhož ustanovení pak v návaznosti na výše uvedené připadl na
den, který se svým pojmenováním shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na
úterý 19. 10. 2004. Tento den byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti, tj. pro
její předání soudu nebo zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní
poštovní licence, anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit. Kasační stížnost byla
podána osobně až dne 26. 11. 2007.
Podle poslední věty ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti nelze prominout. Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak,
soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému usnesení krajského
soudu odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
neboť byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu