ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.19.2008:5
sp. zn. Konf 19/2008 - 5
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Roman Fiala,
JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Petr Příhoda a JUDr. Marie Žišková, o návrhu
Krajského soudu v Praze (senát 44 Ca) na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním,
Okresním soudem v Kladně a Krajským soudem v Praze (senát 28 Co) za další účasti:
1) Ing. F. N., zastoupený Mgr. Gabrielem Šípem, advokátem v Kladně, Žižkova 463, 2) Česká
republika - Finanční úřad ve Slaném, se sídlem Pod Horou 332, Slaný, o žalobě vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca 1/2007 (po vrácení Nejvyšším správním soudem
vedeno pod sp. zn. 44 Ca 44/2008), o náhradu škody,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 44 Ca 1/2007 (po vrácení Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. 44 Ca 44/2008), o náhradu škody, je soud v občanském soudním řízení.
II. Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 4. 2006, čj. 9 C 226/2003 - 34, a usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. 28 Co 341/2006 - 40, se v tomto
rozsahu z r u š u j í.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 12. 5. 2008 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Krajský soud
v Praze (senát 44 Ca) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu
§1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Kladně
a Krajským soudem v Praze (senát 28 Co) ve věci žaloby vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 44 Ca 1/2007, týkající se náhrady škody.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Finanční úřad ve Slaném vydal dne 29. 3. 1999 dodatečný platební výměr,
čj. 17043/99/031920/1121, kterým účastníkovi 1) vyměřil daň z přidané hodnoty za leden 1999.
Proti tomuto rozhodnutí se účastník 1) odvolal k Finančnímu ředitelství v Praze, které
rozhodnutím dne 14. 9. 1999, čj. 2924/130/99, odvolání zamítlo.
Proti rozhodnutí správců daně brojil účastník 1) žalobou u Okresního soudu v Kladně.
Žalobu označil účastník 1) jako „Žaloba proti nesprávnému stanovení daně Finančním úřadem
ve Slaném a o náhradu škody, která žalobci v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. tímto postupem
vznikla.“ Okresní soud usnesením ze dne 18. 4. 2006, čj. 9 C 223/2003 - 34, řízení o žalobě podle
§104 odst. 1 o. s. ř. zastavil s tím, že se jedná o žalobu směřující proti rozhodnutí správce daně
při vyměření daňové povinnosti, proto není okresní soud k jejímu vyřízení příslušný. Okresní
soud poučil účastníka 1) o tom, že se s žalobou může obrátit na soud ve správním soudnictví.
Účastník 1) napadl usnesení okresního soudu odvoláním ke Krajskému soudu v Praze
(senát 28 Co). Ten usnesení soudu prvního stupně shledal věcně správným a rozhodnutím ze dne
31. 5. 2006, čj. 28 Co 341/2006 - 40, jej potvrdil.
Účastník 1) následně v souladu s poučením okresního soudu podal žalobu u Krajského
soudu v Praze, jako soudu ve správním soudnictví. Krajský soud usnesením ze dne 28. 11. 2006,
čj. 44 Ca 175/2006 - 44, vyloučil řízení o žalobě na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.
k samostatnému projednání a následně žalobu o náhradu škody usnesením ze dne 4. 1. 2007,
čj. 44 Ca 1/2007 - 14, odmítl. Dle jeho názoru je k projednání žaloby o náhradu škody příslušný
obecný soud.
Proti výše uvedenému rozhodnutí krajského soudu brojil účastník 1) kasační stížností
k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle něj neměl krajský soud postupovat dle §46 odst. 2 s. ř. s.,
tedy odmítnout žalobu pro věcnou nepříslušnost. Žalobu ve stejné věci již jednou odmítl
okresní soud s tím, že není příslušný, a poučil účastníka 1) o tom, že má podat žalobu
ke správnímu soudu. Proto podle účastníka 1) měl krajský soud postupovat podle §46 odst. 3
s. ř. s. Jeho povinností bylo navrhnout senátu, zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.,
aby rozhodl kompetenční spor o věcnou příslušnost. S tímto názorem se ztotožnil Nejvyšší
správní soud, který rozsudkem ze dne 28. 2. 2008, čj. 9 Afs 69/2007 - 64, usnesení krajského
soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Krajský soud v Praze, vázaný právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným
ve výše uvedeném rozsudku, proto podal dne 7. 5. 2008 návrh na rozhodnutí kompetenčního
sporu ohledně věcné příslušnosti k vydání rozhodnutí o žalobě o náhradu škody.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi obecným soudem a soudem ve správním
soudnictví se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Ve výše uvedené věci se jedná o negativní kompetenční konflikt mezi soudy obecnými
a správním soudem.
Sporná je přitom otázka, který z těchto soudů má projednat a rozhodnout o žalobě
o náhradě škody vzniklé z titulu nezákonného rozhodnutí podle zákona č. 82/1998 Sb.
Obdobnou věcí se zvláštní senát dosud nezabýval, řešil ji však již Nejvyšší správní soud,
a to v usnesení ze dne 11. 5. 2005, čj. Na 12/2005 - 8, zveřejněném pod č. 671/2005 Sb. NSS.
S jeho názory se zvláštní senát zcela ztotožňuje.
Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí konstatoval, že o nároku na náhradu škody
způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle
zákona č. 82/1998 Sb., rozhodují soudy v občanském soudním řízení.
Argumentoval především tím, že zákon č. 82/1998 Sb. je součástí soukromého práva
a právní vztahy, které vzniknou na jeho základě, se subsidiárně řídí občanským zákoníkem. Proto
odpovědnostní vztahy, které podléhají regulaci tohoto zákona, jsou vztahy soukromoprávními.
Tento závěr plyne jak z teorie občanského práva, tak i z praktické aplikace zákona.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních
vztahů, rozhodují soudy v občanském soudním řízení. Tak tomu není, pokud je podle zákona
projednávají a rozhodují o nich jiné orgány. Tato zákonná výjimka se na souzenou věc
nevztahuje, věc proto spadá do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení.
Dle §14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody způsobené nezákonným
rozhodnutím uplatňuje u orgánu uvedeného v §6 tohoto zákona, kterým bylo v daném případě
Ministerstvo financí. Tento úřad sice o nároku de facto rozhoduje, avšak formálně ani materiálně
se nejedná o rozhodnutí správního orgánu vydané v oblasti veřejné správy, kterým by bylo
zasahováno do veřejného subjektivního práva žalobce [§2, §4 odst. 1 písm. a), §65 s. ř. s.].
Naopak jde de iure o uznání (akceptaci) či odmítnutí nároku protistrany v občanskoprávním
vztahu.
Na okraj lze poznamenat, že v posuzované věci žalobce nepostupoval v souladu
se zákonem č. 82/1998 Sb., protože neuplatnil svůj nárok u orgánu dle §6 tohoto zákona,
tedy u Ministerstva financí. Tento fakt ale nemění nic na tom, že předmětem žaloby je nárok
na náhradu škody dle tohoto zákona, tedy občanskoprávní odpovědnostní vztah. K projednání
této otázky je proto příslušný soud v občanském soudním řízení.
Zvláštní senát zruší v souladu s §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodnutí, kterým
strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát v tomto rozsahu zrušil usnesení
Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 4. 2006, čj. 9 C 226/2003 - 34, a usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 31. 5. 2006, čj. 28 Co 341/2006 - 40, která výroku, jímž byla kompetence určena,
odporují.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Kladně pokračovat
v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. října 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu