ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.57.2008:7
sp. zn. Konf 57/2008 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci: JUDr. Marie
Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Petr Příhoda,
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Českým
telekomunikačním úřadem a Obvodním soudem pro Prahu 5, za účasti žalobkyně UPC Česká
republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, zastoupené JUDr. Janem Veverkou, advokátem
se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, a žalované J. H., ve věci žaloby o zaplacení částky 4000 Kč za
nevrácení vypůjčeného technického zařízení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za
každý den prodlení od 6. 4. 2007 do zaplacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.
zn. 21 C 55/2008,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 21 C 55/2008, o zaplacení částky ve výši 4000 Kč za nevrácení vypůjčeného
technického zařízení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení
od 6. 4. 2007 do zaplacení, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 4. 2008, čj. 21 C 55/2008 - 10,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Dne 8. 8. 2008 navrhl Český telekomunikační úřad zvláštnímu senátu rozhodnutí sporu
o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 5 ve věci tohoto
soudu, u něhož podala žalobkyně UPC Česká republika, a. s., žalobu proti žalované J. H. o částku
4000 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 10. 1. 2008.
Podle žalobního tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovanou „Smlouvu o poskytování veřejné
telekomunikační služby přístupu k síti Internet“ a v souladu se smlouvou zapůjčila žalované
technické zařízení pro poskytování služeb (modem). Jelikož žalovaná porušila svou povinnost
vrátit vypůjčené zařízení po ukončení smluvního vztahu, žalobkyně ji vyzvala k zaplacení
jednorázové smluvní pokuty ve výši 4000 Kč (odpovídající ceně nevráceného zařízení). Žalovaná
na výzvu nereagovala, a žalobkyně proto soudu navrhla, aby žalované uložil povinnost uhradit
jí dlužnou částku i s příslušenstvím a náklady řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení usnesením ze dne 8. 4. 2008,
čj. 21 C 55/2008 - 10, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (dále „Úřad“). V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o elektronických komunikacích) rozhoduje Úřad spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Jelikož „dodávka televizních programů prostřednictvím
satelitního signálu“, sjednaná mezi žalobkyní a žalovanou, je veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací, jak ji upravuje zmíněný zákon, nepřísluší spor mezi nimi řešit soudu,
nýbrž uvedenému úřadu.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak
o částku 4000 Kč, která představuje smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného technického
zařízení, jednak o její příslušenství. Úřad není podle svého přesvědčení příslušný k rozhodnutí
o tomto sporu, neboť částka 4000 Kč – jednorázová smluvní pokuta, kterou žalobkyně žalované
vyúčtovala za nevrácené zařízení – není cenou za službu elektronických komunikací,
nýbrž je plněním plynoucím ze soukromoprávního vztahu ze smlouvy o výpůjčce mezi žalobkyní
a žalovanou. O této částce, jakož ani o příslušenství k ní se vztahujícímu, není Úřad příslušný
rozhodovat. To potvrzuje i usnesení zvláštního senátu ze dne 6. 11. 2003, čj. Konf 42/2003 - 8.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Jak plyne z listin založených v soudním spisu, obsahem „Smlouvy o poskytování veřejné
telekomunikační služby přístupu k síti Internet“ uzavřené mezi stranami původního řízení byla
na straně žalobkyně povinnost poskytovat žalované přístup k síti Internet a jejím službám
prostřednictvím pevného připojení k žalobcově datové síti, které odpovídala povinnost žalované
hradit žalobkyni tuto službu vždy do 15 dnů po vyúčtování. Rozhodovat ve sporu o plnění
takových povinností – které jsou upraveny nejen konkrétním způsobem v této smlouvě,
resp. ve všeobecných podmínkách žalobkyně, ale obecně též v zákoně o elektronických
komunikacích (srov. část první hlavu čtvrtou díl první zákona) – by vskutku příslušelo Úřadu.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za vypůjčené technické zařízení
(modem), které si žalovaná ponechala v rozporu se smlouvu i poté, co žalobkyně od smlouvy
odstoupila, a bezdůvodně se tak obohatila. Nelze jistě popřít, že výpůjčka technického zařízení
v tomto případě podmiňovala poskytování služby elektronické komunikace; bez ní by totiž
přístup k síti Internet nebyl možný. To ovšem z výpůjčky nečiní službu elektronických
komunikací.
V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantní judikaturu (navazující ostatně
na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající se nároku
mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby – na doplatek kupní ceny
za mobilní telefon. I když nárok na tento doplatek vznikl v důsledku porušení povinnosti
uživatele hradit paušální poplatek za službu a hovorné – tedy v příčinné souvislosti s porušením
smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb – jedná se přesto o nárok plynoucí z běžného
soukromoprávního vztahu založeného kupní smlouvou; rozhodovat o něm proto přísluší soudu,
nikoli Úřadu (srov. č. 47/2004 Sb. NSS). Obdobná argumentace se tak uplatní i v projednávané
věci: nezáleží na označení smluv, které mezi sebou strany uzavřely, nýbrž na povaze konkrétních
vztahů (zde vztah mezi půjčitelem a vypůjčitelem), které jsou jejich předmětem.
Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o poskytování veřejné telekomunikační služby
přístupu k síti Internet“ se mohou svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli (omezená
smluvní svoboda zájemce o službu co do určování obsahu tohoto vztahu při uzavírání
formulářové smlouvy je věcí jinou, pro tyto úvahy nepodstatnou), a žádná ze stran nemůže
autoritativně určovat právní postavení druhé strany. Jedná se navíc o majetkový vztah, v němž
si strany k uspokojení svých soukromých zájmů poskytují ekonomicky ekvivalentní protiplnění.
To vše svědčí o tom, že vztah mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem
je vztahem soukromoprávním a že rozhodovat o sporech z něj plynoucích náleží pravidelně
soudům v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.). Zákon o elektronických komunikacích
(§129 odst. 1) stanovuje z tohoto pravidla výjimku. Tu je však třeba vykládat úzce – ostatně
jako všechna ustanovení, která odnímají soudům jejich nejvlastnější pravomoc rozhodovat spory
ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.
Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vztahu k příslušenství – smluvní pokutě
požadované ve výši 0,1 % za každý den prodlení a vztahující se k dlužné částce ve výši 4000 Kč.
I zde je třeba mít na paměti, že ze smlouvy vzniklo žalované několik – v právním slova smyslu
samostatných – povinností k platbám vůči žalobkyni. V prvé řadě šlo o platbu za samotné
poskytování služby přístupu k síti Internet (tedy služby elektronických komunikací) – ta však není
předmětem sporu v této věci; dále šlo o platbu (smluvní pokutu) za nevrácení vypůjčeného
technického zařízení po ukončení smluvního vztahu. Sankce, které si strany smlouvy mezi sebou
sjednaly, se nevztahují k blíže neurčenému „porušení smlouvy“, ale jsou neoddělitelně spjaty
s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost k rozhodování o této sankci
se tak bude odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní povinnosti byla sjednána. Byla-li
by porušena povinnost platby za poskytování služby elektronických komunikací, rozhodoval
by o této povinnosti i o smluvní sankci za její nesplnění Český telekomunikační úřad. Byla-li
však porušena povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení přísluší rozhodovat
soudu - jak je tomu i v tomto případě – bude soud rozhodovat i o sankci vztahující
se k takovému porušení povinnosti.
Je třeba ještě upozornit na nepřesnost, které se dopustil obvodní soud, když popsal
povahu služby poskytované žalobkyní jako „dodávku televizních programů prostřednictvím satelitního
signálu“. Jedná se patrně o písařskou chybu, vzniklou převzetím textu odůvodnění z jiné podobné
věci; na závěry zvláštního senátu však tato chyba nemá žádný vliv. Jak nesprávně zmíněná
dodávka televizních programů prostřednictvím satelitního signálu, tak v dané věci poskytování
služby přístupu k síti Internet jsou službami elektronických komunikací, a i po záměně těchto
pojmů by tedy rozhodnutí obvodního soudu nepostrádalo vnitřní logiku. Zároveň však platí,
že výpůjčka technického zařízení není ani dodávkou televizních programů, ani službou přístupu
k síti Internet, jakkoli je pro poskytování těchto služeb nezbytná.
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti vrátit vypůjčenou věc
(byť k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací) tedy zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů
se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci
přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního soudu
a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 5
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu