ECLI:CZ:NSS:2008:KONF.8.2008:4
sp. zn. Konf 8/2008 - 4
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci: JUDr. Marie
Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Petr Příhoda,
o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Městským soudem
v Praze, Okresním soudem v Mladé Boleslavi a Krajským soudem v Praze, za účasti žalobce
L. T., zastoupeného JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo
nám. 18, a žalovaných 1) P. N., a 2) Krajského úřadu Středočeského kraje, se sídlem v Praze
5, Zborovská 11, ve věci žaloby o poskytnutí ochrany pokojnému stavu, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 252/2005,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
7 Ca 252/2005, o poskytnutí ochrany pokojnému stavu, je soud v občanském
soudním řízení.
II. Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 8. 2005, čj. 18 C 264/2005 - 25,
a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2005, čj. 33 Co 27/2005 - 34,
se zrušují .
Odůvodnění:
Dne 8. 2. 2008 navrhl Městský soud v Praze zvláštnímu senátu rozhodnutí sporu
o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním, Okresním soudem v Mladé Boleslavi a Krajským
soudem v Praze ve věci žalobce L. T., který se u uvedeného okresního soudu domáhal poskytnutí
ochrany pokojnému stavu, resp. obnovení předešlého stavu, ve smyslu §5 občanského zákoníku.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Žaloba byla podána u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 28. 6. 2005.
Podle žalobního tvrzení je žalobce ve svém domě v K. setrvale obtěžován hlukem a osvětlením z
přilehlé opravny zemědělských strojů provozovatele P. N. Jelikož byl žalobce opomenut v
územním a stavebním řízení, a ani u specializovaných orgánů státní správy se nedomohl nápravy,
obrátil se na Magistrát města Mladá Boleslav s návrhem na to, aby byl obnoven předešlý stav a
aby se P. N. zdržel obtěžování hlukem z provozovny. Magistrát jeho návrhu nevyhověl
rozhodnutím ze dne 7. 1. 2005, čj. P-27/04-SpO; k žalobcovu odvolání bylo toto rozhodnutí
potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 20. 4. 2005,
čj. 4870/2005/OVV, a rozhodnutí vydané v I. stupni bylo potvrzeno. Proto se žalobce u soudu
domáhal, aby bylo P. N. zakázáno obtěžovat jej hlukem a světlem a aby tento účastník obnovil
předešlý stav, tj. stav před dokončením výstavby opravny zemědělských strojů.
Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 10. 8. 2005, čj. 18 C 264/2005 - 25,
řízení o žalobě zastavil a poučil žalobce o možnosti podat novou žalobu u soudu ve správním
soudnictví. Sám není k rozhodování věcně ani místně příslušný, neboť věci týkající
se nesprávného úředního postupu při rozhodování podle §5 občanského zákoníku spadají
do pravomoci správních soudů.
Krajský soud v Praze k žalobcovu odvolání toto usnesení potvrdil usnesením ze dne
30. 9. 2005, čj. 33 Co 27/2005 - 34. Uvedl, že rozhodnutí správního orgánu podle §5
občanského zákoníku je rozhodnutím vrchnostenské povahy a správní orgán zde posuzuje návrh
na poskytnutí ochrany pokojnému stavu z hlediska veřejného zájmu – např. s ohledem
na podmínky vyplývající ze schváleného územního plánu.
Současně s podáním odvolání žalobce podal i novou žalobu u Městského soudu v Praze
jako soudu ve správním soudnictví. Ten pak ve svém návrhu na řešení kompetenčního sporu
vyjádřil přesvědčení, že o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vydanému podle §5
občanského zákoníku, jsou příslušné rozhodovat soudy v občanském soudním řízení; odkázal
přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu publikované pod č. 908/2006 Sb. NSS.
Navrhl proto, aby zvláštní senát vyslovil, že k rozhodnutí o žalobě je příslušný Okresní soud
v Mladé Boleslavi, a aby zároveň zrušil označená rozhodnutí tohoto soudu i Krajského soudu
v Praze.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:
Ve věci je sporná otázka charakteru rozhodnutí vydaného podle §5 občanského zákoníku
k ochraně pokojného stavu, resp. charakteru práv a povinností, k nimž se takové rozhodnutí
vyjadřuje. Okresní soud v Mladé Boleslavi odmítl o žalobě rozhodnout s tím, že je třeba
zde posoudit „nesprávný úřední postup“ správních orgánů; Krajský soud v Praze pak zdůraznil
hledisko veřejného zájmu a dovodil, že ve věci jde o rozhodnutí vrchnostenské povahy. Žádný
z těchto závěrů však správně nepostihuje podstatu věci.
Argumentovat „nesprávným úředním postupem“ není v dané věci na místě. Tento pojem
se zpravidla pojí s odpovědností za škodu způsobenou vykonavateli veřejné moci [srov. zákon
č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,
o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]; o nic takového tu ale nešlo. Žalobce tvrdil, že byl
dotčen na svých právech rozhodnutími, jimiž správní orgány odmítly poskytnout ochranu
pokojnému stavu z doby před výstavbou opravny zemědělských strojů; konkrétně namítal,
že správní orgány řádně nezjistily skutkový stav věci, a jejich rozhodnutí je proto nesprávné.
Námitky tohoto typu ale nejsou ze své povahy předurčeny k tomu, aby byly projednávány právě
u soudu ve správním soudnictví (jak naznačuje okresní soud): stejně tak dobře se na jejich základě
lze domáhat opětovného projednání věci v řízení podle části páté občanského soudního řádu.
Na soukromoprávní či veřejnoprávní povahu sporné věci není možno usuzovat podle obsahu
žalobních námitek – ostatně jak v soudním řízení správním, tak v řízení podle části páté
občanského soudního řádu musí žalobce uplatňovat obdobné tvrzení, a sice že byl zkrácen
(resp. dotčen) na svých právech. Kritériem pro určení pravomoci toho kterého typu soudu je to,
zda ve věci jde o práva veřejná, nebo o práva soukromá; podstatné pro toto rozlišení
je pak zodpovědět otázku, zda vztah, v němž byla žalobcova práva dotčena, je vztahem mezi ním
a orgánem veřejné moci – nebo zda naopak jde o vztah mezi sobě rovnými subjekty,
do nějž orgán veřejné moci vstoupil jako „nestranný třetí“, aby autoritativně rozhodl o právech
a povinnostech účastníků vztahu.
Žalobcova věc je příkladem posledně uvedeného vztahu. Podhoubím, z něhož vzešly
veškeré žalobcovy pokusy o zjednání nápravy, završené podáním návrhu na poskytnutí ochrany
pokojnému stavu podle §5 občanského zákoníku a následným podáním žaloby podle části páté
občanského soudního řádu, byl sousedský spor mezi žalobcem a provozovatelem opravny
zemědělských strojů, sousedící s žalobcovou nemovitostí. Žalobce jako vlastník nemovitosti
se domníval, že jej soused obtěžuje nad míru přiměřenou poměrům hlukem a světlem (§127
odst. 1 občanského zákoníku), a zasahuje tak do jeho vlastnického práva, neboť žalobci brání
v pokojném užívání jeho nemovitosti. Jedná se tedy o typický střet mezi dvěma soukromými
právy, jichž oba vlastníci požívají nezávisle na veřejné moci. Těchto práv se může vlastník
domáhat žalobou podle §127 občanského zákoníku; jde-li však o zřejmý zásah do pokojného
výkonu vlastnického práva, který si žádá rychlé nápravy, má vlastník možnost obrátit
se na příslušný orgán státní správy podle §5 občanského zákoníku. Jak samotné toto ustanovení
zdůrazňuje, jde tu o ochranu předběžnou; vlastník se nadále může domáhat ochrany svého
vlastnického práva u soudu, který by měl svým rozhodnutí trvale upravit poměry mezi dotčenými
osobami.
Již ze systematického zařazení ustanovení §5 občanského zákoníku je patrné, že ochrany
se zde má dostat právům z občanskoprávních vztahů (§1 občanského zákoníku), nikoli veřejným
subjektivním právům ve smyslu §2 soudního řádu správního (srov. k tomu též č. 908/2006 Sb.
NSS, nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 142/98, publikovaný
pod č. 65/1998 Sb. ÚS, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2003,
sp. zn. Pl. ÚS st. 18/03). Zmiňuje-li se toto ustanovení o nedotčeném právu domáhat se ochrany
u soudu, má se tím na mysli soud v občanském soudním řízení, jednající podle části třetí
občanského soudního řádu, jemuž pravidelně přísluší poskytovat ochranu soukromým právům
(§7 odst. 1 o. s. ř.). Tento soud by pak v projednávané věci – stejně jako správní orgán
poskytující předběžnou ochranu podle §5 občanského zákoníku – posuzoval střet dvou
soukromých práv, práv vlastnických. Pokud však již v soukromoprávní věci rozhodl na základě
speciálního kompetenčního ustanovení §5 občanského zákoníku správní orgán, může se žalobce
obrátit na soud v občanském soudním řízení jednajícímu podle části páté občanského soudního
řádu, který pak znovu uváží, zda došlo k zásahu do pokojného stavu, a zda je na místě zásah
zakázat nebo uložit obnovení předešlého stavu.
Argumentace Krajského soudu v Praze, podle níž správní orgán při takovém rozhodování
posuzuje návrh na poskytnutí předběžné ochrany z hlediska veřejného zájmu, není přiléhavá;
soud ostatně neupřesnil, v čem konkrétně by toto kritérium veřejného zájmu mělo spočívat.
Magistrát města Mladá Boleslav a Krajský úřad Středočeského kraje se ve svých rozhodnutích
zabývaly tím, zda a s jakými výsledky řešil otázku hlučnosti provozovny prvého žalovaného
stavební úřad a orgány ochrany zdraví. Z toho, že tyto orgány v předchozích řízeních neshledaly
porušení veřejnoprávních předpisů, však automaticky neplyne, že je tu pojmově vyloučen zásah
do pokojného stavu: k zasažení do soukromých práv totiž může dojít i navzdory tomu,
že veřejnoprávní normě bylo učiněno zadost (k tomu srov. již citované rozhodnutí č. 908/2006
Sb. NSS). Rovněž tak skutečnost, že magistrát a krajský úřad se věnovaly především určitým
veřejnoprávním aspektům věci ještě neznamená, že tím vyčerpaly veškeré žalobcovy námitky
a že se předmětu řízení věnovaly v šíři, jakou žalobce požadoval. Tuto otázku by však měl vyřešit
právě soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu.
Rozhodování o ochraně před zásahem do pokojného stavu podle §5 občanského
zákoníku je tedy rozhodováním ve věcech soukromoprávních; proto zvláštní senát vyslovil,
že rozhodnout o věci označené ve výroku přísluší soudu v občanském soudním řízení.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu
i krajského soudu v rozsahu, který výroku, jímž byla pravomoc určena, odporuje.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude Okresní soud v Mladé Boleslavi pokračovat
v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu