ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.21.2008:98
sp. zn. Nao 21/2008 - 98
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: PST Ostrava,
a.s., se sídlem Nádražní 112/969, Ostrava-Moravská Ostrava, zastoupeného JUDr. Petrem
Pyšným, advokátem se sídlem Občanská 18, Slezská Ostrava, proti žalovanému: Celní
ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.
3. 2006, č. j. 20045-15/05-1701-21, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. JUDr. Světlana
Zvolánková, advokátka se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, správkyně konkursní podstaty
úpadce CESS s.r.o., se sídlem Sámova 665/12, Praha 10, a 2. společnost Sigma Technology
s.r.o. (dříve: T B V, spol. s r.o.), se sídlem Pod Vinicí 29, Praha 4, o vyměření celního dluhu
ručiteli, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2007,
č. j. 5 Ca 133/2006 - 68, o vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jakub Camrda je v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 Afs
13/2008.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený
rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2006, č. j. 20045-15/05-1701-21. Tímto rozhodnutím
žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Celního úřadu Praha 1 ze dne 9.
11. 2005, č. j. R/500041/2005, jímž byl stěžovateli jako ručiteli vyměřen dle ustanovení §260l
odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, v platném znění, celní dluh ve výši 58
938,60 Kč.
Po předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 1. 2008 je tato vedena pod sp.
zn. 5 Afs 13/2008 a dle rozvrhu práce platného pro rok 2008 je k jejímu projednání a rozhodnutí
určen senát ve složení: JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Lenka Matyášová a JUDr. Jakub
Camrda.
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jakub Camrda ve svém vyjádření ze dne 30. 1.
2008 uvedl, že se v dané věci cítí být podjatý, neboť v roce 2007 ještě jako soudce Městského
soudu v Praze rozhodoval ve skutkově a právně zcela obdobných věcech se shodnými účastníky
řízení, jejichž výčet přikládá.
99
Věc spočívající v rozhodnutí o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu
z projednání a rozhodnutí věci byla předsedou soudu předložena k rozhodnutí jinému senátu
zdejšího soudu, který při jejím posouzení vycházel z následujících úvah.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u
správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy
soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné úvodem připomenout, že vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (srovnej
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, zveřejněno na
www.nssoud.cz). Tento postup je v souladu s ústavní zásadou, podle níž nikdo nesmí být odňat
svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); přípustnou
výjimkou z této zásady je pouze vyloučení soudce ze zákonem stanovených důvodů, nebo na
základě námitky podjatosti uplatněné stranou sporu. Tyto výjimky nejsou s uvedenou zásadou
v rozporu, naopak akcentují další klíčový ústavní princip, jímž je princip nestrannosti soudců.
Ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srovnej nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS
167/94) je v rozhodovací činnosti při hodnocení podjatosti soudců nutno aplikovat tzv. „dvojí
test nestrannosti“, z něhož mimo jiné vyplývá, že „nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení,
účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem
k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat
šíře, tedy i z hlediska objektivního, které sleduje existenci dostatečných záruk, aby bylo možno vyloučit jakoukoli
legitimní pochybnost.“
V daném případě se soudce JUDr. Jakub Camrda označil za podjatého, neboť rozsudky
Městského soudu v Praze vedené pod sp. zn. 10 Ca 125 až 132/2006, 10 Ca 134/2006, 10 Ca 142
až 147/2006 a pod sp. zn. 5 Ca 133/2006 se týkají téhož daňového subjektu a stejné právní
otázky, přičemž v prvně uváděných věcech JUDr. Jakub Camrda rozhodoval jako člen senátu
Městského soudu v Praze, ve věci druhé pak má být členem senátu Nejvyššího správního soudu
rozhodujícího o kasační stížnosti ve věci vedené pod sp. zn. 5 Afs 13/2008. Je tedy třeba určit,
zda tyto skutečnosti zakládají podjatost dotčeného soudce.
Je zřejmé, že předmětem věcí vedených Městským soudem v Praze pod shora uvedenými
spisovými značkami byl přezkum rozhodnutí žalovaného, kterými byla zamítnuta odvolání
stěžovatele proti platebním výměrům, vydaným Celním úřadem Praha 1. Těmito rozhodnutími
uvedený úřad vyměřil stěžovateli jako ručiteli částky celního dluhu za primárního dlužníka,
společnost CESS s.r.o. Městský soud v Praze žaloby stěžovatele zamítl jako nedůvodné. Ve všech
100
uvedených věcech s týmiž účastníky řízení přitom Městský soud v Praze řešil shodnou právní
otázku, a to otázku vzniku celního dluhu z důvodu přijetí neplatného záručního dokladu,
který neobsahoval veškeré zákonem stanovené náležitosti (dobu jeho platnosti či
použitelnosti), a rovněž otázku existence ručitelského závazku v případě, že celnímu
deklarantovi bylo povoleno rozložení dluhu na splátky.
JUDr. Jakub Camrda, nyní soudce Nejvyššího správního soudu, tedy sice nebyl
členem senátu městského soudu, který vydal rozhodnutí napadené ve věci
sp. zn. 5 Afs 13/2008, ale považoval za podstatnou skutečnost, že v právně shodných věcech
téhož účastníka vyslovil již několikrát svůj názor, a to jako soudce instančně nižšího
městského soudu. Nejvyšší správní soud se k této otázce vyslovil v usnesení ze dne
2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54 (zveřejněno pod č. 433/2005 Sb. NSS), kde uvedl: „Smysl a
účel věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. spočívá mimo jiné v rozvinutí principu instanční oddělenosti řízení před
jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva
každého na spravedlivý proces. Soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci
právě z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční
příslušnosti povolán. K pramenům jiným soudce přihlédnout nemůže, což souvisí i s požadavkem
jeho nestrannosti ve smyslu neovlivněnosti předchozím (a tedy procesně neregulérním) poznáním o dané věci.
Ustanovení věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. lze tedy chápat jako specifické rozvinutí zásady, vyjádřené již ve
větě první §8 odst. 1 s. ř. s., že totiž soudce nesmí mít jistý, kvalifikovaný poměr k projednávané věci. “
Nejvyšší správní soud při posouzení důvodů k vyloučení JUDr. Jakuba Camrdy
z projednávání předmětné věci považoval za určující jeho podíl na projednávání a rozhodování
nemalého počtu právně zcela obdobných věcí vedených městským soudem se shodnými
účastníky řízení. Přestože tyto věci nejsou s projednávanou věcí identické, je nepochybná věcná i
právní souvislost jím projednávaných věcí. V souladu s již citovaným rozhodnutím ze dne 2. 9.
2004, č. j. Nao 13/2004 - 54, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v dané věci JUDr. Jakub
Camrda působil v předchozím soudním řízení v takovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu,
kdy již získal o věci vědomost té povahy, jež vyvolává pochybnost o vnitřní nezávislosti soudních
instancí, o legalitě aplikovaných poznatků a ve svých důsledcích i pochybnost o soudcově
nestrannosti. Pojem předchozího soudního řízení Nejvyšší správní soud v daném případě vyložil
materiálně, tedy s ohledem na konkrétní a přímou souvztažnost a věcnou souvislost předmětných
řízení.
Nejvyšší správní soud poukazuje také na teoretické pojetí identity sporů, užívané
v civilním procesním právu, aplikovatelné i ve správním soudnictví. Právní teorie hovoří mj. o
konceptu „jádra sporu“, k němuž se v rámci své rozhodovací činnosti několikrát vyslovil také
Evropský soudní dvůr: „O tutéž věc, respektive o tentýž spor, jde podle Evropského soudního dvora v případě,
že je dána identita „jádra“ projednávaných věcí a že tedy v obou sporech má být projednána tatáž sporná otázka,
resp. tytéž sporné otázky.“ (Macur, J.: Předmět sporu v civilním soudním řízení, Masarykova univerzita,
Brno 2002, str. 158). Pomyslné jádro sporu (sporná právní otázka) je přitom ve všech
zkoumaných věcech obdobná, přičemž JUDr. Jakub Camrda svůj názor na její řešení vyjádřil
v rozhodnutích vyjmenovaných shora. V situaci, kdy JUDr. Jakub Camrda již není soudcem
Městského soudu v Praze, ale jako soudce Nejvyššího správního soudu rozhoduje mj. o
kasačních stížnostech proti rozsudkům krajských soudů, pak vyvolává tento postup zcela
důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Tyto pochybnosti jsou podpořeny vyjádřením
JUDr. Jakuba Camrdy, dle něhož se on sám osobně cítí být podjatý.
Vzhledem k tomu, že kumulace všech výše uvedených okolností by u JUDr. Jakuba
Camrdy mohla objektivně vést k pochybnostem o tom, že daný soudce má k předmětné věci
101
určitý (nikoli nezaujatý) vztah, byl návrh na jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 Afs 13/2008 shledán důvodným.
Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu