ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.70.2008:35
sp. zn. Nao 70/2008 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: F. R.,
zast. Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou, se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2008, č. j. OAM-13/LE-VL10-ZA07-2008,
o námitkách podjatosti vznesených žalobkyní,
takto:
I. Soudkyně JUDr. Dalila Marečková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Az 19/2008.
II. Námitky podjatosti směřující proti jiným soudcům Krajského soudu v Praze,
kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 47 Az 19/2008, se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou doručenou dne 1. 2. 2008 Krajskému soudu v Praze domáhá
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2008, čj. OAM-13/LE-VL10-ZA07-2008, E. č. X,
kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona o
azylu.
Dne 6. 2. 2008 zaslala žalobkyně Krajskému soudu v Praze žádost o ustanovení zástupce
pro řízení o podané žalobě.
Krajský soud v Praze jí usnesením ze dne 28. 3. 2008, č. j. 47 Az 19/2008 - 23, ustanovil
pro řízení o podané žalobě zástupce, advokátku Mgr. Bohdanu Novákovou.
Podáním ze dne 18. 4. 2006 (doručeným Krajskému soudu v Praze dne 21. 4. 2008),
učiněným prostřednictvím zástupkyně Mgr. Bohdany Novákové, namítla žalobkyně „podjatost
soudu“. Podle jejího názoru nařizuje soud jednání s ohledem na 120denní zákonnou lhůtu
omezující přípustné zbavení osobní svobody žalobkyně a snaží se věc maximálně urychlit,
aby žalobkyně nebyla přemístěna do jiného azylového zařízení. Krajskému soudu v Praze vytkla,
že s ní nekomunikuje v jazyce, kterému rozumí, a že ji vyzval, aby vyhledala svou ustanovenou
zástupkyni a poskytla jí informace týkající se její věci, přestože nemůže opustit přijímací středisko.
Namítla, že ze střediska nemůže telefonovat a že její zástupkyně ji údajně může kontaktovat
jen s povolením žalovaného a České správy letišť, přestože tato procedura není úkonem
ve smyslu advokátního tarifu. V této souvislosti uvedla, že žalovaný omezuje její kontakt
s ustanovenou advokátkou i tím, že žalobkyni nebyla v přijímacím středisku doručena písemnost
zaslaná její advokátkou. Ohradila se také proti tomu, že žalovaný na letišti Praha-Ruzyně nikdy
nikomu neudělil jakoukoli formu mezinárodní ochrany, a že si „vybral jako místně příslušný
Krajský soud v Praze“, což podle jejího názoru předurčuje výsledek řízení, protože se „každý
uprchlík z letiště dostane do rukou několika málo soudců“, a proto je Krajský soud v Praze
podjatý.
Ke vznesené námitce se vyjádřily soudkyně JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Eva Havlová
a JUDr. Olga Stránská, tj. všichni specializovaní samosoudci působící na Krajském soudu
v Praze, kteří jsou příslušní rozhodovat ve věcech mezinárodní ochrany tak, že v dané věci nemají
žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Samosoudkyně JUDr. Dalila Marečková
uvedla, že námitku podjatosti považuje za obstrukční návrh zástupkyně žalobkyně a připomněla,
že zástupkyně žalobkyně Mgr. Bohdana Nováková podala námitku podjatosti „soudu“ již v řízení
před Krajským soudem v Praze, vedeném pod sp. zn. 49 Az 62/2006, o němž rozhodl Nejvyšší
správní soud usnesením ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. Nao 6/2007, a vyslovil v něm závěr,
že námitka „podjatosti soudu“ je nepřípustná. Dále poukázala na zprávu z Pobytového střediska
Stráž pod Ralskem založené na č. l. 31 soudního spisu, z níž je zřejmé, že žalobkyně
po svém příchodu do Pobytového střediska Stráž pod Ralskem jej po dvou dnech svévolně
opustila.
Podání žalobkyně je zčásti nepřípustné, zčásti nedůvodné.
V prvé řadě Nejvyšší správní soud uvádí, že se zabýval jen námitkami podjatosti,
nikoli výtkami proti postupu žalovaného nebo údajnými procesními pochybeními soudu,
neboť k tomu není v tomto řízení příslušný.
Podle §8 odst. 1 soudního řádu správního jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkou
podjatosti směřující proti všem soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí
na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 47 Az 19/2008. Nejvyšší správní soud,
aniž by hodnotil způsob vedení sporu žalobkyní zastoupenou advokátkou ustanovenou Krajským
soudem v Praze s žalovaným o jeho rozhodnutí před správním soudem či do něj jakkoli
zasahoval, připomíná, že zástupkyně žalobkyně již v jiné věci týkající se mezinárodní ochrany
podala obsahově totožnou námitku podjatosti celého Krajského soudu v Praze a Nejvyšší správní
soud se s ní vypořádal ve svém usnesením ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. Nao 6/2007, v němž uvedl,
že námitky o podjatosti soudců nepodílejících se na rozhodování ve věci, tedy i celého soudu,
jsou nepřípustné. Nejvyšší správní soud uvádí, že závěry vyslovené v tomto rozhodnutí plně
dopadají i na tuto věc, což je zástupkyni žalobkyně s ohledem na výše uvedené známo. Nejvyšší
správní soud opakovaně zdůrazňuje, že institut podjatosti slouží k naplnění jednoho
ze základních funkčních principů soudnictví v moderním demokratickém právním státě,
vyžadujícím, aby spory účastníků rozhodovali jenom takoví soudci, kteří nemají na věci jakýkoliv
zájem a u nichž je proto předpoklad, že spor budou rozhodovat zcela nestranně. Soudnictví
je ovšem vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních případů a nemá povahu
akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam pro účastníky řízení,
a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat pouze ke konkrétní
rozhodované věci. Žalobkyně z tohoto pohledu tedy může namítat podjatost pouze
u toho soudce, který bude v její věci rozhodovat. Namítá-li podjatost soudců jiných, jde o návrh
nepřípustný ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., který soud musí odmítnout.
Nejvyšší správní soud se tak věcně zabýval jen námitkou podjatosti soudkyně
JUDr. Dalily Marečkové, která má věc projednávat a rozhodovat.
Nestrannost soudce lze zkoumat jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu. Skutečnost, zda soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv
legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti, musí být objektivně přezkoumatelná. Závěr
o nestrannosti tak nelze založit pouze na tom, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví
vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž také na tom, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý, vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno
nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008,
sp. zn. Nao 44/2008, či rozhodnutí Ústavního soudu vedené pod sp. zn. I. ÚS 370/04).
V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobkyně skutečně podnětem k tomu,
aby se Nejvyšší správní soud podjatostí uvedené soudkyně zabýval. Soudkyně sama, jak vyplývá
z jejího vyjádření, důvody své podjatosti nezná, a za podjatou se v rozhodované věci nepovažuje.
Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti ve věci určující význam §8
odst. 1 s. ř. s., podle něhož „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Žalobkyně vznesla obecnou námitku
proti postupu krajského soudu ve věcech mezinárodní ochrany (dokonce nikoli pouze soudkyně,
která rozhoduje v jeho věci), při němž podle jeho názoru dochází k porušování zásady rovnosti
účastníků řízení. Uplatněná námitka tedy není vzhledem ke znění §8 odst. 1 s. ř. s. důvodná.
Stejně tak není důvodná ani výtka týkající se délky doby, v níž soud nařídí jednání,
jestliže splňuje zákonné požadavky stanovené v §49 odst. 1 s. ř. s. V posuzované věci k nařízení
jednání ostatně podle obsahu spisu dosud nedošlo, a proto je námitka zjevně nedůvodná.
Protože uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem
pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobkyně nenamítá, rozhodl Nejvyšší správní soud,
že soudkyně JUDr. Dalila Marečková není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu