ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.78.2008:37
sp. zn. Nao 78/2008 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Z. I., zastoupeného
Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
7. 4. 2008, čj. OAM-267/LE-05-05-2008, o námitce podjatosti,
takto:
I. Soudkyně JUDr. Olga Stránská není v y l o u č e n a z projednávání věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Az 71/2008.
II. Námitky podjatosti směřující proti jiným soudcům Krajského soudu v Praze,
kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 46 Az 71/2008,
se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 4. 2008, čj. OAM-267/LE-05-05-2008, zamítl žádost
žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze.
Podáním ze dne 5. 6. 2008 žalobce namítl „podjatost soudu“. Podání odůvodnil tím,
že proces je veden urychleně a směřuje k zamítavému rozhodnutí bez řádného přezkumu
napadeného rozhodnutí.
Zástupce žalobce uvedl, že je mu „známo více obdobných případů“ a dodal, že „Dne 3. 6. 2008
nevyhověl soud odůvodněné žádosti naší organizace o odročení dvou rovněž tzv. l. azylových případů, a naznačil, že
by odročením došlo k nepřípustnému prodlužování kauzy, což není v souladu s vnitřním pokynem soudu. Dospěli
jsme proto k obavě, že soud nepostupuje nepodjatě.“.
Žalobce se domnívá, že soud na přání žalovaného záměrně postupuje tak, aby ve lhůtě
sto dvaceti dnů vydal zamítavé rozhodnutí, neboť v takovém případě je žalobce nucen nadále
setrvat v uzavřeném přijímacím středisku X po dobu dalších třiceti dnů, po nichž následuje
deportace zpět do země původu. Kasační stížnost podaná v přijímacím středisku X nemá
odkladný účinek a dokonce „není vyčkáváno na rozhodnutí NSS o odkladném účinku“.
Žalobce se nemůže bránit ani proti držení v uzavřeném přijímacím středisku,
neboť příslušný Městský soud v Praze během relevantních sto dvaceti dnů „sotva započne
proceduru“. Navíc městský soud přistoupil k přerušování těchto řízení do doby rozhodnutí o azylu.
Žadatelé jsou tím v rozporu s článkem 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod nuceni setrvat v uzavřeném přijímacím středisku „v podmínkách věznice“, tj. v uzavřených
prostorech ohraničených mříží bez denního světla, se zákazem mobilních telefonů a bez „zevních
informací (TV, rozhlas, internet, tisk)“ se vstupem návštěv včetně právníků jen na povolení
žalovaného. Soud s žalobcem komunikuje výhradně v českém jazyce a žalobce tak nezná význam
soudních podání. Žalobce nemá možnost okamžitých konzultací s právníkem, „právní poradenství
je naší organizací poskytováno jednou týdně“, návštěvy jiných advokátů jsou výjimečné a povolení
vstupu do střediska X je spojeno s administrativními kroky. Zástupce žalobce mj. uvedl
„Odkazujeme v této souvislosti na odmítnutí žádosti ustanoveného advokáta o prodloužení lhůty o pět dnů
k doplnění žaloby, čj. 46 Az 57/2008 - 26, odůvodněné nutnou osobní konzultací s žalobcem za přítomnosti
tlumočníka.“.
Soudní výzvy s několikadenními lhůtami jsou tak zcela nadbytečné a včasná reakce
na ně je pro žalobce či zástupce často nemožná. Je proto možné, aby se krajský soud dopouštěl
procesních nesrovnalostí, včetně nedostatečného přezkumu ve věci. Žalobce může proti výsledku
řízení brojit kasační stížností, výsledek o ní však již nebude mít na jeho osud vliv, neboť v době
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bude deportován.
Dále zástupce žalobce dodal, že „Během uplynulých týdnů se pracovníci naší organizace setkali
s obdobnými případy, v nichž dle našeho názoru nebylo postupováno spravedlivě, nebyly dodržovány zásady
garantované čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, zejm. zásada rovnosti stran, bylo tedy postupováno
co nejrychleji, za cenu zkrácení žalobce na jeho procesních právech a za cenu procesních pochybení s fatálními
následky. Jde např. o řízení 48 Az 16/2008 a 46 Az 25/2008 – v obou případech řádně podaná žaloba
odmítnuta s tím, že není možné stanovit lhůtu k jejímu doplnění, 48 Az 21/2008 – žalobce neobeslán výzvou
o rozhodnutí bez jednání, zástupce obeslán 2 týdny po zamítavém rozhodnutí ve věci (žalobce bude v nejbližších
dnech navrácen do P.), 48 Az 41/2007 – žaloba odmítnuta po ztrátě doplnění žaloby na soudě,
46 Az 5/2008 – žalobkyně neobeslána výzvou o rozhodnutí bez jednání, rozhodnuto zamítavě (žalobkyně bude
v nejbližších dnech navrácena do T.). Jsme přesvědčeni, že správní řízení s žadateli o mezinárodní ochranu
žádajícími v PřS X jsou vedena příliš rychle, v kontrastu k řízením mimo PřS X. Během existence PřS X v něm
nebylo nikdy rozhodnuto o žádosti o mezinárodní ochranu kladně. Je proto zneklidňující obava, že nadepsaný
soud svým urychleným procesním postupem umožňuje, aby tato rozhodnutí nebyla efektivně přezkoumána.
Zdůrazňujeme, že v jiných případech, než v případech podaných v PřS X, je doba soudního procesu nesrovnatelně
delší, proces je veden důkladně, a nejsou nám známy případy uvedených pochybení. Vidíme proto jasnou souvislost
urychleného rozhodování tzv. l. případů, a přání Ministerstva vnitra ČR, koneckonců ozřejmeného i v důvodové
zprávě k novele zákona o azylu, zakotvující příslušnost nadepsaného soudu pro l. řízení.“.
Ke vznesené námitce se vyjádřili soudci krajského soudu, mj. soudkyně JUDr. Olga
Stránská, jíž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí: uvedla, že nemá
žádný vztah k účastníkům řízení, k zástupci žalobce, ani k věci samé.
Podle §8 odst. 1 soudního řádu správního jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podání žalobce je zčásti nepřípustné, zčásti nedůvodné.
V prvé řadě se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkou podjatosti směřující
proti soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci
vedené pod sp. zn. 46 Az 71/2008. Institut podjatosti slouží k naplnění jednoho ze základních
funkčních principů soudnictví v moderním demokratickém právním státě, vyžadujícím, aby spory
účastníků rozhodovali jenom takoví soudci, kteří nemají na věci jakýkoliv zájem
a u nichž je proto předpoklad, že spor budou rozhodovat zcela nestranně. Žalobce z tohoto
pohledu tedy může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v jeho věci rozhodovat.
Namítá-li podjatost soudců jiných, či dokonce podjatost soudu jako instituce, jde o návrh
nepřípustný ve smyslu §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; takový návrh soud odmítne.
Soudnictví je vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních pří, nemá povahu
akademického řešení obecných právních otázek, proto i uvedený základní funkční princip
nestrannosti je nutno vztahovat toliko ke konkrétní rozhodované věci. V tomto kontextu nelze
přehlédnout, že podání žalobce není ve své podstatné části obsahově námitkou podjatosti,
ale spíše polemikou zástupce žalobce se systémem procedury poskytování mezinárodní ochrany
v rámci Přijímacího střediska X. Není přitom zřejmé, jakou má podle stěžovatele mít Nejvyšší
správní soud pravomoc k řešení obecně vytýkaných systémových nedostatků. Ty může vzít v
úvahu pouze při přezkumu zákonnosti konkrétního řízení a rozhodnutí, jsou-li odpovídajícím
způsobem formulovány stížní námitkou, nikoliv však preventivně zasáhnout do řízení vedeného
krajským soudem, navíc za použití zcela neodpovídajícího procesního institutu zvoleného
žalobcem, resp. jeho zástupcem.
Námitkou podjatosti soudkyně JUDr. Olgy Stránské, která má věc projednávat
a rozhodovat, se Nejvyšší správní soud zabýval věcně.
Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu.
V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobce skutečně podnětem k tomu,
aby se Nejvyšší správní soud podjatostí uvedené soudkyně zabýval. Soudkyně sama, jak vyplývá
z jejího vyjádření, důvody tvrzené podjatosti nezná.
Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti ve věci určující význam
§8 odst. 1 s. ř. s., podle něhož „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Žalobce vznesl obecnou námitku
proti postupu krajského soudu ve věcech mezinárodní ochrany (dokonce nikoliv pouze
soudkyně, která rozhoduje v jeho věci) a námitku týkající se rychlosti řízení. Uplatněné námitky
nejsou důvodné, ostatně nelze přehlédnout, že krajský soud ve věci dosud ani nenařídil jednání.
Namítané skutečnosti nemohou být ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudce,
a jiné skutečnosti žalobce netvrdí. Nejvyšší správní soud proto dále rozhodl, že soudkyně
JUDr. Olga Stránská není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu