ECLI:CZ:NSS:2008:NAO.81.2008:86
sp. zn. Nao 81/2008 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna ve věci žalobce M. E., zastoupeného Organizací
pro pomoc uprchlíkům se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. dubna
2008, č. j. OAM-236/LE-05-05-2008, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem proti soudcům
Krajského soudu v Praze,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Praze paní Olga Stránská není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 46 Az 65/2008.
Odůvodnění:
Před Krajským soudem v Praze je pod sp. zn. 46 Az 65/2008 vedeno řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. dubna 2008, č. j. OAM-236/LE-05-05-2008,
kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany.
Podáním ze dne 5. 6. 2008 žalobce namítl podjatost Krajského soudu v Praze.
Takto vznesenou námitku podjatosti odůvodnil tím, že soudní řízení je vedeno urychleně
a směřuje k zamítavému rozhodnutí bez řádného přezkumu napadeného rozhodnutí. Zástupce
žalobce dále uvádí, že 3. 6. 2008 nevyhověl soud jeho žádosti o odročení jednání ve dvou věcech
týkajících se jiných mandantů, neboť by tím dle soudu došlo k nepřípustnému prodlužování
řízení, což by bylo v rozporu s vnitřním pokynem soudu. Motivem rychlého řízení před krajským
soudem je snaha rozhodnout do 120 dní od podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
což má v případě zamítavého rozhodnutí za následek, že žadatel o mezinárodní ochranu je nucen
setrvat v uzavřeném přijímacím středisku X po dobu dalších 30 dní, po níž následuje deportace
do země původu. Správní orgány nevyčkávají, jak Nejvyšší správní soud rozhodne o návrhu na
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Opravný prostředek proti držení v uzavřeném
přijímacím prostředku je neefektivní, neboť věcně a místně příslušný Městský soud v Praze řízení
přerušuje do rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, doba těchto soudních řízení
výrazně překračuje 120 dní. Podmínky v přijímacím středisku X, ve kterém jsou žadatelé o
mezinárodní ochranu povinni setrvat, odpovídají podmínkám ve věznici, dochází tak k porušení
čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud komunikuje se žalobcem
výhradně v českém jazyce, ten však nemá možnost konzultovat soudní podání se svým
zástupcem, nerozumí jejich obsahu. Soud odmítá prodlužovat lhůty k učinění různých úkonů,
které jsou samy o sobě krátké, a vzhledem k nutnému schválení návštěvy zástupce u žalobce ze
strany žalovaného je včasné a efektivní učinění úkonů vůči soudu často nemožné. Krajský soud
může činit jakékoli procesní nesrovnalosti včetně nedostatečného přezkumu ve věci. Tyto vady
sice mohou být uplatněny v kasační stížnosti, avšak žadatel o mezinárodní ochranu je deportován
dříve, než bylo o kasační stížnosti rozhodnuto. Zástupce žalobce tvrdí, že postupem krajského
soudu v různých věcech (sp. zn. 48 Az 16/2008, 46 Az 25/2008, 48 Az 21/2008, 48 Az 41/2007,
46 Az 5/2008) došlo již v minulosti k velmi rychlému vyřízení žaloby žadatelů o mezinárodní
ochranu, avšak za cenu zkrácení na jejich procesních právech a pochybení s fatálními následky,
byl porušen čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Za celou dobu existence Přijímacího
střediska X v něm nikdy nebylo rozhodnuto o žádosti o mezinárodní ochranu kladně.
Navíc rychlost vyřizování žádostí v tomto přijímacím středisku kontrastuje s pomalejším
postupem správního orgánu v jiných pobytových střediscích, taktéž řízení o žalobách
proti rozhodnutím žalovaného vedená jinými krajskými soudy jsou nesrovnatelně delší a vedená
důkladněji.
Žalobce se tak domnívá, že vzhledem k výše uvedenému hrozí, že nebude jeho případ
posouzen dostatečně, a to pro snahu soudu rozhodnout v co nejkratší době o žalobě žalobce.
K námitce podjatosti žalobce se dne 17. 6. 2008 vyjádřila soudkyně správního úseku
Krajského soudu v Praze paní Olga Stránská, která prohlásila, že k účastníkům, zástupci žalobce
ani k věci samé nemá žádný vztah a necítí se být podjatá.
Námitka podjatosti byla postupem podle §8 odst. 5 s. ř. s. předložena k rozhodnutí
Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že tehdejší zástupkyně žalobce převzala
poučení soudu o možnosti vznést námitku podjatosti soudců dne 22. 4. 2008, žalobce
pak dne 23. 4. 2008 (viz doručenky připojené k listu č. 9). Poučení soudu obsahovalo v souladu
s §8 odst. 5 s. ř. s. údaj o tom, že je nezbytné vznést námitku podjatosti do jednoho týdne
poté, co se účastník o důvodech podjatosti dozvěděl. Žalobce však vznesl námitku podjatosti
teprve 5. 6. 2008, tj. po 6 týdnech od obdržení poučení. Žalobce neuvádí, kdy se o důvodech
podjatosti soudu dozvěděl, ale vzhledem k charakteru vznesených námitek, které se opírají
o postup tohoto soudu v jiných věcech, lze mít za to, že se o n ich dozvěděl při poradě
se svým současným zástupcem. Ačkoliv může mít Nejvyšší správní soud pochybnosti o včasnosti
vznesení námitky podjatosti, které však nelze jednoznačně prokázat, nehodlá z této skutečnosti
dovozovat pro žalobce žádné nepříznivé následky, a proto dále posoudí samotný obsah námitky
žalobce.
Námitka podjatosti vznesená žalobcem nesměřuje proti konkrétnímu soudci, kterému
byla daná věc přidělena k projednání (senát 46 Az), nýbrž vůči soudu jako celku. Tomu odpovídá
též obsah námitek, které brojí proti běžnému postupu Krajského soudu v Praze při projednávání
žalob žadatelů o poskytnutí mezinárodní ochrany umístěných v Přijímacím středisku X. Nejvyšší
správní soud upozorňuje, že námitka podjatosti může být úspěšná pouze v tom případě, že je
založena na skutečnostech, které svědčí o tom, že soudce, který má ve věci rozhodovat, má
k účastníkům řízení, jejich zástupcům nebo věci jako takové zvláštní vztah. V žádném případě se
nejedná o podjatost tehdy, pokud namítané skutečnosti souvisí s postupem soudce v řízení nebo
s rozhodnutími v jiných věcech (§8 odst. 1 věta třetí s. ř. s.). Všechny skutečnosti uvedené
v námitce podjatosti vznesené žalobcem v této věci však lze plně podřadit právě pod skupinu
námitek směřujících proti postupu soudce (zde dokonce soudu jako takového) v jiných věcech.
Námitka nikterak nesouvisí s postupem soudce v této věci, neboť dosud nebyl učiněn jakýkoliv
úkon soudu, který by se mohl žalobci protivit. Zejména se však námitka zcela míjí se smyslem
institutu vyloučení soudců, který má zabránit, aby rozhodovali o věci soudci, kteří k ní mají užší
vztah, neboť by mohly vzniknout pochybnosti o nestrannosti výkonu soudní moci. Není
přípustné, aby byl tento institut zneužíván ke vznášení protestů proti postupu soudce ve věci
(nebo dokonce ke kritice obecného přístupu celého soudu k přezkumu rozhodnutí o udělení
mezinárodní ochrany), k tomu má žalobce k dispozici jiné instituty jako je stížnost předsedovi
soudu nebo kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve věci samé [kasační důvod dle §103 odst.
1 písm. d) s. ř. s.]. Na závěr soud poznamenává, že rychlé vyřizování soudní agendy je jedním
ze znaků práva na spravedlivý proces, a proto velmi vítané, samozřejmě se tak nemůže
dít na úkor dalších procesních práv účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2008
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu