ECLI:CZ:NSS:2008:OBN.1.2007:23
sp. zn. Obn 1/2007 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana
Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci navrhovatele:
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, se sídlem Brno,
Staré náměstí 28a, proti odpůrci: vláda České republiky, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4,
o návrhu na obnovu řízení ve věci pozastavení činnosti politické strany (vedeného u Nejvyššího
správního soudu pod. sp. zn. Pst 3/2005),
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem označeným jako „návrh na obnovu řízení a námitky proti rozsudku Nejvyššího správního
soudu ČR ze dne 24. července 2007, č. j. Pst 3/2005 - 54“, který byl Nejvyššímu správnímu soudu
doručen dne 11. 9. 2007, se navrhovatel domáhá obnovy řízení ve věci pozastavení své činnosti
(toto řízení bylo u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. Pst 3/2005). Navrhovatel
ve svém poměrně obsáhlém podání v prvé řadě konstatuje, že byl citovaným rozsudkem zkrácen
na svých právech a s výroky tohoto rozsudku nesouhlasí. Dále svůj návrh
odůvodnil zejména tím, že uvedený rozsudek považuje „za nesprávný, neboť spočívá v nesprávném
posouzení věci [§205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.] a řízení je postiženo dalšími vadami, které mělo za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci [§205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].“ Navrhovatel současně upozorňuje Nejvyšší
správní soud na to, že členové navrhovatele projednali shora označený rozsudek zdejšího soudu
a dospěli k závěru, že s ním v žádném případě nemohou souhlasit; v tomto ohledu navrhovatel
současně vyslovil svůj značný podiv nad tím, jak může být Nejvyšším správním soudem
tak krajně nespravedlivě rozhodnuto o straně, která byla kdysi nejsilnější politickou stranou
v ČSR a měla značný podíl na výkonu moci a vliv na řízení státu. Podle navrhovatele mu nemůže
v jeho činnosti zabránit ani Nejvyšší správní soud ani vláda, k čemuž dodává,
že má zcela jiné právní opodstatnění než všechny ostatní politické strany v České republice,
včetně stran vládnoucích. V této souvislosti navrhovatel Nejvyššímu správnímu soudu
dále mimo jiné připomíná, že rozhodl krajně nespravedlivě, aniž by měl právní vědomí
a historické poznatky o tom, o jakou stranu se v případě navrhovatele jedná, jakými musel projít
ústrky, křivými obviněními a kolikrát již byla iniciována snaha o jeho zrušení. Závěrem
pak navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud „zrušil rozsudek č. j. Pst 3/2005 - 54
ze dne 24. července 2007 v celém rozsahu, protože je rozporu s Listinou základních práv a svobod, Úmluvou
o ochraně lidských práv a základních svobod i s Ústavou České republiky“. Jak navrhovatel dodal,
v obnoveném řízení pak k obhájení jeho práv vystoupí též jeho řádně zvolení funkcionáři
i zástupce exilového výboru Československé republikánské (agrární) strany v exilu. Součástí
návrhu jsou též dvě přílohy; jednak text „Svatováclavské deklarace Republikánské strany - Paříž
r. 1948“, jednak kopie článku M. Zelnického Osobnosti nejen historické – Rudolf Beran.
Vzhledem k tomu, že předseda senátu Nejvyššího správního soudu shledal v souladu
s ustanoveními §111 a §116 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), že návrh trpí nedostatky, které brání jeho věcnému projednání, vyzval
svým usnesením ze dne 27. 11. 2007, č. j. Obn 1/2007 - 6, podle §37 odst. 5 s. ř. s. navrhovatele
k tomu, aby odstranil vady podání. V odůvodnění tohoto usnesení předseda senátu navrhovatele
především s odkazem na příslušná ustanovení soudního řádu správního upozornil
na to, jaké náležitosti musí návrh na obnovu řízení splňovat, a současně je poučil
o tom, že nebudou-li vady podání odstraněny ve lhůtě dvou týdnů od doručení daného usnesení
(výzvy), nebude pro tento nedostatek možno v řízení pokračovat a soud návrh odmítne.
Na shora citované usnesení předsedy senátu reagoval navrhovatel svým podáním
doručeným zdejšímu soudu dne 12. 12. 2007, v němž především žádal Nejvyšší správní soud
o prodloužení lhůty k odstranění vad podání alespoň na 30 dnů od doručení uvedeného usnesení
(výzvy). Tuto svoji žádost odůvodnil zejména tím, že musí ještě celou věc projednat se svými
zástupci v USA a v Kanadě, stejně tak jako se zástupci exilového výboru Československé
republikánské (agrární) strany v exilu. V reakci na tuto žádost informoval
předseda senátu navrhovatele svým dopisem ze dne 18. 12. 2007, č. j. Obn 1/2007 - 13,
o tom, že v dané věci rozhodne Nejvyšší správní soud nejdříve ve druhé polovině měsíce
ledna roku 2008, čímž se tak de facto shora uvedené žádosti navrhovatele vyhovuje.
V podání, které bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 1. 2008,
pak navrhovatel soud informoval o tom, že již auditorské zprávy za roky 2002 až 2007
předložil, a to jak Kontrolnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,
tak i vládě. Jako přílohy uvedeného podání přitom navrhovatel „Auditorské zprávy pro členy účetní
jednotky: Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu“ za roky 2002 až 2007 zaslal
i Nejvyššímu správnímu soudu. Dne 31. 1. 2008 pak navrhovatel doručil Nejvyššímu správnímu
soudu „potvrzení“ o tom, že auditorské zprávy za roky 2002 až 2007 předal Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky.
Po posouzení podání, která navrhovatel doručil zdejšímu soudu na základě usnesení
(výzvy) předsedy senátu k odstranění vad podání, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že navrhovatel nevyhověl výzvě soudu a neodstranil vady svého návrhu; tyto vady jsou zároveň
takového charakteru, že brání tomu, aby se soud mohl návrhem věcně zabývat (§37 odst. 5
s. ř. s.).
Podle §111 s. ř. s. se řízení ukončené pravomocným rozsudkem na návrh účastníka
obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce,
jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější. Z ustanovení §116
s. ř. s. se pak především podává, že návrh musí obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu se napadá, zákonný důvod návrhu, vylíčení skutečností,
které svědčí o tom, že návrh je podán ve lhůtě, a návrh na provedení důkazů,
jimž má být důvodnost návrhu prokázána.
Shora citovaná ustanovení soudního řádu správního předpokládají pro věcné posouzení
návrhu na obnovu řízení splnění několika podmínek, z nichž je třeba jmenovat zejména nároky
na náležitosti návrhu. Jak je již uvedeno shora, na prvém místě se jedná především o povinnost
navrhovatele označit zákonný důvod návrhu, vylíčit skutečnosti, které svědčí o tom, že návrh
je podán ve lhůtě, přičemž součástí návrhu by měl být i návrh na provedení důkazů,
jimiž má být důvodnost návrh prokázána. K tomu je třeba dodat, že na základě výzvy předsedy
senátu Nejvyššího správního soudu k odstranění vad podání doložil navrhovatel
de facto bez dalšího pouze auditorské zprávy o svém hospodaření za roky 2002 až 2007
a „potvrzení“ o tom, že tyto auditorské zprávy předložil současně též Kontrolnímu výboru
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Je tedy zřejmé, že navrhovatel
ve svých podáních výslovně zákonný důvod návrhu ani skutečnosti, které svědčí o tom, že návrh
je podán ve lhůtě, výslovně neuvedl [odkaz na §205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. rozhodně
zákonný důvod návrhu na obnovu řízení nepředstavuje]. I pokud by za použití extenzivního
výkladu ustanovení §116 s. ř. s. dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že přiložené auditorské
zprávy o hospodaření navrhovatele za roky 2002 až 2007 představují důkazy, jejichž provedení
je navrhováno, další shora již uvedené náležitosti návrhu (tedy zejména zákonný důvod návrhu
a skutečnosti, které svědčí o tom, že návrh je podán ve lhůtě), návrh ani další podání
navrhovatele neobsahují, přičemž tyto nedostatky nebyly doplněny ani na výzvu předsedy senátu,
a to již samo o sobě představuje jednoznačně důvody k odmítnutí předmětného návrhu v souladu
s §37 odst. 5 s. ř. s.
Shora uvedenou argumentaci nicméně považuje Nejvyšší správní soud za vhodné doplnit
též připomenutím, že institut obnovy řízení je sice skutečně ve věcech rozhodovaných
ve správním soudnictví (tedy i ve věcech politických stran a hnutí) upraven zejména v soudním
řádu správním (nikoliv – jak uváděl navrhovatel – v občanském soudním řádu), tím ovšem právní
úprava institutu obnovy řízení jako takového zcela vyčerpána není. Vzhledem
k tomu, že v původním řízení (jehož obnovy se navrhovatel domáhá) bylo rozhodnuto
o pozastavení činnost navrhovatele z důvodu nepředložení výročních finančních zpráv,
je třeba v této souvislosti zcela v souladu se zásadou lex specialis derogat generali (zvláštní zákon
má přednost před obecnou úpravou) odkázat též na zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „zákon č. 424/1991 Sb.“). Z §14 odst. 3
tohoto zákona totiž mimo jiné vyplývá, že dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu,
který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, rozhoduje o znovuobnovení
jejich činnosti na základě žaloby strany a hnutí soud ve správním soudnictví, s výjimkou
znovuobnovení činnosti pozastavené z důvodů uvedených v §6 odst. 5 a §18 odst. 1 a 2,
kdy se činnost strany a hnutí považuje za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená
povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem. Jak přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 7. 2007, č. j. Pst 3/2005 - 54, bylo důvodem pro pozastavení činnosti
navrhovatele právě porušení §18 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb. (tedy nepředložení výročních
finančních zpráv Poslanecké sněmovně). Z výše uvedeného tedy plyne, že činnost navrhovatele
může být znovu obnovena nikoliv na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
ale na základě rozhodnutí příslušného orgánu, který určitou povinnost navrhovatele uzná
za splněnou. Z ustanovení §18 odst. 1 přitom vyplývá, že výroční finanční zprávy předkládají
politické strany (hnutí) Poslanecké sněmovně, z čehož jednoznačně vyplývá, že je to toliko
Poslanecká sněmovna, která představuje „příslušný orgán“ k rozhodnutí o znovuobnovení
činnosti navrhovatele. Tento právní názor ostatně již Nejvyšší správní soud v rámci
své rozhodovací činnosti vyslovil, a to konkrétně ve svém usnesení ze dne 29. 8. 2007,
č. j. Obn 1/2006 - 11 (č. 1386/2007 Sb. NSS), v němž mimo jiné dovodil, že „v případě,
kdy byla činnost politické strany pozastavena pro porušení §18 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a v politických hnutích, je příslušným orgánem, který je oprávněn o splnění stanovené
povinnosti rozhodnout, výhradně Poslanecká sněmovna. … Předložení chybějících dokladů Poslanecké sněmovně
je třeba vykládat jako implicitní podání návrhu na znovuobnovení činnosti strany. Pokud následně Poslanecká
sněmovna uzná povinnost politické strany za splněnou, dochází tím současně k obnovení její činnosti.“
Ve světle výše uvedeného tedy lze uzavřít, že i kdyby Nejvyšší správní soud návrh neodmítl
podle §37 odst. 5 s. ř. s., stejně by nebyl příslušný k rozhodnutí o znovuobnovení činnosti
navrhovatele. Takové rozhodnutí v projednávané věci totiž může učinit pouze Poslanecká
sněmovna.
Nad rámec odůvodnění tohoto usnesení považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné
upozornit též na to, že se naprosto zásadně neztotožňuje s přesvědčením navrhovatele
o tom, že má zcela jiné „právní opodstatnění“ než všechny ostatní politické strany (hnutí) v České
republice. Zdejší soud si je pochopitelně vědom nezanedbatelné role, kterou navrhovatel sehrál
v mnohdy složitých obdobích československých dějin, z hlediska plnění zákonem daných
povinností ovšem v demokratické právním státě nelze v žádném případě rozlišovat
mezi jednotlivými politickými stranami na základě odlišného „právního opodstatnění“ či dokonce
podle „vlivu na řízení státu“ v předchozích obdobích. Nejvyšší správní soud v této souvislosti
pouze připomíná, že by bylo v hrubém rozporu s principem rovnosti obecně (čl. 3 a násl. Listiny
základních práv a svobod) a zejména pak konkrétněji s principem ochrany svobodné soutěže
politických sil v demokratické společnosti (čl. 22 Listiny základních práv a svobod),
kdyby měla soudní moc přistupovat k přezkumu plnění stejných zákonných povinností různými
politickými stranami odlišně. Jak v této souvislosti již opakovaně konstatoval Ústavní
soud „ústavní pořádek v právním řádu České republiky obsahuje základní principy politického systému,
mezi nimiž volná soutěž politických stran je zárukou politického pluralismu, nese s sebou zákaz diskriminace,
zejména nepřípustnost upřednostňování jedněch politických stran oproti druhým, dbá na dodržení rovných šancí
v politické soutěži, zejména ve volbách… Volná a svobodná soutěž politických sil je založena především
na tom, že se všechny politické subjekty řídí stejnými předem stanovenými pravidly, která vycházejí
právě z těchto základních principů“ [nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 53/2000
(č. 98/2001 Sb.)].
Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, mimo jiné též tehdy,
byla-li žaloba (v projednávaném případě návrh) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2008
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu