ECLI:CZ:NSS:2009:1.AFS.1.2009:66
sp. zn. 1 Afs 1/2009 - 66
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: TEMPLUM
MERCIS, s. r. o., se sídlem Benešova Hora 53, 387 73 Stachy, adresa pro doručování:
Ing. P. Ch., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem
Mánesova 3a, 371 87 České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2008,
č. j. 2949/08-1400, o osvobození od soudních poplatků, o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2008,
č. j. 10 Ca 155/2008 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Finanční úřad ve Vimperku svoji výzvou ze dne 1. 11. 2007, č. j. 32029/07/102970/3735,
vyzval žalobkyni podle §5 odst. 2 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, k zaplacení
správního poplatku v částce 300 Kč podle položky 1a) sazebníku téhož zákona. Podání žalobkyně
ze dne 6. 12. 2007 pak správce daně vyhodnotil jako odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí.
Toto odvolání žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 20. 5. 2008, č. j. 2949/08-1400.
Výše uvedené rozhodnutí žalovaného pak žalobkyně napadla žalobou podanou dne
31. 7. 2008 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, kterou se domáhala jak zrušení
uvedeného rozhodnutí žalovaného, tak i zrušení rozhodnutí (výzvy) správce daně.
Na základě výzvy Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2008 k zaplacení
soudního poplatku za danou žalobu, požádala žalobkyně dne 8. 9. 2008 krajský soud
o osvobození od soudních poplatků s tím, že soudní poplatek ve výši 2000 Kč není schopna
v současnosti zaplatit. Svoji žádost žalobkyně doplnila svým podáním ze dne 7. 10. 2008,
k němuž přiložila vyplněný formulář „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech
pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ a kopie daňového přiznání k dani
z příjmů právnických osob za rok 2007, výkazu zisků a ztrát ke dni 31. 12. 2007 a rozvahy ke dni
31. 12. 2007.
Krajský soud žalobkyni dne 16. 10. 2008 následně vyzval, aby řádně zdůvodnila
svůj návrh na osvobození od soudního poplatku, sdělila příčinu nedostatku finančních prostředků
a řádně doložila, že finanční prostředky nemá. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně svým podáním
ze dne 10. 11. 2008, v němž mimo jiné popsala své neshody s dodavatelem elektrického energie,
které podle jejího vyjádření vyústí v další soudní spory. K výzvě soudu, aby předložila notářsky
ověřené kopie výše uvedených listin, žalobkyně toliko poznamenala, že lepší tisk nemá
k dispozici; uvedla v této souvislosti dále, že ve věci samé by měl být v daném řízení mimo jiné
proveden důkaz též příslušným spisem finančního úřadu, kde by uvedené listiny měly být
založeny. Žalobkyně proto navrhla, aby v případě potřeby byl důkaz proveden přímo originály
založenými v daném spise.
Krajský soud svým usnesením ze dne 21. 11. 2008, č. j. 10 Ca 155/2008 - 38, návrh
žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zamítl. V odůvodnění tohoto usnesení
především konstatoval, že žalobkyně neustála své důkazní břemeno, ke svým majetkovým
poměrům se téměř nevyjádřila, přičemž odkázala na přílohy, které jsou pro svou nečitelnost
neprůkazné.
Žalobkyně napadla dne 16. 12. 2008 uvedené usnesení kasační stížností, v níž předně
konstatovala, že je považuje za věcně, právně a logicky nesprávné a pomýlené. Podle žalobkyně
jsou v dané věci dány důvody této kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) –
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „soudní řád
správní“, „s. ř. s.“); zejména jsou podle žalobkyně dány důvody podle §103 odst. 1 písm. a),
písm. b) a písm. d) s. ř. s. Odkázala přitom na odůvodnění svých předchozích podání ve věci
osvobození od soudních poplatků, které již ve věci učinila s tím, že odůvodnění těchto podání
případně doplní. Žalobkyně tedy navrhla jeho zrušení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve usnesením předsedy senátu ze dne 25. 6. 2009,
č. j. 1 Afs 1/2009 - 53, vyzval žalobkyni k odstranění vad kasační stížnosti, a to doplněním,
z jakých důvodů uvedené usnesení krajského soudu napadá. Žalobkyně byla v rámci tohoto
usnesení současně poučena o tom, že nebudou-li náležitosti kasační stížnosti doplněny
do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení, nebude možno v řízení pokračovat a kasační
stížnost bude odmítnuta.
Na toto usnesení předsedy senátu reagovala žalobkyně podáními, které byly
prostřednictvím faxu doručeny Nejvyššímu správnímu soudu dne 7. 8. 2009 a dne 10. 8. 2009;
obě uvedená podání ovšem byla vyjma označení žalobkyně velmi špatně čitelná. Následně bylo
Nejvyššímu správnímu soudu dne 12. 8. 2009 doručeno podání žalobkyně v listinné formě „ve věci
výzvy č. j. - 53“, v němž žalobkyně předně uvedla, že ve stanovené lhůtě činí to, co je technicky
i kapacitně možné. Jak dále připomněla, pro případ, že by některá lhůta nebyla v dané věci
zachována, žádá o prominutí případně takto zmeškané lhůty „dle §58/1 osř“. K nedostatkům
zmíněným v usnesení Nejvyššího správního soudu žalobkyně konstatovala, že její stížnost
směřuje proti „závadnému rozhodnutí č. j. 10 Ca 155/2008 - 38 z 21. 11. 2008“, které jí bylo
doručeno dne 10. 12. 2008. Jak dále uvádí, rozhodnutí napadá v plném rozsahu, a to zejména
ze zákonných „… důvodů §103/1 odst. (a)-(e) SŘS, zejm. a, b, d.“, s tím, že „ad 103/1a – případ
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky (viz předchozí specifikace i viz dále)
v předcházejícím řízení; ad 103/1b – tedy pro vady spočívající v tom, že skutková podstata, z níž orgány
vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu jakož byly porušeny i zásady řízení atd.; ad 103/1d –
jak jsem již x-krát upozorňoval – zmatečnost rozhodování a rozhodnutí, tedy nesrozumitelnosti (míněno zejména
proti objektivním faktům – naproti tomu zmatečné a výplody resp. opakované bludy orgánů) a nedostatku důvodů
pro rozhodnutí – tedy kdy takové, které jsou tvrzeny objektivně neexistují atd.; atd. s výhradou dalších.“
Žalobkyně posléze zrekapitulovala skutkové okolnosti svého sporu se správcem daně respektive
žalovaným, proti jehož rozhodnutí brojí žalobou u krajského soudu. Závěrem pak žalobkyně
konstatovala, že „více případně (tak jak je i v předchozích úkonem PODROBNĚ – na tyto ODKAZUJI
jakož i na obsah spisu a svých úkonů atd.) dále v dalším dodatku/dodatcích, čehož ovšem snad již nebude
zapotřebí, neboť tato záležitost je esenciálně zcela JEDNODUCHÁ a JEDNOZNAČNÁ…“ .
Nejvyšší správní soud nemohl danou kasační stížnost věcně projednat a odmítl ji
pro včasné neodstranění vad.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; ustanovení §37 platí
obdobně. Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být
tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání (§106 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Z ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. se pak podává, že podání obsahující úkon, jímž se
disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě
v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání
učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu
nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží.
Jak vyplývá ze soudního spisu, a jak je již ostatně naznačeno výše, vyzval Nejvyšší správní
soud svým usnesením ze dne 25. 6. 2009, č. j. 1 Afs 1/2009 - 53, žalobkyni k doplnění
(odstranění vad) jejího podání označeného jako kasační stížnost. Toto usnesení bylo žalobkyni
doručeno na její adresu pro doručování dne 9. 7. 2009. Na uvedené usnesení reagovala žalobkyně
dvěma podáními, jež byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena prostřednictvím faxu dne
7. 8. 2009 a dne 10. 8. 2009; obě uvedená podání jsou vyjma označení žalobkyně jen velmi
obtížně čitelná. Listinné podání žalobkyně označené jako „ve věci výzvy č. j. - 53
a DODATKU/DOPLNĚNÍ č.j. kasační stížnosti“ doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne
12. 8. 2009 pak mimo jiné v záhlaví obsahuje text „FAXOVÁNO 7. 8. 09“, přičemž z přiložené
obálky vyplývá, že bylo předáno k poštovní přepravě dne 11. 8. 2009.
Nejvyšší správní soud tedy nejdříve musel především posoudit, zda podání v listinné
formě doručené tomuto soudu dne 12. 8. 2009 lze považovat za „písemné podání shodného obsahu“
či („originál“) potvrzující faxová podání žalobkyně ze dne 7. 8. 2009 a 10. 8. 2009 v souladu §37
odst. 2 s. ř. s.; v případě, že by tomu tak bylo, následně také posoudit, zda toto podání bylo
potvrzeno včas, a soud tedy k němu má přihlížet. Přestože obě uvedená faxová podání žalobkyně
jsou téměř nečitelná, ze struktury textu (záhlaví podání, členění do odstavců) lze dovodit,
že v případě obou faxových podání žalobkyně se jedná o stejný text jako v případě pozdějšího
podání písemného (listinného) s tím, že k chybnému „přenosu“ textu došlo zřejmě v důsledku
technického pochybení; podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu přitom není v tomto
ohledu podstatné, zda se jednalo o technické pochybění na straně odesílatele (žalobkyně)
či příjemce (soudu). Při posuzování toho, zda se v daném případně jednalo o písemné podání
shodného obsahu či nikoliv, vycházel Nejvyšší správní soud především z judikatury Ústavního
soudu; z nálezu uvedeného soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06
(č. 202/2006 Sb. ÚS), se totiž mimo jiné podává, že „institut doručování je nutno považovat…
za komunikační prostředek mezi orgány veřejné moci a subjekty, jež vůči veřejné moci uplatňují svá subjektivní
veřejná práva; na druhé straně orgány veřejné moci jeho prostřednictvím seznamují subjekty práv s akty výkonu
veřejné moci. Tento zásadní účel doručování nesmí být při interpretaci souvisejících norem pomíjen. Účelem právní
úpravy doručování není totiž kladení překážek osobám uplatňujícím práva, nýbrž stanovení formálního postupu
pro jejich uplatňování. Tento princip pak vybízí obecné soudy, aby interpretovaly a aplikovaly právní normy
související s doručováním s maximální dávkou racionality a s ohledem na požadavek souladnosti výkladu právních
norem jednotlivých právních předpisů. Vnitřní soulad právního normativního systému je totiž podmínkou právní
jistoty osob, kterou lze považovat za nezbytnou náležitost právního státu.“ Ve světle takto vysloveného
právního názoru dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že listinné podání žalobkyně zejména
vzhledem ke struktuře textu lze považovat za písemné podání shodného obsahu ve smyslu §37
odst. 5 s. ř. s. Tuto skutečnost dokládá i poznámka žalobkyně v listinném podání o tom, že toto
podání bylo „FAXOVÁNO“. Předestřený postup má ostatně oporu i v předchozí rozhodovací
činnosti Nejvyššího správního soudu, který v tomto ohledu mimo jiné vyslovil, že „přepjatý
formalismus při posuzování… procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principu materiálního
právního státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány, které usilují
o nalezení spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí
ze zcela formálních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z takových příčin, které poskytování soudní ochrany
skutečně vylučují. Při výkladu mezí práva na spravedlivý proces, stanovených soudním řádem správním
(např. náležitosti žaloby, lhůta pro její podání, procesní podmínky), je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních
práv a svobod nezbytné šetřit jejich podstaty a smyslu a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byly
stanoveny. Nabízejí-li se přitom dvě interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výkonu práva na spravedlivý
proces a druhá proti němu, musí soud vždy zvolit výklad první.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, č. 534/2005 Sb. NSS).
Posledním dnem lhůty pro doplnění (odstranění vad) kasační stížnosti, která byla
žalobkyni stanovena usnesením předsedy senátu, byl den 10. 8. 2009 (9. 8. 2009 byla neděle).
Faxová podání žalobkyně jsou přitom ze dne 7. 8. 2009 a 10. 8. 2009, a obě tedy byla podána
včas, přičemž faxové podání ze dne 10. 8. 2009 žalobkyně řádně potvrdila písemným podáním
téhož obsahu ve lhůtě stanovené v §37 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tak k doplnění
kasační stížnosti ze strany žalobkyně přihlížel.
K samotnému textu doplnění kasační stížnosti je ovšem třeba především poznamenat,
že požadavky na formulaci žalobních bodů, které lze analogicky aplikovat též na formulaci
kasačních námitek (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2009,
č. j. 1 Azs 33/2009 - 91), byly již detailně vyloženy zejména v rozsudku rozšířeného senátu NSS
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006 Sb. NSS, ze kterého se mimo jiné
podává, že „[p]rávní náhled na věc se… nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení
zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak
zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné
od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností
považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve své kasační
stížnosti i v jejím doplnění de facto toliko reprodukuje znění ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., aniž
by jakkoliv blíže právně či skutkově argumentovala k předmětu daného řízení o kasační stížnosti
(osvobození od soudních poplatků), nejedná se o řádně formulované kasační námitky, a kasační
stížnost tak není řádně zdůvodněna ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost nemohl
projednat a odmítl ji podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu