ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.41.2009:145
sp. zn. 1 As 41/2009 - 145
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Red Bull GmbH, se sídlem
Am Brunnen 1, A-5330 Fuschl am See, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Karlem
Čermákem jr., advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: BONNO s. r. o., se sídlem Husova 523, České Budějovice, zastoupené
JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem se sídlem Husova 5, České Budějovice, o žalobě
proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 1. 2. 2007, čj. O-358406, v řízení
o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, čj. 8 Ca 109/2007 - 81,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, čj. 8 Ca 109/2007 - 81,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Společnost BONNO s. r. o. podala dne 12. 8. 2004 přihlášku ochranné známky -
slovního označení „REDMAX“. Dne 15. 12. 2004 bylo slovní označení zveřejněno pro tento
seznam výrobků a služeb zařazený do třídy 32 podle mezinárodního třídění výrobků a služeb:
„(32) minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické, nápoje a šťávy ovocné, sirupy,
prášky a jiné přípravky k zhotovování nápojů, iontové a energetické nápoje“.
[2] Žalobkyně podala včas námitky proti zápisu slovního označení „REDMAX“ do rejstříku
ochranných známek, a to podle ustanovení §7 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 441/2003 Sb.,
o ochranných známkách (dále jen „zákon o ochranných známkách“). Rozhodnutím Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 26. 10. 2005 byly její námitky zamítnuty. Předseda Úřadu
průmyslového vlastnictví dne 1. 2. 2007 zamítl rozklad žalobkyně a napadené rozhodnutí
potvrdil.
[3] Úřad průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) a následně i jeho předseda
při rozhodování vycházeli z toho, že přihlašované slovní označení „REDMAX“, na straně jedné,
a namítaná mezinárodní kombinovaná ochranná známka žalobkyně č. 791989 ve znění „RED
BULL“ a její namítané slovní ochranné známky Společenství č. 52803 ve znění „RED BULL“
a č. 1187301 ve znění „RED“, na straně druhé, jsou po vizuální, fonetické i významové stránce
odlišné. Je pravdou, že namítané ochranné známky jsou staršími ochrannými známkami
ve smyslu §3 zákona o ochranných známkách. Záměna přihlašovaného označení „REDMAX“
s namítanými ochrannými známkami však není pravděpodobná, a to i přes skutečnost,
že porovnávaná označení jsou nárokována pro stejné výrobky zařazené ve třídě 32
mezinárodního třídění výrobků a služeb.
[4] Předseda Úřadu s odkazem na judikaturu ESD konstatoval, že pravděpodobnost asociace
označení není striktnější alternativou k pravděpodobnosti záměny označení, nýbrž slouží pouze
k definování jejího rozsahu. Nedá se tedy aplikovat v případě, kdy si spotřebitelská veřejnost
při spatření podobného označení pouze vybaví starší ochrannou známku, aniž by bylo
pravděpodobné, že předmětná označení zamění, neboť nelze vyvodit, že pravděpodobnost
záměny je třeba předpokládat tam, kdy existuje pravděpodobnost asociace stricto sensu. Uvedený
výklad je v souladu s výkladem „pravděpodobnosti asociace“ Evropského soudního dvora
ve věcech C-251/95 „SABEL“ a C-425/98 „Marca Mode“.
[5] Vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna podobnost napadeného označení s namítanou
ochrannou známkou, se orgán prvého stupně nezabýval hodnocením, zda namítaná ochranná
známka č. 791989 má v České republice dobré jméno. Protože napadené označení není
s namítanou ochrannou známkou shodné ani podobné, nemůže těžit z jejího dobrého jména,
ani jí být jinak na újmu. Předseda Úřadu shodně s orgánem prvého stupně konstatoval,
že podobnost označení nelze založit pouze na shodnosti v nepříliš distinktivním prvku „red“,
který je pro svoji obecnost často používaným prvkem ochranných známek.
[6] Městský soud v Praze dospěl k závěru, že tu jsou důvody pro rozhodnutí bez nařízení
jednání podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a proto rozhodnutí předsedy Úřadu zrušil s tím,
že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[7] Podle názoru městského soudu při interpretaci §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných
známkách při posuzování možné zaměnitelnosti ochranných známek nelze ustat jen na srovnání
označení jako takových, ale je nutno brát v úvahu všechny specifické faktory věci (míra
rozlišovací schopnosti známek, zamýšlený způsob použití atd.), přičemž rozhodující význam má
posouzení věci pohledem průměrného spotřebitele. Úřad se však nezabýval otázkou
zaměnitelnosti ochranných známek žalobkyně a přihlašovaného označení očima průměrného
českého spotřebitele, pouze obecně konstatoval, kdo se rozumí průměrným spotřebitelem. Soud
poukázal na judikaturu ESD, podle níž vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem
dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v celkovém posouzení nebezpečí záměny
ochranných známek. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku
jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily (s odkazem na věc C-342/97 Lloyd Schuhfabrik
Meyer & Co. GmbH v. Klijsen Handel BV).
[8] Městský soud dále upozornil, že ani jedno ze správních rozhodnutí se vůbec nezabývalo
otázkou, zda namítané známky požívají v České republice dobrého jména ve smyslu ustanovení
§7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách.
[9] K závěru obsaženému v rozhodnutí předsedy Úřadu, podle něhož námitka žalobkyně,
že je majitelem celé řady ochranných známek obsahujících slovní prvek „RED“ platných
na území České republiky, nebyla specifikována, a proto se jí ani nemohl zabývat, městský soud
uvedl, že námitky žalobkyně ve správním řízení byly dostatečně zřejmé, a proto je napadené
rozhodnutí z tohoto důvodu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
II.
Shrnutí základních argumentů uvedených v kasačních stížnostech
[10] Proti rozsudku městského soudu podali kasační stížnost Úřad průmyslového vlastnictví
(II.A.) a společnost BONNO s. r. o. jako osoba zúčastněná na řízení (II.B.).
II. A.
Kasační stížnost Úřadu průmyslového vlastnictví
[11] Úřad v kasační stížnosti výslovně uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a)
a d) s. ř. s. Konkrétně uvedl, že přihlašované označení REDMAX a namítané ochranné známky
ve vlastnictví žalobkyně jsou zapsány pro výrobky ve třídě 32. Porovnávání shody či podobnosti
výrobků je proto zbytečné, neboť je zjevné.
[12] Je zcela nadbytečné, aby Úřad ve svém rozhodnutí uváděl, že průměrným spotřebitelem
je spotřebitel český, to přece vyplývá již ze samotné působnosti českých právních předpisů. Úřad
provedl úvahu směřující k posouzení zaměnitelnosti z pohledu průměrně informovaného,
pozorného a rozumného spotřebitele, jakkoliv městský soud uvádí opak. Správní rozhodnutí
zrušené městským soudem tuto úvahu obsahuje na straně 9, druhý odstavec, a na stránkách
následujících. Pokud Úřad shledal, že označení si nejsou podobná, není ani z odůvodnění
rozsudku městského soudu zřejmé, jak má Úřad prokázat či doložit, že takovýto průměrný
spotřebitel nebude srovnávaná označení zaměňovat, popřípadě, že mladší označení nebude těžit
z dobrého jména označení staršího.
[13] Závěr Úřadu ohledně aplikace §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách je
naprosto správný, neboť jeho základním předpokladem je poskytnutí ochrany starší ochranné
známce, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná. Pokud rozhodnutí
dospělo k závěru, že tento předpoklad dán není, zkoumání dalších podmínek §7 odst. 1 písm. b)
se jevilo jako nadbytečné.
II. B.
Kasační stížnost společnosti BONNO s. r. o.
[14] Společnost BONNO s. r. o. (dále též „BONNO“) jako osoba zúčastněná na řízení
ve své kasační stížnosti, založené na důvodech dle §103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s.,
upozorňuje, že posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je otázkou skutkovou. S tím je
ovšem rozhodnutí městského soudu v rozporu, neboť ten rozhodnutí Úřadu „v rámci diskreční
pravomoci koriguje“. Správní soudy totiž nejsou povolány nahrazovat hodnocení skutkových
otázek, provedené správním orgánem, úvahou vlastní.
[15] Společnost BONNO nesouhlasí s městským soudem, že nebylo aplikováno „hledisko
průměrného spotřebitele“. Aplikace tohoto kritéria totiž zjevně vyplývá z textu napadeného
rozhodnutí. Úřad nemohl aplikovat ani výsledky z průzkumu trhu v SRN, neboť takové
průzkumy nevypovídají nic o cílové skupině českých spotřebitelů.
[16] Závěr obou správních rozhodnutí byl ten, že napadená přihláška a namítaná ochranná
známka si nejsou podobné, a v důsledku toho není možné, aby užívání přihlašovaného označení
těžilo z rozlišovací způsobilosti, anebo z dobrého jména namítaného označení, či mu bylo
na újmu. Podmínkou aplikace §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách (starší
ochranná známka, která má v České republice dobré jméno) je nepochybně minimálně
podobnost příslušných označení.
[17] BONNO shrnuje základní postuláty rozhodnutí předsedy Úřadu, kterými jsou zejména
to, že zatímco namítané označení je dvouslovné, napadená přihláška je jednoslovná; velmi nízká
distinktivita označení RED; označení RED je častou součástí zapsaných ochranných známek,
a to i v třídě 32; vizuálně, foneticky, významově, v celkovém dojmu i z pohledu průměrného
spotřebitele jde o označení odlišná; v rámci námitek dle §7 odst. 1 písm. b) byla namítána toliko
ochranná známka č. 791989 ve znění „RED BULL“.
[18] Podle BONNO je zarážející zmínka městského soudu o chybném tvrzení předsedy
Úřadu, že nápoj Red Bull je červené barvy. Skutečnost, že toto tvrzení je mylné, nemá vliv
na podstatu rozhodnutí předsedy Úřadu. Rozsudek městského soudu dle BONNO „budí dojem,
že jeho předmětem je nalézt co nejvíce možných vad rozhodnutí, a to po hříchu bez ohledu na to, zda tyto vady
mají vliv na zákonnost, srozumitelnost či důvodnost rozhodnutí“.
[19] BONNO na závěr upozorňuje, že jeho vyjádření k žalobě městský soud nijak nezohlednil,
jeho argumenty se vůbec nezabýval. Rovněž neumožnil jemu ani Úřadu, aby se seznámili
s replikou žalobkyně.
III.
Shrnutí vyjádření žalobkyně k podaným kasačním stížnostem
[20] Žalobkyně ve svých vyjádřeních ke kasačním stížnostem především uvedla, že s nimi
nesouhlasí.
[21] Žalobkyně upozorňuje, že městský soud nevytýkal Úřadu, že nevzal v potaz průměrného
českého spotřebitele, tedy spotřebitele v České republice (potud je rozsáhlé expozé Úřadu
k územní působnosti českých norem zbytečné), ale že se tímto kritériem dostatečně nezabýval.
Úřad totiž v podstatě jen podal obecnou definici průměrného spotřebitele, nijak však již
neodůvodnil, kdo je spotřebitelem v tomto konkrétním případě. Žalobkyně odkazuje
na judikaturu ESD a upozorňuje, že průměrný spotřebitel má málokdy možnost přímého
porovnání dvou ochranných známek, ale musí se spolehnout na jejich nedokonalý obraz,
který mu zůstal v paměti poté, co tato označení někde zahlédl.
[22] Žalobkyně polemizuje též s argumentací Úřadu ohledně posouzení dobrého jména starší
známky. Posuzování podobnosti, resp. zaměnitelnosti dvou označení bez ohledu na dobré jméno
některého z nich a posuzování podobnosti známky s dobrým jménem s přihlašovaným
označením bez známosti jsou totiž dvě rozdílné věci. Ochranná známka s dobrým jménem má
vyšší rozlišovací způsobilost a požívá větší ochrany. Úřad byl povinen posoudit, zda namítané
známky mají dobré jméno, neboť tato skutečnost je jedním z faktorů majících vliv na posuzování
zaměnitelnosti, resp. podobnosti předmětných označení. Protože se rozhodnutí Úřadu touto
námitkou nevypořádalo, je nepřezkoumatelné.
[23] Ke kasační stížnosti společnosti BONNO žalobkyně dále uvedla zejména následující.
Odmítá především jako mylnou tezi společnosti BONNO, že posouzení zaměnitelnosti je věcí
volného hodnocení důkazů správním orgánem, pročež správní soudy nejsou povolány
nahrazovat hodnocení skutkových otázek provedené expertním orgánem úvahou vlastní. Toto
tvrzení prý svědčí o naprostém nepochopení povahy změn, jež správní soudnictví v ČR
prodělalo. Správní soud při svém přezkumu nerozlišuje mezi skutkovými okolnostmi a právními
otázkami, což je dáno mj. čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o základních právech a svobodách.
Přezkum správních rozhodnutí proto probíhá v plné jurisdikci, správní soud může provádět
vlastní dokazování a provedené důkazy hodnotit sám. Není jasné, co má BONNO na mysli,
pokud zdůrazňuje, že posouzení zaměnitelnosti je věcí volného hodnocení důkazů správním
orgánem. V daném případě co do aplikace §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách
totiž Úřad žádné důkazy nehodnotil, nýbrž posuzoval podobnost mezi oběma označeními
na základě údajů ve veřejných rejstřících. Pro volné hodnocení důkazů nebyl žádný prostor,
protože žádné důkazy prováděny nebyly. Pojem „pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti“
nedává Úřadu možnost diskrece (správního uvážení), jak se mylně domnívá BONNO, ale je
neurčitým právním pojmem. Městský soud podle žalobkyně dospěl ke správnému závěru, že
Úřad nesprávně aplikoval pojem „pravděpodobnost záměny“, svůj úsudek o chybějící
podobnosti a o nezaměnitelnosti sporných označení řádně neodůvodnil a jeho závěr tedy
odporuje zásadám známkového práva.
[24] Skutečnost, že Úřad opřel své závěry i o tvrzení, že nápoj Red Bull je červené barvy,
což není pravda, učinila závěry Úřadu založené na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, což je
jistě vada. Mylný závěr o barvě nápoje má vliv na rozhodnutí Úřadu.
[25] Na závěr žalobkyně shrnuje, že městský soud se správně zaměřil na hodnocení, zda je
úsudek Úřadu logicky možným závěrem vyplývajícím z premis, které byly nastoleny. Úřad přitom
svůj úsudek o nezaměnitelnosti sporných známek nemohl učinit, neboť omezil své hodnocení
jen na posouzení záměny přihlašovaného označení a namítaných známek, aniž by zhodnotil další
relevantní kritéria, jakým je mj. hledisko průměrného spotřebitele či dobré jméno a vysoká míra
rozlišovací způsobilosti namítaných známek.
IV.
Právní hodnocení věci
[26] Důvodnost kasačních stížností posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejich rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), shledal však přitom též vady, k nimž musel
přihlédnout i bez návrhu.
[27] Kasační stížnosti jsou důvodné.
[28] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je rozhodnutí Úřadu vskutku
nepřezkoumatelné. Zde dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že je to naopak rozsudek
městského soudu, který je pro nesrozumitelnost v posouzení některých otázek v tomto bodě
nepřezkoumatelný (IV.A.). Dále soud zvážil, zda měl Úřad v této věci povinnost vyslovit se též
k dobrému jménu starší ochranné známky žalobkyně (IV.B.). V následující části se soud zabýval
otázkou, zda je správný závěr, podle něhož se Úřad v rozporu se zákonem nezabýval tvrzením
žalobkyně o tom, že je vlastníkem celé řady ochranných známek s prvkem „RED“ (IV.C.).
Dále je posouzena kasační námitka společnosti BONNO, podle níž jí ani Úřadu městský soud
neumožnil seznámit se s replikou žalobkyně (IV.D.) Konečně se pak soud vyjádřil k námitce
společnosti BONNO, podle níž skutečnost, že předseda Úřadu ve svém rozhodnutí chybně
uvedl, že nápoj Red Bull je červené barvy, nemá vliv na podstatu rozhodnutí předsedy Úřadu.
Zde však soud zjistil vadu řízení před soudem, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti
(IV.E.).
IV. A.
Otázka zákonnosti závěru městského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí předsedy Úřadu
[29] Jádrem námitek obou kasačních stížností je zpochybnění zákonnosti závěru městského
soudu, podle něhož Úřad i jeho předseda nedostatečně posoudili otázku zaměnitelnosti
ochranných známek [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[30] Podle městského soudu je rozhodnutí obou správních orgánů nepřezkoumatelné.
S tímto závěrem žalobkyně ve svém vyjádření ke kasačním stížnostem souhlasí a oba stěžovatelé
s ním naopak polemizují. Podle kasační stížnosti společnosti BONNO je to naopak městský
soud, který svévolně nahrazuje skutkové závěry správních orgánů závěry vlastními.
[31] Nejvyšší správní soud k otázce posouzení zaměnitelnosti ochranné známky setrvale
zastává názor vyjádřený již v rozsudku ze dne 31. 8. 2004, čj. 5 A 106/2001 - 62 (všechna
zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná též na www.nssoud.cz). Tento názor shrnul Nejvyšší
správní soud ve svém nedávném případu ve věci Société des Produits Nestlé S. A. tak, „že posouzení
zaměnitelnosti je v odvětví správního práva tradičně otázkou skutkovou […] Proto je – shodně jako jiné skutkové
otázky vyskytující se v rozmanitých typech správních řízení – věcí volného hodnocení důkazů správním orgánem.
Namítá-li proto stěžovatel nesprávnost hodnocení zaměnitelnosti známky správním orgánem, může soud
rozhodnutí úřadu o této otázce (stejně jako rozhodnutí kteréhokoli správního orgánu o jakýchkoli skutkových
otázkách) zkoumat v mezích žalobních bodů jen z hlediska §34 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), tj. zda rozhodnutí úvahu, na základě níž správní orgán dospěl k závěru o zaměnitelnosti či
naopak o nezaměnitelnosti známek, obsahuje, zda úvaha neodporuje spisu a skutkovým zjištěním a zásadám
logického myšlení nebo není-li jinak vadná [s odkazem na shora cit. rozsudek čj. 5 A 106/2001 - 62]
To pochopitelně v souladu s principem plné jurisdikce ve správním soudnictví platí jen v těch případech, kdy soud
neprovádí vlastní dokazování podle §77 s. ř. s. a nepostaví tak nový skutkový (eventuálně právní) stav“
(rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008, čj. 4 As 90/2006 - 123). Obdobně k témuž problému
srov. rozsudek NSS ve věci Gorbatschow Wodka KG, čj. 5 As 25/2007 - 96 ze dne 12. června 2008.
[32] Soud proto dále zvážil, nakolik je správný závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí předsedy Úřadu.
[33] Argumentace žalobkyně, pokud tato ve vyjádření ke kasačním stížnostem mj. tvrdí,
že rozlišení mezi skutkovými a právními otázkami není relevantní, je s ohledem na uvedené
evidentně nesprávná. Správní soud jistě nemůže namísto hodnocení správního orgánu postavit
hodnocení vlastní a rozhodnout tak o věci samé, a to snad i kdyby měl za to, že by sám rozhodné
skutečnosti hodnotil odchylně. Tím by totiž správní soud překročil svou zákonnou pravomoc
(to říká naprosto korektně společnost BONNO ve své kasační stížnosti, srov. k tomu rozsudek
NSS ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141, ve věci TENET Europe s. r. o.). Právě uvedené
pochopitelně v souladu s principem plné jurisdikce ve správním soudnictví platí jen v těch
případech, kdy soud neprovádí vlastní dokazování podle §77 s. ř. s. a nepostaví tak nový
skutkový (eventuálně právní) stav (shodně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153,
Société des Produits Nestlé S. A.). Městský soud nicméně žádné dokazování neprováděl.
[34] Je zřejmé, že Úřadu je dán prostor při výkladu neurčitého právního pojmu.
Při rozhodování o pravděpodobnosti záměny přihlašovaného označení a namítané ochranné
známky navíc sehrávají značnou roli i subjektivní kritéria. Právě proto, aby bylo možno co nejvíce
minimalizovat dopad těchto negativních okolností na rozhodování, je o to více třeba striktně
trvat na podrobném a zejména přesvědčivém odůvodnění každého vydaného rozhodnutí,
a to především v rozsahu účastníky namítaných skutečností (shodně rozsudek ve věci TENET
Europe cit. v bodě [33] výše).
[35] S ohledem na právě rozebranou konstantní judikaturu se Nejvyšší správní soud dále
zabýval tím, zda městský soud oprávněně označil stěžovatelovu úvahu o srovnávání
přihlašovaných a namítaného označení za nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů.
[36] Jak k otázce shodnosti či podobnosti označení uvedl Soudní dvůr ES, „[c]elkové posouzení
vizuální, fonetické a významové zaměnitelnosti srovnávaných ochranných známek musí být založeno na celkovém
dojmu, kterým známky působí, přičemž je nutno brát v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky.
[…] vnímání ochranných známek v mysli průměrného spotřebitele typu zboží, o které se jedná, hraje rozhodující
roli při celkovém posuzování pravděpodobnosti záměny. Vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem
dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu v celkovém posouzení nebezpečí záměny ochranných
známek.“ (viz rozsudek ESD ze dne 11. 11. 1997, C-251/95, SABEL v. Puma, Rudolf Dassler Sport,
Recueil s. I-6191, bod 23, cit. podle českého překladu Pipková, H. Ochranná známka
Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI 2007, s. 178).
Za účelem posouzení stupně podobnosti existujícího mezi dotyčnými ochrannými známkami je
tak zejména namístě určit jejich stupeň vzhledové, sluchové a pojmové podobnosti a případně
zhodnotit význam, který je třeba přisoudit těmto jednotlivým prvkům, s přihlédnutím ke kategorii
dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny
na trh (viz rozsudek ESD ze dne 22. 6. 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil,
s. I-3819, bod 27).
[37] Předseda Úřadu v žalobou napadených rozhodnutích podrobně popsal přihlašované
označení a srovnal je s namítanými známkami. Především k tomu dovodil, že shodnost
a podobnost výrobků, pro které je známka přihlašována a pro které je určena starší ochranná
známka, je nepopiratelná. Obě označení však nejsou dle rozhodnutí předsedy Úřadu zaměnitelná,
neboť zatímco označení „REDMAX“ je tvořeno jedním slovním prvkem bez další grafické
úpravy, namítaná mezinárodní kombinovaná ochranná známka ve znění „Red Bull“ je tvořena
dvěma slovními prvky. Dále se v prvém případě jedná o složeninu anglických slov „RED –
červený“ a „MAX – mužské jméno nebo zkratka slova maximální“, zatímco v druhém případě
jde o výraz z anglického jazyka s významem „červený býk“. Rovněž výslovnost je odlišná:
přihlašované označení bude spotřebiteli vyslovováno jako „redmax“, namítaná ochranná známka
jako „red bul“ nebo jako „red bal“. Úřad pak shrnul, že namítané ochranné známky se shodují
s první polovinou slovního prvku přihlašovaného označení „RED-“, výše popsané odlišnosti
však pravděpodobnost záměny ve smyslu §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách
vylučují. K tomu navíc přistupuje též to, že přihlašované označení tvoří jedno slovo,
které obsahuje výrazně odlišnou slovní část „MAX“. Slovní část „MAX“ představuje také
výraznou odlišnost z fonetického hlediska. Třetí namítaná ochranná známka je tvořena pouze
jedním slovním prvkem „Red“. Z hlediska vizuálního i fonetického se tedy liší od přihlašovaného
označení svojí délkou. Je nutno konstatovat, že tato část, resp. slovní prvek, je výrazem
používaným v anglickém jazyce pro červenou barvu, jak již bylo uvedeno výše. Tuto slovní část,
resp. slovní prvek, tudíž nelze přeceňovat, neboť hodnocení podobnosti je vždy prováděno
k označení jako celku, nikoli pouze k některé jeho části. Orgán prvého stupně konstatoval,
že červená barva může popisovat a často popisuje i barvu nápojů. K námitce žalobkyně k tomu
předseda Úřadu uvedl, že spojení přídavného jména „RED“ s další částí „MAX“
u přihlašovaného označení a slovním prvkem „BULL“ u první a druhé namítané ochranné
známky působí především fantazijním dojmem. Nicméně úvaha orgánu prvého stupně není
nepochopitelná v případě, že srovnávanými označeními bude označen nápoj červené barvy.
Protože energetický nápoj „RED BULL“ je skutečně červené barvy, nemůže být překvapující
závěr, že pro průměrného spotřebitele může barva v názvu označení evokovat barvu výrobku,
který má označovat. Námitku, že skupina energetických nápojů se prodává v plechovkách
a spotřebitel si ani neuvědomí, jakou barvu nápoj má, odmítl odvolací orgán jako irelevantní,
neboť není vyloučeno, že tyto nápoje budou prodávány v průhledných obalech (viz s. 9 – 10
rozhodnutí předsedy Úřadu). Z tohoto srovnání pak předseda Úřadu dovodil, že si označení
nejsou podobná, pročež neexistuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti ve smyslu
shora cit. §7 odst. 1 písm. a).
[38] Úvaha Úřadu detailně popsaná v bodě [37] se prima facie jeví logická a přesvědčivá. Není
nicméně přinejmenším na prvý pohled patrné, zda předseda Úřadu považuje adjektivum „red“
(„červený“) za popisné či naopak za fantazijní označení.
[39] Městský soud předsedovi Úřadu taktéž vytkl, že ten „se nezabýval otázkou zaměnitelnosti
ochranných známek žalobce a přihlašovaného označení očima průměrného českého spotřebitele, pouze obecně
konstatoval, kdo se rozumí průměrným spotřebitelem“.
[40] Z textu rozsudku není jasné, k čemu městský soud touto výtkou směřuje. Ostatně právě
z tohoto důvodu se výklad této výtky stal předmětem sporu v průběhu řízení o kasační stížnosti
mezi žalobkyní, Úřadem a společností BONNO, když každý z účastníků přikládá této výtce jiný
význam.
[41] Úřad ve své kasační stížnosti argumentuje, že výtka městského soudu směřuje k tomu,
aby Úřad výslovně uvedl, že se jedná o českého průměrného spotřebitele. Takovýto závěr
městského soudu by jistě byl absurdní, což velmi jasně ukazuje jednak detailní polemika s touto
částí v kasační stížnosti Úřadu (ten upozorňuje, že o českého spotřebitele musí jít již jen
s ohledem na územní působnost českého zákona o ochranných známkách - srov. bod [12] shora),
jednak též vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti Úřadu (srov. bod [21] shora). Žalobkyně se
ve svém vyjádření snaží tuto pasáž vysvětlit tak, že nestačí jen teoreticky definovat, jaká kritéria
je nutno aplikovat: Úřad totiž musí uvést, jak tato kritéria (podle žalobkyně míra rozlišovací
schopnosti a dobré jméno starších známek, resp. zamýšlený způsob použití) v konkrétním
případě aplikoval, jaký vliv měla na posouzení zaměnitelnosti a jak a proč došel ke svým závěrům.
Tato teze sama o sobě je samozřejmě správná, není však patrné, jaká úvaha má tedy vlastně
v rozhodnutí Úřadu chybět. Téměř vše, co má údajně v rozhodnutí předsedy Úřadu
dle žalobkyně chybět, je totiž v diskutované pasáži analyzováno (srov. k tomu bod [37] shora;
k dobrému jménu starších ochranných známek viz níže, část IV.B.). V rozsudku Canon
(rozhodnutí ESD ze dne 29. září 1998, ve věci Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc.,
C-39/97, Recueil, s. I-5507) ESD sice uvedl i některá kritéria, k nimž je třeba přihlížet
při hodnocení podobnosti výrobků či služeb, jako je např. jejich povaha, zamýšlený účel, způsob
použití a okolnost, zda si navzájem konkurují, nebo se doplňují, nutno ovšem upozornit,
že shodnost výrobků, pro které má být zapsáno označení REDMAX s výrobky, pro které je
zapsána starší ochranná známka RED BULL, nebyla vůbec předmětem sporu, neboť jejich shoda
je nepochybná.
[42] Rozsudek městského soudu připouští, a to zejména s ohledem na text žaloby, ještě další
interpretaci, totiž tu, že Úřad a jeho předseda měli dle městského soudu jasně vymezit, kdo je
v tomto případě oním průměrným spotřebitelem. Jinými slovy, Úřad a jeho předseda měli vyřešit
otázku, zda tu je či není určitá relevantní skupina spotřebitelů, která je pravidelným
konzumentem energetických nápojů, přičemž právě od takovéto relevantní skupiny spotřebitelů
a podmínek, za kterých dochází k nákupu a konzumaci energetického nápoje, by se měla
odvinout další úvaha o zaměnitelnosti přihlašovaného označení a ochranné známky. Jak totiž
vyplývá z judikatury NSS, „za účelem celkového posouzení nebezpečí záměny je na místě přihlédnout zejména
ke skutečnosti, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených
výrobků nebo služeb“ (viz rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2009, čj. 7 As 39/2008 - 113, ve věci
HYUNDAI MOTOR COMPANY, s odkazem na rozsudek ESD ve věci Lloyd Schuhfabrik Meyer,
cit. v bodě [36] výše). V nyní projednávané věci ostatně žalobkyně argumentovala mj. tím,
že energetické nápoje se nejvíce prodávají v barech, restauracích, klubech a na diskotékách, tedy
v hlučném prostředí, kde by snadno mohlo dojít k záměně obou porovnávaných označení
(s. 6 žaloby).
[43] Pokud snad rozsudek městského soudu směřuje k závěru rozvedenému v předchozím
bodě, bylo by lze se s ním, za splnění dalších podmínek (především té, že k tomuto snesla
žalobkyně dostatek tvrzení i důkazů již v řízení před Úřadem), ztotožnit. Bude ovšem
na městském soudě, aby ve svém novém rozsudku specifikoval, kam jeho výtka cit. v bodě [39]
směřuje.
[44] Městský soud dále odkazuje na judikaturu ESD (rozsudek ze dne 16. 7. 1998 ve věci Gut
Springenheide, C-210/96, Recueil s. I-4657), která říká, že při posuzování, zda dané označení
nebo známka je schopná klamat, se musí brát v úvahu pravděpodobné očekávání průměrně
informovaného, pozorného a rozumného průměrného spotřebitele. Podle ESD zásadně není
zapotřebí pořizovat znalecké posudky či sociologické výzkumy spotřebitelů (s. 8 rozsudku
městského soudu, srov. k tomu body 35 - 37 rozsudku Gut Springenheide). Z této korektně
citované judikatury ESD pak městský soud činí tento závěr: „Podle ESD v každé konkrétní věci
příslušný úřad nebo soud, rozhodující spor o konkrétní ochranné známce, musí vykonávat svou vlastní posuzovací
pravomoc založenou na zmíněném modelu průměrného spotřebitele. Povinnost tohoto posouzení příslušnými orgány
potom podle ESD nemůže být nahrazena dodatečnými výzkumy, analytickými rozbory, posudky
nebo statistikami. V inkriminované věci není ze správního spisu zřejmé, že by správní orgán prvního stupně nebo
žalovaný takové posouzení provedl. Jeho tvrzení nebylo nijak doloženo ani prokázáno“ (s. 8 - 9 rozsudku
městského soudu). Tato pasáž je pro Nejvyšší správní soud zcela nesrozumitelná. Ze správního
spisu i rozhodnutí předsedy Úřadu je patrné, že žádné dokazování dodatečnými výzkumy,
posudky apod. neprováděl. Z rozsudku proto není jasné, zda snad městský soud vytýká Úřadu to,
že neprovedl důkaz dodatečnými výzkumy, posudky, statistikami atd. Protože úvaha Úřadu
parafrázovaná v bodě [37] shora je poměrně vyčerpávající, není z rozhodnutí městského soudu
vůbec patrné, proč by měl Úřad takovéto další důkazy provádět (to neplatí co se týče otázky
barvy energetického nápoje RED BULL – srov. k tomu část IV.E.). O to méně je takovýto závěr
městského soudu srozumitelný s ohledem na cit. judikaturu ve věci Gut Springenheide. Z té naopak
jasně plyne, že pořízení znaleckých nebo sociologických posudků zásadně není třeba.
[45] Jedním z principů právního státu představujících součást práva na spravedlivý proces
(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), vylučujícím libovůli při rozhodování, je
i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými
zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
V této souvislosti nutno souhlasit s Úřadem, že závěr městského soudu o nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí předsedy Úřadu co se týče dostatečnosti posouzení otázky zaměnitelnosti ochranných
známek zůstal sám bez srozumitelného odůvodnění. Není tudíž vůbec zřejmé, jak k tomuto
závěru městský soud dospěl (z početné judikatury NSS srov. přiměřeně např. rozsudek ze dne
14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, též pod č. 689/2005 Sb. NSS).
[46] Z důvodu nepřezkoumatelnosti některých částí rozsudku městského soudu nemohl
Nejvyšší správní soud zaujmout jednoznačný závěr k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí
předsedy Úřadu. Tento závěr formuluje teprve městský soud v dalším svém rozsudku,
a to v souladu se závazným právním názorem zde vysloveným.
[47] Protože městský soud postavil své rozhodnutí na úvahách, které jsou evidentně
nesrozumitelné, a tedy nepřezkoumatelné ve smyslu dikce §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., je prvá
kasační námitka důvodná.
[48] Přestože jsou některé závěry městského soudu vnitřně rozporné a ne zcela srozumitelné
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], jsou nicméně oddělitelné od ostatních částí jeho rozsudku.
Proto mohl o dalších otázkách zdejší soud dále samostatně rozhodnout - srov. k tomu přiměřeně
závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006 - 74
(publ. jako 1566/2008 Sb. NSS).
IV. B.
Dobré jméno starší ochranné známky
[49] Městský soud upozornil, že ani jedno ze správních rozhodnutí se nezabývalo otázkou,
zda namítané známky požívají v České republice dobrého jména ve smyslu ustanovení §7 odst. 1
písm. b) zákona o ochranných známkách. Z tohoto důvodu shledal rozhodnutí předsedy Úřadu
nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Obě rozhodnutí dle městského soudu pouze
konstatovala, že nebyla zjištěna ani shodnost, ani podobnost napadeného označení s namítanými
ochrannými známkami, a proto napadené označení nemůže těžit z jejich dobrého jména, ani jim
být jinak na újmu. K tomu městský soud upozornil, že ochrana poskytovaná známce s dobrým
jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem a označením existuje
takový stupeň podobnosti, že by v příslušné části veřejnosti existovala mezi nimi
pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým jménem a označením
je postačující, že si příslušná část veřejnosti vytvoří spojení mezi označením a známkou
(k čemuž městský soud dospěl též s odkazem na rozsudek ESD ze dne 23. 10. 2003, ve věci
C-408/01, Adidas Salomon AG a Adidas Benelux BV v. Fittnessworld Trading Ltd, Recueil, s. I-12537).
[50] Proti tomu oba stěžovatelé v podstatě shodně namítají, že předpokladem aplikace §7
odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách je existence starší ochranné známky, která je
shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná. Protože tato podmínka dána není, bylo
zcela zbytečné, aby Úřad dále zjišťoval, zda ochranná známka žalobkyně má či nemá dobré
jméno. Stěžovatelé tedy uplatňují kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť
městský soud dle nich pochybil právě při výkladu §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných
známkách.
[51] Podle §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách se přihlašované označení
nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných
u Úřadu vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná,
pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší
ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno,
a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné
známky nebo jim bylo na újmu.
[52] Jak již judikatura NSS uvedla (rozsudek ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97,
zveřejněn též pod č. 1064/2007 Sb. NSS), citovaným ustanovením byl do českého právního řádu
zaveden institut známky s dobrým jménem. Známka s dobrým jménem je známkou natolik
silnou, že odlišuje jejího vlastníka od jiných osob bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb.
Právě v tom je specifikum této ochranné známky, a to ve srovnání s ochrannou známkou
běžnou, tedy jinou známkou než známkou s dobrým jménem, která přináší svému vlastníku
ochranu pouze ve vztahu ke shodným nebo podobným výrobkům či službám. V cit. judikátu je
dále obsažen právní závěr, podle něhož „[d]obré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost
známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které od výrobku nebo služeb takto
označených očekává, a věnuje jí svou důvěru. Ochrana poskytovaná známce s dobrým jménem není podmíněna
zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem a označením existuje takový stupeň podobnosti, že by v příslušné
části veřejnosti existovala mezi nimi pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým
jménem a označením je postačující, že si příslušná část veřejnosti vytvoří spojení mezi označením a známkou“
(právní věta č. II publ. pod č. 1064/2007 Sb. NSS). Právě o tento právní závěr se opírá
v přezkoumávané části rozsudku závěr městského soudu o zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu
(s. 9 rozsudku).
[53] Předseda Úřadu svůj právní závěr obsažený ve svém rozhodnutí omezil jen na to,
že „pravděpodobnost asociace označení není striktnější alternativou k pravděpodobnosti záměny označení,
nýbrž slouží pouze k definování jejího rozsahu. Nedá se tedy aplikovat v případě, kdy si spotřebitelská veřejnost
při spatření podobného označení pouze vybaví starší ochrannou známku, aniž by bylo pravděpodobné,
že předmětná označení zamění“ (s. 11 rozhodnutí, obdobně s. 12). Takovýto závěr předsedy Úřadu je
pouhým mechanickým výkladem zákona, který zcela opomíjí relevantní judikaturu Soudního
dvora, rozebíranou dále v bodě [57] níže, jakož i judikaturu NSS, cit. v bodě [52] shora.
[54] Interpretaci §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách nutno provádět vždy
s vědomím, že tento zákon implementuje evropské právo, konkrétně První směrnici Rady ze dne
21. 12. 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách
89/104/EHS (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92). Jak tento soud již uvedl,
zákonodárce „měl zjevně v úmyslu přijmout takovou právní úpravu, která je slučitelná se Směrnicí č. 89
a s právními úpravami členských států Evropských společenství vycházejícími z této směrnice.“ (rozsudek
čj. 1 As 28/2006 - 97 cit. v bodě [52]). Relevantní ustanovení První směrnice zní (čl. 5):
1. Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat
všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:
a) označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je
známka zapsána;
b) označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti
či podobnosti zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny
u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.
2. Každý členský stát může rovněž stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám,
které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné
pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná
známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by protiprávně
těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.
[55] Nyní aplikovaný §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách implementuje čl. 5
odst. 2 První směrnice. Soudní dvůr již v rozsudku Davidoff upřesnil, že čl. 5 odst. 2 se rovněž
použije ve vztahu k výrobkům a službám, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána,
nebo jsou jim podobné - a nejen, jak je výslovně uvedeno v tomto ustanovení, ve vztahu
k výrobkům, jež nejsou podobné (rozsudek ESD ze dne 9. 1. 2003, Davidoff, C-292/00, Recueil,
s. I-389, bod 30; nedávno shodně rozsudek ESD ze dne 18. 6. 2009, L’Oréal SA a další, C-487/07,
bod 35, dosud nepublikováno ve Sbírce rozhodnutí). Pokud je totiž označení používáno
pro podobné nebo totožné výrobky, ochranná známka s dobrým jménem musí požívat
přinejmenším stejně silné ochrany, jako je tomu v případech, kdy je označení používáno
pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána.
[56] Stejný význam, jaký dala judikatura ESD čl. 5 odst. 2 První směrnice, nutno přikládat
též §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách (cit. v bodě [51] shora). Pokud se
cit. ustanovení vztahuje na výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší
ochranná známka s dobrým jménem zapsána, tím spíše se vztahuje na ty výrobky nebo služby,
které jsou podobné, nebo dokonce shodné s těmi, pro které je starší ochranná známka zapsána
(arg. a fortiori).
[57] K interpretaci čl. 5 odst. 2 První směrnice je dále důležité zejména rozhodnutí ESD
ve věci Adidas-Salomon a Adidas Benelux (cit. v bodě [49] shora), z něhož městský soud ostatně
správně vycházel. Čl. 5 odst. 2 První směrnice předpokládá podle této judikatury jistý stupeň
podobnosti mezi ochrannou známkou a označením, kvůli níž dotčená veřejnost pociťuje
mezi označením a ochrannou známkou souvislost, neboli, jinak řečeno, si mezi nimi vytvoří
spojení, třebaže je nezaměňuje. Nepožaduje se tedy, aby podobnost mezi ochrannou známkou
s dobrým jménem a označením používaným třetími osobami dosáhla takového stupně,
při němž by u dotčené veřejnosti existovalo nebezpečí záměny. Postačí, že si dotčená veřejnost
v důsledku stupně podobnosti mezi ochrannou známkou s dobrým jménem a označením vytvoří
mezi tímto označením a ochrannou známkou spojení (viz Adidas-Salomon a Adidas Benelux, body
29 a 31, resp. nedávno L’Oréal, cit. v bodě [55] shora, bod 36, shodně též rozsudek NSS
čj. 1 As 28/2006 - 97 cit. v bodě [52] shora).
[58] Český zákon těmto judikatorním požadavkům ESD plně vyhovuje, když v §7 odst. 1
písm. a) stanoví, že za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou
známkou. Je nepochybné, že tuto obecnou legální definici, která rozšiřuje doslovný výklad slov
„pravděpodobnost záměny“, je nutno aplikovat se zřetelem na právě cit. judikaturu ESD na §7
odst. 1 písm. b) (takto již rozsudek čj. 1 As 28/2006 - 97 cit. v bodě [52] shora). Z právě
citovaného je proto zřejmé, že je nezákonný závěr předsedy Úřadu, podle něhož
pravděpodobnost asociace (spojení) se nedá aplikovat v případě, kdy si spotřebitelská veřejnost
při spatření podobného označení pouze vybaví starší ochrannou známku, aniž by bylo
pravděpodobné, že předmětná označení zamění (více bod [53] shora).
[59] K uvedenému je nutno doplnit ještě následující. Existence asociace (spojení) v mysli
veřejnosti představuje nutnou podmínku, ale sama o sobě nestačí k tomu, aby bylo možné učinit
závěr o existenci jednoho ze zásahů, proti nimž čl. 5 odst. 2 První směrnice, resp. §7 odst. 1
písm. b) zákona o ochranných známkách, zajišťuje ochranným známkám s dobrým jménem
ochranu (viz L’Oréal, cit. v bodě [55] shora, bod 37). Tyto zásahy představují buď újmu
způsobenou rozlišovací způsobilosti ochranné známky, anebo újmu způsobenou dobrému jménu
této ochranné známky, případně protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého
jména uvedené ochranné známky. Pokud jde o újmu způsobenou rozlišovací způsobilosti starší
ochranné známky, označovanou rovněž výrazy „rozmělnění“, „zeslabení“ nebo „zastření“, dojde
k ní tehdy, je-li oslabena schopnost této ochranné známky označovat výrobky nebo služby,
pro které je zapsána, jelikož užívání identického nebo podobného označení třetími osobami vede
k roztříštění identity ochranné známky a jejího působení na veřejnost. Co se týče újmy způsobené
dobrému jménu ochranné známky, vyjadřované rovněž výrazy „pošpinění“ nebo „snížení“, tato
nastává, mohou-li být výrobky nebo služby, pro něž je třetími osobami použito totožné
nebo podobné označení, pociťovány veřejností způsobem, jímž se sníží přitažlivost ochranné
známky. Nebezpečí takovéto újmy může vyplynout zejména ze skutečnosti, že výrobky
nebo služby nabízené třetími osobami mají vlastnost nebo kvalitu, jež může mít negativní vliv
na image ochranné známky. Co se týče pojmu „protiprávní těžení z rozlišovací způsobilosti
ochranné známky nebo jejího dobrého jména“, označovaného rovněž výrazy „parazitování“
a „free-riding“, zmíněný pojem se neváže na újmu, kterou utrpěla ochranná známka,
nýbrž na těžení z užití totožného nebo podobného označení třetí osobou. Zahrnuje zejména
případ, kdy se v důsledku přenosu image ochranné známky nebo vlastností, jež jsou s ní
spojovány, na výrobky opatřené totožným nebo podobným označením, jedná o jasné
vykořisťování jdoucí ve stopách ochranné známky s dobrým jménem (viz tamtéž, body 38 - 41).
Jediný z těchto tří druhů zásahů stačí k tomu, aby byl použit čl. 5 odst. 2 První směrnice (tamtéž,
bod 42).
[60] Nutno podotknout, že předseda Úřadu aplikoval §7 odst. 1 písm. b) zákona
o ochranných známkách za použití rozhodnutí ESD Marca Mode CV (rozsudek ESD ze dne
22. 6. 2000, C-425/98, Recueil, s. I-4861). Toto rozhodnutí ovšem čl. 5 odst. 2 První směrnice
vůbec neinterpretovalo (srov. body 24 a 36 rozhodnutí Marca Mode).
[61] Otázku, zda ochranná známka „RED BULL“ je či není ochrannou známkou s dobrým
jménem, je nutno v každém případě rozhodnout též s ohledem na interpretační zásadu ESD,
podle níž „čím jsou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky významnější, tím snáze
lze připustit existenci zásahu“ (L’Oréal, cit. v bodě [55] shora, bod 44).
[62] Soud pro pořádek uvádí, že První směrnice byla zrušena směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy
členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25; Zvl. vyd. 17/01, s. 92),
která vstoupila v platnost dnem 28. 11. 2008. Ani tato nová směrnice však na výše uvedených
právních závěrech nic nezměnila. Podle bodu 10 preambule této nové směrnice „[p]ro usnadnění
volného pohybu výrobků a služeb je prvořadé zajistit, aby zapsané ochranné známky požívaly podle právních
předpisů všech členských států stejné ochrany. To však nebrání členským státům poskytnout širší
ochranu ochranným známkám, které získaly dobré jméno“ (zvýraznění doplněno). Podle čl. 4
odst. 1 písm. b) směrnice ochranná známka nesmí být zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, může být
prohlášena za neplatnou, pokud z důvodu totožnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti
či podobnosti výrobků nebo služeb, na něž se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti,
včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou (zvýraznění doplněno). Podle čl. 4
odst. 3 ochranná známka nesmí být mj. zapsána, a je-li zapsána, může být prohlášena
za neplatnou, pokud je totožná se starší ochrannou známkou Společenství nebo je jí podobná
„a pokud má být nebo byla zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší
známka zapsána, jestliže tato ochranná známka Společenství získala ve Společenství dobré jméno a užívání
pozdější ochranné známky bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého
jména starší ochranné známky Společenství anebo jim působilo újmu.“ Podle odst. 4 téhož ustanovení
„[č]lenský stát může stanovit, že ochranná známka nesmí být zapsána, a je-li zapsána, může být prohlášena
za neplatnou, pokud ochranná známka je totožná se starší vnitrostátní ochrannou známkou
ve smyslu odstavce 2 nebo je jí podobná a pokud má být nebo byla zapsána pro výrobky nebo služby,
které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, jestliže starší ochranná známka získala
v daném členském státě dobré jméno a užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu by neoprávněně
těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působilo újmu“
(zvýraznění doplněno). Tato nová úprava tak co se týče nyní analyzovaného problému nepřináší
nic nového ve srovnání s úpravou stávající.
[63] Městský soud tedy správně dovodil pochybení předsedy Úřadu, který se nevypořádal
s otázkou, zda namítané ochranné známky mají či nemají dobré jméno. Kasační námitka
proto není důvodná.
IV. C.
Otázka, zda se Úřad v rozporu se zákonem nezabýval tvrzením žalobkyně o tom, že je vlastníkem celé řady
ochranných známek s prvkem „RED“
[64] Jádrem další kasační námitky společnosti BONNO dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je
polemika se závěrem městského soudu, podle něhož se Úřad v rozporu se zákonem nezabýval
tvrzením žalobkyně o tom, že je vlastníkem celé řady ochranných známek s prvkem „RED“.
K tomu BONNO zdůrazňuje, že námitkové řízení je řízením návrhovým. Není-li dostatečně
zřejmé, o co namítající své námitky opírá, není logicky možné o návrhu namítajícího rozhodnout.
Žalobkyně své námitky opírala jen o tři ochranné známky (viz k tomu blíže bod [3] shora), tyto
v obou rozhodnutích Úřad a jeho předseda plně zohlednili a vypořádali se s nimi. Rozhodnutí
předsedy Úřadu je proto dle BONNO plně přezkoumatelné.
[65] Dle stávající právní úpravy leží v řízení o námitkách břemeno tvrzení stejně jako důkazní
břemeno, navíc omezené striktní zákonnou lhůtou, na namítajícím (viz §25 odst. 2 zákona
o ochranných známkách). Námitka nevypořádání se s některou z žalobkyní namítaných
ochranných známek není obsažena v žalobě, a to ani jako dílčí součást některého z žalobních
bodů, přičemž jí nepředcházela ani obdobná námitka v řízení rozkladovém. Tvrzením,
že žalobkyně je vlastníkem celé řady ochranných známek obsahujících slovní prvek RED, jsou
uvozeny námitky žalobkyně proti přihlašované známce „REDMAX“ (s. 2 žalobcova podání
ze dne 8. 3. 2005). Toto obecné konstatování je dále následováno výčtem tří ochranných známek,
které žalobkyně považovala za nejpodstatnější. S nimi se jak Úřad, tak jeho předseda vypořádal
(viz podrobně výše). Úřad výše popisovaný rozbor zaměnitelnosti namítaných a přihlašované
ochranné známky doplnil na straně 8 svého rozhodnutí o závěr, že žalobkyně je vlastníkem
dalších ochranných známek (slovních a kombinovaných) především ve znění „Red Bull“,
které však nejsou blíže specifikovány a v obecné rovině pro ně platí již provedené srovnání.
Žalobkyně v rozkladu proti rozhodnutí Úřadu nenamítla absenci vypořádání se s některou
z namítaných ochranných známek, a naopak se zcela soustředila na věcnou polemiku žalobkyně
se závěry Úřadu.
[66] Městský soud následně vadu ve smyslu §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spatřoval v tom,
že námitky žalobkyně byly dostatečně zřejmé, a proto se jimi měl Úřad zabývat. Tak tomu ovšem
s ohledem na shora uvedené není, neboť námitky žalobkyně nebylo lze považovat za dostatečně
konkretizované v té míře, aby byl Úřad povinen se jimi v tomto bodě zabývat. Ostatně ani sama
žalobkyně v rozkladu ani žalobě neargumentovala, že by se Úřad nebo jeho předseda
nevypořádali s touto námitkou. Z toho plyne, že ani žalobkyně sama subjektivně odkazy
na „celou řadu ochranných známek obsahujících slovní prvek RED“ jako samostatnou námitku
nepovažovala. Rozsudek městského soudu je proto v tomto bodě nesprávný.
[67] Tato kasační námitka je důvodná.
IV. D.
Námitka společnosti BONNO, že městský soud jí ani Úřadu neumožnil vyjádřit se ani se seznámit
s obsahem repliky žalobkyně
[68] Společnost BONNO jako další kasační námitku uvádí, že jí městský soud neumožnil
seznámit se s replikou žalobkyně. Obdobně argumentuje též ve vztahu k Úřadu [§103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.].
[69] Společnost BONNO byla v žalobním řízení v postavení osoby zúčastněné na řízení.
Podle §34 odst. 3 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo předkládat písemná vyjádření,
nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno
slovo. Doručuje se jí rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Městský soud společnosti
BONNO doručil jak žalobu, k níž se měla možnost vyjádřit a této možnosti využila, tak vyjádření
Úřadu. Nedoručil jí však repliku žalobkyně ze dne 16. 8. 2007, doručenou městskému soudu dne
20. 8. 2007. Možnost vyjádřit se k replice žalobkyně neměl ani předseda Úřadu.
[70] Doručováním vyjádření účastníka řízení ostatním účastníkům se Nejvyšší správní soud
velmi podrobně zabýval v rozsudku ze dne 6. 12. 2007, čj. 2 Afs 91/2007 - 90. Podle tohoto
rozsudku komunikace mezi soudem a účastníky je upravena v §74 s. ř. s., tímto ustanovením se
však nevyčerpává. Je především nezbytné vycházet ze zásady rovnosti zbraní v soudním řízení
jakožto jedním z aspektů práva na spravedlivý proces. V rozsudku čj. 2 Afs 91/2007 - 90 jsou
uvedeny jednotlivé okolnosti, ke kterým je nutno přihlížet při hodnocení zákonnosti počínání
soudu, který nedoručil vyjádření účastníka řízení ostatním účastníkům. Rozhodující je,
zda vyjádření má za cíl ovlivnit rozhodnutí soudu, zda soud z něho při svém rozhodování vyšel,
do jaké míry opřel výrok a odůvodnění rozhodnutí o obsah vyjádření, a zda bylo ve věci nařízeno
jednání. Soud dospěl ve shora uvedeném rozsudku k závěru, že jestliže soud nezaslal ostatním
účastníkům řízení vyjádření jednoho z účastníků, přitom z něho ve svém rozhodnutí vychází
a účastníci se s ním nemohli seznámit ani během jednání, od kterého soud upustil, zatížil řízení
vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí soudu. Nejvyšší správní soud dále
v rozsudku ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 205/2006 - 60, upřesnil, že jestliže soud nezaslal
vyjádření účastníka řízení, v němž upřesňuje dříve vznesené žalobní body o konkrétní judikaturu
NSS, ostatním účastníkům, dopustil se tak sice vady řízení, která však nemohla mít vliv
na zákonnost rozhodnutí soudu. Krajské soudy jsou povinny znát judikaturu, která sjednocuje
rozhodovací praxi soudů. S ohledem na výše uvedenou judikaturu je tedy zjevné, že je třeba
posuzovat případ od případu, zda nedoručení písemnosti druhé straně představuje vadu řízení
a zda se jedná o vadu, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. (srov. nedávno též
rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 Afs 20/2008 - 152, ve věci Lumius, spol. s r. o., část IV/a).
[71] Nejvyšší správní soud zjistil z repliky podané žalobkyní dne 16. 8. 2007, že jde o detailní
argumentaci, která se obsáhle vypořádává s právními i skutkovými závěry obsaženými
ve vyjádření Úřadu k žalobě. Je nepochybné, že městský soud z této repliky ve svém rozsudku
vycházel. Nejvyšší správní soud dále zjistil, že městský soud skutečně nezaslal toto vyjádření
ani společnosti BONNO, ani Úřadu. Rozsudek vynesl městský soud bez jednání, BONNO
ani Úřad tak neměli možnost se k argumentaci žalobkyně jakkoliv vyjádřit (srov. k tomu rozsudek
NSS ve věci Lumius cit. v bodě [70] výše).
[72] Jak uvedeno výše (bod [69]), osoba zúčastněná na řízení má mj. právo předkládat soudu
písemná vyjádření. Toto právo je součástí základního práva osoby zúčastněné na řízení
na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (srov. k tomu přiměřeně
nález sp. zn. I. ÚS 60/05 ze dne 15. 6. 2005, Sb. ÚS sv. 37, č. 123, s. 555). Právo předkládat
soudu písemná vyjádření však osoba zúčastněná na řízení nemůže realizovat, pokud se
do její dispozice nedostane relevantní podání účastníka řízení, na které má právo zákonem
stanoveným způsobem reagovat.
[73] Z uvedeného plyne, že řízení před městským soudem bylo zatíženo procesní vadou,
přičemž tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[74] I tato kasační námitka je proto důvodná.
IV.E.
Námitka společnosti BONNO, že otázka barvy nápoje Red Bull není pro posouzení věci klíčová
[75] Nejvyšší správní soud konečně posoudil námitku společnosti BONNO, podle níž
skutečnost, že předseda Úřadu ve svém rozhodnutí chybně uvedl červenou barvu nápoje Red
Bull, nemá vliv na podstatu rozhodnutí předsedy Úřadu. Proto ani toto dílčí pochybení předsedy
Úřadu nemohlo mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.
[76] Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že „spojení přídavného jména „RED“ s další
částí „MAX“ u přihlašovaného označení a slovním prvkem „BULL“ u první a druhé namítané ochranné
známky působí především fantazijním dojmem. Dále konstatoval, že úvaha orgánu prvého stupně řízení není
nepochopitelná v případě, že srovnávanými označeními bude označen nápoj červené barvy.“ Předseda Úřadu
pak konstatoval, že „z vlastní zkušenosti je odvolacímu orgánu známo, že např. energetický nápoj „RED
BULL“ je skutečně červené barvy. Z těchto důvodů pak nemůže být překvapující závěr, že pro průměrného
spotřebitele může barva v názvu označení evokovat barvu výrobku, který má označovat. Námitku namítajícího
[žalobkyně], že skupina energetických nápojů se prodává v plechovkách a spotřebitel si ani neuvědomí, jakou
barvu nápoj má, odmítl odvolací orgán jako irelevantní, neboť není vyloučeno, že tyto nápoje budou prodávány
v průhledných obalech. Z hlediska sémantického není u namítaných ochranných známek pochyb
o jejich konkrétním významu (červený býk, červený), zatímco u přihlašovaného označení je, vzhledem
k výše uvedenému, význam nejednoznačný.“
[77] K tomu městský soud uvedl, že je nesprávný závěr předsedy Úřadu, že energetický nápoj
„RED BULL" je červené barvy, pročež nemůže být překvapující závěr, že pro průměrného
spotřebitele může barva v názvu označení evokovat barvu výrobku, který má představovat.
Městský soud totiž musel „přisvědčit námitce žalobce, neboť energetický nápoj „RED BULL" je skutečně
žluté barvy, nikoliv červené, jak mylně tvrdí žalovaný“.
[78] Nejvyšší správní soud v tomto postupu městského soudu shledal vadu, k níž musel
přihlédnout i bez námitky (§109 odst. 3 s. ř. s.).
[79] Ani předseda Úřadu, ani městský soud důkaz o barvě energetického nápoje neprovedli.
Barva energetického nápoje RED BULL není skutečností obecně známou; městský soud ostatně
v této souvislosti §121 o. s. ř. ani neaplikoval. Ani účastníci řízení před soudem se na barvě
nápoje zatím nikterak neshodli - srov. k tomu vyjádření Úřadu k žalobě, které mluví toliko
o eventualitě, že barva nápoje není červená (viz č. l. 54 soudního spisu). Městský soud vůbec
nekonkretizuje, jakým způsobem učinil svůj závěr o otázce skutkové, ve které se měl Úřad údajně
mýlit. Protože dokazování provádí soud při jednání (§77 odst. 1 s. ř. s.), je evidentní, že městský
soud pochybil, pokud učinil skutkové zjištění ohledně barvy nápoje RED BULL mimo jednání.
[80] Teprve poté, co bude napevno a procesně bezchybným způsobem postavena otázka
barvy nápoje RED BULL, bude městský soud oprávněn činit závěry o eventuálním pochybení
Úřadu v této otázce. Vezme přitom též v úvahu význam tohoto eventuálního pochybení Úřadu
pro celkovou zákonnost jeho rozhodnutí.
V.
Náklady řízení
[81] Ze shora uvedeného vyplývá, že městský soud sice důvodně zrušil rozhodnutí předsedy
Úřadu, dopustil se však sám řady procesních pochybení včetně nepřezkoumatelnosti částí
svého rozsudku. Jak vyplývá z judikatury rozšířeného senátu NSS, pokud zruší správně krajský
soud rozhodnutí správního orgánu, ale výrok rozsudku stojí na nesprávných důvodech, zásadou
bude, že Nejvyšší správní soud v kasačním řízení rozsudek krajského soudu zruší a věc mu vrátí
k dalšímu řízení. „Obstojí-li však důvody v podstatné míře, Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítne
a nesprávné důvody nahradí svými. Pro správní orgán je pak závazný právní názor krajského soudu korigovaný
právním názorem Nejvyššího správního soudu“ (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
14. 4. 2009, čj. 8 Afs 15/2007 - 75). V nyní projednávaném případě je však evidentní, že důvody
zrušovacího rozsudku městského soudu v podstatné míře neobstojí. Z tohoto důvodu Nejvyšší
správní soud shledal obě kasační stížnosti důvodnými. Proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[82] Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[83] O náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech rozhodne městský soud v dalším řízení
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2009
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu