ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.52.2009:92
sp. zn. 1 As 52/2009 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Česká republika -
Finanční úřad v Mostě, se sídlem 2. náměstí 3300, 434 01 Most, proti žalovanému: Agentura
D & T, společnost s ručením omezeným, se sídlem Moskevská 1/14, 434 01 Most,
zastoupená opatrovníkem J. V., zaměstnankyní Krajského soudu v Ústí nad Labem, o zrušení
společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o kasační stížnosti Ing. F. T., proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2007, č. j. 21 Cm 245/2006 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 8. 2007, č. j. 21 Cm 245/2006 - 39, vydaným v občanském
soudním řízení, Krajský soud v Ústí nad Labem výrokem I. rozhodl, že Agentura D & T,
společnost s ručením omezeným, se zrušuje a nařizuje se její likvidace, vý rokem II. jmenoval
Ing. F. T. likvidátorem, výrokem III. uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši
1000 Kč a konečně výrokem IV. s tanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o zrušení
společnosti podle §68 odst. 6 písm. a) obch. zákoníku a o její likvidaci. Na základě
§71 odst. 2 obch. zákoníku pak jmenoval likvidátorem společníka uvedené společnosti Ing. F. T.
Odvolání, které Ing. F. T. (dále též odvolatel) podal proti II. výroku, Krajský soud v Ústí
nad Labem usnesením ze dne 24. 1. 2008, č. j. 21 Cm 245/2006 - 55, odmítl pro opožděnost.
I toto rozhodnutí odvolatel napadl odvoláním, to však krajský soud shledal opožděně podaným
a usnesením ze dne 5. 3. 2008, č. j. 21 Cm 245/2006 - 59, jej odmítl. Odvolatel se znovu odvolal
a krajský soud i dalším usnesením ze dne 14. 4. 2008, č. j. 21 Cm 245/2006 - 64, odvolání odmítl
pro opožděnost. Konečně poté, kdy odvolatel podal odvolání i proti tomuto rozhodnutí, byla věc
předložena Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze dne 3. 12. 2008, č . j. 7 Cmo 240/2008 - 70,
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2008 potvrdil; odvolatele poučil o tom,
že proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání.
Dne 23. 2. 2009 bylo krajskému soudu doručeno podání Ing. T. adresované „kasačnímu
soudu“ a označené jako kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 24. 1. 2008 ve výroku II., jímž byl jmenován likvidátorem. Poukázal na rozhodnutí
vrchního soudu, který v jiné věci, kde byl rovněž jmenován likvidátorem rušené společnosti,
rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumal a napadený výrok rozhodnutí zrušil, s tím,
že nesplňuje podmínky jmenování likvidátorem. Uvedl, že byl podmínečně propuštěn z výkonu
trestu a nesmí vykonávat žádnou činnost v hospodářské oblasti. Je si vědom toho, že kasační
stížnost má předkládat advokát, nemá však k tomu dostatek finančních prostředků. K výzvám
soudu upřesnil, že svým podáním míní kasační stížnost, o níž má rozhodnout Nejvyšším
správním soud, nikoliv dovolání, důvodem pro takový postup jsou chybná soudní rozhodnutí,
která jej nutí jednat v rozporu s rozhodnutím o podmínečném propuštění.
Krajský soud v Ústí nad Labem nato předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí. V předkládací zprávě konstatoval, že kasační stížnost je nepřípustná,
neboť směřuje proti rozhodnutí krajského soudu vydanému v řízení, které nespadá do správního
soudnictví.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z následujících
důvodů.
Kasační stížnost je podle §102 s. ř. s. opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení nebo osoba
zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost lze podat jen
pro některý z důvodů uvedených v §103 s. ř. s.
Jedním z předpokladů věcného projednání kasační stížnosti je skutečnost, že je jí
napadáno rozhodnutí krajského soudu, které bylo vydáno specializovaným senátem
nebo specializovaným samosoudcem krajského soudu rozhodujícím ve správním soudnictví.
Které věci náležejí do věcné působnosti soudů ve správním soudnictví vymezuje soudní řád
správní v §2. Soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických a právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených
soudním řádem správním popřípadě jiným zákonem a rozhodují v dalších věcech v nichž
tak stanoví soudní řád správní. Jen ve věcech správního soudnictví je Nejvyšší správní soud
vrcholným soudním orgánem a může se uplatnit základní nástroj ke sjednocování rozho dovací
činnosti soudů ve správním soudnictví, jímž se kasační stížnost.
V předmětné věci však krajský soud rozhodoval ve věci obchodní, která ve smyslu §7
odst. 1 o. s. ř. náleží k projednávání a rozhodování soudům v občanském soudním řízení
a proti rozhodnutí, které v prvním stupni krajský soud vydal, tak lze podat jen opravné
prostředky, jež jsou přípustné podle občanského soudního řádu a rozhodují o nich, za podmínek
stanovených občanským soudním řádem, vrchní soudy popř. Nejvyšší soud.
Jakkoli kasační soud má pochopení pro snahu stěžovatele o nápravu situace, v níž se ocitl,
nemůže kasační stížnost přezkoumat, neboť ta je nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
za přiměřeného použití §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu