ECLI:CZ:NSS:2009:1.AS.7.2009:40
sp. zn. 1 As 7/2009 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. D.,
zastoupeného Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem Sokolovská 394/17, Praha 8,
proti žalovanému: Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2008, č. j. S-MHMP 147768/2008, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2008,
č. j. 5 Ca 200/2008 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Odměna advokáta Mgr. Pavla Baťka se u r č u je částkou 2856 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným usnesením městský soud podle §46 odst. 2 s. ř. s. odmítl žalobu,
kterou se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění
soud konstatoval, že předmětným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 ze dne 21. 1. 2008, č. j. SpZ 22/07, ve věci zásahu
do pokojného stavu podle §5 občanského zákoníku. Cílem tohoto ustanovení je poskytnutí
ochrany především občanským právům a svobodám, tedy ryze soukromým zájmům fyzických
a právnických osob. Předmětem rozhodnutí správních orgánů v řízení podle §5 občanského
zákoníku tak není veřejné subjektivní právo, ale právo soukromé. O žalobě
proti takovému rozhodnutí jsou proto příslušné rozhodovat soudy v občanském soudním řízení,
nikoliv soudy správní. Žaloba ke správnímu soudu je v tomto případě nepřípustná
podle §68 písm. b) s. ř. s. Soud též žalobce poučil, že do jednoho měsíce od právní moci
usnesení může podat žalobu u příslušného okresního (obvodního) soudu.
Ve včasné kasační stížnosti, doplněné podáním ze dne 3. 2. 2009, žalobce
(dále též stěžovatel) namítl, že usnesení je nepřezkoumatelné, neboť výrok „žaloba se odmítá“
je nesrozumitelný. Ve výroku je třeba uvést, jaká žaloba se odmítá, tedy proti ko mu byla podána
a s návrhem na vyslovení čeho.
Dále uvedl, že se domáhal ochrany při obnově pokojného stavu ve smyslu
§5 občanského zákoníku zajištěním přístupu do společných prostor domu a obydlí, zejména
do sklepa k vodovodu. Obšírně popsal skutkové okolnosti tvrzeného zásahu do pokojného stavu,
zejména své vztahy s druhým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti K. K., a dále s manželi L.,
které K. K. bez jeho souhlasu v domě ubytoval. Poukázal též na různá již proběhnuvší řízení
související s jeho spoluvlastnictvím domu a bydlením v něm. Zdůraznil, že mu uvedené osoby
nezákonně odpíraly přístup k přívodu vody. Odkázal-li městský soud na §68 písm. b) a §46
odst. 2 s. ř. s., učinil tak nesprávně. Zásah do pokojného bydlení bez jakéhokoliv právního
důvodu není soukromoprávní věcí, ale je zásahem do pokojného stavu. Správní orgány jsou
povinny poskytnout subjektu dotčenému takovým zásahem právní ochranu ve zkráceném řízení,
a to v rámci zachování pořádku a dobré správy. V daném případě tak byla rozhodnutí správních
orgánů v rozporu s §5 občanského zákoníku.
Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc
vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost není důvodná.
Žalobce v prvé řadě namítl nesrozumitelnost výroku o odmítnutí žaloby.
S tímto tvrzením se však Nejvyšší správní soud nemůže ztotožnit. Podle §46 s. ř. s. je soud
povinen návrh odmítnout, nastanou-li zákonem předvídané skutečnosti. Ve správním soudnictví
je tak znění výroku usnesení o odmítnutí návrhu dáno zákonem. Součástí tohoto usnesení
pak není pouze jeho výrok, nýbrž také záhlaví, odůvodnění a poučení o opravných prostředcích.
Soudní rozhodnutí je tak třeba posuzovat jako celek. V záhlaví napadeného usnesení
jsou jednoznačným způsobem identifikováni účastníci řízení před soudem (tj. žalobce a žalovaný)
a rovněž správní rozhodnutí žalovaného, jehož zrušení se žalobce domáhal (toto je určeno
uvedením správního orgánu, který je vydal, dne, kdy se tak stalo, a čísla jednacího). Ve výroku
je pak uvedeno jakým způsobem soud rozhodl a v jeho odůvodnění je uvedeno, proč tak učinil.
Tak tomu bylo i v této právní věci, napadené usnesení odpovídá zákonným požadavkům
na obsah písemného vyhotovení rozhodnutí (§55 odst. 5, §54 odst. 2 s. ř. s.).
Co se pak týče posouzení podstaty věci, není v daném případě sporu o tom, že se žalobce
u správních orgánů domáhal ochrany před zásahem do pokojného stavu dle §5 občanského
zákoníku. Usiloval, aby mu O. a J. L. zpřístupnili společné prostory domu č. p. XXX, č. or. X,
ulice N., P. 5, jehož je žalobce spoluvlastníkem, a to vstupní chodbu, vchod do sklepa a sklep
(mimo jiné též za účelem přístupu k přívodu vody), půdní prostory, koupelnu a záchod.
Z uvedeného je zřejmé, že vztah, v němž byla žalobcova práva dotčena, je vztahem mezi sobě
rovnými subjekty (žalobcem a manžely L.), do nějž orgán veřejné moci vstoupil jako „nestranný
třetí“, aby autoritativně rozhodl o právech a povinnostech účastníků vztahu. Jednalo se o práva
plynoucí z občanskoprávních vztahů (§1 občanského zákoníku), nikoli o veřejná subjektivní
práva ve smyslu §2 s. ř. s.
Ostatně povahou rozhodnutí správního orgánu podle §5 občanského zákoníku,
resp. otázkou, který soud je příslušný rozhodovat o žalobě proti takovému rozhodnutí,
se již zabýval nejen Nejvyšší správní soud (č. 908/2006 Sb. NSS), ale i zvláštní senát zřízený
podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (usnesení
ze dne 8. 10. 2008, č. j. Konf 8/2008 - 4, www.nssoud.cz), přičemž obě tato soudní tělesa dospěla
ke shodnému závěru, že rozhodnutí o ochraně před zásahem do pokojného stavu
podle §5 občanského zákoníku je rozhodnutím ve věcech soukromoprávních, a o žalobě
proti takovému rozhodnutí je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení.
Městský soud tak nepochybil, pokud žalobu proti rozhodnutí žalovaného odmítl
podle §46 odst. 2 s. ř. s. a žalobce řádně poučil o možnosti jeho dalšího postupu.
Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Žalobci byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení, a náhrady
hotových výdajů, tedy ve výši 1 x 2100 Kč a 1 x 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. b), §13 odst. 3 citované vyhlášky], celkem 2400 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 456 Kč, odpovídající dani,
kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovenému
advokátovi se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. března 2009
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu