ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.10.2009:61
sp. zn. 1 Azs 10/2009 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Bc. Ing. Radovana
Havelce v právní věci žalobce: M. A., zastoupený JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou,
advokátkou se sídlem Blahoslavova 186/II, 293 01 Mladá Boleslav, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2008,
č. j. OAM-327/LE-BE03-BE07-2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 11. 9. 2008, č. j. 49 Az 34/2008 - 35,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2008, č. j. 49 Az 34/2008 - 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 26. 5. 2008 zastavil žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci
podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky (zákon o azylu). Dospěl totiž k závěru, že žádost o udělení mezinárodní ochrany
je nepřípustná podle §10a písm. e) téhož zákona, neboť žalobce podal předmětnou žádost opakovaně,
aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem
zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení o udělení mezinárodní ochrany.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Praze; krajský soud
žalobu rozsudkem ze dne 11. 9. 2008 zamítl.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (stěžovatel) včasnou kasační stížností, v níž uvedl,
že o udělení mezinárodní ochrany sice žádal opakovaně, avšak v opakovaném řízení uvedl nové
skutečnosti. Zatímco v prvém řízení, kdy mu azyl udělen nebyl, uváděl jako důvod své žádosti zejména
rodinné problémy, spory a manželkou a potřebu vydělat peníze na úhradu svých závazků v domovském
státě, v rámci druhého řízení uvedl jako důvod své žádosti pronásledování ze strany zločineckých
struktur ve státě původu. Tuto skutečnost stěžovatel uvedl v návaznosti na obecně známý fakt,
že vymahatelnost práva je v domovském státě žalobce velice nízká a organizované skupiny jsou velmi
často úzce provázány se státními orgány, které by měly svým občanům poskytovat právě
před organizovanými zločineckými skupinami pomoc. Jelikož se stěžovatel nehodlá podrobovat diktátu
uvedených skupin, obává se při návratu do země původu ohrožení na zdraví a životě. Stěžovatel
podotýká, že ztratil v zemi původu veškeré rodinné a sociální vazby a tyto naopak získal v České
republice.
Stěžovatel se dále domnívá, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní
ochrany. Rozhodující orgány nesprávně hodnotily jeho situaci, pokud rozhodly o zamítnutí
jeho žádosti; k tomu odkazuje na informace, které uvedl v průběhu správního řízení. Dále žádný
z rozhodujících orgánů nezkoumal situaci žalobce, pokud jde o naplnění podmínek udělení
humanitárního azylu, byť v jeho případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel neuvedl ve své druhé
žádosti o mezinárodní ochranu nové skutečnosti. Již v prvním řízení totiž hovořil o obavě z jednání
věřitele v případě, že by dluh nesplatil. Stěžovatel rovněž podal opakovanou žádost o mezinárodní
ochranu až po svém zadržení Policií České republiky – stěžovateli tak šlo především o legalizaci pobytu
na území České republiky. Dluhy stěžovatele a jejich vymáhání věřiteli nejsou podle žalovaného
důvodem pro udělení azylu. Povinnost platit dluhy a jejich oprávněné vymáhání věřiteli je běžnou
občanskoprávní praxí nejen na Ukrajině či v České republice, ale i celosvětově. K otázce humanitárního
azylu žalovaný podotkl, že v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu není na jeho udělení
právní nárok; žalovaný přitom u stěžovatele neshledal žádné důvody zvláštní zřetele hodné,
které by udělení humanitárního azylu umožňovaly. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
veškeré podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není tudíž nutné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
Nicméně námitka týkající se zkoumání podmínek udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu byla uplatněna poprvé až v kasační stížnosti; krajský soud se proto k této námitce nemohl
vyjádřit. Kasační řízení je přitom založeno na přezkumu soudních rozhodnutí; pokud námitka není
uplatněna již v řízení před krajským soudem, chybí zde podklad k přezkumu, a z tohoto důvodu se
takovou námitkou Nejvyšší správní soud nemůže zabývat pro její nepřípustnost (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti, jak mu je uloženo
v §104a s. ř. s., tedy zda kasační stížnost podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu
vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom
pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že krajský soud hrubě pochybil při výkladu procesního práva. Kasační stížnost je proto přijatelná.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se před zkoumáním věci samé musel nejprve vypořádat s případnými
vadami, ke kterým je povinen přihlížet vždy z moci úřední. Nejvyšší správní soud totiž v souladu
s §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), není vázán důvody kasační stížnosti,
bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné
[§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Jednou ze základních zásad soudního řízení správního je rozhodování na základě spolehlivě
zjištěného skutkového stavu. Ve správním soudnictví nachází tato zásada odraz v tom, že rozhodnutí
soudu vychází ze správního spisu, z podání stran a případně z dalších důkazů provedených při ústním
jednání před soudem.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Ans 4/2008 - 197,
www.nssoud.cz, konstatoval, že „[p]ředmětem činnosti správního soudu v řízení o žalobě není ověřovat správnost
veškerých dat uvedených žalobcem, nýbrž přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných
žalobních bodů. Pokud však správní soud na některém z údajů vystaví svou argumentaci, která je zásadní pro výrok
o důvodnosti žaloby, pak je jeho povinností, aby ověřil, zda jím převzatá skutková tvrzení mají oporu ve spisovém
materiálu či nikoliv.“ Za jinou vadu řízení před soudem, která může mít vliv na zákonnost rozhodnutí
soudu lze tak považovat i situaci, kdy argumentace správního soudu nemá oporu ve správním spisu,
resp. je-li rozhodnutí správního soudu založeno na skutečnostech, které nelze ze správního spisu zjistit.
V projednávaném případě stěžovatel ve své druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl,
že opustil svou vlast, jelikož potřeboval peníze na stavbu domku. V případě návratu se obává
o svůj život, jelikož dluží peníze, které ještě nestačil splatit. V ručně psaném prohlášení pak uvedl,
že odjel z Ukrajiny v souvislosti s těžkostmi, které souvisejí s penězi na dům, které nevrátil. Skupina lidí
z kriminálního okolí začala stěžovatele nutit k placení úroků. Má rovněž problémy s manželkou. Odjel
do České republiky vydělat peníze a nemůže se vrátit domů, dokud nevydělá tolik, aby mohl vrátit dluh.
Správní orgán a posléze i krajský soud uzavřely, že všechny tyto skutečnosti, včetně problémů
s kriminálními strukturami, již stěžovatel uváděl ve své předchozí žádosti o mezinárodní ochranu.
Tento závěr však dle mínění Nejvyššího správního soudu nemá oporu ve správním spisu. Pokud jde
o předchozí řízení o udělení mezinárodní ochrany (resp. podle tehdy platné úpravy o udělení azylu),
obsahuje předložený správní spis pouze konečné rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2004,
č. j. OAM-1755/VL-10-17-2004, jímž byla žádost stěžovatele zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel si v roce 1999
od svého známého vypůjčil finanční hotovost ve výši 3000 hřiven na stavbu domu. Ústně se dohodli,
že peníze vrátí do jednoho roku, a když nebyl schopen ve stanoveném termínu dluh uhradit, věřitel
mu začal přičítat úroky. Rovněž uvedl, že žádné vážné problémy s věřitelem do svého odchodu z vlasti
neměl, neboť se jednalo o známého, který na něj s vrácením hotovosti nepospíchal. Kvůli špatné situaci
na trhu práce v Ukrajině začal jezdit za prací do České republiky; v roce 2003 mu nebylo prodlouženo
vízum, a od té doby zde pobýval nelegálně. Důvody žádosti o mezinárodní shrnul tak, že jimi byl
peněžitý závazek na Ukrajině a přání vyhnout se důsledkům správního vyhoštění. Dodal, že v případě
návratu na Ukrajinu se obává jednání věřitele, pokud by dluh nevyrovnal.
Z citovaného rozhodnutí nijak nevyplývá, že by stěžovatel uváděl potíže s kriminálními
strukturami. Pokud totiž uvedl, že se obává jednání věřitele, nelze z toho nijak usoudit na to,
že by jednání věřitele mělo být jednáním kriminálním. Stěžovatel navíc uvedl, že věřitel byl jeho známý
a že s ním žádné problémy neměl. Absence zmínky o potížích s kriminálními živly v citovaném
rozhodnutí žalovaného však apriori neznamená, že by se stěžovatel o těchto problémech nezmínil
v předchozím řízení - například ve své žádosti o udělení azylu nebo v pohovoru, který s ním byl
nepochybně veden. Tyto dokumenty však nejsou obsahem správního spisu, který měl krajský soud
v nyní projednávané věci k dispozici. Závěr krajského soudu, že stěžovatel v předchozím řízení
o udělení mezinárodní ochrany poukazoval na problémy s mafií, tedy nemá oporu ve správním spisu;
krajský soud proto zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci
samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud se dále nezabýval tím, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení
mezinárodní ochrany, jak namítal v kasační stížnosti: jednak je tato námitka zcela obecná, jednak
je třeba nejprve postavit najisto, zda je žádost stěžovatele o mezinárodní ochranu přípustná (zda tedy
stěžovatel skutečně uvádí nové skutečnosti). Bude tedy na krajském soudu, aby si obstaral potřebný
spisový materiál týkající se řízení o první žádosti stěžovatele a na jeho základě posoudil, zda stěžovatel
skutečně otázku pronásledování ze strany zločineckých struktur vznesl již v původním řízení o udělení
mezinárodní ochrany, nebo zda se jedná o otázku novou. Nejvyšší správní soud k tomu jako obiter
dictum podotýká, že podmínkou přípustnosti nové žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu §10a
písm. e) zákona o azylu je nejen uplatnění nových dříve neuvedených skutečností či zjištění,
které nebyly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení,
ale rovněž to, že tyto skutečnosti nemohly být bez zavinění žadatele uvedeny dříve. Pokud žadatel
takové skutečnosti mohl uvést v předchozím řízení, ale neuvedl je, nemůže se na jejich základě domáhat
nového řízení o udělení mezinárodní ochrany. I tento aspekt by měl krajský soud při posuzování věci
vzít do úvahy.
V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110
odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu