ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.26.2009:21
sp. zn. 1 Azs 26/2009 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Bc. Radovana Havelce
a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobců: a) A. K., b) nezl. S. K, nezletilý žalobce
zastoupen žalobkyní ad a) jakožto zákonnou zástupkyní, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2008,
č. j. OAM-1-767/VL-07-ZA05-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 16 Az 18/2008 - 13,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2009, č. j. 16 Az 18/2008 - 13,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí žalobci podali žalobu, v níž obecně namítli porušení §4 odst. 1,
§50 odst. 4, §68 odst. 3 správního řádu a §12 písm. b) zákona o azylu. Navrhli, aby soud
rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádali o ustanovení
advokáta s tím, že ten žalobu řádně doplní.
Přípisem ze dne 12. 12. 2008 (č. l. 4) krajský soud žalobce vyzval k prokázání osobních,
majetkových a výdělkových poměrů. K této výzvě žalobkyně ad a) zaslala soudu vyplněný
formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, v němž uvedla,
že nemá žádné příjmy ani majetek.
Následně soud v záhlaví označeným usnesením žádosti žalobců o ustanovení zástupce
z řad advokátů pro řízení o žalobě nevyhověl. Uvedl, že podle §35 odst. 8 s. ř. s. je možné
žalobci ustanovit zástupce pouze pokud nemá dostatečné prostředky a je zřejmé, že s ohledem
na své poměry není v řízení před soudem schopen bez poskytnutí právní pomoci řádně
uplatňovat svá práva. V daném případě žalobci prokázali splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků. Pokud jde o druhou podmínku, soud konstatoval, že žalobci sepsali
žalobu kvalifikovaně ve smyslu §37 odst. 3 a §71 odst. 1 s. ř. s. V dalším průběhu řízení je soud
rozsahem žalobních námitek vázán a tudíž by nemohl přihlížet k případným dalším námitkám,
a to i kdyby byly specifikovány za pomoci zástupce. Lhůta pro rozšíření žaloby o další žalobní
body již totiž v souzené věci uplynula. Žalobci tedy využili kvalifikovaným způsobem svých práv
k ochraně svých zájmů, prokázali dobrou orientaci v právním řádu České republiky
a jejich procesní situace tak není důvodem pro ustanovení advokáta v řízení, v němž není právní
zastoupení povinné. Soud dodal, že v dalším průběhu řízení mohou žalobci opětovně požádat
o ustanovení zástupce, vyvstane-li taková potřeba z důvodu ochrany jejich práv.
Ve včasné kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobci uvedli, že krajský soud nevzal
dostatečně do úvahy jejich finanční situaci, v níž nemohou shromažďovat dokumenty na ochranu
svých práv, tyto by však mohl bez problémů obstarávat placený právník. Nic přitom nebrání
tomu, aby advokát zastupoval žalobce během celého řízení a nikoli až při jednání, jak uvedl
krajský soud. Navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. V dané věci však povaha rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje,
aby skutečnost, že stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem a sami rovněž nemají právnické
vzdělání, bylo možno považovat za důvod pro odmítnutí kasační stížnosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný
pod č. 486/2005 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelů. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto
usnesení se o případ přijatelnosti kasační stížnosti může jednat mj. tehdy, pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do právního postavení stěžovatele; příkladem toho může být např. hrubé pochybení krajského
soudu v jednotlivém případě při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud
z níže uvedených důvodů shledal, že se o tento případ jedná v souzené věci, a proto dospěl
k závěru, že kasační stížnost je přijatelná a je tedy zapotřebí se jí meritorně zabývat.
V posuzované věci vzešla z obsahu kasační stížnosti otázka, zda je ustanovení zástupce
třeba k ochraně práv žalobců.
Jak správně uvedl krajský soud, ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vymezuje pro ustanovení
zástupce účastníka řízení před soudem dvě kumulativní podmínky. První podmínkou
je předpoklad osvobození tohoto účastníka řízení od soudních poplatků. Druhou podmínkou
je potřeba takového ustanovení k ochraně jeho práv.
První podmínku považoval krajský soud za splněnou, o podmínce druhé však uvážil
opačně. Své rozhodnutí o nevyhovění žádosti založil na tom, že žalobci sepsali kvalifikovanou
žalobu, přičemž v důsledku zásady koncentrační nelze žalobní body již podané žaloby rozšiřovat
a v daném řízení navíc není zastoupení podle zákona povinné. Těmto závěrům však Nejvyšší
správní soud nemůže přisvědčit.
Jak plyne z judikatury zdejšího soudu, musí se soud při rozhodování o návrhu
na ustanovení zástupce otázkou potřeby ochrany práv účastníka řízení zabývat komplexně. Sama
o sobě tak nehraje roli otázka, že zastoupení není v dané právní věci povinné. Potřebu ochrany
práv v řízení před soudem pak nelze omezovat pouze „na podání žaloby samotné či stanovení žalobních
bodů, pro které má být žaloba soudem projednána, a nelze ji tedy omezovat ani na pouhé doplnění žaloby
o důvody nové“. Skutečnostmi, které nutně musí být při rozhodování o návrhu na ustanovení
zástupce zjišťovány, jsou „jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak osobnostní a faktické poměry
stěžovatele včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídatelného povědomí o hmotných i procesních právech,
která pro něj z včas podané žaloby vyplývají“ (viz rozsudek ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45,
publ. pod č. 492/2005 Sb. NSS). Je-li pak žalobcem cizinec, přihlédne soud také k jeho znalosti
českého jazyka a orientaci v právním řádu České republiky (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 47, publ. pod č. 108/2004 Sb. NSS).
Souhrnem výše naznačených, pro rozhodování o ustanovení zástupce relevantních
skutečností, se však krajský soud dostatečně nezabýval a otázku potřebnosti ustanovení zástupce
zkoumal nesprávně pouze s ohledem na obsah žaloby a nemožnost rozšiřování žalobních bodů.
I při posuzování těchto předpokladů pak postupoval nesprávně, a to zejména v otázce
„kvalifikovanosti“ žalobkyně a) při sepisu předmětné žaloby. Jedná se totiž o formulářovou
žalobu, poměrně často používanou žalobci ve věcech mezinárodní ochrany. Tato žaloba
však nesplňuje požadavky projednatelnosti, když její obsah tvoří pouhé obecné odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti s konkrétními skutkovými výtkami (k náležitostem žaloby
ve správním soudnictví a k otázce odstraňování jejich nedostatku srov. rozsudek rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58,
publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS; dále též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 - 42). Taková žaloba vyžaduje doplnění či upřesnění
v ní naznačených žalobních bodů na výzvu soudu podle §37 odst. 5 s. ř. s. Této skutečnosti
si byla žalobkyně vědoma, a tím, že v žalobě zmínila doplnění žaloby ve spojitosti s žádostí
o ustanovení advokáta též dala soudu najevo pochybnosti o své způsobilosti hájit své zájmy
v řízení před soudem (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004,
č. j. 4 As 21/2004 - 64, či ze dne 19. 10. 2006, č. j. 6 Azs 306/2005 - 66).
Nedostatečným posouzením žádosti o ustanovení zástupce krajským soudem mohlo
být žalobcům znesnadněno uplatnění i ústavním pořádkem zaručeného (č. l. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod) práva na právní pomoc v řízení před soudy a též práva na přístup
k soudu. To se pak v konečném důsledku mohlo negativně projevit i v jejich materiální sféře.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.), v němž, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu