ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.83.2008:86
sp. zn. 1 Azs 83/2008 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Bc. Radovana Havelce
a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: V. P., zastoupeného JUDr. Antonínem
Janákem, advokátem se sídlem nám. TGM 142, Příbram, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2007,
č. j. OAM-1-147/VL-07-11-2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2008, č. j. 60 Az 20/2007 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Antonína Janáka se u r č u je částkou 6115,40 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu).
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl
v záhlaví označeným rozsudkem.
Tento rozsudek žalobce (dále též stěžovatel) napadl včasnou kasační stížností, doplněnou
podáními ze dne 18. a 25. 8. 2008. Namítl, že žalovaný i soud opřeli své závěry v podstatě
pouze o dvě odpovědi z dotazníku vyplněného žalobcem dne 20. 2. 2007 při podání žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Konkrétně šlo o otázky č. 33 (Čeho se obávám při návratu
do vlasti?) a č. 38 (Měl jsem nějaké problémy se státními orgány Ukrajiny?). Na první pohled
žalobce na tyto otázky odpověděl, že mu v zemi původu žádné nebezpečí nehrozí,
ale z celkového kontextu a z chování žalobce je dovoditelné, že mu na Ukrajině hrozí velké
nebezpečí ztráty života a před návratem má velké obavy. Žádost žalobce vyplňoval ve stresu,
v cizím neosobním prostředí úřadu a nedokázal tak zcela pregnantně formulovat svoje odpovědi
do dotazníku. Na jeho situaci nelze nahlížet jen formálně a izolovaně, ale je nutno jeho žádost,
obsah pohovoru i další okolnosti dát do všech souvislostí. Dodal, že v zemi původu se obává
o zdraví a život. Jeho přítelkyně zahynula při nehodě, avšak za nejasných okolností. Žalobce
je též pronásledován SBU. Dále nemá k Ukrajině žádnou vazbu. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
K důvodům kasační stížnosti nutno uvést, že již v rozsudku ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS, zdejší soud uvedl: „...z žádného ustanovení
zákona tak nelze dovodit, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně
relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková
zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení §32 zákona č. 71/1967 Sb. má pouze v rozsahu
důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.“ Tato východiska pak Nejvyšší správní soud
potvrdil i ve své další rozhodovací činnosti, lze poukázat např. na rozsudek ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, či rozsudek
ze dne 19. 8. 2005, č. j. 4 Azs 467/2004 - 89, publ. pod č. 1095/2007 Sb. NSS (všechny dostupné
na www.nssoud.cz).
V daném případě nejen z izolovaných otázek a odpovědí žalobce v rámci žádosti
o udělení mezinárodní ochrany a pohovoru, ale i z komplexního pohledu, tedy z posouzení
žalobcem tvrzených skutečností ve všech souvislostech, vyplývá správnost postupu žalovaného
při stanovení skutkového stavu, jakož i správnost jeho závěru (aprobovaného též krajským
soudem), totiž že důvodem podání předmětné žádosti žalobce bylo jeho nevydařené podnikání
a snaha o legalizaci pobytu v České republice a dále, že žalobce neuvedl žádné okolnosti,
které by svědčily hrozícímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a zákona o azylu v zemi
původu.
Jeho odpovědi na otázku č. 33 žádosti o udělení mezinárodní ochrany a na otázku č. 38
protokolu o pohovoru tak zapadají do kontextu ostatních tvrzení žalobce, která učinil v průběhu
správního řízení. V této souvislosti zdejší soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 24. 2. 2004,
č. j. 6 Azs 50/2003 - 89 (www.nssoud.cz), v němž se zabýval způsobem získávání informací
od žadatele o udělení azylu (mezinárodní ochrany).
Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné
intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí
ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Žalobci byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení
a v doplnění kasační stížnosti ze dne 18. 8. 2008, ve výši 2 x 2100 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f),
§11 odst. 1 písm. b), d) advokátního tarifu], dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši
2 x 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), náhradu cestovních výdajů ve výši 139 Kč (§13
odst. 4 advokátního tarifu, §157, §158 zákona č. 262/2006 Sb., §1, §2 vyhlášky
č. 357/2007 Sb.), náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč (§14 advokátního tarifu), celkem
5139 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady
řízení o částku 976,40 Kč, odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
(§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovenému advokátovi se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši
6115,40 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu