ECLI:CZ:NSS:2009:2.AFS.29.2009:54
sp. zn. 2 Afs 29/2009 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce:
DVO, spol. s r. o., sídlem T. G. Masaryka 75, Ostroměř, zast. JUDr. Jaroslavem Buriánkem,
advokátem se sídlem v Praze, Záhořanského 3, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci
Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 614/08-1500-607686, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2008, č. j. 30 Ca 32/2008 - 30,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše
označenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti
rozhodnutí Finančního úřadu v Hořicích ze dne 8. 11. 2007, č. j. 30198/07/239930/4058.
Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za porušení
povinnosti nepřijímat v hotovosti platbu, jejíž výše překračuje částku 15 000 €, stanovené
zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek krajského soudu vycházel
z toho, že stěžovatel povinnost uloženou výše uvedeným zákonem skutečně porušil.
V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby zdejší soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Svůj návrh odůvodnil toliko tím, že v daném případě nejde o žádnou dluženou částku,
která by jinde chyběla, ale o pokutu uloženou finančním úřadem, kde vyčkání na rozhodnutí
soudu nezpůsobí újmu jinému účastníkovi řízení, zatímco hospodaření stěžovatele by úhrada
pokuty poškodila.
Žalovaný se ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti k návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nevyslovil.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele nedospěl k závěru, že by výkon
rozhodnutí napadeného kasační stížností znamenal pro stěžovatele nenahraditelnou újmu.
Taková újma totiž nemůže být způsobena zaplacením pokuty ve výši 10 000 Kč, uvážíme-li,
že pokuta byla uložena za přijetí (hotovostní) platby stěžovatelem ve výši téměř půl milionu Kč.
Pokud stěžovatel operuje s takto vysokými částkami a pokud je schopen sám hradit soudní
poplatky i výlohy spojené s povinným zastoupením advokátem (o přidělení advokáta soudem
ani o zproštění povinnosti platit soudní poplatky stěžovatel v průběhu řízení nežádal), je jistě
v jeho silách zaplatit částku 10 000 Kč. To platí tím spíše, že ani žalobě nebyl přiznán odkladný
účinek, a tedy lze se domnívat, že uvedená pokuta již byla uhrazena. Pokud bude kasační stížnost
meritorně úspěšná, pak samozřejmě bude pokuta stěžovateli vrácena. Věcné posouzení kasační
stížnosti nelze ovšem s posuzováním důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku
zaměňovat. Nejvyšší správní soud tak opakuje, že ve výše uvedených intencích nepovažuje
pokutu 10 000 Kč za natolik drastickou, aby např. ohrozila existenci stěžovatele. Ostatně ani sám
stěžovatel neuvádí, že by újma, která zaplacením pokuty vznikla, měla být nenahraditelná
(stěžovatel hovoří toliko o zásahu do svého hospodaření, o nenahraditelnosti či nevratnosti však
nemluví).
Obecně je pak potřeba upozornit na mimořádnou povahu institutu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní
účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy.
Jelikož stěžovatel neprokázal, že výkon či účinky rozhodnutí napadeného kasační stížností
by vedly ke vzniku nenahraditelné újmy, soud se již nezabýval tím, zda by se přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nedotklo nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a zda není
v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu