ECLI:CZ:NSS:2009:2.AFS.56.2009:55
sp. zn. 2 Afs 56/2009 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Ing. P. N.,
zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 39, Olomouc,
proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č. j. 22 Ca
231/2008 - 31,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č. j. 22 Ca 231/2008 - 31,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalovaný (dále také „stěžovatel“) včas podanou stížnosti brojí v záhlaví označenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým tento soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne
4. 7. 2008, č. j. 5572/08-1500-802616 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný tímto
rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti výzvě Finančního úřadu Ostrava I ze dne
22. 10. 2004, č. j. 152339/04/388961/4314, kterou byl žalobce jako ručitel podle §57 odst. 5
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový
řád“) vyzván k zaplacení nedoplatku na dani z převodu nemovitostí za dlužníka OSTRAVSKÁ
INKASNÍ, spol s r. o. ve výši 463 750 Kč.
II. Obsah kasační stížnosti
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když namítá současně
nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nedostatku
důvodů, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé.
[3] Nezákonnost rozhodnutí odůvodňuje stěžovatel tím, že krajský soud nesprávně
vyhodnotil jeho postup po předchozím vrácení věci jako rozporný s ustanovením §78 odst. 5
s. ř. s., když se neřídil právním názorem vysloveným v předchozím rozsudku Krajského soudu
v Ostravě v téže věci ze dne 6. 9. 2007, č. j. 22 Ca 439/2006 - 27, přičemž stěžovatel naopak
uvádí, že právní názor krajského soudu respektoval a doplnil řízení nařízením ústního jednání.
Stěžovatel dále popírá, že by se bez doplnění řízení omezil na polemiku s právním názorem
soudu a že by pouze znovu popsal, na základě jakých úvah dospěl k názoru odlišnému
od právního názoru soudu; má za to, že v odvolacím řízení postupoval zcela v intencích rozsudku
22 Ca 439/2006 - 27 a řídil se jeho právním názorem.
[4] Dle názoru stěžovatele rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004,
č. j. 5 A 110/2002 - 25, dostupný na www.nssoud.cz – zmiňovaný krajským soudem
v napadeném rozsudku – není použitelný na skutkový stav souzené věci, protože sice pojednává
o vázanosti správního orgánu právním názorem soudu, další okolnosti (následné doplnění řízení
stěžovatelem po vrácení věci) však s nyní souzenou věcí nekorespondují.
[5] Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem krajského soudu vysloveném v jeho předchozím
rozhodnutí; v něm soud stěžovateli vytkl, že nepostupoval dle ustanovení §43 odst. 1 daňového
řádu (vytýkací řízení), když bez jakékoli výzvy či upozornění zamítl žalobcovo odvolání jen
s poukazem na nesprávnost data, k němuž byl zpracován znalecký posudek na cenu nemovitosti
a nevyhověl tak požadavku součinnosti s daňovým subjektem a požadavkům předvídatelnosti
rozhodnutí. Stěžovatel uvádí, že ustanovení §43 odst. 1 ve spojení s §50 odst. 4 daňového řádu
nestanoví povinnost, ale pouze možnost odvolacího orgánu uplatnit tento postup v odvolacím
řízení. Stěžovatel chápe výzvu ručiteli jako „v pořadí jakoby druhé vyměřovací řízení“,
na něž institut vytýkací výzvy pojmově a logicky nedopadá. Opačný výklad §50 odst. 4 daňového
řádu se stěžovateli jeví jako vysoce formální, neboť soud odmítl vzít na zřetel doplnění
odvolacího řízení a skutečnosti z něj vyplývající.
[6] Navíc se výše daně vyměřené ručiteli stává předběžnou otázkou, o které správce daně již
rozhodl ve vztahu k daňovému poplatníkovi a proto je tímto svým rozhodnutím vázán
(§28 daňového řádu). Dle názoru stěžovatele přímé včleňování postupu zakotveného v ust. §43
odst. 1 daňového řádu do odvolacího řízení je nepřípadné, neboť neorganicky směšuje odlišné
fáze daňového řízení. Skutečností, že nebyla učiněna výzva dle ust. §43 daňového řádu, neutrpěl
ručitel žádnou újmu na svém právu zpochybnit výši vyměřené daně – umožněním osobního
jednání mu byl dán dokonce větší prostor k hájení svých práv.
[7] Stěžovatel tedy neměl v úmyslu znevýhodnit daňového ručitele vůči daňovému
poplatníkovi a bránit mu v realizaci jeho práv, když ve svém rozhodnutí ze dne 4. 7. 2008 uvedl,
že žalobce (ručitel) předložením znaleckého posudku ze dne 30. 12. 2004 „směřoval
do již pravomocně skončeného vyměřovacího řízení, což je z hlediska daňového řádu postup v odvolacím řízení
nepřípustný“. V kasační stížnosti dále uvádí, že pravomocně vyměřenou daň není možno účinně
napadnout řádným opravním prostředkem, byť v tomto případě odvoláním ručitele, který neměl
možnost do vyměřovacího procesu zasáhnout, ale má možnost bránit svá práva už jen za použití
jiných právních prostředků.
[8] Na závěr stěžovatel uvádí, že v situaci, kdy by odvolací námitka ručitele se ukázala býti
relevantní, by pak stěžovatel byl nucen ze zákona vyvodit důsledky v zájmu jak obrany práv
ručitele, tak z důvodu zákonné povinnosti vybrat a stanovit daň ve správné výši. Náprava by pak
byla možná cestou mimořádných opravných prostředků.
[9] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu pak spatřuje stěžovatel konkrétně
v nezabývání se postupem stěžovatele po rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009,
č. j. 22 Ca 231/2008 - 31 (stěžovatel zde má patrně na mysli výše uvedený předchozí
rozsudek v této věci, č. j. 22 Ca 439/2006 - 27). Stěžovatel v kasační stížnosti osvětlil svůj postup,
když – vázán právním názorem krajského soudu – uložil správci daně, aby řízení doplnil
dle ust. §50 odst. 3 daňového řádu a v součinnosti s odvolatelem projednal okolnosti, jež vyústily
ve vydání výzvy k úhradě daňového nedoplatku ručitelem. Správce daně odvolatele předvolal
k ústnímu jednání a seznámil ho s důvody, proč předložený znalecký posudek nelze vzít jako
důkaz v konkrétním daňovém řízení; rozsudek krajského soudu ale o těchto skutečnostech mlčí.
III. Stanovisko žalobce
[10] Žalobce se ke kasační stížnosti k výzvě soudu nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud konstatoval, že kasační stížnost je přípustná dle ustanovení
§104 s. ř. s. a přezkoumal proto napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu
uplatněných důvodů (tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí) a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
IV.A Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
[12] Zdejší soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Teprve pokud by jí nepřisvědčil, mohl by zkoumat
další námitky, které směřují do právního posouzení věci samé. Nelze se totiž zpravidla vůbec
zabývat hmotněprávní argumentací, pokud přezkoumávané rozhodnutí soudu neobstojí
ani po formální stránce – tedy pokud soud nevyčerpal celý předmět řízení, jak byl vymezen
v žalobě, a ve svém rozhodnutí se nevypořádal se všemi žalobními námitkami. Nelze totiž
předem vyloučit, že tyto námitky (zpravidla podložené argumenty, důkazy či alespoň
skutkovými tvrzeními) mají relevanci pro rozhodovanou věc a že se jejich zohlednění může
v konečném výsledku projevit i v hmotněprávním posouzení věci. Nepřezkoumatelnost
pro nedostatek důvodů je ostatně vadou tak závažnou, že se jí Nejvyšší správní soud musí
zabývat i tehdy, pokud by to stěžovatel nenamítal, tedy z úřední povinnosti (shodně rozsudek
zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, dostupný na www.nssoud.cz).
[13] Těžiště odůvodnění napadeného rozsudku je tvořeno dvěma rozsáhlými citacemi: prvá
pochází ze shora uvedeného rozsudku krajského soudu č. j. 22 Ca 439/2006 - 27 a druhá
ze zrušeného rozhodnutí stěžovatele č. j. 5572/08-1500-802616. Z nich je pak vyvozen závěr
opřený o zmíněný rozsudek zdejšího soudu č. j. 5 A 110/2002 - 25, když krajský soud
konstatoval, že stěžovatel se vědomě a úmyslně neřídil závazným právním názorem vysloveným
v předcházejícím rozsudku 22 Ca 439/2006 - 27 a to samotné je důvodem pro zrušení jeho
rozhodnutí, což také učinil.
[14] Nelze si však nepovšimnout skutečnosti, že krajský soud v napadeném rozsudku vůbec
nereaguje na stěžovatelem zmiňované doplnění řízení a cituje pouze tu část rozhodnutí, která
pojednává o vytýkacím řízení ve smyslu ustanovení §43 daňového řádu. Napadený rozsudek
tak obsahuje argumentační nedostatky spočívající v tom, že nezohledňuje nové okolnosti
vyskytnuvší se v řízení. Stejně tak obecné konstatování soudu, že „správní řízení dosud trpí i vadami
vytčenými v předcházejícím rozsudku“, je zcela paušální a tedy nekonkrétní a není tedy seznatelné,
jaké vady řízení měl vlastně krajský soud přesně na mysli. Krajský soud sice obsáhle citoval svoje
dříve vydané rozhodnutí a ocitoval také rozhodnutí stěžovatele, nicméně zcela opomenul
následně uvést, v kterých konkrétních bodech vlastně stěžovatel coby žalovaný nerespektoval
názor soudu. V nyní projednávané věci přitom nelze přehlédnout, že stěžovatel nebyl po zrušení
jeho předchozího rozhodnutí nečinný a že se situace oproti předchozímu stavu změnila
přinejmenším v tom, že žalobci již nebylo znemožněno vyjádřit se k předmětnému znaleckému
posudku.
[15] Ze své nedávné judikatury poukazuje zdejší soud na rozsudek ze dne 19. 5. 2009,
č. j. 1 Azs 20/2009 - 71, dostupný na www.nssoud.cz, dle kterého „[v] případech, kdy soud zruší
rozhodnutí správního orgánu, může být jeho rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů například tehdy,
není-li z něj zřejmé, proč soud považuje rozhodnutí správního orgánu za nezákonné, resp. jaká konkrétní vada
řízení před správním orgánem nastala. Nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů je též rozsudek, v němž výtky
soudu vůči správnímu orgánu nemají oporu ve správním spisu či v provedeném dokazování před soudem
a správním orgánem.“ Tento rozsudek plně dopadá i na posuzovanou věc, když krajský soud
nezohlednil stěžovatelovy úkony (ústní jednání se žalobcem) a zcela nekonkrétně poukázal
na „vady vytčené v předcházejícím rozsudku“ bez jejich bližšího popisu.
[16] Ze správního spisu přitom plyne, že správce daně předvolal žalobce dne 30. 11. 2007
na ústní jednání a toto jednání se uskutečnilo dne 17. 12. 2007 za účasti právního zástupce
žalobce. Dle protokolu byl žalobce seznámen s důvody, proč jím poskytnutý znalecký posudek
nebude přijat jako důkazní prostředek a jakými vadami znalecký posudek trpí (zpracován
dle právních předpisů účinných k nesprávnému datu, chybné stanovení koeficientu výpočtu);
na závěr správce daně sdělil žalobci, že v porovnání se dvěma dalšími znaleckými posudky,
které má k dispozici, se jeví jím poskytnutý posudek jako účelový. Žalobci byl následně poskytnut
prostor k vyjádření se k těmto vytýkaným vadám posudku.
[17] Pokud tedy stěžovatel žalobci umožnil vyjádřit se ke znaleckému posudku – byť
ne formou předpokládanou ustanovením §43 daňového řádu – nemůže obstát rozhodnutí
krajského soudu, která tuto aktuální skutkovou situaci vůbec nereflektuje. Navíc nejde o dílčí
vadu rozhodnutí, která by neměla vliv na jeho přezkoumatelnost, ale naopak o vadu podstatnou,
která se dostává do rozporu rovněž s nezbytnými náležitostmi rozsudku plynoucími zejména
z ustálené judikatury Ústavního soudu na téma přezkoumatelnost rozhodnutí, opomenutý důkaz
a opomenuté tvrzení. Je možno ostatně také připomenout náležitosti odůvodnění rozsudku
zakotvené v ustanovení §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř“), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož „není-li dále stanoveno jinak, soud
v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil
žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv,
o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další
důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu
opisovat skutkové přednesy účastníků. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.“ Stěžovatel
přitom ve svém vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí, ze kterého je zřejmý průběh
doplněného řízení a soud tento fakt v odůvodnění napadeného rozsudku zcela opomenul.
[18] Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu obsahuje řadu rozhodnutí, které
se zabývají opomenutím žalobních námitek v odůvodnění rozhodnutí. Zdejší soud se přitom
domnívá, že není důvodu neaplikovat je i na situaci, kdy krajský soud nereagoval na námitky
stěžovatele (jako žalovaného) v replice k žalobě, a to již z toho důvodu, že ve správním
soudnictví představuje žalovaný správní úřad účastníka řízení, který sice není nositelem
hmotněprávních subjektivně veřejných práv (např. vlastnického práva, osobnostních práv apod.),
nicméně co do procesního pozice musí mít stejné postavení jako účastníci řízení
(princip „rovnosti zbraní“). Dle rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44,
dostupného na www.nssoud.cz „[n]ení-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé,
proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky
účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro
nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je
postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost
odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“
[19] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostraně
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a proto ho zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení, v němž bude tento
vázán shora vysloveným právním názorem (§110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace
se k druhé uplatněné kasační námitce [nesprávné posouzení právní otázky soudem
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] Nejvyšší správní soud nemůže vyjadřovat.
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
ve věci (§110 odst. 2, věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu