ECLI:CZ:NSS:2009:2.AFS.6.2009:57
sp. zn. 2 Afs 6/2009 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce
KLM 21, s. r. o., se sídlem Hradec Králové, Třebeš, Machkova 32, zastoupeného Mgr. Tomášem
Cimbotou, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 7, proti žalovanému Finančnímu
ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Hradec Králové, Horova 17, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 2008,
č. j. 31 Ca 94/2008 - 28, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora
uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 3. 2008, č. j. 2686/08-1300-602331. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl
odvolání stěžovatele do platebního výměru ze dne 10. 4. 2007, č. j. 118481/07/228912/7110,
jímž byl stěžovateli vyměřen nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí
roku 2006.
V kasační stížnosti stěžovatel bez bližšího odůvodnění navrhl, aby zdejší soud přiznal
jeho kasační stížnosti odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; ustanovení §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. lze odkladný účinek přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Svůj návrh stěžovatel blíže nespecifikoval, zejména neuvedl, jak a zda vůbec
by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nenahraditelnou újmu,
eventuelně z čeho dovozuje, že se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a že nebude v rozporu s veřejným zájmem. Nenabídl tedy
zdejšímu soudu žádné skutečnosti, na jejichž základě by mohl o naplnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku uvážit. Současně nevyužil ani možnosti doplnit vyjádření k návrhu na přiznání
odkladného účinku dodatečně, na základě výzvy Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud při absenci argumentů stěžovatele nedospěl k závěru, že by výkon
rozhodnutí napadeného kasační stížností znamenal pro něj nenahraditelnou újmu. Z dikce výše
citovaného ustanovení vyplývá, že odkladný účinek lze přiznat jen na návrh. Soud je v případě
posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku tímto návrhem vázán; pokud se návrh
omezuje jen na prostou žádost o přiznání odkladného účinku bez jakékoliv konkretizace možné
hrozby nenahraditelné újmy, nelze považovat podmínky pro jeho přiznání za splněné.
Obecně je pak potřeba upozornit na mimořádnou povahu institutu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní
účinky pravomocnému rozhodnutí krajského (zde krajského) soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy.
Jelikož stěžovatel neprokázal, že výkon či účinky rozhodnutí napadeného kasační stížností
by vedly ke vzniku nenahraditelné újmy, Nejvyšší správní soud se již nezabýval tím,
zda by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotklo nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a zda není v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. března 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu