ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.13.2009:72
sp. zn. 2 As 13/2009 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: H. T. X., zast.
Mgr. Dmitrijem Pavlenkem, advokátem se sídlem v Jičíně, Husova 820, proti žalovanému:
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2008, č. j. 18292/VZ/2007-4, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 28. 11. 2008, č. j. 30 Ca 82/2008 – 44,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku krajského soudu, jímž bylo mj. zrušeno jeho výše uvedené
rozhodnutí, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Jičín ze dne 19. 2. 2008,
č. j. Sp. del. 1/2007 MUJC/2008/3456/OSA/Za. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci
uložena pokuta ve výši 9000 Kč za spáchání správního deliktu podle §58 odst. 4 zákona
č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Rozhodnutí stěžovatele změnilo rozhodnutí orgánu
prvního stupně tak, že pokuta činí 5000 Kč. Další změna, kterou provedl stěžovatel, pak
spočívala v konkretizaci správního deliktu ve výroku rozhodnutí orgánu první instance. Žalobce
správní delikt spáchal podle §58 odst. 4 zákona o obcích, neboť porušil povinnost stanovenou
obecně závaznou vyhláškou města Jičína č. 4/2007, o veřejném pořádku, protože v rozhodnutí
specifikované době na zastavěné ploše pod podloubím domu č. p. 4 na Valdštejnském náměstí
v Jičíně, tedy na území městské památkové rezervace, vystavoval zboží. Takové počínání je však
předmětnou vyhláškou zapovězeno. Krajský soud zrušil rozhodnutí správních orgánů obou
stolic, neboť dospěl k závěru, že právní závěry učiněné ve správním řízení nemají oporu
ve skutkových zjištěních.
V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby zdejší soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí krajského soudu má závažné důsledky pro
město Jičín, které se „může relevantně obávat o budoucí flagrantní porušování své obecně závazné vyhlášky
právě vystavováním zboží v případě, že nebude přiznán odkladný účinek kasační stížnosti.“
Žalobce se ve svém vyjádření k podané kasační stížnosti k návrhu na přiznání odkladného
účinku nevyslovil.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce (zde ovšem žalovaného) nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného
účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu
s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatele nedospěl k závěru, že by výkon
rozhodnutí napadeného kasační stížností znamenal pro žalovaného nenahraditelnou újmu. Zdejší
soud se nedomnívá, že by z rozhodnutí krajského soudu jakýmkoliv způsobem plynulo,
že lze napříště v jičínské městské památkové rezervaci vystavovat zboží, pokud by toto
vystavování narušovalo veřejnou čistotu a pořádek. Krajský soud toliko uvedl, že je vždy třeba
zkoumat, zda vystavování zboží zasahuje do čistoty a pořádku města. Jinými slovy tedy krajský
soud uvedl, že ne každé vystavování zboží bez dalšího je zásahem do pořádku. Nejvyšší správní
soud se domnívá, že nenahraditelná újma by byla snad myslitelná právě v situacích, kdy dochází
k poškozování vzhledu města v jeho centru, a tedy turisticky nejatraktivnějším místě. Rozsudek
krajského soudu ovšem v žádném případě takovou aktivitu prodejců neposvětil. Pouze uvedl,
že je vždy třeba zkoumat, jakým způsobem je pořádek ve městě narušen (a v případě uložení
pokuty tuto skutečnost řádně odůvodnit). Pokud ovšem prodejci vystaví zboží způsobem, který
pořádek a čistotu nenarušuje, není myslitelný ani vznik nenahraditelné újmy.
Obecně je pak potřeba upozornit na mimořádnou povahu institutu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní
účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy.
Konstantní je v tomto směru i rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu. Zde
je možno odkázat např. na usnesení ze dne 2. 7. 2003, č. j. 1 Ads 10/2003 - 52, publikováno
pod č. 46/2004 Sb. NSS, v němž zdejší soud uvedl, že zrušením rozhodnutí správního orgánu
a vrácením věci k dalšímu řízení bez dalšího nehrozí tomuto správnímu orgánu nenahraditelná
újma ve smyslu §73 odst. 2 a §107 s. ř. s.
Jelikož žalovaný neprokázal, že výkon či účinky rozhodnutí napadeného kasační stížností
by vedly ke vzniku nenahraditelné újmy, soud se již nezabýval tím, zda by se přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti nedotklo nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a zda není
v rozporu s veřejným zájmem.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2009
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu