ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.2.2009:50
sp. zn. 2 As 2/2009 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: M. K., proti
žalovanému: Krajský úřad Královehradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výrokové části II. rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2008, č. j. 30 Ca 92/2008 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti v záhlaví označenému
rozsudku krajského soudu, kterým tento soud (I.) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne
17. 3. 2008, zn. 7859/UP/2008/Kd, a také rozhodnutí Městského úřadu Týniště nad Orlicí
ze dne 17. 3. 2008, č. j. OÚP 5/2007-15-OBEC-Rozh-Ro, a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení, a (II.) rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2126 Kč.
Stěžovatel dne 31. 12. 2008 podal stížnost, kterou požaduje vydání opravného usnesení,
neboť v napadeném rozsudku je přihlédnuto toliko k nákladům na hromadnou dopravu
z Bolehoště do Hradce Králové a k ceně jízdenek MHD, ačkoliv stěžovatel použil k cestě
na jednání soudu vlastní motorové vozidlo. Nárokuje proto náklady řízení ve výši 2339 Kč.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že podle ustanovení §54 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) „předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu
chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení
a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“ Je tedy
zjevné, že není dáno právo na opravu rozsudku a jedná se tedy výhradně o věc úvahy samotného
soudu, který tento rozsudek vydal. O návrhu – přesněji podnětu - na vydání opravného usnesení,
které v tomto případě podal stěžovatel (tj. účastník řízení), se v případě nevyhovění samostatně
nerozhoduje.
V nyní projednávané věci, kdy se krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku
k náhradě jízdného osobním automobilem vyslovil, a to tak, že toto právo účastník řízení nemá,
neshledal důvod tento svůj názor revidovat (a ani by to cestou opravného usnesení nebylo
možné) a proto návrh stěžovatele s ohledem na jeho obsah považoval za kasační stížnost a jako
takovou ji postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. nicméně platí, že „kasační stížnost, která směřuje jen proti
výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.“ V projednávané věci
je ze shora provedené rekapitulace zřejmé, že stěžovatel brojí toliko proti části výroku týkající
se nákladů řízení a Nejvyšší správní soud proto nemá s ohledem na kogentní znění citovaného
ustanovení jakýkoliv procesní prostor pro jeho meritorní přezkum.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost [§46 odst. 1 písm.
d), §104 odst. 2 a §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu